Zvláštní komando Junck

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔13.02.2015 📕6.002

Jaro roku 1941 patřilo pro Luftwaffe mezi nejúspěšnější válečná období. Německé bombardéry drtily britská města nočními nálety a zasazovaly tvrdé údery plavidlům Royal Navy ve Středozemním moři. Letouny z Luftflotte 4 účinně podpořily bleskové vítězství Wehrmachtu v Jugoslávii a Řecku. Němečtí stíhači triumfovali v leteckých bojích nad Maltou a razantně vstoupili na severoafrické válčiště. V symfonii úspěchů se ztrácel jediný mollový tón: rozpačitý výsledek speciální akce Luftwaffe na pomoc iráckým protibritským povstalcům.

Irácká šachovnice

Irácké království vzniklo po 1. světové válce na území bývalé Osmanské říše. Stalo se britským mandátním územím. V roce 1927 získal Irák formální samostatnost, platnou od roku 1930. Nadále však zůstával podřízen britskému vlivu. Britové měli v království významné hospodářské zájmy (získali koncese na těžbu ropy v severní části země). Smlouva jim v Iráku zajišťovala dvě základny RAF a právo průjezdu vojenských transportů v čase války.


Bf 110 od ZG 76 s iráckými výsostnými znaky na letišti Mosul

Zájem německé zahraniční politiky a výzvědných služeb o Irák narostl v druhé polovině 30. let 20. století. Němci ve svých špionážních aktivitách pokračovali i po vypuknutí války. Podporu protibritského arabského nacionalizmu vnímali jako užitečný nástroj pro zasévání chaosu v pro nepřítele životně důležitých oblastech. Případné povstání by zkomplikovalo zásobování vojsk bojujících v severní Africe iráckou ropou a přerušilo by britské pozemní spojení mezi Indií a Egyptem.

Německá podpora získala pevnější kontury 15. února 1941, kdy Abwehr prostřednictvím bývalého vyslance v Bagdádu dr. Fritze Grobby dohodl s iráckými spiklenci dodávky zbraní pro připravované povstání gen. Rašída Alího al-Kajláního. Zbraně měly do Iráku dorazit letecky přes Turecko s mezipřistáním na ostrově Rhodos a také ponorkami do syrské Lattaquie (Lázkije).

1. dubna 1941, kdy se Britové v oblasti Středomoří a severní Afriky nacházeli pod velkým tlakem, došlo v Iráku k převratu. Zorganizovala jej tajná vojenská nacionalistická organizace Zlatý čtverec. Do čela vlády se postavil Rašíd Alí al-Kajlání, který zbavil moci probritského regenta Abdulláha Illáha, doposud vládnoucího místo mladého krále Fajsala II.

Britové si o situaci nedělali žádné iluze. Dobře věděli, že Rašíd Alí sympatizuje s nacisty, a okamžitě začali připravovat vojenskou intervenci. S odvoláním na irácko-britskou smlouvu o tranzitu začali do země přesunovat jednotky. Iráckou odvahu naopak značně povzbudily tajné rozhovory s německými i italskými zástupci a německé vojenské úspěchy na severoafrickém bojišti a na Balkáně. První střety v Iráku vypukly již 18. dubna a 29. dubna Iráčané obklíčili hlavní britskou vojenskou základnu v zemi, letiště Habbaníja. Přímé boje o základnu vypukly 2. května.

Mezitím Němci pokračovali v přípravách podpory povstalců. Hitlerovou absolutní prioritou té doby ovšem byl blížící se útok na Sovětský svaz. Rozsah německé intervence v Iráku proto zůstal omezený. Nacisté nyní plánovali letecký most s využitím letišť ve vichystické Sýrii a Francouzi souhlasili také s přímými dodávkami své výzbroje iráckým povstalcům.

Nejdůležitější roli v následujících událostech sehrála speciální operace Luftwaffe. A nešlo pouze o zásobovací lety, ale o přímou intervenci bojových letounů Sonderkommanda Junck (zvláštního komanda Junck).

Zahájení speciální akce

Obst. Werner Junck, dosavadní velitel Jagdfliegerführer der Luftflotte 3 (velitel stíhacího letectva 3. letecké armády) ve Francii, byl povolán do Berlína 3. května. Volba na něj padla kvůli jeho zkušenostem z tropů. Ve 30. letech působil jako hlavní instruktor německé vojenské mise v jihoamerické Bolívii. Dostal na starost iráckou speciální akci Luftwaffe. Reichsmarshall Göring ho přijal 6. května a náčelník štábu letectva GenLt. Jeschonnek mu vysvětlil situaci na Blízkém východě. Dověděl se, že v souvislosti s Irákem si Vůdce přeje heroické gesto, pomoc povstalcům byla tedy od začátku pojímána jako spíše symbolická akce.


Vrak He 111H-6, 5J+AC, ze stavu 4./KG 4, opuštěný Němci v Iráku

Junck byl jmenován velitelem nově vzniklého štábu Fliegerführer Irak (letecký velitel Irák), který formálně tvořil součást Sonderstabu F (zvláštní štáb F byl pro řízení irácké operace vytvořen OKW a v jeho čele stanul General der Flieger H. Felmy). Junck ovšem současně podléhal OKL. Pro vlastní bojovou aktivitu začal organizovat Sonderkommando Junck. K dispozici dostal dosti skromné síly, vyčleněné hlavně z Luftflotte 4. Německé zdroje byly velmi napjaté, neboť ve Středomoří vrcholily přípravy k leteckému útoku na ostrov Kréta a tato operace vyžadovala masivní nasazení jak letounů bojových, tak hlavně transportních. Junck mohl pro své uskupení počítat maximálně s jedinou letkou bombardérů, jedinou letkou těžkých stíhaček a omezeným počtem dopravních letadel.

Hlavní ofenzivní složkou Sonderkommanda Junck se stala 4./KG 4, vyzbrojená původně devíti bombardéry Heinkel He 111H-6. Velitelem byl Hptm. Schwanhäuser. Když 8. května obdržela příkaz k irácké misi, nacházela se na Rhodu. Letka se 11. května přesunula na letiště Athény-Tatoi, kde byl kvůli poškození ocasního kolečka přechodně ponechán stroj Lt. Wolfa.

V čele těžké stíhací letky 4./ZG 76, disponující 12 Bf 110, stál Staffelkapitän Oblt. Holbein. Letka patřila do svazku II./ZG 76, která v květnu operovala v sestavě VIII. Fliegerkorps z ostrova Argos. Na iráckém dobrodružství se podílely také dvě Bf 110, detašované pod velením Lt. Wörnera od ZG 26 (také Stab, I. a II./ZG 26 působily v rámci VIII. Fliegerkorps z Argosu).

Pro operaci životně důležité letecké dopravy se měla zhostit 1./KGrzbV 106, detašovaná z Luftflotte 4 (operovala v rámci XI. Fliegerkorps) a vedená Hptm. H. Rotherem. Její stav bývá uváděn na 10, 12, ale také 20 Junkersů Ju 52/3m (poslední cifra nejspíše zahrnuje všechny „Tante Ju“ nasazené Němci do operace). „Tante Ju“ měl podpořit roj tří mohutných čtyřmotorových Ju 90B (GF+GA, GF+GE, BJ+OV). Poskytla je i s osádkami Lufthansa a 7. května byly převedeny do Luftwaffe. BJ+OV dosáhl athénského letiště Tatoi 9. května a oba zbývající stroje následujícího dne. Velením letecké dopravy v irácké misi byl coby Transportführer pověřen Obst. von Gablnez.


Hlavní letecká základna RAF v Iráku, letiště Habbaníja, častý cíl He 111H a Bf 110 z Kdo. Junck

Všechny německé letouny obdržely pro speciální akci v rámci krytí výsostné znaky Královského iráckého letectva. Letci pak pro akci přechodně získali o stupeň vyšší irácké hodnosti. Vedle leteckých osádek a nezbytného množství pozemního personálu se speciální irácké operace za Luftwaffe zúčastnili ještě protiletadloví dělostřelci jedné baterie 20mm flaku.

Přesun

Letecká část německé intervence začala 7. května, kdy pařížské letiště Le Bourget opustila He 111, patřící do letecké flotily německého ministerstva zahraničí. Večer 9. června přistála v syrském Aleppu po letu z Rhodu v doprovodu dvou bojových He 111H. Zatímco oba vojenské stroje ze 4./KG 4 nesly irácké výsostné znaky a dopravovaly předsunutý odřad Kdo. Junck, dopravní He 111 byla opatřena francouzskými výsostnými znaky a civilními poznávacími značkami F-ADBX (!) a do vichystické kolonie dopravila dr. Fritze Grobbu s doprovodem. Grobba byl jmenován německým velvyslancem v Bagdádu a měl navázat těsné styky s iráckými povstalci. V Sýrii se již několik dnů nacházel také Maj. Axel von Blomberg (syn polního maršála von Blomberga), stojící v čele předsunuté průzkumné skupiny Luftwaffe. Francouzi Luftwaffe poskytli k provozování leteckého mostu letiště Alep-Nérab (v Aleppu). Německé letouny nicméně v první fázi operace přistávaly také na dvou dalších syrských letištích, včetně Damašku.

Další „irácké“ letouny začaly na syrských letištích přistávat 11. května. V Damašku dosedly dvě Ju 52/3m, jedna He 111H a tři Bf 110. Tři další Zerstörery cestou nad Sýrií zachytily dva Morany 406 GC I/7 a navedly je na přistání v Rayacku. V Damašku 12. května přistálo po letu z Athén přes Rhodos šest dalších He 111H (včetně 5J+AM, 5J+AC, 5J+BC, 5J+LM a 5J+GM). Stroje letěly plně naloženy 16 pumami SC 50. Osádky měly rozšířeny o příslušníky pozemního personálu na šest mužů. Na letišti přistála také první z Ju 90 (GF+GA), dopravující sem silnou radiostanici pro zajištění spojení (do Bagdádu poté putovala po železnici).


He 111H je v Mosulu vyzbrojována 50kg pumami

Ze Sýrie Němci začali létat do Iráku. Dr. Grobba na palubě He 111H dorazil do Bagdádu v doprovodu dvou Bf 110 11. května. Téhož dne Luftwaffe utržila první ztrátu: během přistání v Bagdádu se stal Heinkel omylem cílem palby arabských ozbrojenců a zásahem do hlavy byl zabit von Blomberg, který měl být styčným důstojníkem Rašída Alího (jeho smrt je někdy kladena až do 15. května).

Zprvu letouny Luftwaffe do Iráku létaly ze Sýrie pouze „na otočku“. Němci rychle zjistili, že se situace nevyvíjí dobře. Královské irácké letectvo již bylo ve střetech s RAF prakticky zničeno a interventi již nemohli počítat s jeho větší podporou. Obě hlavní irácká letiště Rašíd a Mosul nevyhovovala pro válečný provoz: postrádala jakoukoliv kamufláž, krytá stání pro cenné letouny a disponovala pouze zcela nedostatečnou protiletadlovou obranou.

Přesun jádra Kdo. Junck na místo určení byl plánován na 13. květen. Nebyl nijak jednoduchou záležitostí: komplikoval jej nedostatek vhodných pohonných hmot na syrských letištích. Kvůli tomu musel být plánovaný odlet pěti He 111H vedených Hptm. Schwanhäuserem (šestý, nákladem přetížený bombardér Oblt. Graubnera v Damašku přechodně zneschopnilo poškození ocasního kolečka) odložen o jeden den. Avšak 14. května musela formace Heinkelů pokus o přelet do Mosulu přerušit kvůli nepřesným mapám a přistát v syrské Palmýře.

Boje

Britský letecký průzkum zjistil přítomnost německých letounů v Iráku již 12. května. Hned následujícího dne došlo k úvodnímu střetnutí Luftwaffe s RAF. Bf 110 ze 4./ZG 76 bezvýsledně zaútočila na stíhačku Blenheim 203. Sq., provádějící průzkum nad Mosulem.

Jako první bodovali Britové. Odpoledne 14. května zaútočila na francouzské letiště Palmýra v Sýrii formace tří Blenheimů 84. a 203. Sq., chráněná dvěma Tomahawky Mk.II z 250. Sq. RAF. Nad letiště Britové dorazili v 17.40 hod. Ale 4./KG 4 měla ve smůle štěstí, neboť útočníci nad letiště přilétli až poté, co tři její He 111H odstartovaly k opožděnému přeletu do Iráku. Dva zbývající stroje se však stále nacházely na zemi a oba byly zničeny. RAF pokračovalo v útocích na francouzské letecké základny využívané Luftwaffe i v následujících dnech a na zemi zasáhlo ještě několik nepřátelských letadel.


Výsledek útoku Hurricanů RAF na letiště v Mosulu, 22. květen 1941. Vpravo hoří He 111H ze 4./KG 4

Němci 15. května disponovali na severoiráckém letišti Mosul pěti He 111H a třemi Bf 110. Vlastní bojová činnost Kdo. Junck začala téhož dne. Jeden letoun (identifikovaný jako He 111 nebo Bf 110) vzlétl z Mosulu k ozbrojenému průzkumu po trase Rutba–Ramádí a zaútočil na britskou kolonu uskupení Kingcol, postupující iráckou pustinou ze Zajordánska k obklíčenému letišti v Habbaníji.

Jakmile Němci své pozice v Iráku alespoň trochu zkonsolidovali (Junck sám dorazil do Mosulu 15. května), rozjeli úvodní ofenzivní akci proti strategicky důležitému letišti v Habbaníji, odkud operovala významná část letounů RAF působících v Iráku (z velké části šlo o nouzově vyzbrojené cvičné stroje No. 4 Service Flying Training School). Ráno 16. května na britské letiště zaútočily tři He 111H pod velením Hptm. Schwanhäusera a způsobily Britům jediným úderem větší škody než stroje iráckého letectva při všech předchozích útocích. Během náletu poplachově vzlétl Gladiator 94. Sq. Jeho pilot F/O G. D. F. Herrtage poškodil pravý motor Heinkelu Oblt. Graubnera, pak však byl sestřelen a zabit obrannou palbou německých bombardérů. Graubner se pokoušel na jeden motor doletět zpět do Mosulu, ale musel nakonec nouzově přistát v terénu. Jeho He 111H byla ztracena. Na Habbaníju zaútočilo 16. května také šest Bf 110. Podle válečného deníku Kdo. Junck ostřelovaly hangáry a letadla a sestřelily a zapálily jeden letoun typu Gloucester (tedy Gladiator – zde ovšem došlo nejspíše ke zdvojení úspěchu s útokem He 111). Dvě další Bf 110 atakovaly záložní letiště ve Falúdži.

Britové kontrovali 16. května útokem tří Blenheimů 203. Sq. (jeden ráno, dva odpoledne) na Mosul. Jedna He 111H během jejich útoků utržila vážné poškození a jedna Bf 110 vyvázla lehce poškozena.

Jedna He 111H vykonala 17. května ozbrojený průzkum v prostoru západně od Ramádí. Zerstörery vzlétly ke dvěma poplachovým akcím směrem k Bagdádu. Jedna Bf 110 byla ztracena v leteckém boji (osádka Fw. A. Offermann a Uffz. H. Fischer padla – někdy je ovšem v souvislosti s tímto bojem zmiňována smrt velitele roje ze ZG 26, Lt. Wörnera) a druhá musela nouzově přistát. Vítězi se stali piloti Gladiatorů 94. Sq. RAF, Sgt. Smith a Sgt. Dunwoodie. Uvedli, že během ofenzivního průzkumu v oblasti Rašídu spatřili dvojici startujících Bf 110, v piké na ně zaútočili a obě sestřelili.

Čtyři Bf 110 z Mosulu 18. května vzlétly k bitevní akci proti koloně uskupení Kingcol, které téhož dne dosáhlo Habbaníje. Čtyři „stodesítky“ byly se třemi členy pozemního personálu detašovány na letiště Kirkúku.


Čtyřmotorový dopravní letoun Ju 90B, opatřený iráckými výsostnými znaky

Následujícího dne se Britové soustředili proti iráckým jednotkám bránícím Falúdžu. RAF vykonalo celkem 134 vzletů – v porovnání s tímto množstvím byla aktivita Luftwaffe zcela zanedbatelná. Němci směřovali proti nepřátelským pozemním jednotkám bitevní akce čtyř Bf 110. Do útoku na Brity se během ofenzivního průzkumu do prostoru Rutba–Ramádí zapojila také He 111H. Svrhla osm pum SD 50 na nepřátelskou baterii a pozice kulometů a ostřelovala kolonu.

K jedněm z nejtěžších bojů celé kampaně došlo 20. května. Luftwaffe se zvýšenou aktivitou snažila zabránit porážce iráckých vojsk u Falúdže. Celkem čtyři He 111 provedly další nálety na Habbaníju. Během náletu tří He 111H na tento cíl utržil lehké zranění jeden člen osádky. Bf 110 vykonaly ofenzivní akce proti koloně nepřítele u Falúdže a proti polnímu letišti. Nárokovaly zničení Blenheimu a Gladiatoru. Zničením dvouplošné stíhačky otevřel své skóre budoucí noční stíhací „ExperteLt. Martin Drewes (celkem 52 sestřelů). Německým Zerstörerům čelily vedle Gladiatorů také nově nasazené Hurricany tzv. A Squadron z Habbaníje, žádné ztráty však neutržily. Čtyři Bf 110 vykonaly bitevní útok na Habbaníju a na zemi podle zúčastněných osádek zapálily dva letouny. Při startu poškodily jednu stíhačku. RAF během tohoto útoku utržilo skutečně těžké ztráty: zničeny byly tři transportní stroje (DC-3 a dvě Valentie 31. Sq.), Blenheim 84. Sq. (plus dva stroje téže perutě byly poškozeny). RAF naopak bombardovalo velitelství iráckého letectva v Hinaidi. Jedna Bf 110, která zde nouzově přistála, byla zničena.

Dvě Bf 110 vykonaly 21. května ofenzivní průzkum v oblasti Bagdád–Falúdža–Habbaníja. Atakovaly pozemní cíle a na letišti ostřelovaly 12 letadel.

Dnem poměrně velké aktivity se stal pro Němce 22. Květen: Luftwaffe se snažila podpořit neúspěšný protiútok irácké armády probíhající u Falúdže. Bf 110 a He 111 útočily proti nepřátelským pozemním kolonám postupujícím z Habbaníje. Rovněž vykonaly údery na toto letiště. RAF kontrovalo útokem dvou Hurricanů A Sq. na Mosul. Britové zde na zemi zničili jednu He 111 a vážně poškodili dvě Bf 110 (musely být vyřazeny). Němci jednoho z útočníků sestřelili (pilot F/L sir R. A. MacRobert padl). Následujícího dne osádky Zerstörerů nárokovaly v prostoru Falúdže zničení dvou Gladiatorů – Britové ovšem přisuzují ztrátu jednoho Gladiatoru ve stejné oblasti palbě ze země. Pilot F/O Sandison po nouzovém přistání vyvázl.

Dvě He 111H a dvě Bf 110 zaútočily 25. května na letiště Habbaníja. Jeden poškozený Zerstörer musel nouzově přistát se zataženým podvozkem v Bedře a druhý byl prohlášen za nezvěstný (dle jiného zdroje byla Bf 110E, W.Nr.4035, ztracena během havárie). Kdo. Junck se nyní ocitlo bez bojeschopných těžkých stíhaček.

Irácké dobrodružství Luftwaffe se pomalu chýlilo ke svému trpkému finále. Jedna He 111 zaútočila 26. května na Habbaníju. Během náletu RAF na Mosul byla vyřazena He 111. Následujícího dne Obst. Junck konzultoval neutěšenou situaci s Maj. Hansenem z OKH a Maj. Arnoldem z Abwehru. Padlo rozhodnutí o ukončení mise a o ústupu z Iráku. 28. května o tom německý velvyslanec v Bagdádu informoval Iráčany.

Jádro Kdo. Junck ustoupilo 29. května. Pět Bf 110, dvě He 111 a šest Ju 52/3m odlétlo přes Sýrii na Rhodos.

Krvavou tečku za operací učinila havárie Ju 52/3m, 4V+IN (W.Nr. 6760), která zmizela 31. května během letu mezi syrským Aleppem a Rhodem. Uffz. F. Zarze a jeho osádka společně se třemi muži Kdo. Junck zahynuli.

Závěr

Povstání v Iráku skončilo britským vítězstvím. Mezi poraženými se vedle iráckých nacionalistů ocitli také Němci z Kdo. Junck. Šlo o první porážku Luftwaffe v oblasti Středomoří a Blízkého východu.

Němci v Iráku operovali za velmi obtížných podmínek: nedostávalo se jim náhradních dílů, dostatečného počtu pozemního personálu a letový provoz komplikovalo nekvalitní palivo. Ačkoliv RAF v oblasti disponovalo převážně pouze letouny druhé kategorie (Gladiatory a nouzově ozbrojenými cvičnými stroji), vedlo si v bojích mimořádně agresivně.


Němečtí letci u He 111H ze 4./KG 4

Celkem bylo mezi 16. a 29. květnem nasazeno 20 He 111H, které svrhly 172 pum o 10,2 t. Konkrétní výsledky Bf 110 nejsou podchyceny. Zásahem nepřítele a při nehodách Luftwaffe ztratila 22 letounů (osm He 111H, 12 Bf 110 a dvě Ju 52/3m).

Když Britové obsadili bývalé letiště Kdo. Junck v Mosulu, nalezli poblíž jen lehce poškozenou Bf 110 (W.Nr.4035). Opravený stroj létal v Iráku a v Egyptě s britským sériovým číslem HK846 a názvem Belle of Berlin (Berlínská kráska). Ztracen byl v roce 1942 během přeletu do Jihoafrické unie na území Súdánu.

Zdroje (výběr):
Shores, Ch.: Dust clouds in the Middle East. Londýn 1996;
Ehrengardt, J. C., Shores, Ch.: L’aviation de Vichy au vombat. Lyon 1991;
Lyman, R.: Iraq 1941. Oxford 2005;
Jet & Prop 3/1991; Flugzeug 3/1991

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7-8/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔13.02.2015 📕6.002

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře