Operace Chastise -Nebezpečné žabky (3. díl)

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔10.02.2015 📕5.148

Přehradu Möhne bránilo šest jednohlavňových protiletadlových kanonů ráže 20 mm, patřících 3. baterii 840. oddílu lehkého flaku. Nejnebezpečnější byla dvojice umístěná na věžích a třetí kanon na koruně hráze.

Goner, Goner…

Velitel W/C Gibson zkontroloval své muže a sám se vydal na první kontrolní průlet. Jako IP si určil most Torhaus. Za ním provedl zatáčku doprava, přeletěl Heversberg, nabral rychlost 355 km/h a klesl do výšky 18 m. Od té chvíle zbývalo osádce asi 11 sekund na ustálení parametrů a zaměření cíle.

Zásah vyžadoval těsnou spolupráci. Pilot řídil letoun a podle pokynů bombometčíka opravoval směr. Navigátor sledoval světla a povely (nahoru, držet, dolů) naváděl pilota do správné výšky. Palubní technik ovládal přípustě motorů, aby při korekci výšky nedocházelo ke změnám rychlosti. Na bedrech bombometčíka bylo rozhodnout, zda jsou parametry pro odhoz v pořádku, a stisknout spoušť. Pokus měl jen jeden.

Kontrolní průlet Gibsonově osádce sice usnadnil orientaci, na druhou stranu vzburcoval obsluhy flaku. Navíc jim rozsvícené reflektory posloužily jako výborné vodítko k zaměření nalétávajícího stroje. Při ostrém náletu zahájily německé kanony palbu. Přední střelec F/S Deering odpovídal palbou kulometů, ale palebná síla byla nesouměřitelná.

Bombometčík P/O Spafford stiskl spoušť, ale Lancaster měl zřejmě nepatrný levý náklon, protože rotační bomba po dopadu na hladinu zatočila směrem doleva. Na protitorpédové síti se potopila na úrovni levé strážní věže. Gejzír vody „vykoupal“ čtyřčlennou obsluhu flaku. Éterem prolétla zpráva Goner 68A.


Německý záběr na protrženou hráz přehrady Möhne

Druhý šel do útoku F/L Hopgood se svou osádkou. Také Lancaster M (Mother), letící na tři motory, musel čelit nepřátelské palbě – tentokrát bohužel příliš přesné. Několik granátů zasáhlo motor č. 2 (levý vnitřní). V okamžiku průletu bodem odhozu motor zachvátily plameny. Bombometčík zaváhal, protože parametry pro odhoz nebyly ideální, ale když viděl v jakém stavu je letoun – stiskl spoušť. Příliš blízko hrázi.

Bomba přeskočila zeď a zasáhla elektrárnu pod přehradou, zničila budovu i s turbínou. Tlaková vlna navíc smetla obsluhu jednoho flaku. Osádka zasaženého Lancasteru zatím bojovala o přežití. Palubní technik Sgt. Brennan se pokoušel uhasit motor, ale nepodařilo se mu to. „Hoppy“ se zatím zoufale pokoušel nabrat výšku, aby umožnil osádce záchranu padákem. Když mu bylo jasné, že výš než 150 m se nedostane, nařídil opustit letoun.

Ven se dostali jen zadní střelec P/O Burcher a bombometčík F/S Fraser; oba skončili jako váleční zajatci. Burcher vystrčil ven ještě radistu Sgt. Minchina a otevřel mu padák. O sekundu později explodovala nádrž a ulomilo se levé křídlo Lancasteru. Vrak pohřbil zbytek osádky. Tělo radisty dopadlo na zem bez známek života.

Do náletu šla „Mickova“ osádka. W/C Gibson se jí snažil situaci usnadnit tím, že letěl nad ní s rozsvícenými reflektory a lákal na sebe palbu flaku, zatímco přední střelec odpovídal palbou svých kulometů. Lancaster P (Popsie) také schytal několik zásahů, ale ne tak vážných. F/L Hay stiskl spoušť ve správný okamžik, ale ani F/L Martin nedokázal udržet stroj přesně v horizontu. Bomba zatočila doleva a bez viditelného efektu explodovala u západního konce přehrady. Radista F/O Chambers musel odvysílat kód Goner 58A.

… Nigger!

V 00.43 nasadila do útoku osádka S/L Younga. Velitel perutě letěl podél přehradní zdi, aby umožnil oběma střelcům opětovat palbu flaku. Navíc, vlevo nad Youngovým Lancasterem letěl „Mick“ Martin kvůli většímu zmatení obsluhy flaku. Young provedl učebnicový nálet a bombometčík odhoz ve správné vzdálenosti. Bomba narazila do zdi, potopila se, explodovala, ale hráz neprotrhla. Youngův radista musel odvysílat kód Goner 78A.


Gibsonův Labrador Nigger – jeho jméno sloužilo jako kód pro zničení cíle A

Na řadě byla pátá osádka F/L Maltbyho. Jednomu z flaků se zasekl náboj v komoře. Obsluha zahájila palbu z pušek, ale ta měla spíš psychologický než praktický efekt. Lancastery W/C Gibsona a F/L Martina zatím kropily postavení flaku palbou z kulometů. Také pátý nálet byl bezchybný a bomba „vzorně explodovala“ po nárazu do zdi. Objevil se gejzír vody a jemná tříšť. Ale nic nenasvědčovalo tomu, že by přehrada povolila. Radista Sgt. Stone zklamaně vyťukal na klíči Goner 78A. Na štábu se mezitím smiřovali s tím, že celá operace skončí fiaskem.

W/C Gibson čekal asi pět minut a potom dal pokyn šesté osádce F/L Shannona. Ale tříšť se stále neusazovala. Zatímco Lancaster AJ○L (Leather) nalétával na výchozí bod, velitel prolétl kolem hráze a… nemohl uvěřit svým očím: v hrázi byla trhlina, kterou se do údolí valily masy vody. Okamžitě odvolal další útok a do Británie dorazilo kýžené heslo Nigger, potvrzující, že cíl A je zničen.

Velitel poslal vítězný Maltbyho a poškozený Martinův Lancaster domů a se zbytkem strojů zamířil k druhému z primárních cílů – přehradě Eder. Bomba zbývala ještě osádkám F/L Shannona, S/L Maudslayho a P/O Knighta. Štáb v Británii začal plánovat, kam pošle třetí vlnu.

Mezitím dorazil nad svůj cíl Lancaster T (Tommy), jediný stroj, který zbyl z nešťastné druhé vlny. Během přiblížení schytal pár zásahů od německého flaku. F/L McCarthy netušil, co se stalo s ostatními, a protože nikde nikoho neviděl, nasadil k náletu.


Záběr na zničenou přahradu Möhne. Dobře je vidět pokles hladiny

Bombometčík F/S George „Johny“ Johnson byl odhodlán zasáhnout cíl. Při prvním náletu se mu parametry pro odhoz nezdály dostatečně dobré a nařídil zopakování náletu. Ani druhý nálet nebyl ideální. Teprve při desátém bylo vše v pořádku a „Johny“ konečně stiskl tlačítko odhozu. Zadní střelec uviděl obrovský gejzír vody, potvrzující, že nálož explodovala. Hráz však zůstala neporušená.

F/L McCarthy zůstal ještě 15 minut v prostoru cíle, ale když se nic nedělo, obrátil k domovu. Osádka, vystresovaná deseti nálety, zapomněla odvysílat kódové heslo o výsledku náletu. Na štábu se domnívali, že nad Sorpe se žádný letoun nedostal.

Na poslední pokus

Nálet zbývajících letadel na největší z přehrad nebyl jednoduchý, protože útočící letoun se musel přehoupnout přes zalesněný kopec Hamerberg, který z boku prakticky překrýval hráz. Osádce tak zbývaly na přesné zamíření jen 3–4 sekundy. V 1.30 hod zaútočila osádka F/L Shannona. Během tří pokusů nebyl bombometčík ani jednou spokojen. W/C Gibson jim dopřál oddech, aby uklidnili napnuté nervy, a poslal do útoku F/L Maudslayho. Tomu se nevedlo o mnoho lépe.

Po dvou neúspěšných pokusech to zkusil opět Shannon. Na šestý pokus osádka svrhla bombu; ta narazila do hráze, ale zbytková rotace ji poslala do mělké vody u jižní strany hráze, kde explodovala. Do Británie putoval další vzkaz Gonner 78B značící, že cíl zůstal neporušen.

Maudslayho Lancaster Z (Zebra) měl při odhozu zřejmě vysokou rychlost nebo k odhozu došlo pozdě nebo obojí. Každopádně radista W/O Cottam musel zklamaně odvysílat Gonner 28B, oznamující, že bomba přeskočila hráz a cíl stojí dál. Letoun byl navíc poškozen výbuchem a zamířil k mateřské základně.


Zničená přehrada Eder. Poloostrov, který přehradu dělil prakticky na polovinu, komplikoval nálet proti hrázi

Poslední nadějí byl P/O Les Knight s Lancasterem N (Nut). První nálet byl neúspěšný, ale při druhém všechny parametry seděly a F/O Johnson stiskl tlačítko odhozu. Bomba narazila do hráze a explodovala. Chvíli se nic nedělo. Potom se v přehradní zdi objevila černá díra, kterou se valila voda. Gibsonův radista mohl poslat do éteru kód Dinghy.

Během návratu první vlny si smrt vybrala další daň mezi osádkami. Obsluhám německého flaku se podařilo ve 2.35 sestřelit poškozený Moudslayho Lancaster. Nikdo z osádky nepřežil. O necelou půl hodinu později byl sestřelen i Youngův Lancaster A (Apple). „Dinghymu“ se sice podařilo přistát na pobřeží, ale ani jeden z mužů nezůstal naživu.

Smůla se lepila na paty i třetí vlně. Ještě před příletem k cíli byly sestřeleny osádky P/O Ottleyho a P/O Burpeeho. Přežil jen Ottleyho zadní střelec Sgt. Frank Tees, který padl do zajetí.

Velení převzal F/S Brown v Lancasteru F (Freddie). Jeho letoun zaútočil ve 3.23 na přehradu Sorpe, ale neúspěšně. Jen o pár minut později svrhla osádka F/S Townsenda svou bombu na přehradu Ennepe – také bez viditelného efektu. Osádka F/S Andersona měla bombardovat přehradu Sorpe, avšak kvůli mlze cíl nenašla. Všem třem zbývajícím letounům třetí vlny se naštěstí podařilo s většími či menšími problémy vrátit se na základnu.

Sečteno podtrženo

Hodnocení výsledků náletu by mohlo být učebnicovým příkladem práce s čísly podle toho, jak komu vyhovuje. 617. peruť zaplatila vysokou daň: z 19 nasazených letounů se 133 muži na palubě se z náletu vrátilo jen 11 strojů, 53 mužů padlo a tři skončili jako váleční zajatci. Zkušení piloti, jako F/L John Hopgood, S/L Melvin „Dinghy“ Young nebo S/L Henry Maudslay, DFC, byli jen těžko nahraditelní.

Celkové ztráty dosáhly 42 %! Při 30% ztrátách se jednotka považuje za nebojeschopnou. Ztráty 42 % jsou v širším měřítku neakceptovatelné pro jakékoli ozbrojené síly. Na druhou stranu bylo nasazeno pouhých 19 letadel, což je zlomek síly používané k běžným náletům. A výsledky?


Gibsonova osádka na debrífinku po návratu z akce

Pokud vezmeme jen přímé ztráty, tak Němci přišli o dvě přehrady a v důsledku záplavové vlny zemřelo mnohonásobně víc lidí. Odhady se různí: od 1294 po 1650. Většina mrtvých byla v údolí řek Möhne a Rúr, pod přehradou Eder to bylo kolem 70 lidí. Každopádně mrtvá těla pohřešovaných osob se nalézala po proudu ještě tři měsíce po náletu. Smutnou stránkou věci je, že zahynulo i 493 ukrajinských žen přivezených do Německa na nucené práce a dalších asi 250 vězňů z různých zemí umístěných v pracovních táborech.

Pilot průzkumného Spritfiru PR.Mk.XI od 542. perutě viděl ze vzdálenosti přes 200 km mlžný opar způsobený vodní tříští. V přehradě Möhne se vytvořila 60 m široká průrva. Zcela zničena byla elektrárna a vyrovnávací nádrž; malá elektrárna situovaná jižněji byla poškozena natolik, že byla prohlášena za neopravitelnou. Záplavová vlna vysoká 10 m, postupující rychlostí 20 km/h, smetla vše, co jí stálo v cestě. Průtok dosahoval 2000 m3/s. Městečko Neheim rozdělila řeka na dvě části s širokým korytem uprostřed.

Účinky záplavové vlny na přehradě Eder byly ještě větší, protože bomba prorazila větší otvor. Vytekly tři čtvrtiny objemu nádrže. Voda smetla elektrárnu a všechna elektrická vedení do vzdálenosti 8 km. Tlak vody nevydržela menší přehrada Gelsenkirchen a poškozeno bylo i vodní dílo v Dortmundu. Následky byly patrné až do vzdálenosti 400 km.

Celkem bylo zcela zničeno 92 domů a 11 menších továren. Poškozeno bylo dalších 971 domů a 114 výrobních jednotek. Když objekty nepoškodila voda, zaplavilo je bahno, příp. proud odnesl zásoby materiálu.

Voda napáchala těžké škody na dopravním systému. Trať mezi Hagenem a Kasselem byla smetena včetně náspu a kolejí, trať byla podemletá. Provoz byl obnoven až 11. června. Záplavová vlna smetla 25 silničních a železničních mostů do vzdálenosti 80 km, včetně hlavního železničního mostu na Frankfurt. Železniční nádraží Giflitz prakticky zmizelo. Řada silnic na tom byla podobně jako železnice. Zaplaveno bylo i letiště Luftwaffe ve Fritzlaru.

Kvůli vodě bez vody

Narušeno bylo zásobování vodou. Výkon systému, který dodával zhruba 1 000 000 m3 vody denně, klesl na čtvrtinu. Město Dortmund dostávalo po náletu jen pětinu denní spotřeby vody. Na druhou stranu je pravda, že do tří dnů se Němcům podařilo dodávky dostat zpět na čtyři pětiny původního stavu.

Mnohem hůř se výpadky dodávky vody projevily v průmyslu. K plné obnově došlo až v srpnu. Statisticky to znamenalo osmiprocentní omezení výroby oceli, což se může zdát zanedbatelné. V absolutních číslech to však znamenalo o 1 900 000 t surové oceli méně. Záplavy poznamenaly i těžbu uhlí, výrobu koksu a svítiplynu.

Zaplavena byla i zemědělská půda. Rekultivace odplavené orné půdy na rozloze přes 3000 ha se podařila až po válce. Kromě toho utonulo přes 6500 hospodářských zvířat, jejichž mrtvoly bylo nutné urychleně likvidovat, aby nedošlo k rozšíření nemocí.


Zbytky mostu s dvojkolejnou tratí strženého záplavovou vlnou. Mostní konstrukce byla odnesena asi 150 m po proudu

Náprava škod si vyžádala přesun a nasazení zhruba 10 000 pracovních sil ze všech koutů Německa. Díky tomu postupovaly provizorní opravy přehrad poměrně rychle vpřed. 25. září byla opravena hráz přehrady Möhne, Eder ji následovala s krátkým odstupem. Definitivní opravy, včetně obnovení výroby elektřiny, se však protáhly až do roku 1947.

Vedlejším účinkem náletu bylo posílení protivzdušné obrany přehrad a zahrnutí jejich obrany do povinností Luftwaffe. Tím došlo k odčerpání sil, které mohly být nasazeny jinde. Obrana byla posílena o další protitorpédové sítě, přehradné balony se sítěmi a protiletadlová děla. Všechno zbytečně. Britové již další nálet na přehrady neprovedli.

Když si uvědomíme, že takovou paseku udělalo 19 bombradérů a stovka mužů, dá se s klidným svědomím prohlásit, že z hlediska efektivnosti šlo o jednu z nejúspěšnějších akcí 2. světové války. A to navzdory všem ztrátám.

Delve Ken, Avro Lancaster, The Crowood Press, 1999, ISBN 1861262221
Dildy Douglas, Operation Chastise 1943, Osprey Publishing, 2010, ISBN 9781846039348
Falconer Jonathan, The Dambusters Story, Sutton Publishing, ISBN 9780750947589
Franks Richard, The Avro Lancaster, Manchaster and Lincoln, SAM Publications, 2000, ISBN 09533346536
Lake John, Lancaster squadrons 1942-43, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1841763136
Lake John, Lancaster squadrons 1944-45, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1841764337
Mackay R., Lancaster in action, Squadron Signal 1052, 1982, ISBN 089747130X
Marks Richard, Avro Lancaster, Air Vanguadrd 21, Osprey Publishing, 2015, ISBN 9781472809445
Nowicki Kamil, Avro Lancaster, Militaria 105, ISBN 8372371806
Postlethwaite Mark, Shortland Jim, Dambusters in focus, Red Kite, 2007, ISBN 9780954620189
Radell Nick, Vines Mike, Lancaster a bombing legend, Chancellor press, ISBN 1851529691
Rowley Clive, Dambusters The most daring raid in the RAF history, Mortons Media Group, ISBN 9781909128217
Lancaster Britain´s iconic war-wining bomber, Kelsey media, ISBN 9781907426520

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔10.02.2015 📕5.148

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře