Operace Chastise -Nebezpečné žabky (2.díl)

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔01.02.2015 📕4.537

Po sestavení jednotlivých osádek bylo možné přejít k výcviku, protože předpokládaný způsob nasazení se výrazně lišil od toho, co osádky znaly. Celý nálet měl být proveden v malé a samotný útok v přízemní výšce. Navíc bylo nutné pečlivě dodržet parametry pro odhoz.

Cvičení a plány

Začátkem května dorazily na základnu Scrampton první kusy rotačních bomb: 40 cvičných, naplněných betonem, a 56 ostrých. Výcvik perutě zahájily osádky F/L Hopgooda a F/L Martina, vedené osobně W/C Gibsonem. 11. května 1943 provedly cvičný shoz. Na břehu byly vztyčeny dvě textilní stěny, simulující věže na koruně přehrad. Druhý den následovala trojice osádek F/L Shannona, P/O Knighta a F/L Munroa. Zbytek perutě provedl shozy třetího dne.

Přestože piloti dostali instrukce o přesném dodržování výšky, byly dva letouny poškozeny „cákanci“ vody. Lancaster S/L Maudslayho (AJ○X) dokonce natolik, že musel být odeslán k rozsáhlejší opravě a osádka musela převzít náhradní letoun (AJ○Z), čímž snížila údernou sílu perutě na 19 strojů.

To trochu zkomplikovalo původní plán, podle kterého měla peruť zaútočit v plné síle ve třech vlnách. První vlna, tvořená devíti letouny, měla napadnout primární cíle: přehradu Möhne (cíl X) a Eder (cíl Y). Druhá vlna pěti letounů měla napadnout sekundární cíl: přehradu Sorpe (cíl Z). Třetí vlna šesti strojů měla napadnout po dvojicích cíle podle výsledků první a druhé vlny tak, aby je dorazila. Pokud by byly letouny prvních vln úspěšné napoprvé, měly letouny třetí vlny napadnout terciární cíle: přehrady Lister, Ennepe a Diemel.

Letouny první vlny měly vzlétat po trojicích s 10minutovými intervaly. Ostatní stroje individuálně v tříminutových intervalech. Datum operace bylo kvůli měsíčnímu svitu stanoveno na 14. nebo 15. května, podle počasí. Letouny měly být nad cílem o půlnoci. Protože druhá vlna měla ke svému cíli dál, měla vzlétnout jako první. Třetí vlna měla vzlétnout s dvouhodinovým odstupem, aby byly k dispozici zprávy o výsledcích útoku a mohly být provedeny poslední korekce.


Snímek přehrady Möhne pořízený průzkumným Spitfire před náletem

První a druhá vlna spadaly pod osobní velení W/C Gibsona, který měl pomocí VKV vysílačky koordinovat činnost letadel v prostoru cíle. První vlna měla napadnout nejprve cíl X a po jeho zničení měl Gibson s letouny, které nebombardovaly, pokračovat k cíli Y; pokud by ještě nějaké bomby zbyly, byl na řadě cíl Z. Druhá vlna měla napadnout cíl Z současně se začátkem útoku první vlny.

Třetí vlna dostávala morseovkou pokyny z Anglie v pásmu dlouhých vln, aby bylo možné nasměrovat jednotlivé letouny na cíle podle stupně jejich poškození nebo zničení. Pro zjednodušení komunikace byla zavedena kódová slova, přesně popisující situaci (viz tabulka).

Hned po obědě 16. května byla svolána předletová příprava pilotů a navigátorů. Radisté měli poradu zvlášť. Tehdy se osádky poprvé dověděly, co vlastně bude cílem náletu. Do té doby někteří tipovali, že půjde o bitevní loď Tirpitz. Po přestávce se k brífinku připojili i bombometčíci a střelci. Vzhledem k charakteru cíle se příprava protáhla až do večera.

Až po 18. hodině sdělil Gibson osádkám přesný rozpis. Do svého roje zařadil F/L Martina a F/L Hopgooda. Další trojice vedli S/L Young, s osádkami F/L Shannona a F/L Maltbyho, a S/L Moudslay, doprovázený osádkami F/L Astella a P/O Knighta.

Do druhé vlny byly určeny osádky, které při výcviku dosahovaly horších výsledků (F/L McCarthy, F/L Barlow, F/L Munro, P/O Byers a P/O Rice). V třetí vlně byly nejméně zkušení piloti a osádky pod velením poddůstojníků (P/O Ottley, P/O Burpee, F/S Townsend, F/S Brown a F/S Anderson). Šestý letoun nebyl k dispozici.

Protože osádky při výcviku používaly označení cílů ze začátku abecedy, přeznačil W/C Gibson cíle tak, jak byli jeho muži zvyklí. Nové kódy byly: cíl A – Möhne, cíl B – Eder, cíl C – Sorpe, cíl D – Lister, cíl E – Ennepe a cíl F – Diemel.

Nešťastná druhá vlna

Jako první šla na start druhá vlna Lancasterů, kterou měl vést Američan F/L McCarthy. Při motorové zkoušce však pilot s palubním mechanikem zjistili, že z motoru č. 4 (pravý vnější) jejich Lancasteru AJ○Q (Quenie) uniká glykol. Pilot osádce nařídil, aby si spakovala věci a přesunula se do náhradního letoun AJ○T (Tommy).


Osádka P/O Knighta, Lancaster AJ○N

Problém byl v tom, že Tommy byl prototyp Lancasteru Type 464 Provisioning, narychlo dopravený z Boscombe Downu a nebyl vybaven VKV vysílačkou ani reflektory pro měření výšky. Navíc se při přestupu pilotovi rozbalil padák a navigátor zjistil, že nemá kompas a tabulku oprav deviace kompasu. Přestup a dovezení věcí stálo osádku 33 minut zpoždění. Přesto šla na start a na plný plyn se snažila dohnat kolegy z formace, kteří zmizeli směrem na východ.

Letouny druhé vlny mezitím vzlétly přibližně v minutových intervalech. Vedení formace převzal F/L Barlow, který vzlétl ve 21.28. Čtyři Lancastery letěly jeden za druhým, s asi 50m rozestupy, ve výšce 15 m nad zemí, rychlostí 290 km/h směrem k holandským Fríským ostrovům. Ostrovy bránily baterie flaku patřící německému námořnictvu.

Jako první se v 22.55 nad ostrovy přehnal Lancaster AJ○E (Easy) F/L Barlowa, který vzburcoval překvapené obsluhy flaku, ale bez škrábnutí pokračoval v letu. Jeho osud se naplnil až o hodinu později nad Německem. U města Rees změnil kurz na východ, aby se vyhnul těžkému flaku v Porúří. Při vybírání zatáčky přetížený Lancaster urazil koncem křídla vrchol stožáru vysokého napětí. Nocí prošlehl výboj, který zapálil nádrže s palivem. Barlowův Lancaster narazil do země ve 23.50, poblíž zemědělské farmy, asi 5 km severovýchodně od Reesu. Celá osádka zahynula.

Druhý v pořadí, AJ○W (Willy) F/L Munroa, schytal na odletu od Fríských ostrovů dávku z 20mm flaku. Granáty potrhaly potah trupu, vyřadily zadní střeleckou věž, rozbily kompas, vysílačku a ke všemu i interkom. Protože nálet, především v konečné fázi, vyžadoval těsnou a nepřetržitou komunikaci mezi pilotem, navigátorem a bombometčíkem, nezbylo osádce nic jiného než se vrátit na základnu.

Minutu po Easy dorazil Lancaster AJ○K (King) P/O Byerse. Během průletu nad ostrovem Texel pilot lehce přitáhl a nastoupal do výšky kolem 100 m, aby navigátorovi umožnil upřesnit polohu letounu pomocí srovnávací orientace. Během přeletu nad mořskou hladinou oddělující ostrov Texel od pevniny byl King zasažen granátem 105mm flaku 3. baterie MF246 (Marine Flakabteilung). Lancaster začal hořet a nakonec se zřítil asi 30 km západně od Harlingenu. Celá osádka zahynula.

Jak vykoupat střelce

Mezitím se německý flak obul do Lancasteru AJ○H (Harry), pilotovaného P/O Ricem. Geoffrey Rice vsadil na průlet v malé výšce, ale trochu to přehnal: letěl tak nízko, že před ostrovem musel mírně stoupat, aby vůbec přeletěl písečné pláže. Ale flaku unikl bez poškození a zamířil na Stavoren, což bylo malé město na výrazném výběžku, sloužící jako orientační bod.


Lancaster AJ○C jako Charlie

Blíž k pobřeží však byl mlžný opar, jenž pilotovi zakryl horizont. Palubní technik Sgt. Smith, sedící vedle pilota, si všiml, že výškoměr je na nule, ale než stačil něco říct, otřásl letounem náraz. Pilot instinktivně přitáhl a následoval druhý náraz. Lancaster v plné rychlosti „škrtl“ o vodní hladinu, udělal „žabku“ a pokračoval v letu.

Při druhém nárazu se utrhla rotační bomba ze závěsu a vrazila zadní kolečko podvozku do trupu takovou silou, že poškodilo hlavní nosník vodorovné ocasní plochy. Zadní střelec Sgt. Burns zařval do interkomu: „Co vyvádíte?! Mám mokrá záda!“ a vzápětí dodal: „Ztratili jsme bombu.“ Při nárazu se trupem Lancateru přehnala vlna vody, která se dostala až do zadní věže. Bez bomby nemělo smysl pokračovat v letu. Geoff Rice musel svůj letoun také obrátit k domovské základně.

Opožděnci McCarthymu, ždímajícímu ze svého Lancasteru maximální rychlost, což bylo u země 322 km/h, se při průletu nad Frískými ostrovy podařilo stáhnout ztrátu za svými kolegy z druhé vlny na 13 minut. To ovšem netušil, jak dopadli. Obsluhy 20mm flaků byly stále ve střehu a donutily pilota proletět mezi dvěma dunami, aby jim ztížil zamíření. Lancaster téměř brousil břichem po zemi, ale podařilo se mu flakem proletět bez škrábnutí.

Vyhráno však neměl. Když protiletadlovým bateriím proklouzl Munroův Willy, ty vzburcovaly IV./NJG 1, vyzbrojenou nočními stíhačkami Messerschmitt Bf 110G s radarem FuG 202 Lichtenstein. Ze základny Leeuwaarden vzlétlo několik strojů a začalo nabírat výšku.


Zleva: kapitán AJ○L F/L Shannon, Gibsonův zadní střelec F/L Trevor Ropper a S/L Holden

Naštěstí očekávaly bombardéry v běžných letových hladinách mezi 1000–6000 m. Níže palubní radar stejně nebyl schopen žádné cíle zachytit, protože byl zahlcen falešnými odrazy ze země. Příliš jim nepomohly ani obsluhy pozemních stanic, které je měly navádět, protože Lancastery byly pro radary Würzburg příliš nízko.

Nicméně, nebezpečí nebylo radno brát na lehkou váhu. McCarthy hlásil několik vizuálních kontaktů s nepřátelskými nočními stíhači, ale všechny se pohybovaly zhruba o 1000 m výš. Smolař McCarthy byl nakonec jediným pilotem druhé vlny, jehož letoun se dostal nad cíl.

První vlna vyráží

Osm minut poté, co poslední letoun druhé vlny (kromě AJ○T) opustil vzletovou dráhu, narolovala na čáru vzletu trojice Lancasterů první vlny; ve vrcholu „véčka“ AJ○G (George) velitele Gibsona. Vlevo od něho Lancaster AJ○P (Popsie) „Micka“ Martina a po pravici AJ○M (Mother) „Hoppyho“ Hopgooda. Přetížené letouny s motory burácejícími na plné otáčky stěží přeletěly stromy na konci letiště a nabraly kurz na jihovýchod, směrem na Rosendaal.

Severní moře přelétala trojice ve výšce kolem 30 m. Po zhruba 150 km se objevilo pobřeží. W/C Gibson udělal malé „hup“ do výšky necelých 100 m, aby svému navigátorovi umožnil provést opravu snosu pomocí referenčních bodů na zemi. Pro opravu kurzu k dalšímu otočnému bodu byla nutná ostrá levá zatáčka. Během obratu z formace vypadl F/L Hopgood, takže jeho navigátor F/O Earnshaw musel dál navigovat sám.

Na úrovni městečka Rees, což bylo necelých 10 km před cílem, prováděl Gibson levou zatáčkou korekci polohy. Při té příležitosti se ve formaci na křídle neudržel Lancaster „Micka“ Martina. Letouny první trojice pokračovaly do oblasti cíle individuálně. V té době jim první „pozdravy“ poslaly obsluhy flaků na obou březích Rýna. Britští střelci jim odpovídali, takže oblohu křižovaly trasírky svítící munice.


Novozélanďané F/O Chambers a F/L Munro

Hoppyho Mother schytal několik zásahů 20mm flaku, které zranily zadního střelce P/O Gregoryho a radistu Sgt. Minchina. Navíc byl poškozen motor č. 1 (levý vnější), takže palubní technik Sgt. Brennan musel skomírající Merlin vypnout, zapraporovat vrtuli a zbývající trojici „přiložit pod kotel“, aby Lancaster neztratil rychlost.

Lancaster W/C Gibsona dorazil nad cíl v 00.03, ale musel čekat na ostatní. Mezitím roj vedený S/L Moudslayem opravoval snos, způsobený větrem, a poblíž Reesu prováděl ostřejší změnu kurzu na východ. Maudslayův Lancaster AJ○Z (Zebra) a Knightův AJ○N (Nut) zvládly manévr společně. Letoun F/L Astella se asi o minutu opozdil, což představovalo přibližně 5km vzdálenost.

Podle očitých svědků v 00.15 ozářil oblohu snop jisker, když Lancaster AJ○B (Baker) narazil do sloupu vysokého vedení a začal padat. Těsně minul stavení zemědělské usedlosti a dopadl do pole asi 200 m za ní. Při dopadu na zem explodoval. Bomba se utrhla ze závěsu, projela ohnivou stěnou a explodovala asi 150 m od letadla. Přitom udělala kráter, „že by se do něho vešel celý dům“. Katastrofu nikdo z osádky nepřežil.

Trojice vedená S/L Youngem dorazila nad cíl v 00.26, resp. jen dvojice, protože F/L Shannon se od formace v jedné z posledních zatáček oddělil a přiletěl s malým zpožděním. V 00.32 byly nad cílem všechny letouny. Z původních 14 Lancasterů zbyla polovina – i ty byly poškozené flakem. Nicméně, osádky byly odhodlané úkol splnit.

Kódová slova

Význam

Cooler

Volací znak perutě pro operaci Chastise

Pranger

Útok na cíl A (Möhne)

Nigger

Cíl A zničen, útok na cíl B (Eder)

Dinghy

Cíl B zničen, útok na cíl C (Sorpe)

Gilbert

Útok na poslední určený cíl

Mason

Návrat všech letounů na základnu

Goner

Bomba odhozena

Bomba odhozena…

… s výsledkem

1

Neexplodovala

8

Bez viditelného průlomu

2

Přeskočila hráz

9

Malý průlom

3

Exploze 100+ yd od hráze

10

Velký průlom

4

Exploze do 100 yd od hráze

   

5

Exploze do 50 yd od hráze

   

6

Exploze do 5 yd od hráze

   

7

Exploze při nárazu do hráze

   

 

Delve Ken, Avro Lancaster, The Crowood Press, 1999, ISBN 1861262221
Dildy Douglas, Operation Chastise 1943, Osprey Publishing, 2010, ISBN 9781846039348
Falconer Jonathan, The Dambusters Story, Sutton Publishing, ISBN 9780750947589
Franks Richard, The Avro Lancaster, Manchaster and Lincoln, SAM Publications, 2000, ISBN 09533346536
Lake John, Lancaster squadrons 1942-43, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1841763136
Lake John, Lancaster squadrons 1944-45, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1841764337
Mackay R., Lancaster in action, Squadron Signal 1052, 1982, ISBN 089747130X
Marks Richard, Avro Lancaster, Air Vanguadrd 21, Osprey Publishing, 2015, ISBN 9781472809445
Nowicki Kamil, Avro Lancaster, Militaria 105, ISBN 8372371806
Postlethwaite Mark, Shortland Jim, Dambusters in focus, Red Kite, 2007, ISBN 9780954620189
Radell Nick, Vines Mike, Lancaster a bombing legend, Chancellor press, ISBN 1851529691
Rowley Clive, Dambusters The most daring raid in the RAF history, Mortons Media Group, ISBN 9781909128217
Lancaster Britain´s iconic war-wining bomber, Kelsey media, ISBN 9781907426520

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔01.02.2015 📕4.537

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře