Námořní letci Jeho Veličenstva proti Blitzkriegu (2. díl)

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔19.02.2015 📕3.222

Večer 20. května pronikli první vojáci a vozidla z německé 2. Panzerdivision, patřící mezi útvary Heeresgruppe A, u Noyelles-sur-Mer k pobřeží průlivu La Manche. Od zahájení německé ofenzivy na západní frontě uplynulo pouhých 11 dnů a k fatálnímu protržení francouzské obrany na Meuse u Sedanu došlo před pouhým týdnem. Spojenecká vojska, bojující v Belgii, i jejich týl, umístěný v severozápadní Francii, nyní zůstaly odříznuty od zbytku francouzské armády na jihu.

V následujících dnech německý postup vojsk Heeresgruppe A i B tlačil izolované francouzské, britské a belgické jednotky k pobřeží průlivu La Manche. Současně, od brzkého rána 22. května, probíhal postup tanků Guderianova XIX. Armeekorps (z Heeresgruppe A) severním směrem podél pobřeží proti přístavům v průlivu La Manche, tedy do týlu izolovaných spojeneckých sil. Cílem byly Calais, Boulogne a Dunkerque.

Nyní se tedy bojovalo přímo na pobřeží průlivu La Manche, v místech, která Britové po celé generace považovali za své tradiční válčiště. To se projevilo v ještě aktivnějším zapojení námořního letectva do probíhajících střetů.

Boj o Boulogne

Již odpoledne 22. května zlomily v prostoru Neufchâtel, Nesles a Condette tanky 2. Panzerdivision odpor francouzské pěchoty patřící do 48e Régiment d’Infanterie (z 21ème Division d’Infanterie). Po ústupu obránců Němci dosáhli ještě téhož dne jižních předměstí Boulogne. Zde narazili na silný odpor.

Ještě 20. května se v Boulogne vyjma místních sil francouzského námořnictva nenacházely žádné jednotky určené k obraně přístavu. Britové i Francouzi se proto v poslední chvíli pokoušeli posílit obranu přístavu dostupnými posilami. Z Anglie dorazily ráno 22. května po moři dva prapory 20th Guards Brigade. Francouzi zvládli k přístavu přesunout po železnici menší část sil své 21ème Division d’Infanterie. Právě francouzská pěchota představovala skutečné hrdiny bitvy o tento přístav. Vojáci dvou praporů 21. DI dokázali u Desvres zadržet tanky německé 1. Panzerdivision až do poledne 23. května. Boulogne ovšem bylo obklíčeno a situace jeho obránců se rychle stala beznadějnou.


Swordfish Mk.I sériového čísla K8375 byl FAA dodán roku 1936. Postupně sloužil u 811. a (od června 1940) u 810. Sq. Na fotografii v podobě z jara roku 1941, v barvách 810. Sq

Ráno 23. května zahájili Britové z přístavu evakuaci svých jednotek a jaksi o tom „opomněli“ informovat své francouzské spojence. Stažení 20th Guards Brigade prováděli za těžkých leteckých útoků a silného ostřelování torpédoborců Royal Navy. Poslední evakuační loď, torpédoborec HMS Vimiera, do přístavu dorazil v prvních hodinách 24. května. Zachráněno bylo celkem 4368 mužů. Během evakuace utržily torpédoborce řadu škod a kapitáni dvou z nich padli.

O tom, že většina britských vojáků „po anglicku“ zmizela, se francouzský velitel 21. DI gén. Pierre Lanquetot, mající na starost obranu přístavu, dověděl až 24. května. Byl naprosto konsternován, neboť jeho plán obrany přístavu pochopitelně počítal s účastí britských gardistů. V Boulogne zůstali za vojáky Jeho Veličenstva pouze muži, kteří nedokázali během urychlené evakuace odplout (torpédoborec HMS Wessex, určený k jejich záchraně, v noci na místo určení nedorazil). Pod velením Maj. J. C. Windsora Lewise sdíleli osudy svého francouzského spojence.

Ráno 24. května Spojenci v městě drželi již pouze tři enklávy. Francouzská armáda měla pevně v rukou citadelu, chráněnou masivními historickými hradbami. Na 300 Britů z Welsh Guards drželo přístavní nádraží a 200 francouzských námořníků bránilo místní kasino.

Po odplutí lodí Royal Navy u Boulogne zůstávala ještě plavidla Marine Nationale. Francouzské námořnictvo zasahovalo dělostřeleckou palbou do bojů o přístav od samého začátku a platilo za své angažmá krvavou cenu (23. května Luftwaffe zasáhla torpédoborec l’Orage, který se potopil ve 3.15 hod. následujícího dne). Ráno 24. května byl útokem Luftwaffe těžce poškozen velký torpédoborec Chacal. Pumami znehybněná loď se stala cílem těžké německé dělostřelby z pobřeží. Osádka musela k záhubě odsouzené plavidlo opustit. Velení francouzského námořnictva poté nehodlalo riskovat další ztráty cenných lodí a svá plavidla od Boulogne stáhlo.


Swordfish Mk.I, L7675 „5G“, 825. Sq., rok 1940

Dopoledne 24. května se ve městě na domech začaly objevovat civilním obyvatelstvem vyvěšené bílé vlajky. Vojáci však pokračovali v boji až do 25. května. Ráno skončil poslední odpor Francouzů, kteří bránili místní citadelu. Jejich noční pokus o únik do Dunkerquu neuspěl kvůli početným německým silám v okolí. Gén. Lanquetot zastavil palbu svých mužů v 8.30 hod. Britové bránící přístavní nádraží kapitulovali až ve 13.00 hod., poté co vystříleli veškerou munici.

Do zajetí padlo více než 2000 (dle jiného zdroje dokonce 5000) spojeneckých vojáků, většinou Francouzů. Nicméně, obránci dokázali po čtyři dny vázat nemalé nepřátelské síly. 2. Panzerdivision zůstala zablokována v prostoru přístavu a to narušilo německé představy o rychlém postupu podél pobřeží.

Bitva o Calais

Boje v okolí starobylého přístavu Calais vypukly 23. května, kdy se k přístavu přiblížili vojáci z 1. Panzerdivision. Divize během svého postupu obešla stále ještě vzdorující přístav Boulogne.

V bitvě o Calais sehráli vojáci Jeho Veličenstva podstatně důstojnější roli než v bojích o Boulogne. Britové se zde nedostatečnou obranu přístavu pokusili v poslední chvíli posílit pomocí jednotek přesunutých z mateřských ostrovů. 22. května se zde vylodili vojáci z pěšího praporu 1st Queen Victoria’s Rifles a 3rd Royal Tank Regiment. Tankový pluk byl vyzbrojen 21 lehkými tanky Vickers Mk.VI a 27 Cruisery Mk.I (A 9). Odpoledne téhož dne se nově vyloděné britské tanky pokusily z Calais postoupit jihovýchodním směrem na Saint-Omer. Narazily však na silný odpor německých tanků a po ztrátě 12 obrněnců se musely stáhnout zpět do Calais.

Ráno 23. května byla do Calais vyslána 30th Motor Brigade. Její velitel, Brig. C. N. Nicholson, dostal rozkaz společně s tanky 3rd RTR pomoci obráncům přístavu Boulogne. Nicholson sám dorazil do Calais až odpoledne téhož dne. Seznámení se se situací přímo na místě nebylo radostné. Britské jednotky utržily mezitím těžké ztráty. Bylo zřejmé, že není možno proniknout ani do Boulogne ani do Saint-Omeru. Úkolem č. 1 se nyní stalo vybudovat obranu vlastního Calais. Současně ovšem Nicholson obdržel z Londýna rozkaz dopravit do Dunkerquu 350 000 dávek přídělů vyloděných v Calais. Zatímco se shromažďovala zásobovací kolona, rota tanků ze 3rd RTR vyrazila k průzkumu cesty do Dunkerquu. Narazila na jednotky německé 1. Panzerdivision. Většina britských tanků byla zničena; jen tři dokázaly prorazit ke spojeneckým jednotkám v Gravelines. Calais bylo obklíčeno.


Calais v německých rukou. Swordfishe Mk.I FAA zasáhly v květnu 1940 do bitvy o tento přístav

Na německé straně došlo 23. května k rozhodnutí, které následnou agonii Calais prodloužilo. Nejblíže k přístavu prozatím postoupili muži a tanky 1. Panzerdivision. Nyní měla 1. Panzerdivision na základě Guderianova rozkazu přístav obejít a pokračovat dál podél pobřeží. Jejím novým cílem se stal přístav Dunkerque. O Calais se měli postarat muži a tanky z 10. Panzerdivision.

Po předčasné evakuaci svých sil z Boulogne nehodlalo britské velení stejnou chybu opakovat i u Calais. Na to byly vztahy mezi Spojenci příliš křehké. I když se ráno 24. května Brig. C. N. Nicholson dověděl, že o evakuaci Calais bylo „v zásadě“ rozhodnuto, odpoledne přišla studená sprcha. Jakákoliv evakuace byla zakázána! Britové měli v zájmu mezispojenecké solidarity v Calais bojovat až do samého konce. Nešlo ovšem pouze o postoj Francouzů: odpor u Calais zvětšoval šance na udržení Dunkerquu, nyní posledního přístavu vhodného k provedení evakuace BEF.

Mezitím 24. května vydal Hitler svůj pověstný rozkaz (tzv. Haltbefehl), který zásadním způsobem ovlivnil průběh následných bojů. Německá vojska měla přerušit postup podél lamanšského pobřeží. 1. Panzerdivision v té době pronikla do vzdálenosti pouhých 24 km jižně od Dunkerquu. Zastavením svých tanků Němci poskytli Spojencům tři drahocenné dny ke konsolidaci obrany tohoto nezměrně důležitého přístavu.


Z tohoto pohledu vynikne zastaralost konstrukce Swordfishe Mk.I (zde stroj 821. Sq. v předválečném období)

Boje o Calais pochopitelně pokračovaly dál bez ohledu na Haltbefehl. Němci 24. května nápor proti přístavu násobili. Intenzita bojů stoupala s tím, jak se do střetnutí zapojily jednotky 10. Panzerdivision. Britsko-francouzské útvary kladly houževnatý odpor. A do bitvy zasáhly letouny britského námořního letectva FAA.

Síťovky“ v roli bitevních letounů

Letouny RAF od rána 24. května prováděly nad pobřežím průzkum. Zprvu našly jen pár důležitějších cílů. Situace se změnila v 9.45 hod., kdy Blenheimy 2. skupiny Bomber Command, pátrající kolem Calais po německých kolonách, zpozorovaly u St. Inglevertu německé tanky. Ty se v průběhu dne staly cílem několika britských bombardovacích útoků. Svým dílem přispěly také Swordfishe FAA, které velení Coastal Command 24. května nasadilo v roli bitevních letounů. Bylo to podobné, jako by do moře plného ocelových parníků někdo vyslal křehké plachetnice. Kritická situace si však žádala razantní kroky.

Podstatnou tíži nebezpečného bojového nasazení nesla za FAA 825. Sq., umístěná v Detlingu. Odpoledne 24. května šest Swordfishů této perutě, každý naložený čtyřmi 113,5kg pumami, vzlétlo k útoku na dělostřeleckou baterii ukrytou v 5 km dlouhém lese, situovaném jihozápadně od Calais. Eskortu zajišťovaly stíhačky RAF, startující z Manstonu. Osádky námořních letounů však německá děla nedokázaly najít, proto pumy svrhly na náhradní cíle v podobě vozidel, nepřátelských postavení a pobřežních komunikací.

Stíhačky Luftwaffe se naštěstí neobjevily. Odpor nicméně kladla protiletadlová palba. Během útoku na kolonu východně od St. Inglevertu byl v 16.15 hod. zasažen Swordfish Mk.I kódového označení „G5L“ a sériového čísla K5955. Dvouplošník se zřítil 8 km jihozápadně od Calais (předpokládá se, že v Pihen-lès-Guines). Pilot Lt. M. R. North padl a palubního střelce LAM C. A. Chichestera prohlásili za nezvěstného.


Swordfishe 825. Sq. se 27. května zúčastnily společně s letouny RAF neúspěšného pokusu o zásobování obránců Calais. Zásoby při této akci svrhovaly Lysandery a jeden z nich, stroj 26. Sq., skončil v této podobě v prostoru pevnosti Riban, kryjící vstup do přístavu

Později téhož dne pět strojů 825. Sq. a pět z 812. Sq. (umístěné v North Coates) vzlétlo do další nebezpečné ofenzivní akce přímo z Manstonu. Zranitelné Swordfishe opět doprovázely stíhačky RAF. Námořní letouny měly zaútočit na tanky na silnici v prostoru Calais-Gravelines. Námořníci nárokovali pět přímých zásahů do silnice a tři tanky byly ohlášeny jako zapálené.

Intenzivní protiletadlová palba sestřelila během střemhlavého útoku proti tankům západně od Gravelines Swordfish, K8380, z 812. Sq. (někdy je mu chybně přisuzován kód „G5A“ a příslušnost k 825. Sq.). Předpokládá se, že hořící dvouplošník dopadl u pláže Oye v 18.30 hod. Lt. K. P. Gurr a Lt. R. Carpmael přišli o život.

Některé letouny si zpět z akce přinesly průstřely. Předválečný pilot RAF VR (dobrovolné zálohy RAF) a nyní příslušník 825. Sq. FAA Sub.Lt. J. K. Cannon v kabině Swordfishe, K8351 (G5A), střemhlav bombardoval německé tanky na silnici Calais–Gravelines. Jako střelec s ním letěl Petty Officer Parker. Letoun zasáhla střelba do levé poloviny obou křídel. Pilot svého oře dovedl zpět na základnu. Swordfish mohl být opraven a ve službě u FAA poté pokračoval až do podzimu 1944 (posledním uživatelem se do září 1944 stala druholiniová 791. Sq. v Arbroathu).

812. Sq. patřila mezi kmenové perutě FAA, vznikla již 3. dubna 1933 jako torpédová bombardovací jednotka, určená pro službu z letadlové lodě HMS Glorious. Během 30. let sloužila ve Středomoří, a to rovněž z HMS Furious a HMS Eagle. Swordfishe Mk.I používala od prosince 1936 (dříve létala se stroji Blackburn Ripon Mk.IIc a Baffin). V prvních měsících války 812. Sq. operovala z HMS Glorious v Indickém oceánu a Středozemním moři. Společně s lodí se po německém útoku na Norsko přesunula do domácích vod. Do skandinávské kampaně však nezasáhla, neboť po dlouhé aktivní činnosti vyžadovala reorganizaci a doplnění. HMS Glorious opustila 18. dubna a byla postupně umístěna v Manstonu, Prestwicku a Fordu, kde ji 10. května zastihlo zahájení německé ofenzivy. 11. května Swordfishe 812. Sq. přelétly do North Coates, na pobřeží Lincolnshire. V čele stál Lt.Cdr. N. G. R. Crawford. První ztrátu během akcí v čase německé ofenzivy peruť utržila 21. května během kladení min. Do operace vyslala šest Swordfishů. Stroj P4166 „63C“ nouzově přistál do vln asi 160 km východně od základny. Osádka Lt. R. C. Dundas a Sub.Lt. J. A. Allen zahynula.


30. května 1940 převzal velení 825. Sq. budoucí nositel Victoria Cross a jedna z válečných ikon FAA Lt.Cdr. E. Esmonde (druhý zleva)

Nad průlivem La Manche 24. května zasáhla do akcí ještě jedna z jednotek FAA, 819. Sq., umístěná v Detlingu. Její Swordfish „5M“ bombardoval a ostřeloval dva nepřátelské motorové čluny. Německé Schnellbooty byly v průlivu La Manche počínaje 20. květnem stále aktivnější. V noci z 23. na 24. května poslaly torpédové čluny S 21 a S 23 u Dunkerquu na mořské dno velký francouzský torpédoborec Jaguar.

Kritické dny

Boje na lamanšském pobřeží pokračovaly 25. května. Hitler toho dne potvrdil rozkaz k zastavení německých tanků na linii Lens–Béthune–Aire–St.Omer–Gravelines. Obránci Calais se nicméně nacházeli pod velkým tlakem. V noci z 24. na 25. května museli vyklidit některé nejexponovanější obranné pozice. Německý útok byl obnoven ráno po těžkém bombardování. Systematické útoky 10. Panzerdivision rozbily vnitřní obranný perimetr na oddělená ohniska odporu. Morálku obránců mělo posílit známé poselství, které zaslal ministerský předseda Winston Churchill Nicholsonovi: Každá hodina, o niž prodloužíte svoji existenci, představuje pro Britský expediční sbor největší myslitelnou pomoc. Vláda proto rozhodla, že musíte pokračovat v boji. Chováme nejvyšší obdiv pro váš skvělý postoj. Evakuace se nebude – opakuji: nebude – konat a plavidla určená pro tento účel se mají vrátit do Doveru.

Jednu ze svých největších akcí během západoevropské bitvy vykonala 825. Sq. 25. května. Z Detlingu nasadila do náletu, cíleného proti německým tankům, hned 11 Swordfishů. O doprovod se opět postaraly stíhačky z Manstonu. Osádky obdržely rozkaz zaútočit na soustředění tanků a náklaďáků hlášených v prostoru silnice Gravelines – St. Folquin, 5–7 km ve vnitrozemí. Informace však zastaraly či byly nepřesné a po příletu do zadané oblasti osádky dvouplošníků vyhlížely nepřátelskou koncentraci marně. Swordfishe proto opět atakovaly příležitostné cíle, včetně jednotlivých tanků a vozidel různého typu zpozorovaných na komunikacích a protiletadlových děl.


Předválečný letový snímek Swordfishe Mk.I od 820. Sq

Ráno 26. května se pozice obránců v Calais Nord a citadele (kam předchozího dne přemístil své velitelství Brig. C. N. Nicholson) staly cílem silného ostřelování a mohutného náletu Luftwaffe. Britská obrana se během dne zhroutila. Nicholson sám kapituloval v 16.00 hod. Do zajetí padlo více než 3500 Britů a na 16 500 Francouzů. V Anglii ovšem o zhroucení obrany přístavu nic nevěděli a letecké akce pokračovaly s plným nasazením.

Toho dne byly osádky dvou Swordfishů 825. Sq. instruovány k řízení palby křižníků HMS Galatea a HMS Arethusa, které měly ostřelovat baterie západně od Calais. Doprovodné stíhačky tentokrát velení nezajistilo. Dvouplošníky přilétly do cílové oblasti a navzdory vypálení rozpoznávacích signálních raket se staly cílem protiletadlové palby z lodí. Navíc o ně začala jevit nemilý zájem dvojice Messerschmittů Bf 109E. Německé stíhačky zaútočily severozápadně od Sangattu v 9.15 hod. na Swordfish „5H“, který měl korigovat palbu Galatey. Sub.Lt. J. B. Kiddell s dvouplošníkem zatočil a střemhlav slétl k mořské hladině. Bohužel, jeho pozorovatel Lt. G. N. Beaumont při prudkém manévru vypadl z letounu a zahynul 5 km severozápadně od Sangattu. Lodě během ostřelování nárokovaly dvojí zasažení německé polní baterie.

Ještě před kapitulací 26. května žádal kolem 10.30 hod. Brig. C. N. Nicholson Londýn o letecké zásobování (obráncům docházela munice). Britské velení dokázalo zásobovací operaci zorganizovat až následujícího dne, v době, kdy již byli všichni obránci Calais v zajetí. I na této tragicky neefektivní akci se podíleli letci FAA.

V 8.00 hod. 27. květen vzlétlo devět Swordfishů 825. Sq. z Detlingu k dalšímu výpadu nad francouzské pobřeží. Cílem diverzní operace byl pokus o odlákání nepřátelské protiletadlové palby při zásobovací akci – munici a kanistry s vodou mělo svrhnout britským obráncům calaiské citadely a západní části města 12 Lysanderů z řad RAF. Výškové zajištění celé operace převzalo 24 stíhaček RAF. Swordfishe letěly do prostoru západně od pevnosti, zatímco rovněž diverzi plnící dvouplošníky Hawker Hector 613. Sq. RAF letěly do prostoru východně od pevnosti. Zásoby shazovaly Lysandery. Nerovnoměrná oblačnost se nacházela ve výšce 550 m. Swordfishe provedly sérii náletů, při kterých shazovaly dvojice pum na pozice protiletadlových děl. Pak ještě kulomety ostřelovaly pobřežní cestu a tanky na molu v Calais. Pro námořníky tentokrát akce skončila beze ztrát, RAF však přišlo o dva Lysandery 26. Sq. (další stroj z 16. Sq. byl ztracen při obdobné akci provedené za svítání téhož dne) a jeden Hector 613. Sq.


Jeden z hlavních cílů Swordfishů FAA během květnových bitevních akcí představovaly německé tanky

Pilot 825. Sq. Sub.Lt.(A) J. K. Cannon o akci později uvedl: Při zpátečním letu od Calais s ustřeleným kouskem křídla (Stringbag mohl dostat pořádně zabrat!) můj střelec (obešli jsme se bez vzácných pozorovatelů, když nebyla potřeba obtížná navigace) jménem Brown (skutečně báječný chlap, který později padl do zajetí) prostrčil ruku malým komunikačním otvorem s nevelkou láhví, částí jeho rumového přídělu, a řekl: ,Dejte si kapku královy krve, pane!‘ Byl to nejlepší drink, který jsem kdy měl, jak jsme klouzali nad vlnami zpět do Spojeného království!

Odpoledne šest strojů 825. Sq. zaútočilo na pobřežní baterie ostřelující Dunkerque. Osádky se pokoušely nalézt cíl, i když od zpravodajce obdržely nepřesné informace. Později vyšlo najevo, že upřesňující údaje byly odvysílány v 17.37 hod., tři minuty před přeletem pobřeží. Nicméně, osádky byly již v té době plně vytíženy pátráním po nepřátelských stíhačkách, zprávu nezachytily, a tak akce vyzněla do prázdna.

Mezi tím začala operace Dynamo, známá evakuace Britského expedičního sboru z Dunkerque. Rozkaz k její realizaci byl vydán 26. května v 18.57.

Zdroje (výběr):
Harrison, W.: Swordfish at War. Shepperton 1987;
Harriosn, W.: Fairey Swordfish and Albacore. Ramsbury 2002;
Pallud, J. P.: Blitzkrieg in the West Tneh and Now. Londýn 1991;
Sturtivant R.: The Swordfish Story. Londýn 2000

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔19.02.2015 📕3.222

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře