Crotale 02 - Omlazení v nejlepších letech

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔12.02.2015 📕3.646

Dodávka systému Crotale do Číny souvisí s ochlazením vztahů mezi touto zemí a Sovětským svazem v 70. letech. Pro Západ byla početná armáda neformálního spojence vítanou protiváhou sovětským jednotkám rozmístěným v oblasti. Proto řada západních zemí, navzdory všem známým rizikům, souhlasila s exportem některých svých systémů, aby pomohla pozvednout nevalnou technickou úroveň čínských ozbrojených sil.

Stačí podat prst a…

Jedním ze systémů, který se v rámci programů vojenské pomoci do Číny dostal, byl francouzský protiletadlový systém Crotale. Číňané provedli porovnávací zkoušky s vlastním systémem HQ-61 (HQ“ jako Hongqi – Rudý prapor) a zjistili, že Crotale má výraznou převahu jak v pohotovosti k palbě, tak v pravděpodobnosti zjištění a zničení cíle, hlavně v malých výškách. Navíc byl na jednom odpalovacím zařízení k dispozici dvojnásobný počet střel.

Na základě těchto zjištění dostala tehdejší 2. letecká akademie, nyní Akademie obranných technologií, příkaz okopírovat řízené střely a odpalovací zařízení. Institut č. 23 pak měl převzít radar a systém řízení palby a upravit je pro místní podmínky. Automobilní institut č. 206 byl pověřen zhotovením podvozků pro samohybnou a taženou verzi systému.


Úpravy palebné jednotky HQ-7 jsou oproti originálu pouze kosmetické

Celá práce trvala zhruba deset let a výsledkem byl „vlastní“ systém označený HQ-7. Jeho exportní varianta byla označena FM-80. Čínská kopie vozidla Thomson-Hotchkiss P4R je označovaná jako B-20. Přestože Číňané tvrdí, že systém „vychází z Crotale“, ve skutečnosti se od svého vzoru liší jen nepatrně.

Prakticky jediné viditelné změny na palebné jednotce jsou: jiný tvar výřezů pro kola na vozidle B-20, přemístění reflektorů a jiný tvar předních kuželů odpalovacích kontejnerů. Na věž přibyla infračervená kamera se zorným polem ±5°, umožňující zachycení cíle v pasivním režimu nebo za podmínek silného rušení. Další změny zahrnují zřejmě jen nahrazení některých konstrukčních materiálů domácími.

Naopak čínská ACU je od svého francouzského vzoru snadno rozeznatelná podle „drátěného“ reflektoru antény přehledového radiolokátoru Mirador IV. Z hlediska propojení palebné jednotky a ACU odpovídají čínské verze HQ-7 francouzskému Crotale 4000. Vozidla mohou být propojena kabelem nebo rádiovým datalinkem LIVH (Liaison Inter Vehicule Hertzienne), s dosahem omezeným na 5 km.

Systém HQ-7 se vyrábí v samohybné a tažené verzi. Přívěsy tažené verze zřejmě vznikly prostým zkrácením vozidla B-20 (P4R), instalací slabšího motoru a demontáží elektrických komponentů hnací soustavy. Kromě toho bylo nutné propojit řízení přední nápravy s vlečnou ojí. Jinak je vnější tvar prakticky stejný, včetně vstupních dveří pro obsluhu na pravém boku.

Čína pokračovala ve vlastním vývoji své kopie Crotale. Nová verze je označená HQ-7B a pro export jako FM-90. Hlavní odlišností je použití nového podvozku 6x6 domácí produkce. Důvodem změny byl poměrně komplikovaný dieselelektrický přenos výkonu, vyžadující pečlivou a odbornou údržbu. Jinak zůstala palebná jednotka prakticky stejná. Předpokládá se využití modernější součástkové základny na bázi polovodičů.

Mnohem více změn se dočkala ACU. Na první pohled je zřejmá nová krabicová nástavba a anténa 3D radaru s vychylováním paprsku ve svislé rovině plošným posunem fáze. V horizontální rovině zůstalo zachované mechanické otáčení.

Modernizací prošel systém řízení palby, jehož počítač udržuje v paměti 48 cílů a sledovat dokáže 24 nejnebezpečnějších. Zatím bylo uvolněno jen minimum informací jak o výrobě, tak o exportu. Doložená je jen dodávka FM-80 do Íránu.

Ještě rychlejší chřestýš

K modernizaci došlo také u původního objednavatele systému Cactus. Jihoafrická firma Synertech (dnes Altech Defence Systems) dostala zakázku na vývoj modernějších řízených střel a nových počítačových systémů. Vývoj řízené střely byl svěřen firmě Kentron, počítač označený AMS 1050B vyvinula firma AMS (Analysis, Management and Systems), ale samotná výroba byla svěřena firmě Denel.

Nová řízená střela SAHV-3 (Surface-to-Air High Velocity, „3“ znamená rychlost 3M+) je schopná zasahovat cíle v rozsahu výšek 30–7300 m, v dálce 2000–12 000 m, včetně vrtulníků ve visu. Samotná řízená střela je zcela nové konstrukce. Na rozdíl od střel R440 má klasickou koncepci s křídlem uprostřed a řídicími plochami vzadu. Dosahuje rychlosti 3,5 M a hranice maximálního doletu dosáhne během 17 sekund.


Tažená varianta čínského systému HQ-7

Bojová hlavice má hmotnost 20 kg a je vybavena rádiovým přibližovacím zapalovačem. Zapalovač bere v úvahu způsob útoku, zda je cíl na vstřícném nebo kolizním kurzu. Podle toho dojde k iniciaci příslušných zapalovačů, aby vznikl oblak střepin tvarovaný optimálně pro spolehlivé zničení cíle. V případě, že střela mine cíl, dojde k autodestrukci, příp. může být střela zničena na povel operátora.

Výrobce nabízí pro SAHV-3 kromě povelového řízení i samonaváděcí pasivní infračervené nebo aktivní radiolokační hlavice a přídavný booster pro zvýšení doletu. Navzdory aktivitám na veletrzích se však pro tyto zdokonalovací pakety nepodařilo najít zákazníka.

Samotná střela SAHV-3 váží 115 kg, s jednorázovým odpalovacím kontejnerem, sloužícím zároveň pro uskladnění střely 165 kg. Přebití čtyř střel trvá vycvičené obsluze osm minut. Střely SAHV-3 se nabízely také jako výzbroj domácího systému ZA-HVM na podvozku obrněného vozidla Rooikat. K sériové výrobě tohoto systému však nedošlo a SAHV-3 dostaly jen modernizované Cactusy.

První letové zkoušky nové střely proběhly v roce 1991. Firemní testy byly ukončené v roce 1993 a v roce 1994 proběhly úspěšné vojskové zkoušky. Od roku 1996 byla zahájena sériová výroba a dodávky pro armádu Jihoafrické republiky, která tak zůstala jediným uživatelem SAHV-3.

Nová generace

Od zahájení vývoje základní verze systému Cactus/Crotale uběhlo 20 let a za tu dobu došlo na poli elektroniky a miniaturizace k rapidním změnám. Díky tomu mohli konstruktéři uvažovat o odstranění největší vady původního systému, kterou bylo jeho umístění na dvou různých vozidlech. V polovině 80. let již bylo možné palebnou jednotku a ACU sloučit do jednoho prostředku.

Navíc bylo nutné zlepšit parametry celého systému, protože na bojišti se objevovaly nové hrozby. Hlavní nebezpečí představovaly nové sovětské letouny Su-24 schopné s využitím palubního radaru kopírovat terén. Tím došlo ke zkrácení času, po který se vystavovaly palbě protiletadlových systémů. Kromě toho bylo nutné zlepšit možnosti zasahování vrtulníků ve visu, jež představovaly hrozbu pro obrněné jednotky.


ACU HQ-7 se od francouzského vzoru liší typem antény

Francouzi začali nový systém vyvíjet jako reakci na tendr US Army na nový systém protivzdušné obrany nově přezbrojených divizí. Jedním z požadavků byla schopnost doprovázet jednotky vyzbrojené tanky M1 Abrams a IFV M2/3 Bradley. Jako podvozek byl vybrán M993, odvozený od vozidel Bradley pro raketomet MLRS, který nabízel v zadní části dostatek prostoru. Nicméně, systém je modulární, takže jako nosič je možné snadno využít i jiné platformy.

Prvním dokončeným komponentem nové generace systému Crotale NG (New Generation) byla řízená střela VT-1. Nová ŘS byla navržena tak, aby byla schopná ničit všechny druhy cílů, včetně bezpilotních prostředků a taktických balistických raket. Střela váží 75 kg, s odpalovacím kontejnerem pak 95 kg.

Motor TX883 váží 37,9 kg a je odvozen od raketového motoru střel AIM-9 Sidewinder. Je naplněn prachovým zrnem HTPB (Hydroxyl Terminated Polybutadiene) s hmotností 31,4 kg. VT-1 s ním dosahuje maximální rychlosti 3,6 M. Během 10 sekund dolétne do vzdálenosti 8000 m, kde dokáže manévrovat s přetížením 35 G.

Pro ničení cílů je vybavena 14kg směrovou tříštivou hlavicí s předfragmentovaným pláštěm. Iniciaci zajišťuje elektromagnetický přibližovací zapalovač Thomson-CSF FPNG (Fusee de Proximity Nouvelle Generation). K odpalu dochází 0,2–0,8 sekundy před zásahem cíle na základě vyhodnocení jeho velikosti a polohy vůči střele. Ničivý účinek oblaku střepin je v okruhu 8 m. Střela má rozsah doletu 500–11 000 m a rozsah výšek 5–6000 m. Ve standardním provedení je systém vyzbrojen osmi střelami.

Střelu VT-1 vyvinula pro Thomson-CSF americká firma LTV Missiles. Vývoj byl zahájen v roce 1986 a v březnu 1989 proběhla série úspěšných továrních testů. Střely se zpočátku vyráběly na území USA, ale postupně, po dokončení prvního tisíce kusů, byla výroba přenesena do Evropy. V září 1991 podepsaly firmy Thomson-CSF a konsorcium Euromissile (Aerospatiale a Daimler-Benz Aerospace) smlouvu o zahájení výroby na přelomu let 1997–1998. Zároveň byla podepsána dohoda o integraci střely VT-1 do systému Roland 3 a naopak. Střely obou systémů jsou nyní zaměnitelné a podle podmínek je možné používat kteroukoli z nich.

Základní moduly

Nejrozměrnější částí systému je nová, elektricky poháněná věž s hmotností 4800 kg, která nese přehledový radiolokátor, střelecký radar a elektrooptický systém pro činnost v pasivním režimu nebo v podmínkách silného rušení. E-O systém zahrnuje termokameru Castor s dvěma zornými poli, širokoúhlým 8,1 × 5,4° a úzkým 2,7 × 1,8°. Kamera je schopná detekovat cíle až na vzdálenost 19 km. Dále je v E-O systému denní CCD kamera Mascot, se zorným polem 2,4 × 1,8° a maximálním dosahem 15 km (podle velikosti cíle). Sledování cíle je automatické ve videorežimu. Řízenou střelu sleduje samostatné infračervené čidlo až do doby, kdy ji zachytí anténa střeleckého radaru.


Modernizovaná čínské verze HQ-7B (FM-90) na novém podvozku

Na stropě věže je přehledový, pulzně Dopplerovský radiolokátor Thomson-CSF TRS 2630, pracující v pásmu E (vlnová délka 10–15 cm). Anténa umožňuje vertikální vychylování paprsku plošným posunem fáze, horizontální otáčení je mechanické a probíhá rychlostí 40 ot./min. Velká pozornost byla věnovaná odolnosti proti rušení. Anténa má potlačené boční laloky, radar pracuje s rychlou změnou nosné frekvence, umožňuje pulzní zahlcení rušiče a má systém hlášení falešných odrazů. Radiolokátor je schopen práce v režimu TWS (Track While Scan), současně až pro osm cílů. Přehledový radiolokátor TRS 2630 je schopen vyhledávat letouny do vzdálenosti až 20 km, vrtulníky ve visu do vzdálenosti 5–8 km podle aktuální výšky.

Radiolokační i E-O systém pracují současně a naměřené údaje odesílají do centrálního počítače, který je zpracuje, odfiltruje chyby (rušení, falešné odrazy, klamné cíle). Zpracované údaje zobrazí operátorovi ve formě počítačem generovaných značek na barevné CRT obrazovce.

Na základě vyhodnocení letových parametrů cíle se operátorovi zobrazují palebná okna nejnebezpečnějších nebo vybraných cílů. Pokud se cíl nachází uvnitř okna, je možné vést palbu. Kromě značek cíle se na CRT zobrazuje výnos z TV kamery nebo termokamery.

Střela je naváděna na záměrnou rádiově, tužkovým paprskem střeleckého radaru, pracujícím v pásmu J (vlnová délka 1,5–3 cm). Jako ochrana proti rušení se používá rychlá změna nosné frekvence. Reakční doba systému na první cíl činí pět sekund, u dalších vyvolaných z paměti se zkracuje na 1–2 sekundy, podle vzdálenosti od prvního cíle. Celá palebná sekvence je automatická; operátor musí jen dvakrát stisknout rozsvícené tlačítko odpalu. Dvakrát proto, aby se vyloučil náhodný odpal.

První zákazníci

První prototyp Crotale NG byl hotov v roce 1988. Aby se zkoušky zbytečně neprodražovaly, stavěla se jako první stacionární verze umístěná v kontejneru. Zpočátku se zkoušely oba radiolokátory, systém řízení palby, E-O systém a odlaďovala se jejich vzájemná spolupráce při vyhledávání a sledování typických cílů. V roce 1990, po dodávkách raket VT-1 ze Spojených států, proběhly první ostré střelby.

Systém Crotale NG je navržen tak, že některé jeho moduly je možné použít k upgradu starších verzí od Crotale 4000 výše. Díky tomu mohou uživatelé původních systémů rozšířit možnosti své PVO za poměrně rozumný peníz, bez nutnosti nakupovat celý nový systém, a modernizaci podrobit jen ty části, které to vyžadují, příp. rozložit investici v delším časovém horizontu.

Stejně jako v případě Crotale, ani nová generace systému nemusela na zákazníky dlouho čekat. Jako první si systém v roce 1988 objednalo Finsko, které jako nosnou platformu používá vlastní obrněné transportéry Sisu XA-180 v provedení 6x6. Systém měl vyplnit mezeru mezi přenosnými ŘS ItO 86 (sovětská 9K38 Igla) a S-125 Něva v rámci PVO.


ACU čínského systému HQ-7B (FM-90)

Celková dodávka zahrnovala jeden zkušební a 20 operačních systémů, které finská armáda zařadila do výzbroje jako ItO90M. Finové odesílali do Francie transportéry, jež se vracely s hotovou kompletní vestavbou Crotale NG. Za kus Finové zaplatili zhruba osm milionů eur. Dodávky byly ukončeny v roce 1992. Transportéry pro Crotale NG byly přeznačeny na XA-181.

Jako další si systém Crotale vybralo nizozemské letectvo, které potřebovalo prostředek pro obranu svých leteckých základen. Vzhledem k určení se rozhodlo pro statickou verzi namontovanou v nástavbě přívěsu. S koncem studené války a omezením výdajů na zbrojení se nejprve zvažovala možnost společného nákupu s dánským letectvem – nakonec byla jednání ukončena.

V polovině roku 1991 objednalo Crotale NG francouzské Armée de l’Air (ALA), také pro obranu letišť. Potřebovalo nahradit nejstarší verze, které již nemělo smysl modernizovat. Přívěsy s Crotale NG umožňují rychlou leteckou přepravu pro působení v zahraničních misích. Celková objednávka zahrnoval 12 kompletů.

V červenci 1999 podepsalo kontrakt na dodávku 11 systémů Crotale NG Řecko, devět pro armádu a dva pro námořnictvo. Dalšími uživateli se staly Saúdská Arábie a Omán.

Vývoj nekončí

Zahraniční spolupráce se neomezila jen na přímé dodávky. V roce 1996 objednala Jihokorejská armáda nový protiletadlový systém Chun Ma (Pegasus). Kontrakt získala divize speciálních produktů společnosti Daewoo Heavy Industries. V roce 1999 byla podepsána smlouva mezi společnostmi Samsung a Thales na integraci systémů Pegasus a Crotale NG.

Výsledný produkt je namontovaný na podvozku korejského obrněného transportéru KIFV (Korean Infantry Fighting Vehicle) K200. Většina prvků je shodná se systémem Crotale NG, ale Jihokorejci vyvinuli vlastní řízenou střelu Lig Nex 1, která má podobnou konfiguraci jako střely Roland, maximální dosah 10 km, rychlost 2,6 M a je schopna manévrovat s maximálním přetížením 30 G. Radar a elektronika jsou také domácí produkce od společnosti Samsung.


Finská verze Crotale NG na transportéru SISU

Nejprve byla objednána první série 48 kusů systému Chun Ma (Pegasus) v hodnotě 330 milionů eur. V prosinci 2003 byla objednávka rozšířena o dalších 66 kusů v celkové hodnotě 470 milionů eur.

Poslední domácí verzí úspěšného systému je Crotale Mk.3, jenž je vybaven novým přehledovým radiolokátorem Shikra, odvozeným od nizozemského námořního 3D radaru SMART-S Mk.2. Testy Crotale Mk.3 začaly v únoru 2007. V lednu 2008 zničil systém bezpilotní cíl Banshee letící ve výšce 970 m na vzdálenost 8000 m. Celý „zákrok“ trval 11 sekund. Při druhém odpalu systém zničil cíl ve výšce 500 m na vzdálenost 15 km.

Crotale Mk.3 má proti Crotale NG větší dosah, až 16 km v dálce a 8 km ve výšce. Navíc je schopen působit v rámci digitálního bojiště a dokáže předávat data o cílech v rámci operační struktury NATO.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 6/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔12.02.2015 📕3.646

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře