Assalto! Britský blitzkrieg

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔12.02.2015 📕5.536

V létě 1940 sledoval italský diktátor Benito Mussolini s narůstající nespokojeností nečinnost italských jednotek umístěných v Libyi. Po smrti maršála Italo Balba (zahynul v bombardéru S.79, omylem sestřeleném italskými protiletadlovými dělostřelci u Tobruku 28. června) se novým vrchním velitelem ozbrojených sil v severní Africe stal maršál Rodolfo Graziani. Pokoušel se shromáždit potřebné síly k Římem požadované ofenzivě proti Egyptu. Nakonec, pod hrozbou odvolání, neochotně vyrazil 13. září 1940 do útoku.

K podpoře ofenzivy 5a Squadra Aerea shromáždila vedle 110 bombardérů a 135 stíhaček také 45 bitevních letounů. Základ italského bitevního letectva nadále tvořilo 50° Stormo Assalto, jehož obě skupiny působily z tobruckého letiště T.2. 12° Gruppo se skládalo ze 159a Squadriglie (Bredy Ba.65 A80) a 160a Sq. (Fiaty CR.32quater). 16° Gr. disponovalo 167a Sq. (CR.32quater) a 168a Sq. (Ba.65 K14). Piloti nasbírali v předchozích týdnech slušné bojové zkušenosti.

Pokus před zahájením ofenzivy posílit 5a Squadra Aerea o další bitevní jednotku skončil debaklem. Velení pro severoafrickou misi vybralo 7° Gr. Autonomo Combattimento (76a, 86aa 98a Sq.), vyzbrojené novými letouny Breda Ba.88 Lince. A to navzdory skutečnosti, že dosavadní zkušenosti s konstrukcí byly více než tristní. Stroje byly velmi poruchové, trpěly špatnými výkony a mizernými letovými vlastnostmi. Elegantní dvoumotorové hornoplošníky popíraly známé pravidlo, že letoun, který dobře vypadá, také dobře létá.


Fiat CR.32quater ze stavu 160a Sq., Libye 1940

Ba.88 obdrželo 7° Gr. během roku 1939. Do severní Afriky dorazilo 9. srpna. Jeho dosavadní bojové zkušenosti byly omezeny na krátkou účast na červnových bojích s Francouzi ze sardinského letiště Alghero. V čele skupiny stál magg. M. Fossetta. První libyjskou základnou se stalo letiště Castel Benito u Tripolisu.

Již přelet do Libye ukázal omezení typu. 7° Gr. do něj vyrazilo z Lonate Pozzolo 5. srpna s 20 Ba.88. O čtyři dny později po etapovém přeletu Středozemního moře dorazilo jen 13 strojů. Ostatní zůstaly roztroušeny po cestě kvůli selhání pohonných jednotek. Poškozené stroje byly opraveny a do Afriky urychleně putovaly čtyři náhradní stroje, aby bylo dosaženo požadovaného stavu.

Papírově 7° Gr. vykazovalo 11. srpna celkem 32 Ba.88, z nichž však jen tři (!) byly bojeschopné. Letouny totiž dorazily do Libye bez nezbytných protiprachových filtrů. Ty byly montovány až na místě; rychle se však ukázalo, že mají na výkony již tak podmotorovaných letounů katastrofální vliv. S výzbrojí zahrnující 250 kg pum Ba.88 trpěly extrémně dlouhým vzletem a nezřídka nedokázaly kvůli poklesu výkonu nespolehlivých motorů (které se nadále nebezpečně přehřívaly) vůbec vzlétnout!

Grazianiho ofenziva

Italové konečně 13. září vyrazili a překročili egyptské hranice. Postupovali na východ podél pobřeží. Ve fašistickém tisku bombasticky oslavovaná Grazianiho ofenziva skončila vlastně ještě dříve, než došlo k nějakým skutečným bojům s britskými obránci. 16. září italské jednotky dorazily po 100km postupu do egyptského Sídí al-Barrání, zde se zastavily a vybudovaly obranná postavení.

Smutnými „hrdiny“ ofenzivy se staly osádky 7° Gr. O úvodní bojovou akci se pokusily 14. září, kdy skupina k ofenzivnímu průzkumu nad 250 km vzdálené Sídí al-Barrání připravila tři stroje. Každá Ba.88 nesla plnou zásobu pohonných hmot, 1500 nábojů do kulometů a na vnějších závěsnících Nardi pod trupem dvě 119kg pumy. První letoun prostě nedokázal vzlétnout. Druhý (pilot m.lla. Montanari) se záhy vrátil zpět. Poslední Lince, ovládaná samotným velitelem skupiny magg. M. Fossettou, pokračovala v letu samostatně. Pilot ovšem zjistil, že jeho stroj zkrátka odmítá stoupat. A nedosti na tom. Závěsníky zhoršily již tak špatné letové vlastnosti do té míry, že při pokusu o zatáčku Fossetta nad strojem ztrácel kontrolu. Neměl tedy jinou možnost než v malé výšce letět stále rovně k egyptským hranicím! Po přímém, nervy drásajícím letu nakonec přistál na libyjském polním letišti v Sídí Rezeh.


Vrak CR.32quater, 50° St., al-Ádam, prosinec 1940

Mechanici 7° Gr. se poté pokusili zlepšit mizerné charakteristiky Ba.88 demontováním všeho postradatelného. Přineslo to však jen nepatrný efekt, a tak Lince v dalších dnech vůbec neoperovaly. V polovině září byla jednotka rozptýlena mezi třemi základnami (76a Sq. se nacházela na letišti N1 v Derně, 86a Sq. v Benině a 98a Sq. na tobrucké T.2). Až do poloviny října zůstala aktivita 7° Gr. omezena pouze na několik hlídkových letů nad Dernou, které ovšem nepřinesly žádný efekt, neboť typ byl pro stíhací úkoly stejně nevhodný jako pro bitevní.

Podstatně lépe si vedly staré Ba.65 a CR.32. Podporovaly ofenzivu tím, že čistily území před postupujícími italskými útvary a chránily jižní křídlo XXIII. sboru proti úderům britských obrněných vozidel. Prvního dne útoku atakovaly letouny 50° St. cíle v prostoru Kabr Abú Fares. Zapojilo se 17 Ba.65 a 15 CR.32 obou skupin. Piloti nárokovali vyřazení čtyř tanků a sedmi obrněných aut.

K úvodním ztrátám během italské ofenzivy došlo 14. září. Při návratu z akce v prostoru Bír al-Kreigat po přistání narazila rolující CR.32 (MM.4655) ze stavu 160a Sq. do Ba.65 A80 (MM.75257) 159a Sq. Oba letouny byly vyřazeny a pilot Fiatu serg. magg. Sarti zraněn.

Černým dnem se stalo 15. září, kdy se Italové během útoku proti pozemním cílům 3 km jihozápadně od Bír al-Kreigat setkali s intenzivní protiletadlovou palbou. Ba.65 A80 (MM.75258) ten. A. Viscontiho ze 159a Sq. inkasovala zásahy a pilot s ní musel přistát na egyptském území. Letoun byl ztracen, pilot se vrátil na letiště T.2 po zemi. 158a Sq. po akci pohřešovala dvě Ba.65 K14. I jim se stala osudnými poškození způsobená střelbou ze země. Jeden stroj (MM.75154) byl zničen během nouzového přistání u Sídí Umar. Druhý (MM.75148) nouzově přistál u předsunutých italských jednotek a pilot ten. Burroni, obávající se případného britského protiútoku, letoun raději zapálil.

Celkem tedy 50° St. během podpory krátké italské ofenzivy přišlo o pět zcela zničených letounů a další stroje utržily poškození. Na jejím konci mělo k dispozici jen 10 Ba.65 a 18 CR.32.

V poušti poté následovalo období relativního klidu, které Italové věnovali budování řady sedmi opevněných táborů, vymezujících u Sídí al-Barrání nové frontové linie. Bitevníky se nadále věnovaly své obvyklé činnosti, ofenzivním průzkumným akcím. Např. 22. září pět Ba.65 A80 a šest CR.32 12° Gr. a čtyři Ba.65 K14 a šest CR.32 16° Gr. během ozbrojeného průzkumu zaútočily na koncentraci nepřátelských vozidel. Tři bitevníky byly poškozeny protiletadlovou palbou.


Breda Ba.88 Lince 7° Gr., Castel Benito, srpen 1940

Dne 8. října přišla 159a Sq. o svého respektovaného velitele. Cap. Antonio dell’Oro vedl do ofenzivní akce skupinu čtyř Ba.65 A80 své letky. Doprovod zajišťovalo devět CR.32 160a Sq. pod velením cap. Duilia Fanaliho. Bredy zaútočily proti obrněným vozidlům jižně od Sídí al-Barrání. Britové se bránili střelbou a zasáhli právě cap. dell’Orovu Bredu (MM.75169). Kapitán obdržel posmrtně vysoké italské vyznamenání udělované za projevené hrdinství, Medaglia d’Oro al Valor Militare.

Ve své nenápadné přítomnosti na severoafrickém bojišti pokračovalo 7° Gr. 14. října mělo ve stavu 29 Ba.88, z nichž však bylo bojeschopných pouze 10. Den poté se skupina pokusila o druhé bojové nasazení svých neoblíbených Ba.88. Pár strojů 98a Sq. vzlétl k ozbrojenému průzkumu nad bojiště u Sídí al-Barrání. Neznámé letouny na sebe rychle přitáhly pozornost italských protiletadlových střelců. Stroj ten. L. Pronera (velitele 98a Sq.) byl sestřelen během kroužení ve výšce 250 m. Proner zahynul, zatímco palubní střelec se zachránil na padáku.

Touto akcí definitivně skončila bojová dráha Ba.88 na severoafrickém bojišti. Jejich konec byl vzhledem k vysoké pořizovací ceně skutečně tristní: posloužily, umístěny na libyjských letištích, jako klamné cíle pro britské letectvo. Během tří měsíců služby v Africe nedokázalo 7° Gr. ani jednou navázat skutečný bojový kontakt s nepřítelem. Personál se bez letounů vrátil do Itálie v listopadu 1940.

Staré letouny si vedly podstatně lépe. 18. října vzlétlo šest Ba.65 K14 168a Sq. a celkem 15 CR.32 160a a 167a Sq. z předsunutého letiště El Guasc (na které se přemístily z T.2 večer předchozího dne). Cíl představovala britská pouštní základna v oáze Siwa, situovaná daleko za egyptskými hranicemi. Sloužila jako opěrný bod při výpadech motorizovaných hlídek do italského týlu. Bredy se sice musely předčasně vrátit (a jedna z nich, MM.75086, byla ztracena během nehody při přistání), ale Fiaty na cíl skutečně zaútočily. Jejich přepad sice Brity překvapil, ale jen slabě vyzbrojené dvouplošníky nedokázaly nepříteli způsobit žádné závažnější škody.

Stejná operace byla zopakována 7. listopadu. V útočné roli se na ní tentokrát podílelo šest Ba.65 A80 159a Sq. a devět CR.32 160a Sq., 12° Gr. Ochranu bitevníkům poskytovalo devět dalších CR.32 167a Sq., 16° Gr. Po mezipřistání v El Guasc a dlouhém letu nad egyptskou pouští zahájili Italové ve 13.00 hod. útok. Pět Ba.65 shodilo šest pum po 50 kg, 420 pumiček po 2 kg a vystřílelo 1300 nábojů 7,7 mm a 1100 ráže 12,7 mm. Po mezipřistání v El Guasc se Italové vrátili na svou základnu v 16.45 hod.

Velení 23. listopadu stáhlo z letiště T.2 zpět do týlu kvůli opotřebení výzbroje 12° Gr. Jednotku čekal odpočinek a reorganizace.


Nehoda 14. září 1940. Zničený Fiat CR.32 (MM.4655) ze stavu 160a Sq. a Breda Ba.65 A80 (MM.75257) 159a Sq

Pak však 6. prosince italský letecký průzkum zjistil koncentraci britských vojsk, připravujících se k zahájení útoku. Velitel 50° St. vyhlásil bojový poplach. 12° Gr. dostalo rozkaz připravit se k přesunu na letiště A.3 u Amseatu, kde mělo soustředit všechny své letouny. Nebylo to nijak snadné, neboť část pilotů čerpala dovolené a většina pozemního personálu se nacházela ve vzdáleném Benghází, kde posílila tamní personál při revizních pracích na letounech. Zbývající piloti neměli prakticky na čem létat. Např. 159a Sq. měla sice formálně ve stavu 14 Ba.65 A80, ale z šesti umístěných na letišti T.2 byly schopné jen dvě (zbývající se nacházely v údržbě) a osm dalších procházelo v týlu v Benghází revizemi.

Situace u 50° St. den před vypuknutím britské ofenzivy (8. prosince) nevypadala nijak růžově: z 28 bitevních CR.32 se v bojeschopném stavu nacházelo jen 10 a z 25 Ba.65 pouze 16.

Britský blitzkrieg

První britská pouštní ofenziva (operace Compass) generála O’Connora začala 9. prosince 1940 jako relativně omezený útok, rozvržený do pouhých pěti dnů. Italský odpor u Sídí al-Barrání se však zhroutil jako domeček z karet a časově omezená akce se změnila ve skutečně významnou operaci. Tanky 7th Armoured Division prorazily italskými liniemi a v britské obdobě známého německého blitzkriegu zahájily bleskový postup na západ.

Oslabené 50° St. dokázalo úvodního dne nepřátelské ofenzivy vykonat pouze šest bojových vzletů. Zahájení útoku urychlilo návrat 12° Gr. do aktivní služby. Štáb skupiny se přemístil na letiště A.3 u Amseatu, kde se nacházelo také 16° Gr. 10. prosince na stejnou základnu dorazily po urychleném přesunu první tři Ba.65 A80 159a Sq. Odpoledne již společně se čtyřmi Ba.65 K14 168a Sq., 16°Gr. vyrazily na ozbrojený průzkum. Stíhací ochranu zajišťovaly CR.42 ze 151°Gr. C.T. Bitevníky narazily na velké soustředění nepřátelských vozidel a tanků na silnici Enba – Sídí al-Barrání a na cíl svrhly 50kg pumy a velké množství 2kg pumiček. Stíhací doprovod musel během akce čelit britským stíhačkám a během přistání v A3 byly Bredy napadeny dvojicí Hurricanů. Vyvázly však bez větších škod. Mezi Hurricany ostřelovanými stroji byla také Ba.65 A80 ten. A. Viscontiho, který předtím na Brity svrhl dvě 50kg pumy,70 lehkých 2kg pumiček a vystřílel 690 nábojů.


Ba.88 7° Gr. během letu nad Korsikou, léto 1940

Britský postup záhy ohrozil letiště A.3 a bitevníky musely být již 11. prosince staženy na letiště T.2 k Tobruku. Čtveřice Ba.65 A80 159a Sq., 12° Gr. odpoledne vzlétla z A.3 (během startu šťastně přestála nálet Blenheimů 55. Sq. RAF), udeřila na britská vozidla u Bukbuku a poté rovnou odlétla na základnu T.2.

Do bojů zasahovaly také Ba.65 K14 168a Sq. 10. a 11. prosince opakovaně útočily na předvoj Britů. Ba.65 pilotovaná m.llo. A. Galleranim byla 11. prosince sestřelena Hurricanem 33. Sq. Další bitevník byl při stejné akci poškozen. Večer téhož dne 168a Sq. zbýval jediný bojeschopný stroj!

Podstatně výkonnější a silně vyzbrojené Hurricany RAF nyní představovaly bitevníkům velkou hrozbu. 12. prosince vzlétlo k ofenzivní akci sedm letounů (tři CR.32 a čtyři Ba.65) z obou skupin 50° St. V oblasti Sollúmu na Italy z výškové převahy zaútočila dvojice Hurricanů, nejspíše ze 33. Sq. RAF. Pokropily kulometnou palbou trojici Bred 159a Sq. Do boje se zapojily obratnější CR.32, zatímco těžkopádné Bredy hledaly ukrýt v písečných mracích nízko nad zemí. Na letiště T.2 se ze čtyř Ba.65 A80 159a Sq. vrátil jediný letoun, pilotovaný ten. F. Montanarim. Jeho kolegové, piloti m.llo. Sagliaschi, serg. magg. Pappalepore a serg. Zardini museli během předčasného návratu pro poškození Bred nouzově přistát, přičemž Pappalepore utržil vážné zranění. Tři zničené Ba.65 představovaly doposud nejtěžší ztrátu typu během jediné akce od vypuknutí války. Večer zůstaly 159a Sq. jen dva letuschopné stroje.

50° St. rychle slábly síly, zejména 16° Gr. se téměř nacházelo na lopatkách. 13. prosince vzlétly tři Ba.65 K14 168a Sq. společně se třemi CR.32 proti nepřátelské koncentraci v prostoru Garn El Grein. Následujícího dne dvakrát atakovaly cíle u Sídí Azajz. Šlo o poslední akce Bred Ba.65 K14 v Africe. 16° Gr. poté předalo zbývající bojeschopné tři CR.32 12° Gr. (167a Sq. ještě začátkem ledna pokračovala v akcích, zařazena přechodně do této skupiny) a bylo staženo z operační činnosti.


Zničená Ba.65 A80 na letišti Benghází, leden 1941

V bojové činnosti nyní pokračovalo pouze 12° Gr. Bojeschopnost letky byla velmi omezená navzdory zařazeným letounům, původně patřícím 16° Gr., a dodávce pěti nových Ba.65 z Itálie (při dopravě jedné z nich zahynul 26. prosince při havárii na libyjském pobřeží pilot m.llo. De Vivo).

Dne 29. prosince bylo 12° Gr. prohlášeno za samostatnou skupinu (Gruppo Autonomo) a dáno pod kontrolu leteckého velitelství v Tobruku.

K 5. lednu poklesla síla italského bitevního letectva v Africe na čtyři Ba.65 A80 159a Sq. a pět CR.32 160a Sq. Obě letky se sice navzdory převaze RAF dále pokoušely o bitevní akce proti postupujícím nepřátelským kolonám, avšak bez většího efektu.

Situace na frontě byla pro Italy skutečně katastrofální. 5. ledna Britové ovládli Bardíji. 6. ledna 12° Gr. vyklidilo tobrucké letiště T.2 a ustoupilo na základnu D.1 v Derně. O dva dny později skupina přemístila v očekávání dalšího ústupu bojeneschopné stroje dále do týlu, na letiště Benina a Berka.

Během akce dvou Ba.65 a šesti CR.32 směřujících 7. ledna do prostoru Akrómy (jihozápadně od Tobruku) musel ten. Barbetta nouzově přistát na již vyklizeném polním letišti Z.1 v al-Ghazále. Vyzvedl ho zde s třímotorovou S.81 ten. Montanari. Poškozenou Ba.65 Italové zapálili, aby nepadla do nepřátelských rukou. Situace se opakovala 9. ledna. Devět Ba.65 a CR.32 pod ochranou Fiatů G.50 2° Gr. C.T. útočilo na britské tanky u Akrómy. Osm tanků bylo dle Italů znehybněno, ale po jedné CR.32 a G.50 muselo nouzově přistát na vyklizeném Z.1. Piloty opět vyzvedl ten. Montanari s S.81.

Britský útok nabral skutečně bleskové tempo a vyústil v téměř úplné zničení italské 10. armády a rozdrcení 5a Squadra Aerea. Italové museli postupně vyklízet jedno letiště za druhým. 10. ledna 12° Gr. ustoupilo z dernského D.1 na letiště R (Maraura). Při kvapných ústupech musela Regia Aeronautica opustit jinak opravitelné letouny (do 12. ledna od začátku ofenzivy tento osud potkal osm CR.32 a šest Ba.65). Bojová aktivita italského letectva nyní dramaticky poklesla. Vzduch jednoznačně patřil RAF.

Tobruk padl 22. ledna. Italové ustupovali na obrannou linii Derna–Berta–Mechilí. O dva dny později 12° Gr. na letišti R (Maraua) disponovalo pěti Ba.65 A80 a sedmi CR.32quater. 27. ledna v noci skupina pokračovala v ústupu a stáhla se do Beniny. 29. ledna pak čtyři Ba.65 a pět CR.32 přelétly dále na západ do Zuáry. Téhož dne vykonalo 12° Gr. poslední bojovou akci v Libyi, když čtyři CR.32 (ten. Giacomello, ten. D’Alessio, serg. magg. Sarti a serg. magg. Molteni) odpoledne zaútočily na britské mechanizované jednotky u Ummi Selima. Italové nárokovali zničení tří vozidel a sklad paliva. Beze ztrát přistáli v Benině v 16.45 hod.

Závěr

K 30. lednu již 12° Gr. prakticky nedisponovalo žádnými bojeschopnými letouny a 14. února zahájilo návrat do Itálie (16° Gr. a štáb 50° St. byly staženy zpět do vlasti již na začátku téhož měsíce). Letouny, nyní již v podobě pouhých vraků, zůstaly poházeny v píscích severní Afriky.


Mapka kyrenaiského a egyptského bojiště

Během osmi měsíců 12° Gr. provedlo 542 bojových vzletů, zásahem nepřítele přišlo o 15 letounů (devět Ba.65 a šest CR.32). Dalších 13 strojů, včetně šesti CR.32, ztratilo z jiných důvodů.

Na konci ledna 1941 se tedy bojová pouť Ba.65 i CR.32 a také italského bitevního letectva jako celku v severní Africe definitivně uzavřela. Roli hlavní taktické zbraně zde nyní na straně vojsk Osy převzaly střemhlavé Junkersy Ju 87, ovládané italskými a především skvěle vycvičenými a zkušenými osádkami německé Luftwaffe.

TTD Breda Ba.88

Rozpětí: 15,40 m
Délka: 10,75 m
Výška: 3,00 m
Nosná plocha: 33,34 m2
Hmotnost prázdného letounu: 4650 kg
Vzletová hmotnost: 6750 kg
Max. rychlost (ve výšce 4000 m): 490 km/h
Výstup na 3000 m: 7 min. 30 s
Dostup: 8000 m
Dolet: 1460 km
Zdroje (výběr):
Avions 31, 32/1995;
Dunning, Ch.: Courage Alone. Aldershot 1998;
Garello, G.: Breda Ba.65. Turín 1997;
Gustavson, H., Slongo, L.: Desert Prelude. Sandomierz 2010;
Gustavson, H., Slongo, L.: Desert Prelude, „Operation Compass“. Sandomierz 2010

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 6/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔12.02.2015 📕5.536

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře