M60 Patton - Postupné vylepšování

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔04.01.2016 📕5.719

Tank M60 byl původně považovaný za přechodný typ, ale nakonec patřil mezi nejrozšířenější americké tanky. V době, kdy vznikal, došlo k prudkému rozvoji raketové techniky a elektroniky, což vedlo k úvahám o náhradě klasického tanku futurističtějším vozidlem. Ovšem po zkušenostech z operačního nasazení se konstruktéři nakonec rádi vrátili k osvědčeným řešením.

V minulém díle jsme zmínili, že skupina pro výzbroj tanku nebo podobného bojového vozidla ARCOVE (Group on Armament for Future Tanks or Similar Combat Vehicles) vydala doporučení, že vhodnou výzbrojí bude raketový systém s poloautomatickým naváděním na záměrnou SACLOS (Semi Automatic Command to Line of Sight).

Zbraně budoucnosti

Kontrakt na vývoj a výrobu nového zbraňového systému označeného „CVWS“ (Combat Vehicle Weapon System) získala 11. července 1959 divize Aeroneutronics společnosti Ford Motor Company. CVWS sestával z vrhače XM81 s drážkovanou hlavní ráže 152 mm, který mohl střílet konvenční municí se spalitelnou nábojnicí nebo odpalovat řízené střely XM13.

Výhodou měla být úspora hmotnosti, protože XM81 vážila zhruba polovinu hmotnosti 105mm kanonu M68. Díky mnohem kratší hlavni měla osádka tanku usnadněné manévrování hlavně při boji ve městě. Ráže 152 mm umožňovala zvětšit hmotnost nálože u tříštivo-trhavých a kumulativních granátů; řízené střely slibovaly možnost zahájit boj na větší vzdálenost než s klasickým kanonem. Spalitelné nábojnice řešily problém s vyhazováním zbytků vystřílené munice, a navíc šetřily strategické suroviny.

M60A2 s typickou nízkoprofilovou věží a vrhačem XM81

Pro XM81 byly vyvíjeny tři druhy konvenční munice: XM409 HEAT-MP (High Explosive Anti Tank Multi Purpose) byla kumulativním nábojem, který bylo možné použít i jako trhavý proti zodolněným objektům. Při úsťové rychlosti 688 m/s dokázala probít 178 mm homogenního ocelového pancíře skloněného pod úhlem 60° od kolmice. XM410 WP (White Phosphorus) byla granátem s výrazným zápalným účinkem, vhodným na ničení měkkých cílů. Sekundárně se dal použít i jako kouřový pro vytváření clon nebo značkování cílů. XM411 byla cvičným nábojem. Všechny tři byly stabilizované rotací.

Řízená střela XM13 Shillelagh opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 80 m/s, ale raketový motor střelu vzápětí urychlil na 325 m/s. Střela byla na záměrnou naváděna poloautomaticky pomocí infračerveného systému. Střelec udržoval záměrný kříž na cíli a optická hlavice na tanku měřila odchylku infračerveného zdroje umístěného na zadní části rakety od záměrné přímky. Počítač spravoval opravu a řídicí povely byly střele předané pomocí xenonové lampy.

V hlavni se střela pohybovala po polích vývrtu, bez toho, aby se do nich zařezávala a rotaci zabraňovalo speciální vodítko na spodní straně hlavně. Střela byla 110 cm dlouhá a její kumulativní hlavice dokázala probít pancíř kteréhokoli tehdejšího tanku. CVWS měl být primární zbraní nového lehkého tanku (M551 Sheridan) i nového hlavního tanku (MBT-MR). MR znamenalo „Medium Range“, tedy střednědobý horizont pěti let.

 

Nová věž

Pro období, než bude MBT-MR k dispozici, byl zpracován plán na modernizaci alespoň části stávajících tanků M60A1. Detroitský arzenál připravil v roce 1961 plnorozměrnou dřevěnou maketu, na které se studovaly možnosti zástavby. Změny zahrnovaly jen novou masku kanonu, kryt optické sledovací hlavice a rozmístění prvků pro řízení střely uvnitř věže. Prototypy nového tanku měly dostat označení „M60E3“. Tímto způsobem bylo možné relativně snadno přezbrojit značné počty existujících M60.

Ve stejné době se objevila jiná konstrukce mimořádně kompaktní věže s minimalizovanou čelní plochou. Původně byla navržena pro tank MBT-MR a byla výsledkem úvah o montáži dálkově ovládaného kanonu s nabíjecím automatem a umístěním osádky v korbě. Z tohoto řešení nakonec sešlo, ale věž nabízela řadu výhod, proto přišla znovu ke slovu v souvislosti s XM81.

Největší výhodou byly výborná balistická ochrana a malá hmotnost. Horší to bylo s výhledem osádky: celokruhový rozhled měl jen velitel, zatímco střelec a nabíječ, ukrytí pod nízkým pancířem po obou stranách centrálního tělesa věže, viděli jen na svou stranu.

Ministerstvo obrany provedlo 10. ledna 1964 kompletní posouzení čtyř konceptů věží vyzbrojených XM81. Koncepty A a B byly výše zmíněnou kompaktní věží se sekundární výzbrojí 20mm kanonu pro boj s vrtulníky. Koncept C byl konvenční kopulovitou věží a koncept D prakticky představoval standardní věž M60A1 se zkráceným převisem. Jako nejvhodnější byl vybrán koncept B; ostatní byly ponechány jako záloha. Všechny věže byly zvažované pro tank XM66, ale výzbrojní výbor vydal 1. února 1965 protokol [Ordnance (Technical) Committe Minutes] OTCM 3100, kde nařizoval osazení věže na podvozek tanku M60A1. Výsledné vozidlo neslo označení „M60A1E1“.

M60 s XM81, koncept D

Celý program byl považovaný za velmi málo rizikový. Nic však nebylo dále pravdě. Prototypy tanků M60A1E1 byly hotové v listopadu 1965, resp. v únoru 1966. Součástí krátkých testů byly ostré střelby a 12 odpalů řízených střel XM13 Shillelagh. Výsledky měly být prvním varováním. Spalitelné nábojnice působily velké potíže: docházelo k selhání nebo částečnému shoření slože.

Nejnebezpečnější byly zbytky spalin v nábojové komoře, které mohly způsobit předčasné vznícení hnací slože, ještě před uzavřením závěru, což by mělo fatální následky. Později se k tomu přidaly problémy s vlhnutím nábojů a jejich malou pevností při manipulaci ve stísněné věži. Řadu vad se podařilo postupně odstranit, ale vývoj se protáhl a osádky neměly v novou, „převratnou novinku“ přílišnou důvěru.

 

Starship

Výzbrojní výbor 3. července 1965 konstrukci tanku M60 s novou věží schválil. Pro rok 1966 objednal výrobu 243 věží a pro následující rok dalších 300. Nové vozidlo dostalo přidělené označení „M60A2“. Údaje o celkovém počtu vyrobených kusů se liší. Podle údajů společnosti Chrysler bylo vyrobeno 526 kusů, avšak podle údajů americké armády jich bylo 540.

Kromě výše zmíněných negativních zkušeností přicházela další rozčarování. Úzká věž neumožňovala montáž stereoskopického dálkoměru, na který byly osádky zvyklé. Musela být vypsána soutěž na konstrukci laserového dálkoměru, jenž problém nakonec vyřešil. Namontován byl v masce kanonu vpravo od hlavně. Zaměřovací systém byl postupně doplněn snímači rychlosti a síly větru, což zlepšilo přesnost střelby, hlavně na velkou vzdálenost.

Kvůli odstranění horkých zbytků hoření z nábojové komory byl tank vybaven systémem pro výplach hlavně stlačeným vzduchem. Na motoru byly dva kompresory a uvnitř tanku dvě tlakové láhve umožňující propláchnutí nábojové komory třemi jednosekundovými pulzy vzduchu pod tlakem 6,8 MPa. Celá procedura probíhala automaticky po výstřelu. Systém byl umístěn v typické bouli pod zadními mřížemi motorového prostoru.

Velkým nedostatkem byl malý dosah prostředků nočního vidění, čímž se degradoval účinný dosah nové výzbroje na pouhých 600 m. Použitím infračerveného filtru na xenonovém reflektoru bylo možné zvýšit dosah na 1000 m – ale i to bylo málo. Ve věži bylo umístěno 15 standardních nábojů a v korbě dalších 18 a 13 řízených střel označených po standardizaci jako „MGM 51C Shillelagh“.

Do palebného průměru byly postupně zařazeny kartáčové střely XM617 a osádkami velmi oblíbené XM625 s 9900 ocelovými šipkami, přezdívané „Beehive“. Jediný výstřel na malou vzdálenost dokázal smést útok pěšího družstva nebo útočného člunu.

První tanky M60A2 přišly k jednotkám v roce 1974; o rok později dorazily do Evropy. Navzdory chvalozpěvům tiskového oddělení ministerstva obrany si M60A2 nikdy nezískala žádnou zvláštní popularitu. Komplikovaná elektronika trpěla neustálými závadami a na její spolehlivosti se podepisovalo klima: ve vlhkém prostředí korodovaly kontakty a docházelo ke zkratům, v horkém počasí se přehřívala. Tank vyžadoval pečlivou, pravidelnou a kvalifikovanou údržbu. Osádky vozidlům přezdívaly „Starship“.

Starship ve Vietnamu

Problémy s municí se podařilo vyřešit jen částečně. Účinnost kumulativních hlavic omezovalo zavádění představných a explozivních pancířů, takže se konstruktéři vrátili zpět k průbojné munici s podkaliberními penetrátory s těžkým jádrem. To byl hlavní důvod poměrně rychlého vyřazení tanků M60A2 z výzbroje.

 

Zpátky na zem

Po neblahých zkušenostech s komplikovanou M60A2 bylo jasné, že M60A1 budou muset vydržet ve službě mnohem déle, než se původně počítalo. Pomoci měly průběžné modernizace. Prvním krokem byl pokus firmy Chrysler o modernizaci velitelské věžičky s 11 průzory, zajišťujícími lepší výhled. Věžička měla lepší pancéřování a možnost hydraulického pohonu. Kulomet byl posunutý vpravo, proto měl velitel snazší nastupování, a navíc bylo možné zvětšit kapacitu zásobníku ze 180 na 270 nábojů. M60A1 s prototypem věžičky byla odeslaná v březnu 1967 na testy do Fortu Knox.

Výzbrojní výbor však požadoval hlubší modernizaci celého tanku. V roce 1970 byl schválen modernizační program, přičemž důležitým požadavkem byla možnost zpětné montáže na starší verze tanků řady Patton. První sady se objevily v roce 1971.

Šlo o čističe vzduchu s horním sáním, které byly účinnější a prodlužovaly životnost motoru, a snadnější byla i jejich údržba. Úpravou snadno adaptovatelnou zpětně na všechny tanky byly nové pásy T142 s vyměnitelnými gumovými patkami. O rok později se objevil stabilizátor, který bylo možné namontovat na stávající hydraulický okruh. Výsledky testů potvrdily zvýšení pravděpodobnosti zásahu o 50 % při střelbě za pohybu na malé a střední vzdálenosti. Takto vybavené tanky nesly označení „M60A1 AOS“ (Add On Stabilization). Tím byla ukončena první modernizační fáze.

Cílem druhé fáze modernizací RISE (Reliability Improvement Selected Equipment) bylo zvýšení spolehlivosti vybraných komponentů. Týkalo se to turbodmychadel, alternátorů, vstřikovacích jednotek, vložek válců, některých konektorů a dalších dílů. Výsledkem bylo prodloužení intervalu výměny motoru nově označeného jako „AVDS-1790-2C“ na 8000 km. M60A1 RISE začaly k jednotkám přicházet v roce 1975.

Souběžně s tím běžel od roku 1972 vývoj laserového dálkoměru AN/VVG-2, balistického počítače XM21 a elektroniky založené na polovodičových součástkách. Cílem bylo zvýšení přesnosti střelby. Ze stejného důvodu dostala hlaveň termický obal, omezující její průhyb změnou teploty při střelbě. Zároveň tank dostal nový xenonový reflektor AN/VSS-3A s možností nasazení infračervené vložky. Velitel a střelec dostali pasivní zesilovače zbytkového světla. Všechny tyto úpravy byly ověřené na prototypu M60A1E3 ve Fortu Knox, Yumě a Aberdeenu. V roce 1977 byly pasivní přístroje velitele a střelce nahrazeny modernějšími verzemi a pasivní přístroj dostal i řidič. Zároveň byla zavedena nová souprava pro hluboké brodění. Takto upravené tanky dostaly označení „M60A1 RISE PASSIVE“.

M60A3 TTS s termickým obalem hlavně

V roce 1978 dostaly tanky vrhače zadýmovacích granátů a meteorologický senzor. Kulomety ráže 7,62 mm byly nahrazeny licenčními belgickými MAG-58, vyráběnými v USA pod označením „M240“. Nové kulomety byly až pětkrát spolehlivější než starší M219. Na základě všech těchto úprav bylo k 10. květnu 1979 změněno označení tanku na „M60A3“. Následně byla schválena sériová výroba. Vzhledem k tomu, že konverzní sady byly hotové, dostal 1. prapor 32. pluku 3. obrněné divize v Evropě svých prvních 54 M60A3 již 26. května.

V roce 1978 byla schválena výměna pasivního zesilovače zbytkového světla střelce za termokameru TTS (Tank Thermal Sight), která usnadňovala vyhledávání cílů v prachu, kouři a mlze na základě tepelné stopy motoru. Obraz termokamery se zobrazoval i veliteli. Úprava byla prováděna od srpna 1979. Modernizované tanky byly označeny „M60A3 TTS“. Postupně byly tanky M60 všech verzí vybavované zadýmovacím systémem VEESS (Vehicle Engine Exhaust Smoke System), vstřikujícím naftu do výfuku. Tento systém dokázal vozidlo efektivně ukrýt před pozorováním v infračerveném spektru. Posledními úpravami byla montáž referenčního systému pro rektifikaci kanonu a automatického halonového hasicího systému.

M60A3 TTS na ukázce

 

Zpětné modernizace

Začátkem 80. let již přicházely do výzbroje nové tanky, M1 Abrams. Detroitský arzenál zvažoval možnost použít v rámci modernizací novou pohonnou jednotku, tvořenou turbínou Avco Lycoming AGT-1500 na tancích M60. Kvůli vysokým nákladům však k realizaci nedošlo. Podobně dopadla soukromá snaha firmy Teledyne Continental o montáž motoru AVCR-1790-1B, převodovky Renk a hydropneumatického odpružení. Vozidlo, neoficiálně označené jako „M60AX“, mělo zlepšenou balistickou ochranu, pomocí bočních představných pancířů korby a představného pancíře věže z plochých plátů. Tank byl o 4 t těžší, ale měl o 25 km/h vyšší rychlost než M60A1 v porovnatelných terénních podmínkách.

Kromě tanků M60 byly v inventáři americké armády a námořní pěchoty stovky tanků M48. Ty bylo možné, použitím paketů z tanků M60, poměrně levně konvertovat na vozidla s výrazně větší palebnou silou a dojezdem. Prvním pokusem byla verze M48A1E, která dostala 105mm kanon, dieselový motor a systém řízení palby z tanku M60.

Výzbrojní výbor však v roce 1960 konstatoval, že levnější bude, když přestavby budou realizovat vojenské dílny. Z modernizace byl vypuštěn kanon, protože na skladech ležely hromady 90mm munice a rozpočet byl poměrně napjatý. Prototypy nesly označení „M48A1E2“ a do výzbroje byly zavedeny jako „M48A3“. První tanky přestavěné ve vojenských dílnách v Annistonu a Red River dorazily k jednotkám v únoru 1963. Celkem bylo přestavěno 600 kusů pro armádu a 419 pro námořní pěchotu. Tank měl vznětový motor AVDS-1790-2A, kryt motoru z tanku M60, filtroventilační jednotku, pět vratných kladek a nový systém utěsnění věže pomocí nafukovacích gumových profilů. M48A3 byly hojně nasazeny ve Vietnamu.

Sedmého prosince 1965 byly vyčleněny prostředky a schválen program přezbrojení tanků M48A3 105mm kanonem M68. Kvůli válce ve Vietnamu, která odčerpávala všechny volné finance, došlo k částečné modernizaci až v dubnu 1967. Tak vznikla verze M48A3 (Mod B), na první pohled identifikovatelná podle nástavce s devíti pozorovacími průzory mezi věží a velitelskou věžičkou. Tato úprava byla reakcí na stížnosti osádek nasazených ve Vietnamu, že z věžičky je špatný výhled, kulomet překáží při opouštění tanku a špatně se přebíjí. Osádky kulomety často demontovaly a lafetovaly je externě na strop věže.

Izraelská M48A3 s 90mm kanonem

Protože měla být řada tanků M60A1 přestavěna na M60A2, očekávalo se, že zbude značný počet věží pro kanony M68. Chrysler postavil dva prototypy tanku M48A1E3, vybavené věžemi z M60A1. Na korbu bylo nutné navařit přechodový prstenec, neboť věž z M60A1 měla větší průměr věnce. Byla naplánovaná přestavba 243 tanků – avšak z realizace sešlo, protože XM81 se střelami Shillelagh se příliš neosvědčila.

Pro válku ve Vietnamu byly 90mm kanony dostatečné, jelikož M48 většinou bojovaly proti tankům PT-76B. Pro nasazení na bojištích, kde hrozil střet s tanky T-54/55, však byly neadekvátní, takže přezbrojení bylo znovu na pořadu dne. Projekt verze s kanonem M68 nesl označení „XM736“ a po zavedení do výzbroje bylo změněno na „M48A5“. Nejprve bylo v létě 1975 postaveno pět prototypů a po sérii testů byla v říjnu téhož roku podepsána objednávka na dodávku 501 kusů do prosince 1976.

Při úpravách tanků byly využity izraelské zkušenosti z jomkipurské války. Nejvýznamnější byly zvýšení palebného průměru ze 43 na 54 nábojů, přidání kulometu M60D ráže 7,62 mm pro nabíječe a použití nízkoprofilové velitelské věžičky Urdan. Takto upravené tanky měly nést označení „M48A5PI“, ale nakonec zůstalo u „M48A5“.

Díky všem těmto úpravám se podařilo udržet tanky M48 Patton ve výzbroji až do poloviny 90. let. Po celou dobu tvořily adekvátního protivníka obdobným verzím tanků T-54/55, které procházely podobnými modernizačními procesy. Parita zůstávala zachována až do pádu železné opony. Přebytečné tanky byly následně prodány zemím třetího světa nebo sešrotovány.

Vyřazená M60A3

Fotografie: www.valka.cz, autor, US DoD, US Army

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔04.01.2016 📕5.719

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře