Námořní letci Jeho Veličenstva proti Blitzkriegu (3. díl)

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔21.02.2015 📕4.875

Rozkaz k zahájení operace Dynamo, známé evakuace vojsk Britského expedičního sboru z Flander, byl vydán v 18.57 hod. dne 26. května 1940. Již kolem půlnoci ve francouzském přístavu zakotvila první evakuační loď, poštovní parník Mona’s Isle. Na plavidlo nastoupilo celkem 1420 britských vojáků. Za rozbřesku 27. května se Mona’s Isle vydal na zpáteční cestu. Operace, na jejímž krytí se podíleli také námořní letci Jeho Veličenstva, začala. Do noci ze 3. na 4. června se podařilo plavidlům Royal Navy evakuovat 308 888 mužů; plavidla francouzské Marine Nationale zachránila dalších 48 474 vojáků. Operace tedy skončila neočekávaným úspěchem, byť – jak připomněl Winston Churchill – evakuacemi se války nevyhrávají.

Počínaje 27. květnem vázalo vzdušné krytí probíhající evakuace stále větší část sil RAF. Hlavní tíže bojů ležela na bedrech stíhacích pilotů Fighter Command. Operaci ovšem aktivně podpořilo také Coastal Command, a to včetně přidělených perutí náležících do FAA. Svou úvodní akci po oficiálním zahájení operace Dynamo podnikly letouny FAA 27. května. Šest Swordfishů 825. Sq. se odpoledne neúspěšně pokusilo zaútočit na německé baterie ohrožující palbou Dunkerque. Cíl nenalezly.

Jednotky FAA v operaci Dynamo

Do podpory operace Dynamo se za britské námořní letectvo zapojilo až pět perutí Swordfishů (812., 815., 818., 829. a především velmi aktivní 825. Sq.), jedna Albacorů (826. Sq.) a dvě létající s mixem Blackburnů Skua a Roc (801. a 806. Sq.). Všechny tyto jednotky operovaly v rámci Coastal Command. Hlavními používanými základnami se staly Manston a Detling v Kentu, North Coates v hrabství Lincolnshire, Bircham Newton v Norfolku a Thorney Island u Portsmouthu.


Blackburn Skua Mk.II, L3011, byl dohotoven v srpnu 1939. 806. Sq. jej měla ve stavu od února do května 1940. Zde zachycen v podobě z jara, toho roku s kódem „L6G

Ke zintenzivnění akcí letounů během evakuace z Dunkerquu došlo 28. května. Toho dne britské velení rozšířilo pole působnosti letounů Coastal Command. Vedle obvyklých hlídek proti nepřátelským lodím nad kanálem La Manche zahájily letouny velitelství denní patroly v oblasti North Goodwins – Gravelines–Ostende, tedy v sektoru, kde nyní probíhaly námořní evakuační plavby. Obvykle zde hlídkovaly trojice letounů Blenheim Mk.IF a Hudson z řad RAF nebo jednotlivé roje námořních Blackburnů Skua a Roc 806. a (později) 801. Sq. FAA. Právě díky těmto hlídkám poprvé od 10. května 1940 do bojů nad západoevropským bojištěm zasáhli také námořní stíhači.

Obě stíhací perutě FAA, 806. a 801. Sq., měly během svého angažmá při krytí evakuace z Dunkerquu trvalou základnu na letišti Worthy Down. Každé ráno přelétaly na předsunuté základny Detling nebo Manston. Jako první se zde objevila 28. května 806. Sq., o tři dny později 801. Sq.

Na základně Worthy Down vznikla 1. února 1940 806. Sq. V jejím čele stál Lt.Cdr. C. L. G. Evans. Do výzbroje obdržela směs víceúčelových Blackburnů Skua Mk.I a věžových stíhaček Blackburn Roc Mk.I. 28. března se přesunula do Hatstonu, o tři dny později na základnu West Freugh a 1. května se vrátila zpět do Hatstonu. Během bojů v Norsku odtud prováděla ofenzivní akce, ovšem výhradně s univerzálnějšími stroji Skua. 26. května přelétla na jih do Worthy Downu a na krátký čas zasáhla do střetnutí během německého útoku na západní Evropu.

Také 801. Sq., rovněž vyzbrojená směsí Blackburnů Skua a Roc, představovala mladý útvar. Vznikla 15. ledna 1940 v Donibristlu (původní 801. Sq., existující již od 3. dubna 1933, byla 24. května 1939 reorganizována v druholiniovou 769. Sq.). Peruť vystřídala několik základen na severu ostrovů a aktivně z nosiče HMS Ark Royal zasáhla do bojů norské kampaně. Na jih, do Detlingu, se přemístila ze skotského letiště Abbotsinch přes Sealand 31. května. Velícím důstojníkem byl Lt. C. P. Campbell-Horsfall.

Zkušení letci u obou perutí dávali z výzbroje jednoznačně přednost strojům Skua před Rocy. Blackburn Roc představoval bez nadsázky mizerný letoun: nevýkonný, s mizivou bojovou hodnotou. Druhý člen osádky, plnící funkci střelce, seděl v elektricky ovládané věži Boulton Paul A Mk.II. Byla otočná o 360° a nacházela se v ní jediná střelecká výzbroj letounu: čtyři kulomety Browning ráže 7,7 mm. Při ofenzivních akcích mohl Roc pod křídlem nosit dvě pumy po 113,5 kg, které pilot svrhoval ve střemhlavém letu.


31. května 1940 prošel bojovým křtem u Dunkerquu nový typ britského FAA, palubní torpédový bombardér Fairey Albacore

U 801. i 806. Sq. museli s neoblíbenými Rocy létat mladší piloti v nižší důstojnické hodnosti Midspmn či nově příchozí Sub Lieutenants. Efektivitu nasazení ještě snižovala nesecvičenost osádek (přitom právě spolupráce obou mužů byla u věžové stíhačky jednou z podmínek úspěchu). V silně rozkastovaném FAA totiž zela mezi piloty důstojníky a palubními střelci (TAG) z řad mužstva (tedy muži z „dolních palub) skutečná propast. Při akcích se v té době stávalo, že se pilot-důstojník se střelcem z řad mužstva vůbec nebavil, a ani při akci neznal jeho jméno! Za takových podmínek mohla osádka Rocu stěží vytvořit skutečně efektivní, sehraný tým.

Námořní letci nad Dunkerquem

Hned úvod angažmá 806. Sq. na krytí evakuace přinesl první ztráty. 28. května se peruť zapojila do hlídek nad kanálem La Manche. Při startu z letiště Manston havarovala Skua kódového označení „F“. Další letouny byly u Ostende napadeny Spitfiry 610. Sq. RAF. Stíhači si pro ně nezvyklé letouny nedokázali správně zařadit a považovali je za stroje Luftwaffe. Palba Spitfirů poznamenala dva Blackburny. Jeden britský stroj byl sestřelen do vod kanálu La Manche. Osádku zachránil spojenecký torpédoborec. Agresivní stíhač poškodil ještě jeden Blackburn pilota Midspmn (A) G. A. Hogga a vážně zranil 20letého střelce N/Air. 1 J. B. Burtona, který na následky utržených zranění zemřel.


Britský torpédoborec opouští s evakuovanými vojáky BEF přístav Dunkerque

Do bojů toho dne zasahovaly v roli nouzových „bitevníků“ také Swordfishe 825. Sq. Po startu z Detlingu bombardovaly cíle v prostoru Calais–Boulogne. Swordfish Mk.I sériového čísla K5982 (G5P) havaroval do moře záhy po startu. Osádka byla zachráněna. Z akce se dále nevrátil ještě jeden stroj (patrně sériového čísla K8865). Předpokládá se, že jej sestřelila německá protiletadlová palba. Jako členové osádky bývají (alespoň některými podklady) uváděni Lt. A. D. Neely a Lt. R. G. Wood (jindy je ztráta obou mužů kladena až do následujícího dne). Oba námořní letci byli zajati. Třetí člen osádky unikl. Neely se roku 1943 stal aktérem známého „Velkého útěku“ ze zajateckého tábora Stalag Luft 3 v Saganu – byl sice opět chycen, ale na rozdíl od 50 jiných znovu zajatých letců nebyl zastřelen. Válku přežil.

V akcích proti německým torpédovým člunům pokračovala také 825. Sq. V 16.40 hod. bylo několik takových plavidel hlášeno u ostrova Texel. 825. Sq. vyslala osm Swordfishů, aby je nalezly. Osádky pátraly podél pobřeží po tři hodiny. Za špatné viditelnosti se sestava rozpadla. Posléze zpozorované torpédové čluny osádky identifikovaly jako britská plavidla MTB. Několik „síťovek“ poté napadlo cíle na pobřeží. Letouny se vracely za narůstajícího šera jednotlivě. Nakonec jich na své základně přistálo pouze pět (další Swordfish dosedl v Manstonu a jeden nouzově přistál v Ramsgate). Fatální ztráty naštěstí zůstaly omezeny na jediný stroj: Swordfish, K6009, „G5B“ (nouzově přistál za omezené viditelnosti do moře v Goodwin Sands). Sub.Lt. P. H. Rylands utonul, Capt. W. G. S. Aston byl zachráněn nezraněn. Dramatické chvíle během akce prožila osádka – Sub.Lt. J. K. Cannon a Sub.Lt. Shaw – ve stroji K5955. Jejich Swordfish dostal zásah střepinami z protiletadlové palby do pravé poloviny obou křídel a během návratu za špatného počasí nebezpečně prolétl skrze přehradu upoutaných balonů.


Věžové stíhačky Blackburn Roc Mk.I ze stavu 759. Sq., 1940

Štěstí 825. Sq., doposud provádějící riskantní akce nad francouzským pobřežím bez větších ztrát na personálu, opustilo hned následujícího dne, 29. května. Ve 12.00 hod. letouny obdržely rozkaz přelétnout do Hawkingu a zde čekat na další rozkazy. Právě se chystaly ke startu, když byla akce přerušena s tím, že mají posečkat na upřesnění informací o plánovaném cíli, který představovalo nepřátelské dělo či dělostřelecká baterie ostřelující přístaviště v Dunkerquu. Nakonec Swordfishe odstartovaly k přeletu do Hawkingu až v 17.00 hod. Zde bylo osádkám řečeno, že velké dělo zodpovědné za ostřelování přístavu se nachází nějakých 11–13 km ve vnitrozemí, asi 6 km jihozápadně od Bergues. K akci vzlétlo 10 strojů. Letěly k cíli samostatně. Stíhací eskorta nebyla tentokrát poskytnuta se zdůvodněním, že stíhačky RAF hlídkují v oblasti nepřetržitě.

Francouzské pobřeží Swordfishe přelétly východně od Dunkerquu, přičemž se staly cílem neúspěšné protiletadlové palby. Do cílové oblasti přilétly v 18.55 hod. Námořníci nedokázali navzdory nebezpečnému kroužení pozici děla objevit. Letouny kroužily 5–10 minut a poté většina z nich zamířila dále do vnitrozemí, aby nalezla náhradní cíle. Dva Swordfishe byly ponechány nad oblastí, kde se měla baterie ukrývat pro případ, že by dělo (či děla) zahájilo palbu. Tři další „síťovky“ shodily pumy na protiletadlové baterie.

Právě během pátrání po nových cílech na Swordfishe zaútočily Bf 109E. Piloti 3./JG 54 poslali do pekel hned pět Swordfishů. Zastaralé a prakticky bezbranné „síťovky“ představovaly pro stíhače Luftwaffe pouhý cvičný cíl. Lt. Adolf-Walter Kinzinger sestřelil dva „engl. Torp-Flgzg“ (jak byly Swordfishe určeny) a piloti Uffz. Helmut Windish, Uffz. Adolf Strohbauer a Oblt. Hans Schmoller-Haldy po jednom.


Albacore 806. Sq. startuje z letadlové lodě HMS Formidable, březen 1941

Swordfish Mk.I, L2828, „G5C“, po boji s Bf 109E v 19.00 hod. havaroval u Bollezeele. Sub.Lt. C. S. F. Hogg byl prohlášen za nezvěstného, LN/Air. L. P. Gardner padl a Lt. R. H. Greye Němci zajali. Stroj P4022 velitele 825. Sq. Lt.Cdr. J. B. Buckleyho se převrátil během nouzového přistání ve Francii. Peruť přišla o svého zajatého velitele. Osud s ním sdílel N/Air. F. G. Rumsey. Buckley se mimochodem stal dalším účastníkem „Velkého útěku“ z řad FAA. Dostal se až do severního Německa, ale utonul 21. března 1943 během pokusu doplout na loďce do neutrálního Švédska. Na kontinentu nouzově přistály také Swordfishe P3997 (Sub.Lt. J. T. Nicholson a N/Air. V. S. A. Moore) a snad L9740 (v jeho případě je někdy zmiňována osádka Lt. A. D. Neely a Lt. R. G. Wood, jejíž ztrátu ovšem jiné podklady datují již na 28. května). Osádky zajali Němci. Letoun L2756 skončil po útocích Messerschmittů Bf 109E ve vodách kanálu La Manche. Pilot byl zachráněn, ale N/Air. H. K. Murrin zahynul. V jednom z letounů, kterým se podařilo uniknout z pekla rozpoutaného německými stíhačkami, utržil zranění střelec.

Akce tedy pro 825. Sq. skončila naprostou katastrofou. Horší než ztráta pěti letounů byla ztráta zkušených osádek. Otřesená 825. Sq. musela být stažena do Worthy Downu k doplnění a přezbrojení. Účast na bojích o Dunkerque pro ni skončila. Novým velitelem 825. Sq. se stal známý Lt.Cdr. E. Esmonde, budoucí nositel VC za odvážný útok z 12. února 1942 proti německým válečným lodím unikajícím z Francie do Německa kanálem La Manche. Esmonde po nástupu na post velitele 825. Sq. mimochodem kritizoval praxi nasazovat Swordfishe do nebezpečných akcí bez stíhacího doprovodu – a sám pak za necelé dva roky přišel o život při obdobné operaci.

Odpoledne v 16.10 hod. vzlétla z Manstonu další trojice letounů 806. Sq. k hlídce nad kanálem La Manche. Vedle dvou Blackburnů Skua se na akci podílel také jeden Roc. Zasáhly do boje s německými bombardéry útočícími na spojenecký konvoj 5 km severovýchodně od Ostende. Dvojice strojů Skua se na rychlejší Ju 88A vrhla z výškové převahy v piké. Roc, sedlaný Midspmnem Dayem a N/Airem Newtonem, manévroval, aby na Junkers zaútočil zespodu, za využití střelecké věže. Osádkám námořních stíhaček po tomto střetu velení přiznalo sestřel jednoho Junkersu Ju 88A (některé podklady úspěch přisuzují jen osádce Rocu). Další německý bombardér měl být poškozen a naposledy pozorován, když ztrácel výšku.

Na letišti RAF Thorney Island se 30. května objevila 818. Sq. Její Swordfishe se odtud do 14. června zúčastňovaly nad kanálem La Manche bojových operací, včetně protiponorkových hlídek, letů proti německým torpédovým člunům a průzkumných akcí.

Kritický den

Bojovým křtem právě u Dunkerquu 31. května prošel v barvách 826. Sq. nový typ z výzbrojové palety FAA – palubní torpédový bombardér Fairey Albacore. Pokud námořní letouny nějakým praktickým způsobem ovlivnily průběh bojů ve Flandrech, tak to bylo právě 31. května, a aktéry úspěšné akce se staly zbrusu nové Albacory.

826. Sq. představovala první jednotku vyzbrojenou tímto typem, který měl dle představ velení ve službě nahradit Swordfishe. Vznikla ve Fordu 15. března 1940. Od 27. května stál v jejím čele Lt.Cdr. W. H. G. Saunt. Během podivné války se 826. Sq. věnovala výcviku. 29. května se po ukončení závěrečného výcvikového kurzu na ostrově Jersey s 11 Albacory přesunula zpět do RAF Bircham Newton, aby se zapojila do akcí v rámci Coastal Command. Velení s Albacory počítalo jako se střemhlavými bombardéry.


Skua Mk.II byla letounem spíše podprůměrných výkonů, který při střetnutí s Messerschmitty Bf 109E u Dunkerquu neměl žádné naděje na úspěch

Situace byla toho dne skutečně kritická. 31. května zbývalo ve Flandrech nějakých 92 000 britských a 156 000 francouzských vojáků, soustředěných v dunkerqueském perimetru. Proti nim stálo 120 000 Němců, kteří toho dne přistoupili k aktivnější činnosti a plánovali prolomení obrany sérií útoků. Nejtěžší nápor se soustředil na východní část obrany. Po devastující dělostřelecké přípravě zaútočily tři německé divize na obranné linie držené 151. Brigade (Bulscamp), 7. Guard Brigade (Furnes) a 12. Brigade (Nieuport). Němci dokázali vytvořit předmostí na britské straně kanálů. Protiútoky společně s dělostřeleckou palbou německá předmostí redukovala, nedokázala je však zničit. Německý úspěch mohl být ve skutečnosti ještě větší, ale snad poprvé během bitvy se britští pěšáci dočkali skutečně efektivní podpory ze vzduchu. Krátce po 16.00 hod., když německá 256. pěší divize shromáždila síly na křižovatce u Westendu, aby obnovila útok a využila předmostí získané na britském břehu v Nieuportu, objevilo se 10 (či devět) Albacorů 826. Sq. Vzlétly z Detlingu a každý nesl šest 113,5kg pum. Osádky byly instruovány střemhlav zaútočit na křižovatku u Nieuportu, v belgických západních Flandrech. Akce byla provedena bez stíhacího doprovodu. Námořníci měli štěstí a setkali se jen se slabou protiletadlovou palbou. Přesně svržené pumy zabránily nadcházejícímu německému útoku!

O čtyři hodiny později pak přišel útok devíti letounů Skua 801. Sq. proti německým pontonovým mostům přes kanál Nieuport. Stroje v bombardovací konfiguraci zaútočily na most přes kanál Nieuport u pobřeží severovýchodně od Dunkerquu. Osádky nárokovaly několik přímých zásahů. Při návratu na námořní „náklaďáky“ uspořádaly honičku Messerschmitty Bf 109E od 3./JG 20.

V nerovném střetnutí padly nedaleko cíle dvě kompletní osádky: Sub.Lt. J. B. Marsh se střelcem N/Air. 1 G. R. Nicholsonem (Skua Mk.II, L2917) a Lt. R. L. Strange s Pty.Off. N. Reidem (L3005, „A7G). Třetí letoun (L2881) po boji s Bf 109E havaroval při přistání a oba muži osádky, Midspmn (dle jiného zdroje Sub.Lt.) R. M. S. Martin a N/Air. R. Hedger, vyvázli zraněni. Nouzové přistání Martinovy Skuy pravděpodobně zmiňuje Capt. Eric Brown ve své knize Wings of Navy jako příklad tuhosti a pevnosti konstrukce Skuy: stroj se vrátil s devíti kulkami v jednom listu vrtule, ustřeleným horním válcem motoru a ustřeleným čelním štítkem a překrytem kabiny.

Střelec N/Air. L. W. Miles, bránící stroj L3030, „A7K“, pilotovaný Lt. W. H. Martynem, nárokoval pohyblivým Lewisem sestřel jedné německé stíhačky. Do vzdušného boje zasáhl také doprovod 801. Sq., Hurricany 242. Sq. RAF. Při ztrátě jednoho Hurricanu stíhači sestřelili tři německé letouny.


Pohled na charakteristickou příď víceúčelového letounu Skua Mk.II

Naopak jediný sestřel letounu Skua po boji nahlásil Lt. Hans Kolbow. Ostatní piloti 3./JG 20 své oběti nejspíše chybně identifikovali jako Spitfiry či Hurricany. Němci přišli během střetnutí o tři Bf 109E. Oblt. Ch. Borries ze Stab I./JG 20 padl stejně jako pilot 3./JG 20 Uffz. Werner Francke. Jeho kolega z letky, Lt. H. Kolbow, měl více štěstí a z nouzového přistání u Calais (letoun utržil 70% škody) vyšel nezraněn.

Téhož dne vykonaly poslední akci během západoevropského blitzkriegu Swordfishe 815. Sq., působící od 27. května z Detlingu. Devět Swordfishů (opět pod vedením L/C Kilroye) vzlétlo k náletu na Texel. Jeden roj tří dvouplošníků shodil miny do kanálu vedoucího do přístavu, zatímco šest zbývajících odvedlo pozornost shazováním 113,5kg pum a zápalných pum na pozemní baterie a lodě v přístavu. Útok se setkal jen s omezenou a dosti nepřesnou protiletadlovou palbou. Všechny letouny se vrátily.

Závěr evakuace

Albacory 826. Sq. pokračovaly v bojové činnosti v noci z 31. května na 1. června. Startovaly k hlídkám proti tzv. „E-Boats“. Jeden Albacore bombardoval bez efektu tři nepřátelské čluny. Další se náhle ocitl za ocasem bombardéru He 111. Pilot zkusil zahájit palbu, ale kulomet selhal.

1. června 812. Sq. nasadila šest Swordfishů ke kladení min v oblasti „Mussels“ nad severním mořem. Akci zhatilo nepříznivé počasí. U Spurn Pointu se do moře zřítil letoun „G3G“. Osádka byla zachráněna.

Trojice letounů 806. Sq. (Skua Mk.II, L2989; stroj neznámého sériového čísla a Blackburn Roc Mk.I, L3065) 2. června pronásledovala během hlídky na ochranu lodí německý bombardér. Ten je různými zdroji identifikován jako Ju 88A či He 111 a sestupnou spirálou zmizel námořníkům z dohledu. Sestřel uznán nebyl, zůstalo u poškození.

Tím aktivita letounů FAA během evakuace BEF z Dunkerquu skončila. Ve stejný čas ovšem začínala druhá fáze německé západoevropské ofenzivy, Fall Rot, bitva o vlastní Francii. I do ní letouny britského námořního letectva svým omezeným dílem přispěly.

Zdroje (výběr):
Cornwell, P. D.: The Battle of France Then and Now. Old Harlow 2007;
Harrison, W.: Swordfish at War. Shepperton 1987;
Harrison, W.: Fairey Swordfish and Albacore. Ramsbury 2002;
Pallud, J. P.: Blitzkrieg in the West Then and Now. Londýn 1991;
Sturtivant R.: The Swordfish Story. Londýn 2000

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔21.02.2015 📕4.875

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře