Bitvy těch nejodvážnějších

Autor : Vladimír Marek 🕔13.02.2015 📕6.873

Pochopit podstatu speciálních operací, ve kterých vítězí hrstka statečných nad mnohonásobnou přesilou, není právě jednoduché.

Speciální operace přitahují pozornost široké veřejnosti již mnoho desetiletí. Je to dáno nejen výjimečností a přísnou utajeností jednotek, které je zajišťují. Mnohem důležitější je, že v těchto případech se použitím taktických prostředků většinou daří dosáhnout strategických cílů. Jinými slovy, díky monetu překvapení a také samozřejmě soustředění elitních jedinců v pravý čas na pravém místě je možné dosáhnout výsledků, které při standardních operacích odpovídají mnohem početnějším jednotkám a podstatně dlouhodobějšímu úsilí.


David Stirling se svými SAS

Vojáci zajišťující speciální operace přesto zcela zásadním způsobem odmítají jakékoliv přirovnávání k nějakým filmovým Rambům. Vzpomínám si, jak byl jeden známý kdysi překvapen, když měl možnost jednat s příslušníkem speciálních jednotek. Očekával dvoumetrového chlapa s hrudníkem jak rádlo od sněžného pluhu a rukama připomínajícíma lopaty. Namísto toho přišel poměrně nenápadný člověk střední postavy, jehož tělo hovořilo nejen o intenzivním tréninku, ale především o nemalé houževnatosti. Vojáky speciálních jednotek bychom rozhodně neměli zaměňovat s vyhazovači nočních podniků. Spíš než hrubá síla je pro ně určující rychlost, vytrvalost a obratnost. Svůj význam při těchto operacích sehrává i nemalá inteligence, vynalézavost a schopnost improvizovat. Měli by se také pohybovat co možná nejskrytěji. Platí pro ně totiž základní pravidlo vidět a nebýt viděn. A toho určitě snadněji dosáhne člověk menšího vzrůstu než dvoumetrový habán. Už vůbec nemluvě o tom, že právě ten je poměrně snadným terčem. Ne nadarmo se říká, že ideální voják by měl mít tak 170 cm.

Historie stará jak války samy

Speciální operace jsou často spojovány s 20. stoletím, resp. 2. světovou válkou. Za jejich nestora je mylně označován zakladatel britské SAS (Special Air Service) David Stirling. Speciální operace tady ale byly tisíce let předtím, než se tento vyznavač netradičního vedení boje narodil. S trochou nadsázky můžeme říci, že jedněmi z prvních speciálů byli vybraní řečtí vojáci, které bájný Odysseus při obléhání Tróji nechal ukrýt do k tomu účelu vyrobeného dřevěného koně. Za speciální operaci pak můžeme označit to, jak Řekové v noci, když obránci tohoto města zpití vítězstvím konečně usnuli, opustili útroby koně, otevřeli brány města a vpustili do něj své spolubojovníky, kteří mezitím číhali v úkrytu. Podobnými válečnými lstmi a nestandardními operacemi byla ve středověku či v minulých stoletích vyhrána nejedna rozhodující bitva a dobyt nejeden hrad či pevnost.

Asymetrické vedení války uplatňovali např. Rogersovy rangers během války s Francií v polovině 18. století. K podobné taktice se uchýlily o více než sto let později během občanské války přepadové jezdecké oddíly Johna Singeltona na straně Konfederace. Malé ruské oddíly tímto způsobem decimovaly Napoleonovu armádu ustupující v zimě roku 1812 od Moskvy.


Němečtí výsadkáři v Nizozemsku

Moderní speciální jednotky vznikly za 1. světové války. Armády na obou stranách fronty se tehdy ocitly v patové situaci. Pomoci jim z ní měly právě nově vytvářené speciální jednotky. V průběhu ofenzivy v roce 1918 se Němci pokoušeli proniknout za linii zákopů prostřednictvím tzv. Strosstruppen. Tyto úderné oddíly dokázaly vytvořit nemalý zmatek v pravidelných formacích. Na straně Dohody naopak nepravidelné arabské jednotky pod velením britského plk. Lawrence byly schopny vyvolat velké problémy v týlu turecké armády, a vázat tak na sebe část hlavních sil.

Zlatá léta 2. světové války

Zlatými léty speciálních operací bylo samozřejmě období 2. světové války. Němci použili tuto taktiku na jaře 1940 nejen při obsazování Osla, ale i dalších strategických míst v Norsku. V Belgii a Nizozemsku s pomocí výsadkářů vyřadili nejen opěrné body obrany, ale zároveň zajistili důležité komunikační uzly a mosty. Vrcholné vystoupení německých výsadkářů pak představuje obsazení Kréty formou výsadků a leteckého mostu.

Italové pro změnu prokázali nemalé kvality speciálně vycvičených vojenských potápěčů. V prosinci 1941 podnikli úspěšný útok torpédy s lidskou osádkou na britské lodě kotvící v alexandrijském přístavu v Egyptě. Britové se nechtěli nechat zahanbit a v září 1943 zorganizovali útok trpasličích ponorek na německou bitevní loď Tirpitz.

V únoru roku 1941 bylo vysazeno na padácích v hlubokém týlu protivníka 40 britských parašutistů v italských Abruzách s úkolem zničit zdejší strategickou vodní elektrárnu a přerušit akvadukt dodávající vodu jihoitalskému přístavu Salerno. V únoru 1942 vyslala britská SAS 120 parašutistů v Brunevalu severně od francouzského přístavu La Havre, aby vyřadili z provozu silnou německou radarovou stanici. Po likvidaci radaru trhavinami se vojáci vrátili lodí zpět do Británie.

Telemark a ty další

Během operace Telemark se podařilo 10 norským výsadkářům i přes veškeré komplikace vyřadit z provozu závod na výrobu těžké vody v norském městečku Rjukan, a odsunout tak mimo reálné možnosti německou snahu vyrobit atomovou bombu. Největší úspěchy slavili ale Britové v severní Africe. Jednotky SAS pod velením Davida Stirlinga zde po mnoho měsíců likvidovaly desítky letounů a další důležitou techniku protivníka a jeho opěrné uzly.

V druhé polovině války se na německé straně objevuje velký fenomén speciálních operací v podobě Otty Skorzenyho. V září 1943 se mu podařilo zaskočit italské vojáky a osvobodit internovaného Benita Mussoliniho. Na podzim 1944 jednotka pod jeho velením pronikla do citadely v Budapešti, zajala syna maďarského regenta Miklose Hortyho, a zamezila tak vyjednávání Maďarů se Spojenci o kapitulaci. Koncem roku 1944 jeho vojáci převlečení do amerických stejnokrojů úspěšně rozvraceli frontové zázemí během útoku v Ardenách.


Výsadkovým jednotkám a speciálním operacím věnoval Sovětský svaz pozornost již před 2. světovou válkou. Tento hromadný seskok sovětských parašutistů se uskutečnil v roce 1935

Československo se může pochlubit operací Anthropoid. Výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš v květnu 1942 provedli s podporou domácího odboje atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Své slavné speciální operace má i druhá polovina 20. století. A netýkají se pouze válečných konfliktů v Koreji, Vietnamu či Perském zálivu. Mnohé z nich jsou spojeny s mezinárodním terorizmem. Sem bychom mohli zařadit např. útok speciálních izraelských jednotek na letiště v Entebe, na kterém únosci zadržovali letoun s izraelskými občany. Jednou z posledních speciálních operací bylo zajištění bina Ládina na pákistánském území americkým vrtulníkovým výsadkem.

Jeden z tisíce

Někdo si možná položí otázky: Kde se vůbec berou ve vojácích speciálních sil takové schopnosti, síla a odhodlání? Jak je vůbec možné, že mnohonásobně překonávají sami sebe? V čem spočívá tajemství, které umožňuje malé skupině zaútočit na mnohem početnějšího, dobře opevněného protivníka a zvítězit nad ním?

Svou roli ve všech těchto případech samozřejmě hrál moment překvapení, rychlost proniknutí a velká palebná síla soustředěná na konkrétním místě. Pokud bychom ale cílili naši otázku do personální oblasti, tak je to především výběr vhodných jedinců schopných plnit mimořádné úkoly, jejich pravidelný trénink, dokonalá příprava, vysoká morálka a odhodlání splnit zadání za každou cenu.


Součástí operace Overlord byla celá řada dílčích speciálních operací, které měly zajistit důležité komunikační uzly a vyřadit obzvlášť nebezpečené zbrojní systémy protivníka

„Speciální operace jsou prováděny k tomu účelu určenými, vycvičenými a vybavenými silami, které většinou používají i specifické způsoby činnosti. Cílem speciálních operací je dosáhnout, příp. přispět k dosažení strategických nebo operačních výsledků vojenské operace prostřednictvím činnosti taktického charakteru. Mohou být prováděny jako součást již existujících vojenských operací nejen jako samostatné, ale i koordinované s aktivitami ostatních sil. Sledují dosažení nejen vojenských, ale i politických, ekonomických a psychologických cílů.

Plánování použití jednotek pro speciální operace musí být koordinováno s ostatními sílami tak, aby byla zajištěna vzájemná podpora a především bezpečnost příslušníků speciálních sil. Všechny zúčastněné složky si musí navzájem poskytovat nezbytné informace, které se týkají plánování operací. Vojenské zpravodajství a informační operace musí být integrovány v rámci celého plánování a provedení speciálních operací tak, aby byla zajištěna bezpečnost speciálních sil a zároveň bylo dosaženo momentu překvapení,“ tolik citace z doktríny Armády České republiky.

Šest předpokladů

Většina odborníku se shoduje v tom, že pro úspěch speciální operace je nezbytných šest předpokladů: jednoduchost, utajení, opakování, překvapení, rychlost a smysl. Bez přísného utajení by jen těžko bylo možné dosáhnout momentu překvapení. Stejně důležitá pro něj však může být rychlost provedení. Jakékoliv zdržení činí jednotku mnohem zranitelnější. Opakování je rozhodující pro přípravnou fázi operace. Ještě před jejím zahájením je potřeba získat co nejvíce informací o místě provedení. Pak nastává nekonečné drilování jejích jednotlivých fází tak, aby speciálové tyto činnosti vykonávaly automaticky, bez toho, že by na ně mysleli. Není rozhodně náhodou, že pokud to umožňoval čas, byla sestrojena maketa místa nasazení a právě na ní se trénovalo.


Čtyřčlenná skupina amerických SEAL

Nic se nedá naplánovat se stoprocentní přesností. Nikdo nemůže vyloučit, že se neobjeví nové faktory. A právě proto je tak důležitý smysl a účel akce. Bez jejich pochopení nemohou vojáci dost dobře správně reagovat na nově vzniklé překážky. Zároveň to vytváří pocit osobního zaujetí. A právě díky němu jsou vojáci schopni podávat nadstandardní výkony. Všechny tyto předpoklady umožňují dosažení relativní převahy. To samozřejmě nevylučuje, že speciálové nemohou zaútočit na mnohem početnějšího, velice dobře opevněného a připraveného protivníka. Ba právě naopak, většinou se to stává podmínkou, bez které není možné dosáhnout skrytosti operace, jejího přísného utajení, jednoduchosti při plánování a potřebné rychlosti při provedení. Jde o to, že díky momentu překvapení si i málo početná jednotka dokáže udržet po nezbytný čas relativním převahu na rozhodujícím úseku a v rozhodujícím čase.


Na osvobození rukojmích zadržovaných v roce 1980 na iráckém velvyslanectví v Londýně se podíleli příslušníci SAS

Tohle všechno je ale pouhá teorie. Podstatně snadnější a pravděpodobně také přitažlivější cesta k pochopení speciálních operací vede přes konkrétní historické události, ve kterých zajímavé příběhy psala hrstka odvážných, mimořádných mužů. A právě jim bude věnováno toto číslo: vedle Thomase Ewarda Lawrence, který vedl odbojné Araby proti tureckým posádkám, vám představíme zakladatele našeho výsadkového vojska gen. Karla Palečka, obojživelné operace československých legionářů na Bajkale, italské útoky proti Maltě a Gibraltaru, operaci Jericho, nasazení amerických speciálních jednotek ve válce o tankery v letech 1987–1988 a mnohé další.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7-8/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Vladimír Marek 🕔13.02.2015 📕6.873

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře