Zbraňaři par excellence - Bratři Josef a František Koučtí (2. díl)

Autor : Jiří Fencl 🕔31.01.2015 📕8.311

Kulomet ZK 483 byl původně konstruován jako zkušební pro vývoj zbraně ráže 20 mm. Pokyny k práci na této zbrani dostal Vojenský technický ústav (VTÚ) v polovině roku 1948, od roku 1949 figuruje tento kulomet v Konstruktě jako ZK 492. Vývoj se ale postupně potlačoval, až se na něm v roce 1951 přestalo pracovat úplně.

V dubnu 1951 bylo VTÚ nařízeno Konstruktě pracovat na kulometu ráže 14,5 mm pro sovětský náboj 14,5 x 114 mm, původně pro protitankové pušky. V prosinci 1953 se začal nový kulomet zkoušet pod označením ZK 514 v úpravách pro pás i zásobník, zájem vojenské správy se ale brzy soustředil na pancéřovky a tarasnice.

Po skončení války se začaly nějaký čas preferovat především vývoj a výroba loveckých a sportovních zbraní, dlouhých i krátkých. Tady se také – údajně z vlastní iniciativy, spíše ale proto, aby vůbec měli co dělat – angažovali oba bratři Koučtí. O dlouhých loveckých a sportovních zbraních se podrobněji zmíníme v části „Lovecké a sportovní období“, o krátkých sportovních hned v následujícím odstavci.

Spolupráce s Augustinem Nečasem

V součinnosti s vojenskou správou vznikly kolem roku 1950 a krátce po něm v pražské Konstruktě zásluhou bratří Kouckých (a jejich mladšího spolupracovníka Augustina Nečase) malorážkové výcvikové samonabíjecí pistole ZKP 501 a ZKP 501-II (vývoj se připisuje především Františku Kouckému), prototyp armádní výcvikové pistole ZKP 521 a univerzální sportovní pistole ZKP 541 (ZKP pravděpodobně znamená Zbrojovka-Koucký-Pistole), slávu ale oběma bratrům vydobyl především jejich terčový revolver ZKR 551 (Zbrojovka-Koucký-Revolver), představený v roce 1956. Získal nejen zlatou medaili na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, ale ověnčila ho také vítězství našich sportovních střelců na MS 1959 v Moskvě a světový rekord Kudrny (591 kruhů).


Mnoha vavříny ověnčený terčový revolver ZKR 551

Z původní Nečasovy terčové pistole ZKP 493 z roku 1949, jejíž konstrukci autor zjednodušil a do které zapracoval také některé prvky obdobné cvičné pistole Josefa Kouckého ZKP 504 ráže 4 mm Flobert z roku 1950, vznikla v roce 1957 asi nejznámější Nečasova pistole „Champion“ s výměnnými hlavněmi v rážích 22 LR, 22 Short a 4 mm Flobert. A. Nečasovi se připisují mj. také samonabíjecí pistole ZKP 541 model Super Rapid (1954–1956), revolver „služební a pro osobní ochranu“ ZKR 590 Grand (38 Special) i poněkud subtilnější revolver Major ve dvou velikostech a čtyřech rážích, stejně jako sportovní terčová pistole Sport (22 LR) a rychlopalná pistole Rapid (22 Short), obě z let 1965-1967.

Oficiální seznam prací, na kterých se podílel A. Nečas s bratry Kouckými, nalezený v jeho osobních dokumentech a datovaný 28. 8. 1970 (tedy vytvořený se značným odstupem od počátku jeho kariéry, a s největší pravděpodobností i bez jeho osobní účasti) uvádí pouze:

- terčový revolver ZKR 551 ráže 38 Special,

- sportovní pistoli Champion ráží 22 LR, 22 Short a 4 mm Flobert,

- sportovní terčovou pistoli model Sport ráže 22 LR,

- revolver Grand v ráži 38 Special.

Zdá se, že seznam zahrnuje jen výrobky, které se dostaly až do jakés takés sériové výroby, a zcela pomíjí funkční vzorky a výsledky prací pokusných. Proto tento výčet není určitě ani zdaleka úplný. A na čem A. Nečas s největší pravděpodobností s oběma bratry spolupracoval? V jeho pozůstalosti byly nalezeny – kromě fotografií jeho vlastních prací – také fotky pistole ZKP 501 Františka Kouckého, jednoranové malorážky ZKM 468, opakovací malorážky ZKM 562 a sportovního dioptrického hledí pro malorážky, kulovnice ZKK, kulovničky ZKM 465/ZKW 465 Hornet, ale i samopalu ZK 466 (včetně plničky zásobníků a sumky pro tři zásobníky).

Číslo za písmennou zkratkou znamená letopočet a pořadové číslo úkolu v tom roce, např. ZKP 501; vyskytují se ale i obrácená značení – napřed číslo úkolu a pak dvojčíslí letopočtu, např. ČZ 147.

Organizační šachy

V srpnu 1938 přesídlilo vedení Československé zbrojovky, a. s., do Prahy 6 – Dejvic, Velflíkovy 4. Od září 1939 se Československá zbrojovka Brno, a. s., v Brně stala pouhou Zbrojovkou Brno, a. s., od jara 1946 pak národním podnikem Zbrojovka Brno; pražské ústředí bylo zrušeno k 31. 12. 1949, aby ho od 1. 1. 1950 nahradila ve Velflíkově 4 Konstrukta, n. p., Praha.


Opakovací malorážka ZKM 454 a lovecká kulovnice ZKK 600.

A proč vlastně toto organizační intermezzo? – Protože oba bratři, ačkoliv byli kmenovými zaměstnanci brněnské Zbrojovky, nepracovali v Brně, ale právě v pražském ústředí podniku, od 1. 1. 1950 Konstruktě Praha, n. p. Tady pracoval Josef Koucký jako náměstek vedoucího podniku – vedoucí výzkumu zbraní a František jako konstruktér-skupinář, a to až do 31. 12. 1954. K 1. 1. 1955 totiž organizačně „spadla“ pražská Konstrukta pod Konstruktu Brno, n. p., pod kterou setrvala až do 31. 12. 1955. Zde byl Josef zařazen jako vedoucí výzkumu zbraní a František i nadále jako konstruktér-skupinář.

Spolupracovník bratrů Kouckých, další známý konstruktér (především sportovních zbraní) Augustin Nečas k tehdejší „pražské“ situaci napsal: K 31. 3. 1957 bylo zrušeno oddělení detašované skupiny Konstrukty Brno ,V Kotě‘ [myslí zřejmě kancelář v budově tehdejšího ministerstva lehkého průmyslu, dnešního ministerstva sociálních věcí nad Palackého náměstím] a byl jsem přeřazen zpět do oddělení ‚zkušebna-studium‘ k bratřím Kouckým (ve Velflíkově 4).


Josef Koucký ve středním věku

A ještě jedna důležitá organizační změna, která životy a práci obou bratrů poznamenala snad ze všeho nejvíc. V materiálech Josefa o tom sice nenacházíme ani zmínku, situaci ale dostatečně osvětlují informace z kádrového posudku na Františka z 12. 1. 1956, kde čteme: Politicky organizován není a nebyl. Je to člověk měšťáckého názoru a uzavřený. To se projevilo u něho, když s ním byly vedeny pohovory na základě vládního usnesení č. 736-C/7 ze dne 1. 4. 1955, kterým bylo stanoveno vybudování a soustředění vývoje a výzkumu [vojenských malorážových zbraní] na určité místo [rozumí se do Konstrukty Brno, n. p.]. Přestože ještě před vládním usnesením v roce 1954 bylo s ním diskutováno a byl přesvědčován mnoha institucemi, včetně prvního náměstka předsedy vlády, soudruha Čepičky a ministra strojírenství, soudruha Poláčka, nechápal toto jako vládní úkol, i když mu byl stanoven osobní plat a přislíben příděl bytu. Proto byl převeden [organizačně] k 1. 1. 1956 do Konstrukty Praha.

Od 1. 1. 1956 byla opět obnovena Konstrukta Praha, n. p., ve které pracoval Josef jako vědecký pracovník v oboru zbraní a František ve funkci konstruktér-vývojář. (Ten sám v jednom dotazníku uvádí, že byl v expertním zbrojním oddělení Konstrukty Praha v oboru sportovních a loveckých zbraní a pracoval na výzkumu a vývoji nových konstrukcí; současně byl činný jako člen zbrojně-technické komise střelecké sekce Svazarmu a spolupracoval se složkami domácího i zahraničního obchodu s civilními zbraněmi.)

K 1. 7. 1957 pak proběhla další organizační změna: Zbrojovku Brno, n. p., závod Jana Švermy v Brně, nahradily Závody Jana Švermy, n. p., Brno (ZJŠ) a bývalá Konstrukta Brno se změnila na vývojovou konstrukci ZJŠ. Pražské pracoviště vývojové konstrukce ZJŠ se pak přesunulo do Výzkumného ústavu zemědělských strojů v Chodově u Prahy. Dopisem z 2. 7. 1957 byl František Koucký organizačně převeden do stavu ZJŠ, n. p., v Brně, kde ho od 1. 7. 1957 vzali do stavu zaměstnanců závodu. Jeho pracoviště zůstává nadále v Praze a podléhá vedoucímu vývojové konstrukce sportovních a loveckých zbraní, soudruhu Josefu Kouckému. Dopis zřejmě převzal František osobně a stvrdil na něm vlastnoručním podpisem, že souhlasí. Obdobný dopis ale obdržel poštou i A. Nečas. Toto uspořádání pak vydrželo až do 31. 12. 1967.


František Koucký ve středním věku

A oba bratři Koučtí? – Josef oficiálně odešel do důchodu k 1. 3. 1964, František k 20. 7. 1967.

Bratři sice „odešli na odpočinek“, ale i poté nacházíme v jejich dotaznících další položky: Josef nastoupil už 1. 1. 1966 jako brigádník do České zbrojovky (tehdejší n. p. Přesné strojírenství Uherský Brod), pro kterou pak vykazoval různě dlouhá období práce až do 1. 8. 1985, tedy do svých 81 let. Zemřel 25. 7. 1989 a pochován byl na rozptylové loučce Horního hřbitova rodné obce Krnsko.


Výcviková pistole ZKP 501-II (22LR)

František sice dosáhl důchodového věku dne 20. 7. 1967, ale také dále pracoval – i po zrušení pražského detašovaného pracoviště –, a to v období od 1. 5. 1968 až do 30. 6. 1972, ve VÚZS Chodov ve funkci vedoucího vývojového pracovníka oboru loveckých a sportovních zbraní jako zaměstnanec Zbrojovky Brno – GŘ. A jisté je, že ani po uvedeném datu jeho práce ve zbraních neskončila, ale že spolupráce pokračovala na smlouvu o práci či ve formě krátkodobých brigád. Doložen je i pohovor s ním, konaný dne 14. 10. 1970 (ve věku 63 let) ohledně jeho dalšího zaměstnání jako technického úředníka, ve výčtu funkcí se ale uvádí v období 1. 7. 1972 – 30. 6. 1974 jako vedoucí vývojový pracovník podniku Přesné strojírenství, n. p., Uherský Brod (PSUB). Starobní důchod mu sice byl přiznán k 9. 4. 1974 a 30. 6. 1974 odchází do důchodu „znovu“, pak ale zase následuje další spolupráce s PSUB ve formě brigád (např. 1. 8. 1974 – 16. 12. 1974 či 1. 7. 1979 – 19. 9. 1980). A tady vytvořil pro dnešní Českou zbrojovku, a. s., Uherský Brod svoji určitě nejslavnější zbraň – pistoli ČZ model 75. Ale o tom v dalším čísle.

Lovecká a sportovní“ éra obou bratrů

Jak už bylo řečeno výše, po 2. světové válce se preferovaly v Československu především zbraně lovecké a následně i sportovní. Výsledkem poválečného snažení obou bratrů – a nejen jejich – proto byla celá široká škála dlouhých zbraní tohoto charakteru (o krátkých už byla řeč výše), z nichž opět bez nároku na úplnost uvádíme: pětiranovou opakovací malorážku ZKM 451 (model Brno 1), koncipovanou především jako lovecká, která se uchytila nejen na domácím, ale i zahraničním trhu (MNO např. objednalo v letech 1947–1949 přes 20 000 kusů k výcviku, branné výchově, pro lovecké spolky důstojníků a pro ministerstvo zemědělství), dlouhodobě vyráběnou – spíše sportovní – malorážku ZKM 452 (model Brno), upravenou podle přání zahraničního trhu, výcvikovou malorážku ZKM 454 a opakovačku ZKM 455 pro sportovní střelbu a těžkou závodní terčovnici ZKM 456 s alternativní vložkou pro nabíjení jednotlivými náboji, jednoduchou jednoranovou malorážku ZKM 468 k odstřelu drobné škodné a opět opakovačku ZKM 573. Prostor mezi kulovnicemi A a B (které se objevily v předválečném provedení brzy po válce) a malorážkami pak vyplnila výborná kulovnička ZKW 465 Hornet; „z pera“ bratří Kouckých vyšla také velkorážová terčovnice ZK 494 ráže 7,92 mm, stejně jako pozdější samonabíjecí malorážka ZKM 561.


Armádní výcviková pistole ZKP 521 (22LR)

Slibný rozvoj výroby loveckých zbraní obou velkých československých zbrojních podniků ale podstatně narušila ministryně Ludmila Jankovcová, která zakázala počátkem roku 1952 veškerý vývoz, a tím i výrobu loveckých a sportovních zbraní. Za tři roky, v roce 1954, sice táž ministryně zase zákaz zrušila, ale světové trhy už mezitím ovládli jiní výrobci. Bylo proto nutno podstatně snížit ceny československých výrobků, a došlo tak k výrazným hospodářským ztrátám.

Rozhodujícím popudem k „loveckému a sportovnímu“ období Kouckých bylo už výše zmíněné datum 1. 4. 1955: tehdy se oba museli přestat zabývat konstrukcí vojenských malorážových zbraní, protože se vývoj vojenských zbraní soustředil do Brna, a oni se mohli nadále věnovat už jen zbraním loveckým a sportovním. Na trhu také začala být v té době značná poptávka po loveckých zbraních, a navíc se v roce 1954 stal ředitelem brněnské Zbrojovky pan Lukáš, který tyto zbraně preferoval. Ve výčtu úspěšných konstrukcí bratří Kouckých proto můžeme dále zmínit třeba také samonabíjecí malorážku ZKM 611 a zejména myslivci velmi oblíbené kulovnice řady ZKK (600, 601 a 602)…


Samonabíjecí malorážka ZKM 611 (22WMR)

Na svých loveckých a sportovních zbraních uplatnili bratři Koučtí celou řadu nových, originálních řešení, která chránili ohromným množstvím československých patentů. Patentován je tak téměř každý uzel jejich mnoha konstrukcí.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 2/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Jiří Fencl 🕔31.01.2015 📕8.311

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře