Blackburn Roc

přehled verzí

Blackburn Roc- přehled verzí



Označení Provedení letounu - popis
Blackburn Roc prototype první dva prototypy byly dokončeny jako palubní stíhačky, třetí s plováky
Blackburn Roc Mk.I sériově vyráběný palubní stíhací letoun
Blackburn Roc float plane 2 - 3 letouny byly zkoušeny s plováky, neúspěch, projekt zastaven




Výrobce Období výroby Vyrobeno kusů
Blackburn Aircraft Company Ltd., Brough Wolverhampton 23. 12. 1938 - 3. 12. 1939 3 rototypy
Boulton Paul Aircraft, Ltd., Wolverhampton 03. 1939 – 08. 1940 133 sériových letadel




Použité prameny:
Matthew Willis, Blackburn Skua and Roc, Mushroom Model Publications, Orange Seies, No. 8105, ISBN: 978-83-8945044-9
Aubrey Joseph Jackson, Blackburn Aircraft since 1909, Putnam Aeronautical Books, Naval Institute Press, 1St Edition edition (April 1989), ISBN 0-87021-024-6.
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Blackburn-Roc-t181050#531010 Verze : 0

Blackburn Roc




Britské námořní letectvo bylo v druhé polovině třicátých let minulého století v nezáviděníhodné situaci, pomineme-li palubní torpédové bombardéry - obstarožně vyhlížející dvojplošníky Fairey Swordfish a mírně modernější Fairey Albacore, zůstane nám palubní stíhací letectvo a zde byla situace jen nepatrně jiná. V roce 1934 začal dle specifikací Ministerstva letectví číslo O.27/34 vývoj jednoplošné palubní stíhačky Blackburn Skua. Již podle zadání však zde nemůžeme mluvit o čisté stíhačce, Ministerstvo letectví těmito specifikacemi požadovalo palubní bombardér, který měl, v případě potřeby, plnit i úlohu palubního stíhače. V představách Fleet Air Arm (dále pouze FAA) měl palubní stíhač především od vlastního svazu zahánět nepřátelské dálkové průzkumné stroje, což měly být létající čluny, popřípadě plovákové letouny, dále měl palubní stíhač doprovázet vlastní torpédové bombardéry při útocích na nepřátelské loďstvo, o obranu vlastní letadlové lodě se mělo postarat protiletadlové dělostřelectvo. Prototyp bombardéru Skua byl zalétán v roce 1937 a k jednotkám FAA začaly první Skuy přicházet o jeden rok později. Jednalo se o nepříliš vzhledné, podmotorované letouny, které byly námořními piloty přijímány s nedůvěrou a určitým odporem. Onen odpor však nepramenil ze slabých výkonů, důvodem byla jednoplošná koncepce letounu, námořní piloti byli zvyklí na dvouplošníky a nedokázali se s jednoplošníky smířit, psal se rok 1938! Pravdou však je, že Skua neměla příliš dobré letové vlastnosti, navíc byla-li nasazena jako bombardér - neunesla větší pumy a jako stíhačka s vyšší hmotností, s většími rozměry a se čtyřmi pevnými kulomety puškové ráže také nepředstavovala žádný zázrak.


Britské Ministerstvo letectví však mělo brzy poté připraven ještě jeden letoun, který námořním pilotům dokázal, že Skua není ani zdaleka to nejhorší, co je může potkat. V roce 1935 byly ministerstvem zformulovány specifikace F.9/35, díky kterým započal vývoj a po schválení projektu a prototypu i výroba dvoumístné stíhačky Boulton Paul Defiant. Tato stíhačka nenesla žádnou pevnou výzbroj, výzbroj skládající se ze čtyř kulometů Browning Mk.II byla soustředěna do otočné střelecké věže Boulton Paul A Mk.II. Dle představ Ministerstva letectví měla, takováto stíhačka vhodně doplnit jednomístné stíhačky RAF a palbou vedenou z neočekávaných úhlů měly tyto stíhačky ničit nepřátelské letouny. Patrně proto, aby námořní jednotky FAA nebyly o letoun takové koncepce ochuzeny, sestavuje Ministerstvo letectví ještě v témže roce specifikace O.30/35. Tyto specifikace na papíře vypadaly docela dobře, univerzální Skua (tehdy ještě nelétala) se upraví tak, aby do ní bylo možno nainstalovat střeleckou věž z Defianta. Nebude tedy nutno vyvíjet celý letoun, ale úprava se provede na již "osvědčeném" typu. Konstruktéři museli z letounu Skua odstranit veškerou pevnou hlavňovou výzbroj, zaměřovač, pumový zaměřovač a zařízení umožňující střemhlavý nálet, díky tomu se alespoň částečně podařilo eliminovat hmotnost elektricky poháněné střelecké věže, čtyř kulometů a zásoby střeliva, ale i tak měl nový letoun vyšší vzletovou hmotnost o necelých 300 kg. Střední část trupu musela být rozšířena, aby bylo možno nainstalovat rozměrnou střeleckou věž. Dalšími úpravami byly: zvětšené vzepětí křídel vně centroplánu, montáž zasouvacích deflektorů, které umožňovaly proudění vzduchu bez turbulencí okolo střelecké věže, při střelbě se tyto deflektory zasouvaly. Prototypy byly stavěny mateřskou továrnou Blackburn Aircraft Company Ltd. ve městě Brough, pozdější sériová výroba byla svěřena společnosti Boulton Paul Aircraft Limited ve městě Wolverhampton. Celkem bylo již 28. dubna 1938 objednáno 133 sériových letounů Blackburn B.25 se jménem Roc (mýtický pták Roch).


Vraťme se však k prototypům. První prototyp Sn. L3057 byl dokončen a zalétán 23. prosince 1938. Letoun měl vyšší hmotnost, větší čelní odpor a stejně výkonný motor, tak bylo jasné, že svými výkony nemohl původní letoun Skua překonat. Druhý prototyp byl dokončen také jako palubní stíhač, ale třetí prototyp (Sn. L3059) byl od 3. prosince 1939 zkoušen v testovacím centru MAEE (Marine Aircraft Experimental Establishment) v Helensburghu, tento prototyp byl vybaven plováky pocházejícími od letounu Blackburn Shark. Tato úprava byla provedena na základě specifikací O.20/37, letoun byl velmi nestabilní a krátce po zahájení zkoušek byl zničen při havárii, admiralita však trvala na obnovení zkoušek a tak byl pro tyto účely upraven první prototyp. Na tomto stroji byla zvětšena pomocí přidané kýlové plochy boční plocha, tato úprava mírně směrovou nestabilitu zlepšila, ale letoun zůstal pro své výkony a manévrovací schopnosti zcela nepoužitelný pro jakékoliv operační nasazení. Některé prameny zmiňují ještě třetí letoun s plováky, ten měl mít sériové číslo L3060.


Blackburn Roc Mk.I, tak byly označeny sériové stroje, jejich příchodem k jednotkám FAA získala Royal Navy těžkopádný, málo výkonný a již zastaralý stroj značně pochybné bojové hodnoty. Defianty u jednotek RAF byly zpočátku alespoň částečně úspěšné, Defiant však měl díky výkonnému motoru Merlin III a lepší aerodynamice také vyšší výkony, než jaké mohl získat od Skuy námořní stíhací Roc. Roc jako stíhací letoun nemohl ani doprovázet letouny Skua při jejich bombardovacích akcích, protože byl pomalejší než pumami podvěšené Skuy. Stíhací letoun měl totiž také zredukovanou zásobu paliva, aby svým doletem bombardérům stačil, musel být podvěšen rozměrnou přídavnou nádrží polokapkovitého tvaru, ta sice dolet prodloužila, ale zároveň ještě značně zvýšila odpor vzduchu. Blacburn Roc byl palubní stíhačkou, která, ve své podstatě operačně na palubách letadlových lodí nikdy nasazena nebyla. Na své palubě je nesla pouze krátce letadlová loď HMS Ark Royal, která byla nasazena při operacích v Norsku, tehdy na její palubě byly dislokovány dvě perutě FAA (800. a 801.), které měly ve své výzbroji letouny Blackburn Skua a také stíhací letouny Blackburn Roc, ty operačně vzlétly pouze k hlídkovým letům nad konvojem, ale bylo předpokládáno, že nebudou schopné účinně stíhat nepřátelské letouny. Jinak věžové stíhačky Roc operačně sloužily pouze na pozemních základnách, například na Orknejských ostrovech chránily základnu britského loďstva ve Scapa Flow, ale i zde byly považovány za málo výkonné a raději byly nahrazovány Skuami, později Fulmary a Sea Hurricany. Patrně jediným úspěchem bylo sestřelení bombardéru Ju 88, stalo se to 28. května 1940 nedaleko belgického přístavu Ostende, pětice Ju 88 zaútočila na konvoj spojeneckých lodí, na tyto letouny zaútočila hlídka 806. perutě FAA složená ze dvou stíhacích letounů Skua a jedné stíhačky Roc. Oba letouny Skua zaútočily shora a Roc jednoho Junkerse sestřelil střelbou z boku. Krátce byly nasazeny ještě při krytí evakuace spojeneckých sil z Dunkerque a k několika málo drobným akcím proti německým lodím, kdy paluby lodí postřelovaly kulometnou palbou. Kromě těchto zřídkavých nasazení putovaly vyrobené Rocy přímo výrobní linky k jednotkám v druhé linii. Zde sloužily k výcviku a po demontáži střeleckých věží k vlekání cvičných cílů. V roce 1943 byly ze služby zcela vyřazeny.



Použité prameny:
Matthew Willis, Blackburn Skua and Roc, Mushroom Model Publications, Orange Seies, No. 8105, ISBN: 978-83-8945044-9
Aubrey Joseph Jackson, Blackburn Aircraft since 1909, Putnam Aeronautical Books, Naval Institute Press, 1St Edition edition (April 1989), ISBN 0-87021-024-6.
William Green, War Planes of the Second World War, Volume Two, Fighters, Macdonald, London 1961.
Jaroslav Schmid, Letadla 1939 - 45, Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie, díl 1., str. 20 - 22, Nakladatelství Fraus Plzeň, ISBN: 80-85784-37-8
Letectví a kosmonautika č. 10/1976, ročník LII., Václav Němeček, Letadla 39-45, Blackburn Roc, str. 27, vydavatelství Magnet.
http://www.airwar.ru/enc/fww2/b25roc.html
www.fleetairarmarchive.net
archiv autora.
URL : https://www.valka.cz/Blackburn-Roc-t181050#531009 Verze : 5
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více