Stoletá válka mezi Anglií a Francií 1337-1453

Autor : Tomáš Halada 🕔01.01.2002 📕15.762

III. Druhé období stoleté války

Na francouzský trůn nastoupil dauphin Karel jako Karel V. zvaný Moudrý a za několik let Francouzi obnovili boj. Nyní však změnili taktiku a pod vedením schopného bretaňského vojáka Bertranda de Guescelina vedli drobnou válku, bránili města a vyhýbali se velkým bitvám. Změnilo se také složení armády, protože jeho přičiněním se mimo šlechtu začali přibírat i svobodní statkáři. Tímto způsobem Angličany vytlačili ze země natolik, že v roce 1380 v jejich moci zůstalo jen Bayonne, Bordeaux, Brest, Cherbourg a Calais.

Za vlády Karla Moudrého Francie jen vzkvétala. Karel zbavil zemi loupeživých band bývalých námezdních vojáků a dal pobořit mnoho hradů, aby nebyly oporou Angličanů. Nařídil, že parlament bude zasedat stále, a nikoli jen občas jako do té doby, na druhé straně právo vydávat zákony vyhradil pouze panovníkovi. Podporoval vědy a umění, rozšířil Paříž, zvelebil Louvre a založil několik zámků.

Roku 1377 v Anglii zemřel král Eduard III. a zanechal zemi svému desetiletému vnuku Richardovi, synovi Černého prince (Černý princ zemřel o rok dříve). Jeho strýcové Jan z Gauntu, vévoda z Lancasteru, Edmund z Cambridge, vévoda z Yorku a Tomáš Buckingham, vévoda z Gloucesteru, uznali mladého krále a svolili ke zřízení zvláštní vlády. Období Richardovy vlády nebylo klidné. Již roku 1381 musel potlačit lidové povstání, které si pod vlivem názorů Jana Viklefa kladlo za cíl rovnost všech stavů. Povstalci se pod vedením Wata Tylera zmocnili londýnského Toweru, nakonec ale bylo povstání poraženo a Wat Tyler zavražděn.

Po porážce povstání Wata Tylera se Richard II. obrátil proti parlamentu a svým strýcům, kteří neustále omezovali jeho moc. Nejprve se roku 1389 sám chopil vlády a o osm let později dal své strýce a část svých odpůrců uvěznit, některé dokonce popravit. Omezil moc parlamentu a začal vládnout absolutisticky. Roku 1399 zemřel Richardův strýc Jan z Gauntu a Richard se zmocnil jeho majetku. Syn Jana z Gauntu, Jindřich, využil královy nepřítomnosti v zemi (Richard podnikl výpravu do Irska) a vrátil se z exilu do Anglie, kde se spojil s nespokojenými stavy. Po Richardově návratu do Anglie se ho zmocnil a donutil ho vzdát se koruny. Parlament pak přijal za krále Jindřicha, přičemž zcela opomenul nástupnický řád, aby se vymanil z Janova absolutismu. Na anglický trůn tak v osobě Jindřicha IV. dosedla nová dynastie, Lancasteři. Richard roku 1400 zemřel ve vězení na hradě Pontefractu.

Francii od roku 1380 vládl syn Karla Moudrého Karel VI. Pro Francii tehdy nastala zlá doba. Vládu za nezletilého Karla nejprve vykonávali jeho strýcové – vévodové burgundský, anjouský a berryský. V zemi vypukla řada povstání, v Paříži, ve Flandrech i jinde. Vzpoury byly poraženy, přičemž roku 1384 se vlády ve Flandrech zmocnil burgundský vévoda Filip, zeť zemřelého flanderského hraběte Ludvíka. Po získání Flander se začalo Burgundsko Francii odcizovat a vést svou vlastní politiku.

Roku 1388 se Karel odvrátil od svých strýců a vybral si rádce z příslušníků nižší šlechty. Avšak roku 1392 u něj propukla duševní choroba a jeho strýcové se znovu chopili vlády. Když pak vévoda Filip Smělý roku 1404 zemřel, jeho syn Jan Neohrožený si chtěl zachovat jeho vliv a postavení ve vládě. Když se mu v tom pokusil zabránit králův bratr Ludvík Orleánský, nechal ho roku 1407 zavraždit. Následovala občanská válka mezi stranou burgundskou a orleánskou.

 

Zpracoval: Tomáš Halada, III/2001
(www.volny.cz/tomas.halada)

Autor : Tomáš Halada 🕔01.01.2002 📕15.762

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře