Ing. Bohuslav NOVOTNÝ - pravá ruka Jiřího Čermáka

Autor : Jiří Fencl 🕔19.02.2015 📕4.805

Ing. Bohuslav Novotný se narodil 5. srpna 1931 v malé dědince Mouřínov u Bučovic, dnes okres Vyškov (dříve Bučovice), jako nejstarší ze tří dětí (sestra je o rok mladší, bratr byl mladší o pět let). Mládí prožil v obci Dambořice (téměř 2000 obyvatel), kde jeho otec učil.

V Dambořicích absolvoval Bohuslav obecnou a měšťanskou školu (1937–1945), pak pokračoval ve studiu na gymnáziu (1945–1946 v Bučovicích, 1946–1950 v Kyjově). Původně prý chtěl studovat vysokou zemědělskou školu; to ale nevyšlo a se zpožděním pak byl přijat na Strojní fakultu Vysoké školy technické dr. Edvarda Beneše (VŠT). Když tam ale absolvoval školní rok 1950–1951, byla v létě 1951 zřízena v Brně Vojenská technická akademie (VTA). Většinu brněnských škol tak postihla nabídka k převedení studentů na toto vojenské učení, kam přestoupil i on. VTA, dělostřeleckou fakultu a specializaci na pěchotní zbraně, absolvoval v letech 1951–1955.

Konstrukta Brno

Se štěstím a za pomoci některých lidí, kteří se účastnili studentských prací, pak nastoupil 15. března 1955 do tehdejší Konstrukty Brno. Tam se právě začínal dělat protiletadlový 30mm kanon, který pak byl zaveden do výzbroje jako dvojkanon. Po první soutěži „těžkých samopalů“, ze které nevyšel vítěz, se hned po svém nástupu podílel na studii odběru plynu a zkouškách samopalu ZB 530-2. V období 1956–1960 pracoval nejdříve na samonabíjecí pušce vz. 52/57 a potom i na vývoji samopalu vz. 58, jeho zkouškách a také na jeho zavádění do sériové výroby. Přitom se prý poprvé setkal s Jiřím Čermákem a od té doby „to pak spolu táhli až do smrti smrťoucí“. Nějak se to tak prý samo vyvinulo.

Samonabíjecí puška vz. 52/57

Pušku vz. 52 vyvinuli bratři Kratochvílové v ČZ Strakonice, n. p., pak se ale nešťastně dostala do výroby v Považské Bystrici, zavedené muničce, kde „na to ale nestačili“. Po mnoha problémech tak byla výroba přesunuta do Uherského Brodu, kde pušku dotáhli „do nějakého stavu“: vyráběla se a nakonec se i dodávala (na Kubu, do Egypta a Sýrie). Následně přišla unifikace a s ní požadavek zbraň adaptovat na náboj Varšavské smlouvy. A tu „dostal na krk“ právě Novotný.


Ing. Bohuslav Novotný v rozkvětu tvůrčích sil

Tehdy se však ukázaly dosud zamlčované nedostatky, které chtěla vojenská správa nějak sprovodit ze světa. Šlo o řadu chyb: praskání hlavní, závěrů i pouzdra zbraně se zalisovanou uzamykací vložkou – praskalo prý všechno. Náboje, které přišly z Vlašimi, měly – jak se později ukázalo – maximální tlak kolem 687 MPa a ten nemohl mechanizmus vydržet. Havárie zřejmě způsobovala jiná střela. Původní náboj měl 8g střelu a mosaznou nábojnici, pak se ale přešlo na ocelovou lakovanou nábojnici s delší střelou o hmotnosti 8,5 g, snad pro kulomet, a došlo tak ke změně vnitrobalistických poměrů.

Samopal vz. 58

Ideový návrh i koncepce této zbraně vznikly už v Brně; pak se jeden vzorek konzultoval se sovětskými odborníky v SSSR. Všechny dosavadní vzorky soutěže samopalů totiž původně vycházely z těžší konstrukce, protože měly vyhovět požadavku vojáků nahradit i ruční kulomet: předpokládal se proto režim střelby i životnost jako u lehkého kulometu – 300 ran do chlazení hlavně, což ale u samopalu na náboj střední výkonnosti (vz. 52) nevycházelo. V SSSR se ukázalo, že Sověti už ve své koncepci samopal od kulometu oddělili. Tak vznikl, po rozvaze a ve spolupráci s armádou, která se tím také poučila a připravila nové Takticko-technické požadavky na vývoj, samopal vz. 58. Všechny výpočty se tehdy pochopitelně dělaly ručně, na konstrukci se podíleli kromě Čermáka a Novotného ještě Jindřich Jakubec, Karel Vystrčil a další. Konstrukce malorážových zbraní, jejímž šéfem byl tehdy Ing. J. Myslík, pracovala ovšem ještě na UK vz. 59, M. Rybář připravoval Škorpion a O. Galaš odstřelovačku (pak pokračoval na lovecké kulovnici ZB 47) a vše, „co bylo potřeba“ (vývojové oddělení mělo tehdy asi 20 lidí). Kolega Hudec tam dokonce údajně pracoval na dvojce brokovnici pro sportovní střelbu, „takové těžší věci“.

Další spolupráce s Jiřím Čermákem

Jak Ing. Novotný sám říká, on na samostatný návrh neměl, proto se snažil pomáhat J. Čermákovi, který byl o pět let starší a „měl už zkušenosti ze Strakonic, kde přičichl i k praxi“. Na samopalu vz. 58 dělal Čermák závěr, Novotný odběr plynů, mířidla, zásobník a mechanizmus kolem něj, střeleckou pohotovost a bicí mechanizmus s přímoběžným úderníkem. Spušťadlo prý dělal J. Jakubec a ostatní, „co kdo mohl“.

Zavedení výroby samopalu vz. 58 v Uherském Brodu měl už Ing. Novotný „na krku“ celé. Intenzivní práce na předání dokumentace, úpravách vyžadovaných výrobou atd. trvala zhruba rok.


Konstruktérský tandem Jiří Čermák a Ing. Bohuslav Novotný na padesátinách Josefa Novotného (1986)

V letech 1961–1962 zpracovával Ing. Novotný studii zpětného rázu a vzájemného vlivu konstrukčních prvků malých zbraní, pak byl ale, spolu s dalšími pracovníky, delegován na delší zahraniční cestu.

Káhira, Egypt

Od března 1963 do srpna 1964 tak působil Ing. Novotný jako pedagog na vojenské škole MEC (Military Engineering Collidge) v Káhiře, se kterou měla vojenská sekce akademie a zahraniční obchod uzavřenou spolupráci. Tamější škola byla „zhruba na úrovni naší lepší průmyslovky“, byla ale zaměřena na konstrukci a brněnská akademie ji dotovala učiteli. Skočil do toho prý rovnýma nohama, po dvouměsíčním rychlokurzu angličtiny, kde nešlo o konverzaci, ale jen o angličtinu technickou. Nejprve působil jako specialista na konstrukci, potom se měl vrátit domů, ale potřebovali ho na katedře mechaniky, kde vedl cvičení. S učením mechaniky prý sice neměl žádné zkušenosti, teoreticky ale byli všichni na vysoké úrovni (s praxí to už bylo horší). Poslední půlrok pobytu v Káhiře strávil zase výukou konstrukce.

Po návratu

Když se vrátil domů, bylo – jak sám řekl – „už všechno hotovo“. Protože to bylo období, kdy bylo armádních zadání málo, připravovaly se různé studie a čas se věnoval tomu, co by mohlo být v budoucnu užitečné. Pracovalo se i na civilním programu.

Ten zahrnoval především nastřelovací techniku: pro spojování kabelů zkonstruoval Ing. Novotný tzv. PNZ (přístroj nastřelovací značkovací), který se pak také hodil ke značkování ingotů v hutích a jednotlivých ocelových plátů v loděnicích. Jednalo se o ruční přístroj s aktivací razníku o průměru cca 40 mm výbuchem nábojky.

Ing. Novotný spolupracoval s J. Čermákem i na zbraňovém systému URZ (automatická puška, univerzální kulomet a tankový kulomet), polouzamykaném Čermákovým válečkovým závěrem. Ing. Novotný prováděl výpočty a teoreticky zpracoval mechaniku závěru. Na systému se ověřoval i účinek tzv. Revelliho odlehčovacích drážek v komoře, originální bubnový zásobník – schránka na pás byla z lehkých slitin, pás ale bylo možno zavést do zbraně i z velké nábojové schránky. Pro strážní službu a výmetné náboje puškového granátometu PG 68 byl vyvinut také malý cívkový zásobník na pět nábojů.


Ing. Novotný (sedící třetí zleva) za svého pedagogického působení v Káhiře

Do období útlumu spadá také Čermákova/Novotného konstrukce automatické plynové (CO2) pistole (APP), provedená mimo rámec pracovních povinností (podle řady podaných patentů se na úkolu podíleli J. Čermák, Ing. B. Novotný a Karel Vystrčil). Zbraň se později vyráběla sériově v uherskobrodské zbrojovce jako APP 661. Zkušenosti z konstrukce pistole APP následně zužitkoval právě její spolutvůrce a osvědčený spolupracovník J. Čermáka Ing. Bohuslav Novotný při konstrukci své armádní výcvikové plynovky (viz dále).

4,5mm armádní výcviková plynovka

Tato zbraň, dokončená v roce 1970, byla dílem Ing. Novotného celá. Byla určena k levnému nácviku návyků v zaměřování a spouštění samopalu vz. 58 pro nováčky, civilní organizace a školy i ke sportovní střelbě. Pro nedostatek zájmu potenciálních uživatelů se ale nakonec do sériové výroby nedostala. Ing. Novotný na ní uplatnil zkušenosti získané při konstrukci automatické plynové pistole APP 661.

Souběžně s plynovkou a po ní pracoval Ing. Novotný také na studii GEJZÍR, automatickém granátometu ROTUNDA, útočné pušce ÚP-Z-70, projektech VYPAS, PRAK a SAFÍR, ale s doc. M. Fišerem také na úkolu „Nové systémy pěchotních zbraní“.

Podvěsný kontejner PK 3

Po roce 1970 se zúčastnil Ing. Novotný také řešení leteckého podvěsného kontejneru PK 3, zkoušeného se třemi kulomety URZ a v průběhu vývoje pak se třemi kulomety vz. 77 (RACHOT-L, což je kontejnerová verze UK vz. 59), střílejícími současně, vyvíjeného i s lafetací a příslušnou elektronikou. Navrhl zjednodušení systému ovládání a odstraňování eventuálních závad – systém ASN (automat samočinného napínání) – v tom smyslu, že vypadne-li jedna ze zbraní z důvodu poruchy, dokončí ostatní dávku a závada se odstraní až po uvolnění spouště, za klidu ostatních zbraní a s potřebným tlakem vzduchu jen pro tu jednu zbraň. Vymyslel k tomu také potřebný spínač, který by pracoval i ojíněný a byl samočisticí. Elektroniku řešil původně Ing. Juraj Spišiak, po něm pak Ing. Ivan Jandl, který se také zúčastnil zkoušek v SSSR. Úkol skončil v roce 1979.

Kulomet Gatling

Jako jinou variantu výzbroje letadel požadovali letci v té době rotační kulomet. Ideové řešení českého Gatlingu pro okrajový náboj ráže 7,62 mm pro UK vz. 59 (1979–1980) mělo rotující svazek čtyř hlavní, doplněný oběžným řetězem sedmi nábojových komor, které vstupovaly do kulometu se zasunutými náboji a v okamžiku výstřelu se ztotožňovaly s osou odpovídající hlavně (byly tedy od hlavní odděleny a kvůli těsnění opatřeny těsnicími kroužky). Pohon realizovaly prachové plyny ze dvou protilehlých hlavní a k rychlejšímu rozběhu svazku sloužila rozběhová pružina. Jádrem problému byl ale právě autonomní náhon řetězového věnce. Plynový mechanizmus uvnitř svazku sestával v podstatě z cívky s narážkami, které zapadaly do příslušných vybrání hlavní, systém se ale nepodařilo sehrát časově (u sovětských vícehlavňových systémů pracuje náhon na větších poloměrech, na vnějším obvodu hlavní). Úkol tak skončil funkčním modelem, sloužícím především k ověřením možností vlastního náhonu.

5,45mm soubor zbraní LADA

Kolem roku 1975 začaly rozbory a studijní práce na možnosti zabezpečení ČSLA zbraněmi ráže 5,45 mm na unifikovaný ruský náboj; následoval výzkumný úkol „Soustava 5,45 mm“ a koncem roku 1985 byl v oponentním řízení schválen konečný projekt úkolu LADA, jehož vedoucím řešitelem byl ustanoven právě Ing. Novotný. S ním se na řešení podíleli Jiří Čermák, Jindřich Jakubec, doc. Miloslav Fišer, Ing. Milan Mališ, Ing. Radim Rosický, Ing. Zbyněk Francus a Ing. Milan Kozel, za VVÚ 010/01 Slavičín pak Ing. Karel Tomášek. Soubor zahrnoval tři ruční zbraně – automatickou pušku, krátký samopal (karabinu) a ruční kulomet, všechny zbraně se segmentovým schránkovým zásobníkem. Současně se opět řešil podvěsný granátomet (LENA, Ing. Jiří Klečka). Po značných potížích úspěšně proběhly v roce 1989 vojskové zkoušky, v březnu 1990 byla dokončena dokumentace pro ověřovací sérii a závěrečná zpráva o vývoji a v březnu 1990 i závěrečné oponentní řízení. Počátkem roku 1990 pak byly zahájeny práce na rekonstrukci zbraně na náboj 5,56x45 mm se střelou SS 109 (doc. L. Popelínský).


Ing. Novotný při podnikových střeleckých závodech v malorážce (1956, 1. místo)

Po krátkém přerušení prací a dalších peripetiích byla dokumentace pro ověřovací sérii a prototypy (Ing. B. Novotný, Ing. Zdeněk Hořák) na podzim roku 1991 úspěšně předána do ČZUB, pak se ale ukázalo, že armáda nemá, a v dohledné době nebude mít na přezbrojení potřebné finanční prostředky a pro export že je zásadním nedostatkem skutečnost, že zbraň nemá zavedenu československá armáda.

A proč se šlo cestou modernizace AK? – Ve snaze o modernější zbraň, než byl Sa vz. 58, vytvořili vojáci TTP, na kterých velmi přísně trvali (na kontroly chodil i obávaný vojenský Výbor lidové kontroly), a kde se mj. požadovalo, aby šla zbraň montovat do obrněných vozidel, a aby proto byly úchyty shodné s původními pro AK (nebo jeho obdobu). A tím bylo hned mnoho věcí dáno. Úpravy střílen nakonec nebylo možno reálně udělat tak, aby rychlé vkládání i vyjímání vyhovovalo požadavkům vojáků; i LADA se nakonec upravila pro záchyty AK.

A LADA jako taková? – Systém je shodný s AK, uzamykání je stejné, jen míry jsou tolerované pro sériovou výrobu. Podařilo se ale vyřešit vysoce stavebnicovou konstrukci s maximální vzájemnou zaměnitelností součástí, vyřešila se přitom celá řada potíží s materiály, přesností, chromováním vývrtů malého průměru a vymyslela se také řada nových konstrukčních prvků.

Krátký samopal KRÁSA

V roce 1979 se menší měrou podílel Ing. Novotný i na Čermákově krátkém samopalu KRÁSA (Jiří Čermák, Jaroslav Čoupek, doc. Miloslav Fišer, Jindřich Jakubec a Ing. Bouslav Novotný). Šlo o pokus nahradit v armádě (v zájmu zjednodušení systému ručních zbraní a munice) kategorii malých samopalů zbraní obdobných rozměrů a hmotnosti, ale pro jednotný náboj 7,62 mm vz. 43; vznikl tedy samopal KRÁSA (krátký samopal, SA 80), určený jako zbraň velitelů, výsadkářů ze speciálních jednotek. Měl krátký zákluz, krátké pouzdro a sklopnou ramenní opěrku, klínový závěr a kladívkový bicí mechanizmus. Nosič vytahoval náboj ze zásobníku kleštinou a kladívko ho zvedalo do dráhy čela závorníku. V rámci studie se zkoušely mj. také kolimátorový zaměřovač Meopty Přerov a automatické ovládání krytky výhozného okénka. Další vzorek zbraně (Sa 83) už byl přepracován na tehdy moderní ráži 5,45 mm pro náboj 5,45x39 mm vz. 74.


Automatická puška systému URZ s bubnovou schránkou na pás a s nasazeným puškovým granátem PG 68 (VHÚ)

Čermákovu koncepci malého samopalu KRÁSA oprášili nedávno pracovníci brněnské společnosti Prototypa-ZM, s. r. o., kteří tak vyvinuli (ve spolupráci s ČZUB) dvě malé automatické zbraně – HROM (se svislým klínovým závorníkem podle původní koncepce) a MOR (se závorníkem rotačním), obě rozměrově srovnatelné se zbraní PDW HK MP7 a obě vytahující náboje kleštinou ze zásobníku pod hlavní.

Další úkoly

Dalšími, i když menšími úkoly Ing. Novotného v průběhu jeho aktivní tvůrčí práce byly třeba studie sklápěcí ramenní opěry a tlumiče hluku výstřelu samopalu vz. 82 (včetně jeho bezpečného uchycení na hlaveň kleštinou), rekonstrukce pistole vz. 52 na náboj 9 mm Para, rekonstrukce pistole vz. 50 na náboj 9 mm Makarov nebo pistole pro výcvik psů (tyto pistole vz. 52 upravené pro cvičné náboje adaptovala ČZUB pro Svazarm a další zájemce).


Automatická plynová pistole APP 661

Některé z dalších zajímavých studií Ing. Novotného řešily např. využití hliníkových slitin, vícestřelový náboj (duplex) se střelami ze sintrovaného měkkého železa, bezhlučné zbraně (objektem byl nový tlumič i náboj) atd.

Nejznámější Novotného patenty

255770 – „Pouzdro malého samopalu“ (plechové spodní pouzdro Škorpionu, autoři: Novotný, Čoupek, Čermák);

134297 – „Zásobník automatických zbraní“ (URZ, autoři: Čermák, Novotný);

134295 – „Uchycení zásobníku ve zbrani“ (bubnová schránka URZ, dílo stejných autorů);

133547 – „Zásobník automatických zbraní“ (strážní zásobník URZ, autoři jsou opět stejní).

Zahraniční cesty

Kromě výše zmíněného pedagogického pobytu v Káhiře navštívil Ing. Novotný v roce 1968 – pro inspiraci při tvorbě kontejneru PK 3 – také letecké výstavy ve Farnborough a Le Bourget, i když, jak sám říká, „vyjet ven bylo tehdy velmi složité“. Na obou výstavách ho zajímaly nejen hlavňové zbraně ve výzbroji letadel (především podvěsy), ale také prostředky záchrany osádek (vystřelovací sedačky, vytahování osádky z vrtulníku pomocí raket) a další technické i technologické novinky. Pod hlavičkou vědecko-technické spolupráce navštívil i SSSR, kde se seznámil s tehdy novým automatickým granátometem ráže 30 mm (u nás byl vyvinut podvěsný granátomet jako přídavné zařízení k Sa vz. 58 a později ke kompletu LADA, a to včetně několika typů granátů), služebně navštívil i NDR, BLR a MLR.

Rodina, koníčky

Mezi pracovními povinnostmi se Ing. Novotný stačil 19. srpna 1967 v Přerově oženit s Adélou Terichovou (* 29. listopadu 1941), původem z Přerova. Během několika dalších let se jim pak narodily dvě děti, syn Bohuslav (*1968) a dcera Marta (*1971). Manželství bylo rozvedeno 29. října 1979. Ing. Bohuslav Novotný dnes žije v Brně, Herčíkově ulici č. 8, a má už tři vnoučata: dcera Marta má syna Martina (*1992), syn Bohuslav ml. Pavla (*2007) a Jiřího (*2009).

A koníčky Ing. Novotného (kromě práce)? – Byl dlouhá léta členem Svazarmu a od roku 1950 až do roku 1985 také členem ČMS, jako myslivec ale praktikoval, jak sám říká, „především lovy na nízkou zvěř“. Do důchodu odešel Ing. Bohuslav Novotný k 6. listopadu 1991.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Jiří Fencl 🕔19.02.2015 📕4.805

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře