Medvěda nahradil mrštný rys

Autor : Vladimír Marek 🕔25.02.2015 📕4.177

Odněkud zdaleka se ozývá sílící hluk, v němž ucho odborníka může rozeznat otáčení vrtulníkového rotoru. To už se ale ke zdi budovy přimkla housenka tvořená příslušníky chorvatské speciální protiteroristické jednotky. Automatické zbraně míří do všech stran. Stačí pár sekund: jeden z ozbrojenců přidělává plastickou výbušninu – a vchodové dveře se rozlétají na malé kousíčky. Komando se agresivně dere dovnitř. Paralelně slaňuje do objektu i druhá skupina, která se dostala nad budovu vrtulníkem. Je slyšet jen řev, výbuchy a střelbu. Teroristé zadržující rukojmí jsou zneškodněni a unesená osoba osvobozena.

Bezpečnostní situace v této lokalitě je ale stále nejistá. Je potřeba co nejrychleji opustit prostor. Jeden ze zasahujících se společně s unesenou osobou poutají na lano spuštěné z vrtulníku. V podvěsu pod ním odlétají do bezpečí. Před budovu velkou rychlostí najíždí kolona terénních automobilů. Vojáci včetně spoutaných únosců se namačkají dovnitř a za chvíli po nich zůstává na cestě jen zvířený prach.

Příprava černého medvěda

Takto nějak probíhala jedna z epizod cvičení mnohonárodního praporu NATO vojenské policie Sharp Lynx 2012 (rys ostrovid), které se v září 2012 uskutečnilo v polském výcvikovém prostoru Wedrzyn. Historie projektu mnohonárodního praporu vojenské policie a jeho výcviku sahá do roku 1999. Tehdy přišlo NATO se strategií obranných způsobilostí, která měla umožnit nasazení sil v krizových oblastech, jejich vyzbrojení, vystrojení a zásobování tak, aby byly schopny efektivně čelit protivníkovi. Na pražském summitu o tři roky později se Polsko, Česko, Slovensko a Chorvatsko dohodly, že přispějí k vytvoření mnohonárodního praporu vojenské policie. Původně se do projektu zapojilo i Bulharsko a svou účast zvažovala rovněž Ukrajina; nakonec ale od tohoto úmyslu ustoupily.

V prosinci 2005 začaly práce na implementační dohodě a v březnu následujícího roku vznikla řídicí, koordinační a finanční skupina. Implementační dohoda byla představiteli vojenských policií jednotlivých zemí podepsána v červnu 2007. Následujícího roku na podzim se konalo v polském Wedrzynu první cvičení mnohonárodního praporu – Black Bear 2008. Další ze série těchto cvičení se uskutečnila v roce 2009 ve vojenském výcvikovém prostoru Březina u Vyškova, v roce 2010 v chorvatském Gašinci a na podzim 2011 ve slovenské Lešti.

Mnohonárodní prapor, příp. jeho části, může plnit úkoly policejní ochrany úkolového uskupení NATO nebo působit při policejních operacích v krizových oblastech. Patří mezi ně operace na podporu míru, poskytování humanitární pomoci při odstraňování následků katastrof a kalamit, akce k zajištění evakuace nebojujícího obyvatelstva či pomoc a podpora civilním úřadům. Dohoda rovněž obsahuje ustanovení o podmínkách, za jakých může být jednotka použita při operacích s válečnými zajatci.

Francouzský certifikátor

Smyslem série Black Bear bylo procvičit a zdokonalit mnohonárodní alianční prapor v plánování a plnění úkolů policejní ochrany ve stabilizačních operacích za použití odlišného technického vybavení a zbraňových systémů. Úkoly policejní ochrany vojenských jednotek během cvičení plně odrážely požadavky na předpokládané operační schopnosti praporu.

Cvičení Sharp Lynx 2012 se od série Black Bear odlišovalo svým názvem především z toho důvodu, že představovalo vyvrcholení mnohaletého výcviku a bylo spojeno se závěrečnou certifikací podle metodiky CREVAL. Tu provádí specialisté z řad vojenských policií zemí, které se účastní tohoto projektu. Kromě toho byl přizván i pozorovatel z Velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě pplk. Sebastian Dordhain. Tento specialista na plánování, doktrinální oblast a hodnocení má za sebou mnohaletou službu ve francouzské žandarmerii. Po ukončení tohoto procesu má být prapor schopen plnit celé spektrum úkolů vojenské policie, které vyplývají z normy STANAG. Smyslem této procedury je prověřit, zda jednotka dosahuje obdobných schopností jako ostatní alianční síly vysílané do misí.

Vůdčí role Poláků

Česká republika do mnohonárodního praporu přispívá, podobně jako Slovensko a Chorvatsko, četou. Nejpočetnější je zastoupení Polska, které je vedoucí zemí tohoto projektu. To dává k dispozici rotu a jednotku bojové podpory. Kromě toho, jednotlivé země vyslaly ještě své příslušníky do štábů. Organizační strukturu praporu mimo zmíněných dvou polských rot a tří samostatných národních čet tvoří ještě oddělení vyšetřování, štáb a velitelství praporu. V čele oddělení vyšetřování, které je přímo podřízeno veliteli praporu, stál během cvičení kpt. Marcin Swiecicki. Tato složka se zabývá vyšetřováním a také důkladným zdokumentováním případných incidentů.

Všechny národní jednotky sídlí během roku standardně ve svých domovských posádkách. Prapor se kompletuje jen v případě společného výcviku. A i tomu předchází podepsání dohody o předání těchto jednotek do podřízenosti velitele praporu.

Celkově má mnohonárodní jednotka 278 vojáků. Po 31 vojácích dává k dispozici Chorvatko a Slovensko, 41 vojenskými policisty přispívá Česká republika a 175 příslušníků poskytuje Polsko. To rovněž uvolnilo během cvičení Sharp Lynx další osoby nejen pro jeho zajištění, ale i jako opoziční síly a ostřílené figuranty, kteří především na základě znalostí z misí z Afghánistánu sehrávali velmi dobře roli domorodého obyvatelstva.

Velitelem praporu byl zkušený polský pplk. Grzegorz Pardo. Tento absolvent Vyšší důstojnické školy T. Kosciuska ve Wroclavi a Akademie národní obrany je kromě toho i velitelem praporu Žandarmerii Wojskovej v Minsku Mazowieckem. Jeho zástupcem v mnohonárodním praporu byl český mjr. Miroslav Balogh, který měl v minulosti na starosti např. výcvik afghánských policistů na základně Shank v Lógaru. Funkci náčelníka štábu praporu vykonával kpt. Zdeněk Koreczki z Velitelství Vojenské policie Olomouc.

„Za jeden z nejsložitějších úkolů během tohoto cvičení považuji sladění štábu. Skládá se totiž ze zástupců čtyř armád, obsahuje jednotlivé sekce, které musí mezi sebou spolupracovat. Určitým problémem je samozřejmě i jazyková bariéra,“ upozorňuje mjr. Balogh.

Pod dohledem kamer

Dalším úkolem praporu během cvičení Sharp Lynx bylo zajištění jednání vrchního velitele aliančních jednotek s představiteli místní samosprávy v obci Nowy Mur. Česká četa mnohonárodního praporu vojenské policie, kterou tvořili příslušníci Velitelství ochranných sil Praha a Velitelství Vojenské policie Olomouc, plnila v tomto případě roli jednotky rychlého zásahu. Kromě toho jsme poskytli ještě mobilní pracoviště velitele – MOPRO. Jedná se o poměrně unikátní zařízení, které dodala mnohonárodnímu praporu česká vojenská policie. Velitelské stanoviště, umístěné na nákladním automobilu Iveco, je díky vlastní elektrocentrále nezávislé na elektrické přípojce a případné další podpoře. Jeho vybavení tvoří dva pevné počítače a dva notebooky. Kromě toho má i radiostanici. „V České republice toto vozidlo využíváme při mimořádných situacích, jako jsou povodně, pád letadla, vyhledávání pohřešovaných osob atd. Slouží veliteli a jeho operátorům, aby mohli komunikovat s podřízenými jednotkami,“ upřesňuje nrtm. Roman Ponos. „Během cvičení Sharp Lynx s jeho pomocí např. monitorujeme budovu, ve které v obci Nowy Mur probíhalo jednání vrchního velitele s představiteli místní samosprávy. A to díky tomu, že jsme na střechu vozidla umístili část soupravy systému ostrahy a monitorování SOM 5. Takto jsme schopni získávat informace o tom, co se děje v okolí zájmové budovy.“

Jen o pár kilometrů dál u hlavní základny praporu Eagle je rozvinuto další naše technické zařízení – systém ostrahy a monitorování SOM 3. Ten je podstatně složitější než SOM 5, je více mobilní a poskytuje také větší komfort. Přepravují ho dvě tatrovky. Naše vojenská policie ho má k dispozici od roku 2007. Primárně slouží k zabezpečení vnějšího perimetru zájmových objektů, příp. ke sledování vstupů do nich. Na dvou vozidlech jsou umístěna nejen technická zařízení, ale i veškeré zázemí včetně elektrocentrály a ubytovacích kapacit. Systém tak může být nasazen naprosto samostatně, nezávisle na jakékoliv další podpoře.

„Na cvičení Sharp Lynx zajišťujeme ostrahu a monitorování hlavního místa velení praporu. Pozorujeme jak vnitřní perimetr vlastního místa velení, tak i okolí základny včetně přístupových cest a okolního terénu,“ vysvětluje prap. Michal Vágner.

Zařízení obsahuje čtyři senzorové jednotky. Každá z nich je osazena optickými čidly, denní televizní kamerou, nízkoúrovňovou kamerou a termokamerou. „Díky tomu vidíme prakticky nonstop, bez ohledu na světelné podmínky. V závislosti na fyzikálních vlastnostech se všechny tři optické senzory vzájemně doplňují. K dispozici máme i pozemní bojišťový přehradový radar Blighter 202. Jedná se o výstražný systém s dosahem až 4 km. Senzorové jednotky mají v noci za ideálního stavu dosah 800 m, ve dne dokážeme identifikovat člověka v terénu na vzdálenost 1500 m,“ říká prap. Vágner. „Je to postavené tak, že zájmový objekt, který bychom měli střežit, tedy např. základnu v zahraniční misi, by se měl nacházet na otevřeném prostranství. Vnější perimetr by měl být co nejhlubší, abychom měli možnost včas zareagovat na nějaký pohyb.“

Střelba zezadu

Štáb praporu dostal informaci o tom, že zmizel jeden z vojáků. Později se potvrdilo, že byl unesen povstalci, a podařilo se vypátrat místo, kde je zadržován. Ihned se rozjelo rozpracování akce na jeho záchranu. Zapojily se do ní všechny národní jednotky praporu.

Jako první se k budově s rukojmím velice rychle přiblížily vozy Land Rover české čety. „Okamžitě jsme se dostali pod prudkou palbu. Prostor před budovou navíc neumožňoval příliš dobré krytí. Museli jsme tedy přeběhnout silnici a co nejrychleji vyhledat vhodnější terén. Tato fáze byla poměrně náročná,“ popisuje por. Michal Čtverák. „Podobné záležitosti poměrně často cvičíme, takže nás to nevyvedlo z míry. Mezitím na místo dorazila polská jednotka, která měla za úkol nás zajišťovat.“

Přímým útokem na budovu byla pověřena chorvatská četa, která jako speciální jednotka vojenské policie má s podobnými záležitostmi nejvíce zkušeností. Její příslušníci měli z vrtulníku slanit přímo na budovu. Silný vítr zabránil ale prvnímu výsadku, a tak vrtulník musel nalétnout ještě jednou. Paralelně byl veden útok i ze země.

Povstalci byli po krátké přestřelce vyřazeni z boje. V této fázi akce se však nečekaně objevila další komplikace: druhá skupina povstalců se kvůli systému podzemních chodeb nečekaně objevila za našimi a polskými vojáky. „Začali nám střílet do zad. To nás trochu zaskočilo. Rozhodčí mne označil jako zraněného. Celá záležitost by byla ještě více reálnější, kdybychom měli simulační systém MILES, příp. značkovací střelivo FX. Hlásil jsem, že jsem zraněný. Ta střelba byla tak hlučná, že ostatní to zpočátku neslyšeli. I to je ale pro nás užitečná zkušenost,“ popisuje prap. Robert Patolán. „Kolegové měli možnost vyzkoušet si, jak pracovat se zraněným vojákem pod palbou. Nejdříve mne ošetřili a vyžádali si MEDEVAC. Pak mne autem převezli na svozové místo, kde přistál vrtulník. Na jeho palubě jsem odletěl na centrální obvaziště.“

Také Poláci měli dva zraněné vojáky. Slováci zajišťovali venkovní perimetr a po skončení akce i ústup jednotek.

Většinu protiteroristických operací prováděla ve spolupráci s vojenskými policisty z ostatních zemí chorvatská četa. Jednalo se totiž o elitní jednotku vojenské policie, která je právě na takovéto úkoly připravována. Je součástí pluku vojenské policie chorvatské armády. Její kořeny spadají do roku 1993. Postupně prošla několika reorganizacemi. K té poslední došlo v roce 2008. V té době byl také změněn její název z „Protiteroristická vojenská policie“ na současný „rota Speciální vojenské policie“. O jejich kvalitách svědčí nejen vynikající výzbroj, výstroj a výcvik, ale i náročný výběr nových uchazečů. Z několika set zájemců naposledy během výběrového řízení uspělo jen osm.

Jednou z fází cvičení Sharp Lynx 2012 byla pacifikace nepokojného davu, který napadal nejen účastníky jednání u starosty obce, ale i vojáky. Byli proti nim nasazeny těžkooděnci podporovaní obrněnými transportéry. Během cvičení byly k eliminaci jedinců použity rovněž speciální poutací sítě vystřelované z útočných pušek a nejrůznější elektrické paralyzéry. V naší vojenské policii nejsou zatím tyto prostředky příliš rozšířeny. „Použití síly je dobré postupně navyšovat. Je určitě lepší používat nejdříve nesmrticí zbraně než ty, které mohou člověka zranit, či dokonce usmrtit. A právě k tomu se hodí všelijaké ty sítě, lasery a paralyzéry,“ doplňuje mjr. Balogh.

Od ledna velíme

Novým velitelem mnohonárodního praporu vojenské policie bude od počátku příštího roku český pplk. Roman Gottfried. Struktura štábu by jinak měla zůstat beze změn. K výměně dojde pouze na rotačních funkcích, a to i v oddělení vyšetřování. „NATO Monitor, francouzský podplukovník Sebastien Dordhain potvrdil, že prapor je bez jakýchkoliv připomínek připraven k bojovému použití,“ říká pplk. Gottfried. „Nyní je tento mnohonárodní útvar k dispozici Alianci k případnému nasazení. Kterákoliv jednotka si v rámci NATO může vyžádat jeho asistenci, a to ať již jako celku, příp. si modulárně vybere některé jeho části. Vyslání jednotlivých národních jednotek samozřejmě podléhá standardnímu schvalovacímu procesu. Musí být tedy odsouhlaseno vládou a parlamentem dané země.“

S kvalitami mnohonárodního praporu byl spokojen i náčelník české vojenské policie plk. gšt. Milan Schulc. „Myslím si, že jednotka je velmi dobře připravena. Ostatně, o tom svědčí i hodnocení certifikačního týmu CREVAL. Mnohonárodní prapor vojenské policie je funkčním příkladem toho, jak čtyři státy mohou efektivně kooperovat. A právě v tom vidím budoucnost.“

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Vladimír Marek 🕔25.02.2015 📕4.177

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře