STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (III.)

Autor : Hana Lukešová / Kopretina 🕔09.07.2014 📕2.908

Seriál

  1. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (I.)
  2. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (II.)
  3. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (III.)

Podobné články

Další články autora

Obnova bojů na jihu 15. října 1948 způsobila i obnovu boje v Jeruzalémě. Toho dne jednotka Muslimského bratrstva vyhodila do vzduchu konečnou stanici v předměstí Arnona. Následujícího dne vyhodila Arabská legie do vzduchu izraelské předsunuté postavení na hoře Sion. Izraelci se pomstili tím, že vyhodili do vzduchu starou hrobku na témže svahu, ve které měla legie své místní velitelství. Všichni příslušníci legie uvnitř byli zabiti. V noci z 18. na 19. října se podařil izraelský výpad s cílem vyhodit do vzduchu egyptské opevněné dělostřelecké postavení kontrolující betlémskou silnici. Přes tyto výpady a protiútoky linie zastavení palby v Jeruzalémě nezměnily, a izraelské armádě se nepodařilo využít obnovení nepřátelství k pokusu o proniknutí do židovské čtvrti, která byla od svého obsazení před pěti měsíci systematicky pleněna a mnoho jejích synagog bylo zničeno. Jeruzalém byl rozdělen do roku 1967.

Jak se blížilo zastavení palby, izraelské jednotky v jeruzalémském koridoru vyhnaly Araby z Beit Remeše, jehož židovská mládežnická školní farma a cementárna byly otevřeny krátce před začátkem války, ale po jejím propuknutím opuštěny. Tím Izrael získal kontrolu nad železničním úsekem trati z Tel Avivu do Jeruzaléma. Jižně od Jeruzaléma obsadili Izraelci těsně před začátkem dalšího zastavení palby arabské vesnice Bajt Džibrín a Bajt Natíf. Třetí přerušení palby nabylo účinnosti 22. října 1948. Na jihu, kde probíhala většina bojů, Izrael znovu obsadil zříceniny Nicanimu a Jad Mordechaje. Na severu příměří porušil Kaukdží, který se domníval, že jeho Arabská osvobozenecká armáda není nějak zodpovědná vůči Spojeným národům. Obklíčení odlehlé osady Manara a ohrožení Misgav Ami představovaly nebezpečí pro celou Horní Galileu. Izraelci proto vypracovali vojenský plán na zabezpečení Horní Galileje až po severní hranici palestinského mandátního území. Dostal krycí název operace Hiram, podle biblického krále Horana z Tyru, spojence Davida a Šalamouna. Operace začala v noci 28. na 29. října a trvala šest hodin. Izraelská vojska postupující východním směrem z Naharije, severním po silnici z Nazaretu do Teverije a západním směrem ze Safadu, zaútočila na Kaukudžího na celém území pod jeho kontrolou. Izraelské jednotky ze Safadu, které udeřily na jádro Kaukudžiho území, obsadily dvanáct vesnic a rovněž Meron - jednu z nejstarších židovských obcí v Galileji. Potom Izraelci zaútočili na Kaukudžího opevnění v arabské vesnici Jiš a vesnice Jiš byla Izraelci dobyta. Syřané bojovali ze všech arabských jednotek během bitvy o Jiš nejúporněji a utrpěli nejtěžší ztráty - 200 mrtvých. To odpoledne evakuoval Kaukudži své jednotky z Meronu. Pak Izraelci dobyli arabské město Taršíha. V Taršíze našli Izraelci většinu těžkého dělostřelectva. Kaukudži sám a jeho muži uprchli na sever, přičemž použili málo známou stezku vedoucí ke křižáckému hradu v Monfortu. V galilejském cípu bylo obklíčení Menary zlomeno a izraelská vojska, která přešla do Libanonu, postoupila až k řece Litani. Izrael kontroloval celé mandátní území Horní Galileje.

Přes zastavení palby se izraelská armáda snažila zbavit hrozby egyptských ozbrojených sil ve faludžské enklávě a v bývalé britské policejní pevnůstce Iraq-Suwedanu. Útok začal 9. listopadu a po dělostřelecké přípravě se Egypťané u pevnůstky vzdali. Také diverzní útok na Iraq-Suweden byl úspěšný. Pouze faludžská enkláva odolávala všem izraelským útokům a bombardování. Na velitele izraelské jižní fronty Jigala Allona zapůsobila egyptská statečnost při obraně faludžské enklávy tak, že nabídl jejímu veliteli Sajjídu Tahovi repatriaci přímo do Egypta. Allon slíbil Tahovi, že on ani jeho muži nebudou muset podstoupit hanbu, že se stanou válečnými zajatci, ale budou moci se okamžitě vrátit domů. Sajjíd Taha pokračoval v boji. Egyptští vojáci se pokusili připravit výpad z faludžské enklávy. Byl to nápad britského důstojníka Glubba paši, majora Locketta. Přišel do enklávy z území okupovaného Zajordánci 20. listopadu a navrhl Tahovi plán, podle něhož by jednotky z Faludži zničily veškeré své těžké vybavení a pak se probily z obklíčení pouze s použitím pušek a pistolí. Obléhání pokračovalo. Izrael dovolil Červenému kříži přístup k obklíčeným Arabům, a tak se k nim dostaly další zdravotnické potřeby.

Dne 4. listopadu 1948 Rada bezpečnosti OSN po konzultaci s úřadujícím zprostředkovatelem pro Palestinu dr. Ralphem Bunchem vyzvala ke stažení všech vojenských sil na pozice, které zaujímaly 14. října. Vyzvala rovněž k jednání o trvalých liniích zastavení palby a o takových neutrálních nebo demilitarizovaných zónách, jaké by se mohly jevit výhodné, s cílem zajistit nadále naprosté dodržování příměří v této oblasti i k jednání vedenému přímo oběma stranami nebo v případě neúspěchu prostřednictvím zprostředkovatelů ve službách Spojených národů. Izrael odmítl stáhnout se z oblastí v Negevu, které dobyl na Egypťanech, a dovolit egyptské armádě, aby se do těchto oblastí vrátila. 23. listopadu, zatímco faludžská enkláva zůstala obklíčena, izraelské jednotky prošly Negevskou pouští do izolované předsunuté oblasti ve Sdomu. Úspěšné dosažení Sdomu rozšířilo hranice nového státu o dalších třicet dva kilometrů na východ a na jih.

Na jeruzalémské frontě dospěli 30. listopadu izraelský velitel Dajan a velitel Arabské legie Abdulláh al-Tall k dohodě o novém, upřímném zastavení palby. Skončily boje mezi dvěma nepřátelskými armádami, ale také byla dojednána dohoda dovolující izraelským konvojům pravidelně dojíždět na horu Scopus, aby se ulehčilo izraelským policistům, střežícím tuto enklávu. Městská linie probíhala Jeruzalémem v bodech, kde stály obě armády tváří v tvář, a oddělovala je od sebe. Izrael se snažil vytlačit egyptskou armádu ze zbývajících oblastí jihozápadně od Beeer-ševy, podél západního okraje Negevu. V prosinci Izraelci osvobodili kibuc Revivim ležící necelých dvacet pět kilometrů od Beer-ševy. Armáda vypracovala nový útočný plán, Operaci Hoerv. Operace vypracovaná Jigalem Jadinem si kladla za cíl porazit invazní jednotky nepřítele a vyhnat je mimo hranice země. Operace začala v noci z 22. na 23. prosince diverzním útokem proti kótě 86, egyptské pozici kontrolující silnici z Gazy do Rafy. Hlavním vojenským úspěchem, i přes selhání na bojišti, se stalo přesvědčení egyptského vrchního velení, že hlavním izraelským cílem bylo přerušení silnice z Gazy do Rafy. I poté, co útok odrazili, Egypťané považovali pobřežní silnici za rozhodující sektor a izolaci Gazy za hlavní izraelský cíl. Tento klam byl posílen útokem na vesnici Abasam jihovýchodně od Chán Júnisu, leteckým bombardováním Rafy a Al ´Aríše a ostřelování samotné Gazy z moře.

Mezitím se chystal hlavní útok po římské silnici z Halsy do El-Audže. Útok začal 25. prosince. Egypťané bojovali úporně, Izraelci nedokázali zajistit sjízdnost cesty z římských dob včas. Po třech dnech těžkých bojů a četných neúspěších dorazili Izraelci do El-Audže těsně po poledni 28. prosince. Izraelci postupovali dál a přešli přes egyptskou hranici na Sinaj. Egyptská obrana se zhroutila. 29. prosince 1948 si zřídily izraelské jednotky, postupující hluboko do Sinaje, základnu v Abú Agejle. Odtud Izraelci podnikli bleskový výpad k silnici mezi Al ´Aríšem a Rafou a k samotnému Al ´Aríši. Pokračovali také v postupu západním směrem do Sinaje až do B´ir Hama a B´ir Hasuna. Izraelcům zůstávala naděje, že přinutí Egypťany odejít z Gazy. Vrchní velení v Tel-Avivu doufalo, že útoky na Al ´Aríš a do hloubi Sinaje by mohly mezi Egypťany vyvolat paniku a přimět je, aby ustoupili z Gazy. Egypťané však z Gazy neustoupili, ve faludžské enklávě se tvrdě bránili a odmítali se vzdát. Po dobytí Abu Agejly 29. prosince Rada bezpečnosti OSN vyzvala Egypt a Izrael, aby přerušily palbu. Egypt, usilující o udržení Gazy a o vytlačení Izraele ze Sinaje, vyzval Arabskou legii a Irák, aby zahájily útok na Izrael kdekoliv jinde, což oslovené strany odmítly. Zajordánci dokonce naléhali na Egypťany, aby stáhli své jednotky z Hebronské vysočiny a dovolili zajordánským silám nahradit je tam, čímž by se egyptské jednotky uvolnily pro službu na jiném místě. Ale Egypťané nechtěli přihlížet, jak Abdulláh rozšiřuje území pod svou kontrolou na Hebronskou vysočinu. Na pomoc Egyptu přišla pouze Británie.

30. prosince 1948 dala britská vláda Izraeli ultimátum, že pokud izraelské jednotky neuposlechnou rezoluce Rady bezpečnosti ze dne 4. listopadu, uplatní proti Izraeli sílu v souladu s britsko-egyptskou smlouvou z roku 1936. Ben Gurion ultimátum odmítl. Ben Gurion odeslal rozkaz evakuovat Sinaj na velitelství Negevské brigády ráno 31. prosince. Probíhající bleskový útok na Al´Aríš se vyvinul v něco mnohem podstatnějšího. Poté, co 30. prosince izraelské tankové a pěchotní síly obsadily letiště několik kilometrů jižně od tohoto města, postoupily kupředu na okraj samotného města. Izraelci však dostali rozkaz evakuovat Sinajský poloostrov.

1. ledna 1949 začal izraelský ústup ze Sinaje, při němž byl cestou zlikvidován strategický most přes vádí Al´Aríš a budovy v Abu Agejle vyhozeny do povětří. 2. ledna 1949 opustily izraelské jednotky Sinaj. Čtyři dny bojovaly izraelské jednotky o obsazení Rafy, Rafa však zůstala v egyptských rukách. 6. ledna 1949 informovala egyptská vláda Spojené národy, že je připravena okamžitě jednat o příměří v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti z 16. listopadu. Izrael přijal zastavení palby, které nabylo účinnosti 7. ledna 1949. Později téhož odpoledne došlo k závěrečné, nerozhodné srážce mezi izraelskými a egyptskými tanky a polopásovými vozidly na silnici z Rafy do Al´Aríše. Kolem 7. hodiny večerní bitva končila. Egypťané kontrolovali Pásmo Gazy, Izrael vyhnal egyptská vojska z Negevu. Jediné egyptské jednotky na izraelské půdě byly ty, které se držely ve faludžské enklávě. Dne 24. února 1949 bylo pod záštitou zprostředkovatele OSN dr. Ralpha Bunche podepsáno příměří mezi Egyptem a Izraelem. 23. března 1949 bylo podepsáno příměří mezi Izraelem a Libanonem. Příměří mezi Izraelem a Zajordánském bylo podepsáno 3. dubna 1949. Izrael kontroloval celý Negev, od pobřeží Středozemního moře severně od Gazy až k bývalé turecké policejní stanici v Um Rašraši u Akabského zálivu a odtud směrem na sever podél Aravského údolí k jižnímu pobřeží Mrtvého moře.

Seriál

  1. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (I.)
  2. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (II.)
  3. STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (III.)

Podobné články

Další články autora

Autor : Hana Lukešová / Kopretina 🕔09.07.2014 📕2.908

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře