Války o slezské dědictví a válka sedmiletá

Autor : Jaroslava Tihlaříková 🕔20.01.2001 📕12.711

II. Slezská válka

Úspěchy rakouských armád v Bavorsku a Severní Itálii vzbudily u Fridricha II. obavy z možné ztráty Slezska. Rozhodl se tedy nečekat a obnovil válku v červnu 1744. Vnikl do Čech třemi proudy, obsadil severovýchodní Čechy a 10. září dobyl Prahu.

V srpnu se začaly šířit poplašné zprávy o příchodu Prusů v Hradci Králové. Studenti se rozprchli před hrozbou naverbování do nepřátelského vojska, odešla vojenská posádka; stejně tak i městská hotovost a vojenští komisaři. Část rakouského Šulnburkého pluku ustoupila 9. srpna z Hradce Králové. Pardubicemi Rakušané prošli ještě téhož dne a stáhli se k Německému Brodu. Obě města zůstala bez ochrany. Byla pořádána prosebná procesí za úspěch habsburských zbraní.

Dne 17. srpna přišla do města zpráva, že Prusové jsou v Jaroměři a dva dny poté do Hradce dorazily první oddíly. Výuka na latinských školách byla opět přerušena. Dne 20. srpna přijel generál Schwerin a 23. srpna byl v koleji zřízen lazaret. Jezuitům bylo přikázáno živit nemocné a obci nasypat nové šance, zpevnit je palisádami a zazdít průchody v městských hradbách a zajistit pro nemocnici „300 sáhů dříví, opatřit 300 peřin, dodat 15 koní a 2 osoby jako posly. … Za důvod svého příchodu uváděli pruští důstojníci, že cílem Pruska je upevnit mír a posílit pozice císaře Karla Alberta. Své požadavky na rekvizice potravin přitom doprovázeli tvrdými hrozbami, že při neuposlechnutí město vypálí a použijí zbraní.“ (13)

Dne 21. srpna se v Pardubicích objevili tři pruští vyzvědači a v zápětí město obsadili Prusové. Jejich pluky se tu střídaly podobně jako předtím rakouské jednotky. Z nejznámějších velitelů, kteří prošli Pardubicemi lze jmenovat např. maršálka Schwerina.

Nelehká byla situace i v dalších městech východních Čech. Chrudimský kronikář Cereghetti o tom na počátku října 1744 píše: „6. Octobris: Zase přijelo k obecnímu dvoru padesát prajských husarů. od kterých šest odrazilo a k bráně přitáhli, u štatuje sv. Jána zůstali stát a purgmistra pana Josefa Enderse předvolat dali, jemu, by všechen prach a olovo z města se odvezlo, nařídili - kterým, pro forma jako by více nebylo, půldruhé libry prachu a 80 liber olova se odvezlo. Po odražení odjeli zase do Pardubic.“ (14) Na konci září došlo opět k napadení Pardubického Zeleného předměstí husary. Rakušané zajali několik Prusů, způsobili pozdvižení v nepřátelské posádce a stáhli se zpět ke Chrudimi. Prusové podezřívali obyvatele Pardubic ze zrady a hrozili výpalným. K tomu sice nedošlo, ale měšťanům přibylo práce na městských valech.

K větší akci z rakouské strany došlo asi o tři neděle později. Několik pluků se rozložilo mezi Hrochovým Týncem a Pardubicemi. „V neděli dne 18. října okolo 3. hodiny s poledne blížilo se několik set vojínů z pluku Ogilri, Daunova a Baaden s nejvyšším velitelem Francinim k Bílému předměstí pod ochranou husarů, jsouce převlečeni za sedláky. Vezli vozy sena, slámy a pivní sudy, vodou plněné; některý počet ozbrojenců skrýval se v nákladu. Část for vjela Bílou branou do města bez překážky. Při průvozu ocitl se náhodou také velitel Zimmermann v průvodu majora Debschitze a granátníka, sám pobádaje domnělé vozky k rychlejšímu pohybu. Granátník, všimnuv si pistole u jednoho z převlečených, upozornil na zbroj velitele; ale pokřikem přinutil k záchraně i převlečeného vojáka - kaprála z pluku Ogilri. Ten střeliv po granátníkovi, okrvil jej nad čelem. Druhou pistolí však vážně zranil plukovníka Zimmermanna na levé ruce a těžce ztloukl na hlavě rukojetí pistole. V nastalé řeži obojího vojska vytlačeni byli Rakušané konečně z města; část zbyla při bráně mrtva, někteří, schytáni jsouce v městě počtem as 60, odvedeni jsou do Náchoda. Pobouřená posádka přichystala za odvahu Rakušanů krutou pomstu.

V tísnivé předtuše předstoupili před raněného velitele Zimmermanna vyšší zámečtí officíři se zástupci sousedů a na kolenou prosili ve své nevině za odvrácení pomsty nad městem. Těžce raněný velitel slíbil sice šetřiti lidu, ale přece jen uvolnil vášně svého vojska, dovoliv mu loupiti po dvě hodiny. Prusové zapálili okolo 7. hodiny večerní Bílé předměstí, kromě některých domů na Lažánkách a v Mezimostí; v městě rabovali nejen do noci, nýbrž ještě i dne příštího. Hlučně vráželi do domů, otvírali komory, kuchyně a sklepy, drancovali nábytek, loupili peníze z kapes a ozdoby ze šatu lidu, jenž nesměl se hájiti. Proto mnozí, chtějíce uniknouti dalšímu násilí, vyšli z města. Mezi nimi byl i Jakub Leneček, syndikus a domácí kronikář.“ (15)

Dne 20. října provedli Rakušané další útok, při kterém zničili část pruských obilných zásob. Týden po útoku na svou osobu zemřel velitel Zimmermann. Protože obležení trvalo i nadále, musela vojákům denní dávka chleba postačit na dny tři. Omezena byla i svoboda obyvatel, kteří směli opustit město jen na zvláštní povolení.

Prusové v tomto roce obsadili i jižní Čechy a dokonce pomýšleli na útok na Vídeň. Rakouská armáda se snažila Fridrichovi odříznout zpáteční cestu. Proto se pruský král rozhodl na podzim 1744 jižní Čechy opustit, následován rakouským vojskem. Prusové ustoupili k Sázavě, kde ovládali hlavní přístupové cesty k Praze a Pardubicím. Byli tu však neustále znepokojováni rakouskými jednotkami husarů, a proto se stáhli nejprve ke Kutné Hoře, poté k Telčicím, kde se rozhodli přezimovat. Oporou jejich postavení měly být posádky v Pardubicích a Kolíně. Císařští však zaútočili hned následujícího rána a pruské vojsko utrpělo velké ztráty. Dne 17. října vydali velitelé v Hradci Králové rozkaz, že nikdo nesmí pod trestem smrti rozšiřovat zprávy o vojenských operacích. I přes toto opatření Hradečtí již 20. října věděli o boji Rakušanů s pruskou posádkou v Pardubicích, což dokládal hluk dělostřelby.

Útoky na Pardubice pokračovaly 30. října a 9. listopadu - pod velením prince Karla Lotrinského. Město se ani nyní dobýt nepodařilo, a tak alespoň vypálili Pruské sklady, přičemž shořelo i několik domů na Zeleném předměstí. Poté, co se Rakušanům podařilo přejít na severní břeh Labe, rozhodla se pruská válečná rada zrušit předpokládaný zimní tábor a připravila se na odchod z Čech. Prusové ještě naposledy vydrancovali okolí a zásoby, které nemohli vzít s sebou spálili. Poté se vydali k Hradci Králové, kde se setkali s vojskem Fridricha II., a stáhli se do Slezska.

Pardubice obsadil rakouský Braunův pluk a zůstal zde do konce května 1745.

Při ústupu byli do Hradce přiváženi nejen ranění, ale Prusové sem přivlekli i malé děti, které zavřeli do špitálu u sv. Antonína. Děti však v noci prolezly kamny do kuchyně a utekly. Při přechodu přes řeku se jich několik utopilo.(16)

Dne 19. srpna doléhal do Hradce opět zvuk děl, tentokrát od Přelouče. Dne 23. téhož měsíce se ve městě znovu objevil Fridrich II. V té době již stály císařské předsunuté jednotky za Orlicí a jezuitský dvůr v Malšovicích obsadili Chorvaté. Čtvrtý den po svém příjezdu opustil Fridrich Hradec a hodinu poté odtáhlo i pruské vojsko. „Odcházeli v největším spěchu, ani si nestačili vybrat stanovené denní porce jídla.“(17) Dokonce zanechali v Hradecké koleji své raněné a nemocné vojáky.

Ještě ten den o 9. hodině dopolední obsadili Hradec Rakušané. Vrchní velitel Karel Lotrinský přenocoval v biskupském paláci a na druhý den odjel do Slezska. Škody způsobené městu v uplynulých měsících byly značné. „Jen jezuité přišli ve dnech od 1. listopadu do 31. prosince o 37 koní, 79 kusů hovězího dobytka, 519 ovcí, 46 sviní, množství drůbeže a obilí. Své ztráty odhadovali na 15 528 zl. … přesto si Hradečtí po odchodu Prušáků od srdce oddechli a oslavovali ho třídenními děkovnými bohoslužbami u sv. Ducha.“(18) (M. s. 182.)

Válka, pokračující ve Slezsku, se ve východních Čechách projevila průjezdy nových jednotek na sever a dopravou raněných nazpět. Z důvodu lepšího zásobování armády byla v Pardubicích zřízena vojenská obilnice a pekárna. Existoval zde i tábor pro zemskou milici, ostatní pluky, které procházely krajem byly ubytovány v okolních vesnicích.(19) Od roku 1745 pobývala v Pardubicích několik let královská artilerie.

Od 3. do 18. května pobýval v Hradci vrchní velitel rakouských vojsk Karel Lotrinský. Již předchozího měsíce byly v okolních vesnicích ubytovány jednotky, které se chystaly do Slezska a nedlouho poté společně se správami o vojenských nezdarech rakouských vojáků i ranění. Hradecký biskup raději opustil město. Obyvatelé kraje opět pořádali prosebná procesí za vítězství Rakouska.

Fridrich II. zatím využíval lepšího výcviku, výzbroje a disciplíny svých vojsk nad početně silnějšími, ale hůře vybavenými rakouskými vojáky, jejichž postup byl velmi váhavý.

Po bitvě u Hohenfriedbergu 4. června 1745 se poražené rakouské jednotky vrátily do Čech. Z obavy před pruskou ofenzívou došlo k rozsáhlé rekonstrukci Pardubického opevnění. Na hradby bylo usazeno 24 třiceti šesti liberních děl. Vše na sto kroků od městských hradeb bylo srovnáno se zemí, včetně ovocných stromů. Další vojenská skladiště byla umístěna v Chrudimi a Německém Brodě.

Princ Karl Lotrinský manévroval se svým vojskem ve východních Čechách, až zaujal postavení nedaleko Dvora Králové.

Dne 20. června Rakušané zřídili tábor u Malšovic za Orlicí, školy byly opět uzavřeny a hradecký hejtman dokonce vydal výnos, aby se mladí mužové ukryli před nepřítelem. „V období od 12. června do 23. srpna vůbec nezasedala ani městská rada, na místě zůstalo jen 6 radních, také hodně obyvatel tehdy uprchlo …“(20)

Zatím se k Hradci Králové přiblížila pruská armáda a koncem června se chystala přepadnout rakouskou linii mezi Malšovicemi a Třebší. Její plán byl zmařen bouřkou a následnými povodněmi. Dne 18. června Prusové přešli Labe u Smiřic a přesunuli se směrem na Chlum a Neděliště. O čtyři dny později vydrancovali Stěžery a 7. srpna Plotiště. Vrchní velitel Karel Lotrinský zřídil hlavní stan ve Lhotě pod Strání a 9. srpna nařídil, aby byla odhadnuta cena domů od Pražské brány až ke druhému mostu u Křížového mlýna. Měly být zbořeny, aby neposkytovaly ochranu ustupujícímu nepříteli před palbou obránců.(21) Protože Rakušané přešli do protiútoku až ve druhé polovině srpna, měl nepřítel možnost loupit v okolních vesnicích, i na předměstích. Dne 23. srpna zaútočilo rakouské vojsko ve směru na Chlum, Černilov a Jaroměř. Válečné nadšení jistě podpořila i zpráva, že manžel Marie Terezie, František Štěpán Lotrinský, byl zvolen císařem římským.

Dílčí úspěchy zahnaly sice donutily nepřítele ke stažení jednotek do Slezska, ale nebezpečí dalšího vpádu nadále trvalo.

Obavy císařských byly oprávněné jak svědčí výsledek bitvy u Zárova z 30. září 1745. Nedlouho poté se Prusové zmocnily Drážďan a 25. prosince uzavřela Marie Terezie s Fridrichem II. tzv. Drážďanský mír.

Škody způsobené městu Pardubice byly vyčísleny na 376 390 zl. Proto byla městu roku 1747 dočasně snížena kontribuce. Město začínalo pomalu opět vzkvétat, když bylo r. 1751 postiženo požárem. Pak následovalo další období klidu, které bylo přerušeno r. 1756 válkou sedmiletou.

Autor : Jaroslava Tihlaříková 🕔20.01.2001 📕12.711

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře