Bojové nasazení systému S-75 (část 1. - Proti špiónům)

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔08.07.2016 📕3.752
Věnování:

Řada komplexů systému S-75 kdysi chránila i nebe ČSSR a později i samostatné České republiky. Třebaže československé, potažmo české komplexy S-75 nebyly ve válce nikdy použity, autor by přesto rád tuto práci věnoval bývalým kolegům, mužům a ženám, kteří kdysi strávili nejlepší léta svého života službou u PVO. Někteří z nich pomáhali s přípravou tohoto článku - a těm patří dík.  

 

Proti špiónům (1959-1964)

 

Předmluva

V následujícím textu se čtenář může setkat s termínem "systém S-75". Pro účely tohoto článku je tím míněna celá skupina protiletadlových raketových komplexů SA-75 Dvina, S-75 Děsna a S-75M Volchov a je užívána například tam, kde není konkrétní verze známa. Autor je srozuměn s tím, že jde o označení poněkud matoucí, protože může vést k záměně s PLRK S-75 Děsna. V takovém případě však bude typové označení vypsáno plným názvem. 

Na stránkách www.valka.cz jsou podrobně popsány všechny verze tohoto systému, avšak pro čtenáře, které složité technické popisy nudí, pouze stručně nastíním, co vlastně je onen systém S-75.

Jedná se protiletadlový raketový komplex středního dosahu určený k obraně důležitých vojenských, hospodářských a politických center státu. Jde o komplex polostacionární, který k přepravě potřebuje samostatná přepravní vozidla. Jeden PLRK tvoří výzbroj jednoho protiletadlového raketového oddílu, což je základní palebná jednotka. Jeden oddíl je schopen současně postřelovat pouze jeden cíl, a to jednou až třemi raketami. Komplex je schopen působit na většinu prostředků vzdušného napadení ve výškách od 100 m do 35 km (v závislosti na verzi systému a typu cíle) a dálkách od 7 do 56 km. Srdce komplexu tvoří postavení radiotechnické baterie s kabinami střeleckého naváděcího radiolokátoru SNR-75, kolem něhož se zpravidla v kruhu o poloměru cca 50-80 m nachází šest odpalovacích zařízení (v předpise doslova uváděno odpalovací rampa, proto je tato terminologie zachována i v článku) se šesti protiletadlovými řízenými střelami. Dalších 6 PLŘS se nachází na přepravnících typu PR-11. Tento popis v zásadě odpovídá všem verzím.

Verze SA-75 se lišila od obou dalších zejména tím, že  její střelecký naváděcí radiolokátor RSNA-75 pracoval v deseticentimetrovém pásmu, zatímco střelecké radiolokátory komplexů S-75 Děsna a S-75M Volchov pracovaly v pásmu šesticentimetrovém. Volchov byl také na rozdíl od obou předchozích verzí vybaven antény úzkého paprsku, umožňujícími lépe vyhledávat cíle na větších dálkách a za určitých podmínek vystavoval radar menší hrozbě útoku protiradiolokační střelou. Volchov také disponoval celou řadou systémů, které měly eliminovat vliv rušení protivníka. Jednotlivé verze se pak také odlišovaly typy raket, které mohly používat. Takticko-technická data jednotlivých druhů PLŘS se stále zlepšovala, zejména ve smyslu zvětšování prostoru účinné působnosti komplexů a zvyšování účinnosti bojové nálože.  Pro účely tohoto článku tento zjednodušený popis plně postačuje, kompletní historie vzniku a vývoje systému S-75 je v prvním a druhém díle stejnojmenného článku zde na serveru. 

Předpisová bojová sestava PLRK S-75
Typická bojová sestava PLRK S-75. Popis: 1-6 = postavení jednotlivých odpalovacích ramp v okopech, 7 = postavení radiotechnické baterie, kabina PV (neboli anténní post) střeleckého naváděcího radiolokátoru SNR-75 na střeše úkrytu, ostatní kabiny pod ní v úkrytu. 8-10 = postavení záložních PLŘS na přepravnících, 11= postavení technického oddílu kde se rakety kompletují a laborují, 12=místo pro plnění nádrží přepravníků raket okysličovadlem, 13-14= úkryty příslušníků palebných čet (zodpovědných za obluhu odpalovacích ramp a nabíjení raket), 15 postavení velitelské baterie s přehledovým radiolokátorem Archiv autora

První výstřely

Existence řízených protiletadlových raket se do povědomí široké veřejnosti dostala až se sestřelením amerického U-2 nad SSSR roku 1960. Dlouhou dobu byl tento sestřel také pokládán  za první oficiální vítězství systému S-75. Ve  skutečnosti však byla první raketa v bojovém nasazení odpálena na druhém konci světa – v Číně.

Poprvé byl komplex SA-75 “naostro” použit 7. října 1959, kdy čínský  vzdušný prostor narušila tchajwanská RB-57D Canberra  s cílem provést špionážní let do oblasti Pekingu. Tchajwanci ovšem netušili, že v okolí čínského hlavního města byly nedávno rozmístěny PLRK SA-75. Narušiteli vzlétly vstříc tři protiletadlové řízené střely a Canberra se zřítila na čínské území, přičemž pilot zahynul. Tento incident nebyl medializován, protože čínská vláda si nepřála zveřejnit fakta o raketové výzbroji čínské PVO. Pro Tchajwance  zůstal stroj nezvěstný, domnívali se pravděpodobně, že se zřítil do moře kvůli technické závadě. Až později oznámila čínská vláda, že její armáda sestřelila tchajwanský  špionážní stroj, neuvedla však žádné podrobnosti.

Sovětská PVO údajně své první rakety odpálila na americký špionážní balón dne 16. listopadu 1959, když byl ve výšce 28 000 metrů zničen balón nad Stalingradem. V publikaci Red SAM se uvádí, že šlo  o balón WS-416L, ale zřejmě jde o chybu. Mělo zřejmě jít o balón typu WS-461L, avšak tyto balóny byly nad území SSSR vypouštěny již v létě 1958. O celém incidentu není nic dalšího známo.

Naproti tomu hned další úspěch komplexu byl široce medializován a sovětskou stranou mohutně propagandisticky využit. Šlo o slavné zničení amerického špionážního letadla U – 2, pilotovaného plukovníkem F. G. Powersem, při výzvědném letu nad strategickou oblastí Sverdlovska. Stalo se tak 1. května 1960.

Šlo o nesporný úspěch, ačkoliv se neobešel bez komplikací. Západní zdroje poněkud škodolibě udávají, že na sestřelení jediného amerického letounu bylo spotřebováno 12 - 14 raket. Nedodávají však, že U-2 v té době letěl na samé horní hranici maximálního šikmého dosahu tehdejších PLRK S-75 Děsna. Když byl Powers poprvé postřelován, vyletěl, dříve než jej rakety dostihly, z prostoru účinné působnosti PLRK. Powers o této první střelbě zřejmě vůbec nevěděl, jeho obrat nebyl protiraketovým manévrem, pravděpodobně jen učinil plánovanou zatáčku na stanovené trase a tak nevědomky raketám unikl (je také možné, že k zatáčce došlo v důsledku selhání autopilota U-2, protože je známo, že Powers byl nucen jej kvůli závadě odpojit a opravovat kurz ručně).

Jeho U-2 se stala osudnou až další řada tří raket, kterou na něj vyslal 2. protiletadlový raketový oddíl 57. protiletadlové raketové brigády pod velením majora Michaila  Voronova. Existuje nepotvrzená verze, podle níž však nebyl U-2 zničen výbuchem bojové nálože PLŘS, nýbrž nárazem samotné rakety do zádi Powersova letadla, po selhání radiolokačního zapalovače (podle jiné verze byla raketa navedena natolik přesně, že cíl se nacházel v "hluchém" prostoru uprostřed trychtýřovité vyzařovací charakteristiky radiolokačního zapalovače, takže zapalovač neměl potřebné "echo" k roznětu bojové nálože).

Ať už to bylo jakkoli, faktem zůstává, že Powersův U-2 utrpěl těžké poškození zádě s kormidly a ihned přešel do neovladatelného pádu. Powers neváhal a okamžitě se z padajícího stroje pokusil katapultovat. Uvízl však v kabině a velká odstředivá síla mu úspěšné vystřelení znemožnila, nakonec se však vyprostil a vyskočil padákem bez použití katapultovacího sedadla.

Měl štěstí, protože sovětské obsluhy dosud neměly zkušenosti se střelbou na reálný letoun. Velitel a důstojník navedení sousedního plro nedokázali rozpoznat příznaky zničeného cíle (prudkou změnu rychlosti a výšky) a na značku, kterou stále viděli na svých obrazovkách, odpálili další tři rakety. To by samo o sobě nebylo nic hrozného, cena (jak vojensko-politická, tak materiální) sestřeleného stroje byla mnohem vyšší než cena 14 raket.

Mnohem horší byla mylná domněnka všech velitelů raketových oddílů v oblasti, že postřelovaný stroj stále pokračuje v letu. To, a také chyba nadřízeného stupně, jenž včas neinformoval podřízené palebné jednotky o působení vlastních stíhačů v prostoru, způsobilo postřelování vlastních stíhaček MiG-19, přičemž jeden stroj byl sestřelen a jeho pilot zahynul.

Navzdory této smutné epizodě nová zbraň rychle prokázala vysokou efektivnost - američtí specialisté se mylně domnívali, že sovětská strana nemá žádný prostředek, jenž by byl schopen působit proti cílům v takových výškách. Powersovo sestřelení tak přinutilo Američany všechny výzvědné lety nad sovětské území okamžitě zastavit.

 

1. tajemník  ÚV KSSS Nikita S. Chruščov si prohlíží trosky Powersova U-2
By CIA - https://www.cia.gov/library/center-for-the-study-of-intelligence/kent-csi/images/v42i5a02p4.gif, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9064582

Mezitím se ovšem opět začaly objevovat U-2 nad Čínou. Tchajwanské letectvo získalo tyto modernější špionážní letouny namísto starších RB-57. Na tři desítky tchajwanských pilotů podstoupilo na těchto moderních letounech výcvik a během 15 let vykonala jejich jednotka nazývaná “Černé kočky” kolem stovky špionážních letů nad Čínou. Přitom bylo 5 strojů sestřeleno PLŘS systému S-75, tři piloti zahynuli, dva byli zajati a uvězněni. První z těchto strojů byl sestřelen 9. září 1962 a jen o pár týdnů později se střílelo pro změnu zase na dalším kontinentu.

Během karibské krize se totiž stalo nevyhnutelnou nutností nasazení amerických výzvědných strojů nad komunistickou Kubou. I zde ovšem už byly rozmístěné sovětské PLRK S-75 Děsna, šlo o dvě divize PVO s celkem 144 odpalovacími rampami, tedy 24 raketových oddílů.

 

 

Jedno z palebných postavení S-75 vyfotografovaných na Kubě. Postavení je vybudováno přesně podle sovětských předpisů – uprostřed postavení radiotechnické baterie, v kruhu kolem jsou rozmístěny odpalovací rampy s raketami. V pravém i levém horním rohu jsou patrná postavení palebných čet s dvojicí zaplachtovaných přepravníků PR-11 se zbylými PLŘS (třetí úkryt palebné čety je mimo záběr přibližně uprostřed spodní hrany snímku). Ze záběru  je patrné, že  ochranné náspy zeminy byly vybudovány jednoduše prostřednictvím těžké ženijní techniky
Von unknown/U.S. Air Force photo - http://airandspace.si.edu/imagedetail.cfm?imageID=4300, Gemeinfrei, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7544426

27. října 1962 pronikl nad Kubu špionážní U-2 pilotovaný majorem Rudolphem Andersonem. Ačkoliv Chruščov si žádný incident s Američany nepřál, jeho instrukce byly nejasné a kubánský diktátorFidel Castro na sovětské velitele naléhal, aby proti Američanům zakročili. Generálporučík S. N. Grečko po obdržení zprávy o zjištění narušitele v kubánském vzdušném prostoru vydal rozkaz k jeho ničení. U-2 byl v 10.19 hod  sestřelen řadou tří protiletadlových řízených střel, kterou na něj vyslal 4. plro pod velením podplukovníka I. M. Gerčenova. Maj. Anderson při incidentu zahynul, když střepina bojové nálože roztrhla jeho výškový skafandr. Stal se jedinou obětí kubánské krize. Jeho sestřelení se však mohlo stát prvním výstřelem třetí světové války, přesto po několika vypjatých dnech plných vyjednávání, dospěly obě strany ke smíru.

Kus trupu Andersonova U-2 vystavovaného dodnes na Kubě. Všimněte si množství otvorů po střepinách bojové nálože
Autor: sputnik – originally posted to Flickr as U2 fuselage, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6096650

Ke kurióznímu sestřelu systémem S-75 pak došlo v roce 1965 v Indii během indo-pákistánského konfliktu. Indie získala od SSSR v roce 1963 25 plro a rozmístila je zejména kolem Nového Dillí a klíčových letišť v této oblasti. 6. září 1965 byl v blízkosti Dillí sestřelen indický Antonov An-12 Cub, mylně pokládaný  za Lockheed C-130 Hercules pákistánského vojenského letectva. 

Krátce nato, 15. září, indičtí rakeťáci svoji chybu odčinili, když dvě jejich PLŘS explodovaly v těsné blízkosti jediného pákistánského špionážního RB-57F, konajícího průzkum ve výšce kolem 16 km. Stroj byl těžce poškozen, nicméně vykonal úspěšné nouzové přistání po návratu na základnu v Pešaváru, kde v jeho potahu technici napočítali přes 170 otvorů po střepinách.

Další RB-57F, tentokrát americký (sériové číslo 63-13287), operující z německé základny Rhein-Main, byl 14. 12. 1965 údajně sestřelen S-75 nad Černým mořem, když letěl příliš blízko ruského pobřeží, dva piloti byli údajně zajati Sověty a jejich osud není znám. Sověti proti špionážnímu letu vznesli oficiální protest, avšak k sestřelení letounu  se nepřiznali. Americká strana jako oficiální příčinu havárie stanovila poruchu kyslíkového systému, v důsledku čehož posádka zahynula. Trosky stroje byly hledány v moři po několik měsíců, podle stop na jednom fragmentu křídla vyšetřovací komise skutečně soudila na zásah řízenou střelou...

Výsledky komplexů SA-75 byly dosud velmi dobré. Všechna bojová nasazení však proběhla proti jednotlivým cílům v jednotlivých případech narušení vzdušného prostoru. Brzy však měla být nová zbraň podrobena zkoušce v opravdovém válečném konfliktu. Stala se jím válka ve Vietnamu a v bitevní vřavě měly dosavadní “ojedinělé výstřely” zcela zaniknout.

 

Tabulka sestřelů systémem S-75 v průběhu studené války:

Poř. číslo

Datum

Místo

Typ letounu

Verze S-75

Poznámka

1

7.10.1959

Čína

RB-57D

SA-75 Dvina

Pilot kpt. Ying - Chin Wang zahynul.

 

16.11.1959

SSSR

Balón

SA-75 Dvina

Nepotvrzeno

2

1.5.1960

SSSR

U-2C

S-75 Děsna

Pilot kpt. F. G. Powers zajat, propuštěn 10.2.1962.

3

9.9.1962

Čína

U-2C

neznámo

Pilot Huai Chen zajat, avšak v nemocnici podlehl svým zraněním

4

27.10.1962

Kuba

U-2C

S-75 Děsna

Pilot mjr. R. Anderson zahynul.

5

1. 11.  1963

Čína

U-2C

neznámo

Pilot Robin Yeh zajat, propuštěn 10. 11. 1982.

6

7.7.1964

Čína

U-2C

neznámo

Pilot Terry Lee zahynul.

7

10. 1. 1965

Čína

U-2C

neznámo

Pilot Jack Chang zajat, propuštěn 10. 11. 1982.

 

14.12.1965

SSSR

RB-57F

neznámo

Sestřel nepotvrzen, možná tech. závada, kpt. Lester Lackey a npor. Robert Yates vedeni jako nezvěstní, po 6 měsících prohlášeni za mrtvé.

8

8.9.1967

Čína

U-2C

Hong-Qi 2

Pilot Tom Huang zahynul.

Piloti tchajwanské letky „Black Cats“ před jedním ze svých U-2
http://www.taiwanairpower.org/u2/

 

 

Zdroje:
Colonel Bill Grimes: The History of Big Safari, Archway Publishing, 2014, ISBN: 978-1-48080-456-2
Steven Zaloga: Red SAM, Osprey Publishing Ltd., Oxford  2007, ISBN 978 1 84603 062 8
Sergej Ganin, Vladimír Korovin, Alexandr Karpenko, Rostislav Angelskij: Sistěma-75, Těchnika i vooruženie 2003/1, 2003/3, 2003/4
http://www.valka.cz/13306-Prvni-sestrel-
http://www.designation-systems.net/dusrm/app4/ws-119l.html
http://www.taiwanairpower.org/u2/

 

 

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔08.07.2016 📕3.752

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře