Známky první linie - Československá polní pošta brzy oslaví sto let své existence

Autor : Vladimír Marek 🕔13.02.2015 📕6.570

Vojenská polní pošta je téměř stejně stará jako civilní. Její kořeny spadají do počátku 17. století. Za den oficiálního vzniku polní pošty britské armády je považován 15. srpen 1799. Tehdy vévoda z Yorku nařídil hlavnímu poštmistrovi královského vojska vybrat nejlepšího úředníka pro polní poštovní službu u anglických jednotek vysílaných do severního Holandska.

Úkolem Henryho Darlota, který se stal oním vyvoleným, bylo obhospodařovat veškerou korespondenci a zajišťovat její doručování adresátům. Zároveň soustřeďoval dopisy vojáků určené k odeslání do Anglie. Měl na starosti také pravidelné doručování žoldu jak důstojníkům, tak prostým vojákům.

Kořeny položili legionáři

Počátky Československé polní pošty spadají do posledních měsíců 1. světové války. Po otevření českého tábora ve francouzském Cognacu v něm prakticky ihned začala pracovat naše vojenská pošta. Veškeré zásilky byly označovány dvouokruhovým razítkem s textem TCHÉCO-SL. POSTE MILITAIRE. Po vzniku československé brigády ve Francii využívaly naše jednotky polní poštu 217. Postupně u ní bylo zřízeno pomocné české oddělení, které pracovalo do prosince roku 1918, a „likvidační“ úřadovna dokonce až do roku 1919. Vznikla zde i československá vojenská známka s velkými písmeny „F. M.“ (Franchise Militaire) a textem ve spodní části MILITAIRE TCHÉCO-SLOV. DE FRANCE (Československé vojsko ve Francii).


Polní pošta československých legionářů v Rusku byla provozována, ostatně jako mnohá další zařízení, přímo na kolejích

V červenci 1918 došlo ke zřízení polní pošty československých legií v Rusku. Činnost však zahájila až v září 1918, kdy začala přeprava poštovních zásilek železnicí po trati Čeljabinsk–Vladivostok. Již v roce 1918 bylo zřízeno 14 poštovních úřadů. Dalších 12 pak přibylo následující rok. Nejvíce korespondence procházelo přes tzv. ambulance, pojízdné poštovní úřady. Ty projížděly po železnici mezi Čeljabinskem a Vladivostokem. Přeprava zásilek československých legionářů byla bezplatná. Pošta rozšířila svou činnost i pro civilní obyvatelstvo, které však muselo hradit poštovní poplatky. Z toho důvodu došlo k vydávání vojenských známek.

Polní pošta v době války představovala samozřejmě určitou službu vojákům bojujícím na frontách; civilní poštovní úřady byly totiž většinou od míst jejich nasazení na míle vzdáleny. Své zájmy v tomto případě měla i kontrarozvědka. Razítka civilních pošt mohla prozradit pobyt odesílatele, a tím pádem i jeho útvaru. V té době existovala přísná cenzura osobní korespondence a jakékoliv údaje tohoto charakteru byly začerňovány.

Obnovena za mobilizace

Československá polní pošta byla zřízena také doma, v nově vzniklé republice. Konkrétně v letech 1918–1920 na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde naše armáda sváděla tvrdé boje a situace byla nestabilní. V listopadu a prosinci roku 1918 ještě neexistovaly vojenské polní poštovní úřady. A tak se korespondence u polních jednotek jen sbírala od vojáků, dopisovalo se na ni rukou „Polní pošta“ a obálky se označovaly razítkem jednotky. Doručení pošty pak již zajišťoval civilní poštovní úřad. Oficiálně zahájila Československá polní pošta svou činnost na Slovensku až 1. ledna 1919. V té době byly zřízeny tři polní poštovní úřady – č. 22, 46 a 75. Později vznikla ještě celá řada dalších. Pro třídění polní pošty byla zřízena třídírna v Uherském Hradišti a následně v Žilině. Polní pošta č. 52 s označením „Posta militéra“ sloužila pro zabezpečení poštovních služeb pro 127 italských důstojníků zařazených v našich legionářských jednotkách. Veškeré zásilky polní pošty na území Československa byly osvobozeny od jakéhokoliv poplatku. Polní pošta ukončila oficiálně svou činnost v únoru roku 1921 v pražském Karlíně.


V Rusku naši legionáři místo do obálek skládali dopisy do trojúhelníků

Obdobně vznikly polní pošty také během krize a následné mobilizace na podzim 1938. Podle výnosu MNO zahájila polní pošta činnost 1. října 1938 a ukončila ji 6. prosince 1938. Celkem bylo zřízeno 63 polních poštovních úřadů, čtyři třídírny a dvě ústředny polních pošt se sídlem ve Vyškově a v Přerově. Fungovala také polní vlaková pošta. Základní organizační strukturu polní pošty v této době vytvořili příslušníci telegrafních jednotek. Rozhodující úlohu při jejich činnosti však sehrál mobilizovaný personál civilních poštovních úřadů.

Zvláštní tvary razítek

Polní pošty existovaly také u našich zahraničních jednotek během 2. světové války. Ve Francii zahájila činnost polní pošta 1. února 1940, a to v barákovém táboře v Agde. Až zmatek s pro Francouze zvláštními jmény Čechoslováků a používání nejrůznějších zkratek v adresách útvarů přiměl Francouze, aby na zvláštní poštovní úřad přijali i naše zaměstnance. Základní podmínku byla perfektní znalost francouzštiny, což způsobilo, že ne všichni lidé, kteří zde pracovali, byli poštovní odborníci.

Dopisy byly označovány zvláštním razítkem modrou barvou. Postupně vzniklo několik speciálních razítek polní pošty, vždy při nějaké příležitosti – výročí narozenin Masaryka, výročí úmrtí Štefánika, první výročí 15. března atd. Poslední aršík zhotovený ve Francii připomínal odchod naší divize na frontu 1. června 1940. O určité neodbornosti lidí, kteří stáli za jejich zrodem, svědčí neobvyklý tvar, rozměry i texty všech tří přídavných razítek.


Poštovní lístek našich legionářů v Rusku

Nezůstalo ale jen u nich: vydávaly se i pamětní dopisnice. Jejich obrazová náplň čerpala z československých historických kořenů a měla výrazný protifašistický náboj. Vydával je J. Motl a J. Marek v Paříži. Objevily se na nich motivy Jana Žižky, Jana Husa, Františka Palackého a dalších výrazných osobností naší historie.

Tři stoly a motouz

Rovněž po ústupu našich jednotek do Velké Británie usilovalo velení československé zahraniční armády o zřízení polní pošty. Prakticky od samého začátku fungoval v jednom ze stanů našeho vojenského tábora v zámeckém parku v Cholmondeley pomocný úřad našeho velitelství.

Brigáda požádala písemně a s vědomím anglické styčné skupiny Liason H.Q.22, zejména jejího velitele col. R. C. Pollocka, MNO v Londýně o povolení samostatné československé polní pošty s vlastními známkami. Současně jsme žádali o povolení příležitostných razítek v určité památné historické dny, jež se budou anglické poštovní správě hlásit předem, aby mohly být uveřejněny ve věstníku a provozních oběžnících poštovních úřadů celého království. Přípis odešel složitou úřední cestou, jak ani jinak v armádě zatím být nemůže, přes MNO na Československé ministerstvo zahraničí, pak na Foreign Office a odtud na War Office v Londýně a samozřejmě toutéž cestou zpět se zastávkou v úřadě Postmastera Generala. Pomocný úřad brigády nám dal psací papíry, tužky, pera, tři stoly, několik propisovacích bloků a velké klubko motouzu. A to bylo vše, s čím jsme začínali, popisují těžké začátky archivní materiály naší jednotky.

Připomínka domova

V Anglii vydala Československá polní pošta první známkový aršík 26. července 1940 při příležitosti návštěvy prezidenta Edvarda Beneše naší jednotky. Razítko navrhl akademický malíř škpt. Cypra z Paříže. Během války vyšla podobných aršíků k nejrůznějším příležitostem celá řada. Poslední na anglické půdě byl zhotoven 2. července 1944, a to na počest výročí bitvy u Zborova. Další tři aršíky vyšly ve Francii, během obléhání přístavu Dunkerque. Ten poslední byl již věnován oslavám ukončení 2. světové války.


Razítko velitele 1. praporu, chybně označeného 22. česko-slováckého pluku ve Francii

O smyslu Československé polní pošty ve Velké Británii svědčí i následující archivní záznam: Příchodem na anglickou půdu nastává pro nás těžký úkol. Snažíme se využít každé příležitosti, abychom pověděli co nejvíce britským přátelům o naší vlasti a našem národu. Vydáváme filatelistické odznaky, publikace a příležitostné tisky. Chceme, aby i nejširší britská veřejnost toho hodně věděla o Čechoslovácích, nejen dnes, nýbrž i o budoucích generacích.Tyto aktivity ale měly nemalý význam i pro naše vojáky. Připomínaly jim totiž na hony vzdálený domov.

Československé zahraniční jednotky působily během 2. světové války také v Sovětském svazu, na Blízkém východě a v Africe. V těchto oblastech však nebyly podmínky pro zřízení naší vlastní polní pošty. Proto tyto jednotky využívaly polních pošt armád, do kterých byly začleněny.

Od dopisů až po balíky

Také po roce 1989 se příslušníci naší armády, tedy alespoň ti, kteří jsou vysláni do nejrůznějších misí, setkávají s polní poštou. Již v misích OSN v první polovině 90. let minulého století mohli naši vojáci odesílat bezplatně veškeré dopisy do 20 g. Polní pošty v tomto případě organizovaly jednotlivé národní kontingenty. Razítka polní pošty byla umístěna na spisovnách jednotlivých praporů.

V prvních misích pod hlavičkou NATO IFOR a SFOR využívali naši vojáci v Bosně a Hercegovině služeb britské polní pošty. Podobně tomu bylo i v Kosovu. Pošta se zde sbírala od vojáků a soustřeďovala se na spisovně na základně Šajkovac. Odvážela se zhruba dvakrát týdně, podle toho, jak odlétal vojenský letoun do Londýna. Odtud již pak putovala do České republiky civilní poštou. Doručení dopisu v tomto případě trvalo zhruba týden.

Také dopisy z České republiky k našim vojákům šly přes Londýn. Bylo potřeba je frankovat, podobně jako v Evropské unii, 10korunovou známkou.


První sídlo naší polní pošty v Anglii bylo ve stanu

V ostatních misích jsme využívali jednotlivé národní polní pošty podle toho, se kterou armádou jsme právě spolupracovali. Např. v misi EUFOR v bosenské Tuzle používali naši vojáci rakouskou polní poštu, v afghánském Fajzábádu naopak německou. Jednotlivé národní polní pošty mají různý rozsah služeb, listovními zásilkami počínaje a doručováním balíků do 20 kg a finančních poukázek konče.

V misi SFOR jsme dokonce vydali razítko mechanizovaného praporu se znakem NATO a českým lvem. Na základně Shank v afghánském Lógaru provozuje polní poštu americká armáda. Zajišťuje nejen doručování dopisů, ale i balíkovou službu. Ta je našimi vojáky poměrně intenzivně využívána v případě doručování zboží objednaného přes americké internetové obchody.

Diplomatická pošta OSN

Podle plk. v. v. Miloslava Čecha, který se touto problematikou delší dobu zabývá, existují i další možnosti doručování poštovních zásilek z misí. Vojáci mohou využívat i služeb místních pošt, samozřejmě pokud existují. Mnohem rozšířenější je ale odesílání pošty prostřednictvím návštěv z České republiky, resp. vojáků odjíždějících na dovolenou. Tento způsob může být velice rychlý. Některé dopisy dorazily i do tří dnů. V každém případě je ale nespolehlivý. Žádný z doručovatelů nenese za tuto dobrovolnou kurýrní službu přímou odpovědnost.


Připomínka okupace naší vlasti

Samostatnou kapitolu představují pozorovatelé OSN. Jejich situace je o to složitější, že většinou působí v malých mnohonárodních skupinách v odloučených částech světa. Zajišťování jakýchkoliv služeb, včetně polní pošty, je pro ně velice složité. Pro OSN je jednodušší vyplácet jim určitý finanční paušální příspěvek, za který si jednotliví pozorovatelé pořizují v místě svého působení veškeré potřebné služby sami. Platí si tak ubytování, stravu, úklid, servis automobilu atd. V případě odesílání zásilek mají ale jednu výhodu: mohou využívat služeb UNPA OSN, což je jakási forma diplomatické pošty Spojených národů. Tato pošta má ale pouze tři ústředny, a to v Ženevě, ve Vídni a v New Yorku.

Kromě těchto zmíněných polních pošt funguje do současné doby vojenská pošta. Ta má na starosti doručování vojenských poštovních zásilek v době míru.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 6/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Vladimír Marek 🕔13.02.2015 📕6.570

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře