Václav I.

Wenceslaus I / Václav I.
     
Příjmení:
Surname:
- -
Jméno:
Given Name:
Václav I. Wenceslaus I
Jméno v originále:
Original Name:
Václav I.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
kníže Duke
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
DD.MM.907
DD.MM.RRRR
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
28.09.935 Stará Boleslav
28.09.935 Stara Boleslav
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
český kníže Duke of Bohemia
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Václav byl svatořečen a stal se hlavním patronem českého státu Wenceslaus was canonized and became chief patron saint of the Czech state.
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
Čornej, Petr: Panovníci českých zemí, Fragment, Praha 1992
cs.wikipedia.org
commons.wikimedia.org
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#82875 Verze : 0
Hned na počátku je potřeba konstatovat, že rekonstrukce života jedné z nejdůležitějších postav české historie se opírá především o díla legendistického charakteru, jejichž cílem z podstaty věci není přesné zachycení skutečnosti, ale oslava osoby-světce. Nicméně existují i záznamy saského kronikáře Widukinda a k dispozici jsou i poznatky z oblasti archeologie a paleoantropologie.


Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a jeho manželky kněžny Drahomíry. Jeho babičkou byla Ludmila, manželka prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. Předpokládá se, že se Václav narodil v roce 907. Jeho výchova měla probíhat pod babiččiným dozorem na Budči. Rozsah poskytnutého vzdělání, jak jej poskytují legendy, je poměrně rozsáhlý a zahrnuje studium staroslověnských, latinských a zřejmě i řeckých textů. To je ale v dobovém kontextu velmi nezvyklé. V roce 915, zhruba v době Vratislavova nástupu na trůn, podstoupil Václav obřad slavnostního stříhání vlasů, tedy postřižiny.


13. února 921 kníže Vratislav zemřel. Za nezletilého Václava převzala vládu jako regentka jeho matka Drahomíra. Mladý kníže zůstal nicméně v Ludmilině péči. V té době vypukl mocenský spor mezi tábory obou kněžen, který bývá symbolizován hádkou o to, kdo bude vychovávat mladého knížete, ale který měl i důležitý zahraničněpolitický rozměr, neboť se týkal vazby raného českého státu na východofranskou říši, v níž probíhal proces přenosu mocenského centra z Bavorska do Saska. Spor skončil 15. nebo 16. září 921, kdy byla Ludmila na Tetíně zavražděna Tunnou a Gommonem, což měli být Drahomířini varjažští či franští družiníci.


Neznáme datum, kdy se Václav chopil vlády, nicméně muselo to být nejpozději v roce 925. Tehdy totiž nechal přenést Ludmiliny ostatky do Prahy. Přemyslovské knížectví se tehdy rozkládalo na území zhruba středních Čech. Václav upevňoval přemyslovskou moc, když například bojoval s kouřimským knížetem. Na expanzi zatím asi neměl dostatek sil a navíc se musel vypořádat s výše uvedenými domácími rozbroji. Na zřeteli také měl rostoucí saskou moc, která ohrožovala dosavadní přemyslovskou politiku orientace na Bavorsko a Polabské Slovany. Přes Čechy také ve směru na Sasko procházely maďarské houfy.


Situace nabrala novou dynamiku, když se saský král Jindřich dohodl s bavorským Arnulfem i s Maďary a následně svoji vojenskou výpravu proti Polabským Slovanům z roku 929 zakončil i s bavorskou podporou právě v Praze. Jindřich si vynutil poddání se českého knížete a jeho poplatnost ve formě mírové daně (tributum pacis), a to za všechny Čechy, což značí, že Přemyslovci měli výsadní postavení, ač velkou část Čech přímo nekontrolovali. Poplatek nebyl žádnou novinkou, z Čech byl do říše odváděn již od dob Karla Velikého, konkrétně od roku 806. Poplatníkem byla i velkomoravská knížata, včetně mocného Svatopluka. Dosud ale prostředky směřovaly do Bavorska, nyní bylo příjemcem Sasko. Dělat z tohoto aktu nějaké závěry o Václavově zaprodání země Němcům je nepatřičné, neboť zapadal do tehdejšího kontextu. Smírné řešení nemělo vzhledem k tehdejším zahraničněpolitickým poměrům alternativu, což smutně dokládá osud Polabských Slovanů. Navíc dar relikvie svatého Víta dokládá, že Jindřich Václava uznával za politického a křesťanského partnera.


Na pražském hradišti nechal Václav postavit nový kostel, který byl zasvěcen právě svatému Vítu, což potvrzovalo saskou orientaci. Kostel byl umístěn mezi Bořivojovým kostelem Panny Marie a Vratislavovým kostelem svatého Jiří na již dříve významném, ústředním místě celého hradiště. Dříve se tu nacházelo významné pohřebiště. Je možné, ale ne potvrzené, že se na tomto místě mohl nacházet i kamenný nastolovací trůn či bájný pahorek Žiži. Kostel tedy zřejmě symbolizoval i nároky Přemyslovců vůči českému prostoru.


Zdrojem neklidu byl také ambiciózní bratr Boleslav. Spor mezi nimi skončil vraždou v Boleslavi. Přesné okolnosti a motiv Václavovy vraždy neznáme. Podle legend ho měli zabít Boleslavovi družiníci, když se ráno vydal na ranní pobožnost a došlo k rozmíšce mezi oběma bratry. Kolem datace této nešťastné události se vedly rozsáhlé diskuse. Dnešní historická věda se přiklání k roku 935, ale dlouho byl preferován rok 929. Konstantní zůstává určení dne, kterým je pondělí 28. září.


Václava čekal i čilý život posmrtný. Tři roky po bratrově smrti nechal Boleslav I. jeho ostatky převézt na Pražský hrad. Tato tzv. translace tehdy nahrazovala pozdější papežskou kanonizaci. Kult svatého Václava jako symbolu panovníka a světce se šířil již krátce po jeho smrti. Bylo napsáno několik legend, latinských i staroslověnských. Jedna z nich dokonce z příkazu samotného císaře Oty II. Ostatně u našich západních sousedů byl Václav jako světec relativně populární. Každopádně se svatý Václav stal ideálem přemyslovských panovníků, symbolem české státnosti a hlavním patronem České země.




Zdroje:
Bláhová, Marie - Frolík, Jan - Profantová Naďa: Velké dějiny zemí Koruny české I., Paseka, Praha - Litomyšl, 1999
cs.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#519055 Verze : 0

Diskuse

Nerad kopu jiným do báboviček, ale zde mi nic jiného nezbývá. Plně lze souhlasit s prvním autorovým prohlášením ohledně problémů s informačními zdoji. Poté však shoda názorů asi končí.
1) Rok Václavova narození je sporný. V žádném prameni není uveden, jedná se o pouhý konstrukt několika historiků, od Josefa Pekaře po Dušana Třeštíka. Konstrukt má původ v tvrzení některých legendistů, že Václav nebyl při otcově smrti zletilý. Důvod, proč chápat nezletilost právě jako 14 let, neexistuje žádný. Informaci, že Vratislav I. zemřel v roce 921, máme pouze z jediného pramene, míru spolehlivosti nejsme schopni stanovit.
2) Václavovo "studium" na Budči pod dohledem Ludmily je pouhé legendistické klišé, navíc dosti pozdní. Co konkrétně měla kněžna vdova svého vnuka učit? Najde někdo v českých dějinách ještě jiný případ, že by následník trůnu byl dán na výchovu ženě? Jaká byla vlastně výchova budoucího knížete? Jízda na koni, zacházení se zbraněmi, lov, vedení vlastní družiny, rozhodování sporů, seznamování se spojenci a protivníky státu, možná znalost čtení a psaní (v latině), základní znalost němčiny. Co z výše uvedeného mohla Václava učit zcela jistě negramotná žena vyššího věku, byť bývalá kněžna?
3) Spor Drahomíry s Ludmilou je opět legendistickým klišé, opět dosti pozdním. Objevuje se více než půlstoletí poté, co k němu mělo údajně dojít. Ovšem základní reálie, tedy spor o vliv na snad mladého knížete, je opět groteskní. Našel by někdo ve slovanském prostředí do 10. století možnost, aby regentství bylo svěřeno vdově po posledním knížeti a výchova vdově po knížeti předchozím? Já znám pouze jedinou možnost, je z konce 10. století a vztahuje se k císařskému dvoru. Spor mezi tchýní a snachou, jenž byl velmi ostrý, aniž by však skončil vraždou, byl opravdu sveden. Týkal se malého Oty III., ve při byly císařovna vdova Adelaida, bývalá manželka císaře Oty I. (babička), a císařovna vdova Theofano, bývalá manželka císaře Oty II. (matka). Podle mého názoru je tento střet, mimochodem jej vyhrála Adelaida, prototypem klišé Ludmila vs. Drahomíra, k němuž v reálu vůbec nedošlo.


V převádění legendistických klišé do reality nám naprosto zapadla skutečnost, že na základě antropologických zjištění máme o širší Václavově rodině pozoruhodně velké množství informací, které však jsou odmítány, neboť nezapadají do oněch oblíbených klišé. Jedním z nich je dosti dobře podložené tvrzení, že kníže Václav I. se dožil přibližně čtyřiceti let.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520247 Verze : 0
Zatímco rok Václavovy smrti je snad již definitivně vyřešen, s rokem světcova narození jsou a budou značné problémy. Pro rok 935 svědčí všechny informace, jež byly uváděny také pro rok 929. Jde o to, že určení světcovy smrti jak dnem v týdnu (zde pondělí), tak odkazem na svátek určitého světce (zde den po svátku Sv. Kosmy a Sv. Damiána), lze vztáhnout pouze na dva roky - 929 a 935. Roku 929, kromě dalších informací z pramenů říšské provenience, odporuje realita politického vývoje na říšském pomezí, konkrétně tažení krále Jindřicha I. proti východním slovanským sousedům, které bylo zakončeno v Praze. Přijetí saské patronace, nejviditelnější ve změně patrocinia budovaného hlavního pražského kostela, z původně bavorského Sv. Jimrama na saského Sv. Víta, je pevně spojeno s osobou knížete Václava I. Všechny prvky převzetí této nové saské patronace však není možné směstnat do několika týdnů či dnů, které by uplynuly mezi Václavovým poddáním se (nejdříve v pozdním létě 929) a jeho případným zavražděním (konec září 929).
Ohledně Václavova narození je však třeba postupovat více logicky. Aby se mohl Václav narodit, museli se jeho rodiče poněkud blížeji poznat aspoň o devět měsíců dříve. Vzhledem ke zcela odlišným standardům proti dnešku byl podmínkou jejich bližšího poznání sňatek. Otec Vratislav byl v té době mladším bratrem knížete Spytihněva I., panujícího v Čechách. Matka Drahomíra pocházela z rodiny vládnoucího knížete Stodoranů. Na rozdíl od jejich pravnuka, jenž údajně nalezl svoji osudovou u potoka, jak prala prádlo, zde šlo s největší pravděpodobností o sňatek politický. Stodorané na přelomu 9. a 10. století obývali oblast kolem dnešního Berlína. Jde o značnou vzdálenost i dnes, natož v té době. Pokud by Spytihněv vládl jen okolí Prahy, jak tvrdí např. Prof. Sláma, asi by manželku pro svého bratra sehnal v české kotlině. Mimo ni (tedy tu kotlinu) by o něm totiž nikdo nevěděl. Podobné to je u stodoranského knížete. Jak Spytihněv, tak stodoranský kníže museli být ve své době dosti významnými osobnostmi, aby se o sobě vůbec dozvěděli. A museli mít jakési společné zájmy, aby se jim zdálo být vhodné upevnit spojenectví sňatkem příbuzných. Pokud by nic z toho neplatilo, mohl si nějakou pradlenu od Sázavy najít i Vratislav.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520248 Verze : 0
Ostatně samo Václavovo jméno může mít původ u Stodoranů. Jména obou bratrů, Václava i Boleslava, vyjadřují v podstatě totéž. Vjače-slav - Bolje-slav, tedy více slávy.
Na konci šedesátých let minulého století publikoval německý historik Ludat v Československém časopise historickém článek o Stodoranech a jejich vztazích k Čechům na počátku 10. století. Uvádí zde také jazykový rozbor některých jmen stodoranských vládců. V roce 929 byl stodoranským knížetem Tugumir, u něhož lze nalézt podobnost se jménem Dragomir, jehož nositelka byla Václavovou matkou. Ludat považoval Tugumira za bratra, pravděpodobněji ale za synovce české kněžny. Pro období poslední třetiny 9. století dohledal ve stodoranském prostřední osobu knížete, označovaného v německých pramenech jako Bryachislaw, tedy Brjačislav, což by mohlo být zkomolené Vjačeslav. Vznesl jsem v minulosti k několika slavistům dotaz, zda lze dohledat, ve kterých slovanských jazycích v 9. a 10. století bylo při stupňování množství užíváno "vjače" a ve kterých "bolje". Všichni se přesné specifikaci raději vyhnuli s poukazem na malé množství srovnávacího materiálu. Můj návrh, že "vjače" mohlo do Čech přijít s Drahomírou od Polabských Slovanů buď nechtěli komentovat, nebo velmi opatrně označili jako jednu z možností. Všichni však prohlásili, že staročeština užívala prioritně pojem "bolje" minimálně do 11. století. Ostatně charakteristiku Václavova jména jako "více slávy" má ve svém podobenství "dvou zlatých oliv" poprvé uvedenu až Kosmas.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520252 Verze : 0
Autor, tedy já, napsal jen a pouze stručný životopis, nic víc. Nemám potřebu si tu stavět "bábovičky".


Nejsem historik ani středověku, ani českých dějin. Prostě mi přišlo lepší mít tu alespoň něco, byť kompilát běžných zdrojů (tedy mainstreamu), než nic. Nevěnuji se výzkumu českých středověkých dějin, abych tu byl schopen rozebírat jednotlivé, ať mainstreamové či minoritní, verze světcova života a událostí s tím spojených.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520253 Verze : 0
Ale to je v pořádku. Pouze se domnívám, že tato osobnost potřebuje více, než neustále opakovaná klišé. Proto snad také diskusi máme. A máme snad i na více, než Wikipedie.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520275 Verze : 0
V tomto se stavim na stranu Robota - ono je sice hezke, ze vime o vsem vsechno, ale na poctu novych clanku to jaksi neni videt Sad, potrebujeme psat (a treba vyvolavat debatu o tom, jak to bylo) a zverejnovat.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#520347 Verze : 0
narazil jsem na jeden zajímavý text u kterého mi přijde škoda ady bu nebyl alespon jako diskuzní příspěvěk

Citace - Luděk Frýbort :

Kdo vůbec byl svatý Václav. když vynecháme toho kolaboranta? On si tenkrát pan president maličko naběhl na vidle; dalo by se mluvit i o jiné a čerstvější kolaboraci než se saským králem Jindřichem Ptáčníkem před více než tisíci lety. Ale to teď nechme stranou. Skutečnost je taková, že toho o našem svatém knížeti víme žalostně málo. Soudobé prameny se o něm zmiňují pouze dvakrát: židovsko-arabský kupec Ibrahím ibn Jaqúb uvádí jeho jméno v chybné souvislosti: „Vencslaf, kníže kmene Dulába...“ Patrně si spletl kmen Čechů s Dúdleby. Saský kronikář Widukind píše rovněž velmi stručně: „Bolizlaf zabil bratra svého, muže zbožného.“ A víc toho není, pramenem všech ostatních informací jsou církevní legendy sepsané k založení pražského biskupství r. 973 s mnoha přídavky a doplňky z dob ještě pozdějších. Při obvyklé šablonovitosti legend – vesměs nelíčil jejich autor události tak, jak se seběhly, nýbrž jak se k větší slávě světcově seběhnout měly – jest s nimi zacházeti nadmíru opatrně. Mohou obsahovat pravdivé jádro, ale také hromadu ideologických konstrukcí; a je obtížné odlišit jedno od druhého. Ale aspoň víme, že kníže Václav opravdu existoval, že skončil vraždou a že byl muž zbožný; to nebylo v prostředí ještě napůl pohanských Čech nijak samozřejmé.



Dobře. Když je to tak, zkusme vyloupnout to jádro, i když asi ne celé. Byla by tady například ta věc se světcovou lebkou. Nejednou jsem stál v kapli svatováclavské, patře na bystu národního světce... tahle protáhlá, ať to řeknu rovnou, nordická tvář... to že má být od kosti Slovan? Bustu, dodejme, vytvořil jistý Peter Parler (taky Čech) koncem století čtrnáctého, údajně dle autentické světcovy lebky. Což mohlo být snadné, jelikož leží zahalená rouškou hned vedle. Ani nebyl kníže Václav se svou podlouhlou lebkou sám, ta anomálie se držela přemyslovského rodu dosti vytrvale. Prosím pěkně, takovou šišku nemohl mít těch časů ve středních Čechách – o mnoho dál přemyslovská moc nesahala – jen tak někdo. Míchanice lidských typů, jak ji známe dnes, byla sotva v počátcích, i lze s jistou bezpečnostní rezervou předpokládat, že jde o genetický import z evropského Severu, byť i v několikáté generaci. Je ještě něco dalšího, z čeho by se dalo soudit na charakter, podobu a původ našeho národního světce?



Nu, třeba jeho válečná zbroj, chovaná rovněž v svatovítském chrámu co součást korunovačního pokladu. O její autenticitě byly dlouho pochyby, analýzy z posledních let však prokázaly, že opravdu pochází z počátku desátého století, z doby Václavovy. Tvoří ji meč, přílba s nánosníkem a kroužkové brnění, z čehož si nejprve povšimněme té přílby. Nánosník byl nejspíš připevněn dodatečně, ale i tak: je na něm zobrazena postava ukřižovaného muže, avšak s mnoha typicky skandinávskými prvky, což přivedlo některé badatele k domněnce, že postavou není Kristus, nýbrž staroseverský vrchní bůh Odin. Ale ať je nánosník původní nebo dodatečně připevněný, ať Kristus nebo Odin, dokumentuje užší vztah se Skandinávií, než jaký by se dal předpokládat u jedince žijícího v izolovaném prostředí středních Čech. Pakli ovšem byla ta izolace opravdu tak izolovaná. Za povšimnutí stojí též nenápadný zásek v týlu přílby, dle současných analýz způsobený úderem válečné sekery. Vida! Nebyl tedy kníže Václav takový svatoušek, jak ho líčí legendy, který by se pořád jen modlil a páchal skutky milordenství. Spíše muž sice zbožný, ale také pěkný rváč a válečník, jinak by ostatně neobstál v té smečce hrdlořezů, z nichž se skládala knížecí družina. Kroužkové brnění pak svědčí buď o obrovském Václavově bohatství – ještě v pozdějším středověku se takový předmět, vyžadující mnoha měsíců pečlivé kovářské práce, rovnal ceně několika vesnic –, jež ale stěží mohlo pocházet z drobného středočeského panstvíčka, nebo prostě a jednoduše o válečné kořisti či lupu.



Je ještě další, neméně pozoruhodná okolnost. Jak známo, bráška Boleslav nezamordoval brášku Václava sám, nýbrž měl k ruce dva spolumordýře. Svatováclavská legenda zná dokonce jejich jména; Tira a Tista. To nebude obvyklý legendistův výmysl. Škrtneme-li totiž koncovku –a, v českém názvosloví běžně užívanou k zdůvěrnění jména (Franta, Jarda) zůstane nám Tir a Tist. Ještě nahraďme literu –i- ypsilony, a vyvstane nám z mlh dávnověku Tyr, severský bůh boje, a Tyst, po švédsku tichý. Asi byl ten pán nějaký nemluva, mezi Seveřany žádná vzácnost. Ani to by si legendista nevymyslel, leda by také pocházel z evropského Severu, nu, na hradě pražském tehdejšího času to zcela vyloučit nelze. Další indicií úzkých a intenzivních vztahů se skandinávskými zeměmi mohou být jiní dva mordýři, tentokrát Václavovy babičky Ludmily: Tuna a Gomon, jména to rovněž nápadně severská; zdá se, že se raně přemyslovský dvůr zatoulanými vikingy1 jen hemžil. Mohli to být námezdní rváči, ale také... co vlastně víme o počátcích rodu Přemyslova? Byl praotec Přemysl opravdu oráč, nebo...



Vím, že se teď pouštím na nejistou půdu dohadů, a snad i příliš popouštím uzdu romantické představivosti. Zvažme ale i takovouto možnost: severští kupci – nebo také lupiči, ta dvě řemesla patřila neodlučně k sobě – pronikali z nedostatku jiných cest do evropského vnitrozemí po řekách, jak daleko se až dostali. Nebyl tedy onen bájný praotec spíš severský kupcopirát, jehož plavba skončila ve vltavských peřejích pod návrším, jemuž se dostalo názvu Praha? Nebyl by jediný; rovněž varjažští (ze staroseverského Vaeringjar, muži spojení přísahou) náčelníci, jimž v další plavbě bránily dněperské katarakty, ji zakončili pod návrším, na němž posléze vzniklo město Kyjev. Severskému původu by nasvědčoval i rozbor kosterních zbytků nejstarších Přemyslovců.Genetické analyzy jsou přece jen solidnější zdroj informací než legendistické podání; a jejich výsledky ukazují do někdejšího přístavu a kupeckého střediska Aldinborg, dnes Oldenburg in Holstein severně od Lübecku. To by tedy mohly být ony Stadice, odkud zapíchnuv otku do brázdy – nebo chopiv se vesla? - přikvačil do Čech první Přemyslovec.



To se ví, analýzy přemyslovských kostiček byly ruče prohlášeny za neprůkazné a dál se v nich nepokračovalo; strašíť v českém dějepisectví dodnes stín Zdeňka Nejedlého, podivného křížence komunisty s národovcem archaického typu, pro nějž nepřichází v úvahu nic než původ čistě a absolutně slovanský až k praotci Čechovi a možná i před něj. My si však můžeme dovolit to kacířství a zauvažovat o raně přemyslovských Čechách jakožto průsečíku cest a vlivů; a jelikož tak mnohá indicie poukazuje na vliv severský, tedy především o něm. Je to dokonce velmi žádoucí; zakopat se na vlastním dvorečku, nevystrčit nos do světa za jeho vrátky, není projevem ducha vlasteneckého, nýbrž zabedněnosti. Byl by pomalu čas se odbednit.


Zdroj: neviditelnypes.lidovky.cz
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-I-t21722#540362 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více