Krvavé jaro roku 1945 (2)

Autor : Václav Vlk st. 🕔19.05.2014 📕5.173

Abychom mohli dále prozkoumávat, co se vlastně stalo, musíme si položit základní otázky, které svět zná již od dob starého Říma a dnes je používají kriminalisté:

Základní otázky:

Kdo? - Kdo je pachatel, spolupachatel, poškozený
Co? - Co se stalo, jde o trestný čin, nešťastnou náhodu
Kdy? - Kdy došlo ke spáchání skutku, co nejmenší čas rozmezí
Kde? - Kde došlo ke spáchání skutku, přesné vymezení místa události
Jak? - Jak došlo ke spáchání skutku, způsob jednání, průběh události
Čím? - Čím došlo ke spáchání skutku, nástroje a jejich použití
Proč? - Proč došlo ke spáchání skutku, zjištění motivu, vymezení okruhu podezřelých osob. I my se musíme těmito otázkami zabývat, i když se odpovědi boudou prolínat. Třeba na otázku: KDO?

Kdo a kdy vlastně byl na „místě činu“, tedy v Sudetech a Protektorátu v období jara 1945? Odpověď je podle Sudetendeutsche Landsmannschaft, česky Sudetoněmeckého krajanského sdružení (dále jenSL) naprosto jasná. Prohrávající a nakonec poražení Němci a Češi. A ti se pak mstili na poraženém. Tak tahle odpověď může skutečně uspokojit jen osoby duševně mdlé anebo fanatické zastánce SL.

Ono totiž vůbec není jasné, kdo všechno tady byl, kolik jich bylo a co se s nimi stalo. Byla totiž světová válka, víme?!?

1) Sudetští Němci - Podle statistik z roku 1930 bylo v ČR na území zemí České koruny 3 149 820 Němců. Do 1. listopadu roku 1946 bylo z českých zemí odsunuto celkem 2 170 598 Němců, z toho počtu 1 420 598 osob do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny Německa. S těmito čísly se běžně hauzíruje v diskuzích. Výpočtem zjistíme, že nám nějak chybí 979 222 osob. SL tvrdí, že nejméně 200 000 až 300 000 sudetských Němců jsme zavraždili anebo zemřeli při odsunu-vyhnání. Česko-německá komise se shodla na 15 000 až 30 000 mrtvých.

Takže začněme počítat.

Problém začne hned v tom, že není jasné a nebylo nijak metodologicky určeno, KDO to vlastně byl, ta původní entita - množina osob. Více naleznete zde.

Ani z tohoto materiálu však není jasné, kolik z původního počtu bylo německy mluvících Židů, považujících se za osoby používající jako rodnou řeč němčinu. A nehlásící se ve statistice k židovství. Padesát tisíc, sto tisíc? Možná by to věděli Němci, protože ti je poslali do koncentráků a do plynu, ale veřejně se to neví.

Pak by bylo dobré zjistit, zda jsou anebo byli zahrnuti do výpočtů také tzv. protektorátní Němci z oblastí spadajících pod protektorát. Protože to nebyli sudetští Němci - Brno, Jihlavsko, pražští Němci atd.

Padlých sudetských Němců bylo dle různých údajů 200 000 (uvádějí přátelé SL), jiné údaje však mluví o 300 000 až 500 000. Podle mého soukromého orálního průzkumu mezi sudetskými Němci, kteří zůstali v ČSR, bych odhadoval číslo spíše k poslední sumě.

Wikipedie se mýlí, když uvádí, že „s koncem války byli téměř bez výjimek sudetští Němci odsunuti“. Podle statistik se vystěhovalo jen v letech 1945-6 okolo 90 000 sudetských Němců, kteří dostali osvědčení o svých antifašistických postojích.

Další velká skupina sudetských Němců, v počtu statisíců osob, vůbec nebyla z hospodářských důvodů odsunuta - její počet se mi nepodařilo zjistit, ale ještě v šedesátých letech bylo normální, že se na vesnicích v Karlovarském a Severočeském kraji celkem běžně mluvilo německy. V chemičkách a na dolech pracovali sudetští Němci, kteří se do té doby nenaučili pořádně pro ně těžkou češtinu. Svědků této skutečnosti jsou statisíce.

Podle nejasných údajů začala velká vlna vystěhovalectví těchto osob někdy kolem roku 1962. Bylo jich údajně okolo 500 000. Stačilo prokázat německý původ anebo rodinný svazek a mohli jste emigrovat, většinou do SRN. Tato vlna měla vrchol po roce 1968, kdy bylo jasné, že se na dlouhá léta nic nezmění a vládnout zde bude Sovětský svaz. Z touhy obyvatel ČSSR získat německou „národnost“ si dělali legraci i němečtí úředníci. Říkalo se:

Otázka: „Je to určitě rodem pravý Němec?“ Odpověď: „Určitě, jeho dědeček měl německého ovčáka.

Další značnou skupinou jsou českoněmečtí míšenci, kteří se z taktických důvodů už léta přihlašují k české rodnosti.

Dále říká Wikipedie: „Dalších cca 400 tisíc jich bylo vyhnáno při tzv. divokém odsunu.“ Tak to už je skutečně číslo, kterému se dříve pražsky říkalo posměšně „hausnumero“. Hlavně v něm chybí statisíce lidí, kteří do Protektorátu přišli nejprve jako tzv. národní hosté a desetitisíce utečenců před koncem války.. Podle jiných podkladů do konference vítězných mocností v Postupimi dne 2. srpna 1945 minimálně 700 tisíc sudetských Němců bylo buď divoce vyhnáno, anebo sami uprchli. Z toho jich cca 300 až 400 tisíc uteklo samo před postupující Rudou armádou na základě tzv. Neronova rozkazu, který vydal Adolf Hitler 20. března 1945. Jednalo se zejména o Němce ze severní Moravy a českého sudetského Slezska.

Nějak se nám ale ztratili uprchlíci z Východního Pruska, viz např. zde.

Podle dokumentů byla nemalá část těchto uprchlíků na jaře 1945 například v Ústí, Mostě a snad i Ostrově (nad Ohří. Jednalo se desítky tisíc osob. Jak je započítat?

2) Dále byly na území protektorátu a Sudet statisíce dalších „neregistrovaných“ osob.

Pracovní síly někdy zvané nepřesně „Ostarbeiteři

Zápis z historie Ústí nad Labem: Vedle válečných zajatců vykonávalo na Ústecku nucené práce během II. světové války několik tisíc civilních osob zavlečených z Polska, Ukrajiny a Běloruska, označovaných jako „ostarbeiteři“. Převažovaly ženy ve věku 14-40 let. „Ostarbeiteři“ měli poněkud snesitelnější životní podmínky, které jim umožňovaly alespoň přežít. O nadřazeném a přezíravém postoji nacistické správy svědčí i skutečnost, že se vesměs nedochovala písemná evidence zavlečených pracovníků. Často nalezneme pouze doklad, že v závodě pracovalo 20 kusů (Stück) Polek.

Málo se ví, že v Protektorátu a Sudetech pracovali také Bulhaři a Chorvaté - tisíce mužů při zemědělských pracích a další.

3) Lidé přivlečení na nucené a otrocké práce. Nucená otrocká práce se stala jedním z hlavních bodů obžaloby válečných zločinců před vojenským tribunálem v Norimberku.

Německý název Zwangsarbeiter. Jednalo se o miliony osob na území říše, viz NUCENÁ PRÁCE V NACIONÁLNÍM SOCIALISMU autor TOMÁŠ JELÍNEK © ČESKO-NĚMECKÝ FOND BUDOUCNOSTI - KANCELÁŘ PRO OBĚTI NACISMU.

Značná část se jich pohybovala jak na území Protektorátu, tak v Sudetech. Mnozí z nich se po svém osvobození přidali na stranu Čechů - viz například hřbitov Bulharů padlých za Pražského povstání umístěný na Olšanech.

4) Zvláštní kapitolou jsou váleční zajatci. Ti pracovali v počtu tisíců osob v sudetoněmeckém průmyslu a zemědělství. Jednalo se často o Francouze, Bulhary, Holanďany, Italy a podobně. Bylo jich tolik, protože museli nahradit v továrnách a ve vesnicích, například v Krušných horách, většinu odvedenců do Wehrmachtu.

Jejich počet a rozmístnění by si vyžádaly další studii. Jejich úloha na jaře 1945 byla důležitá. Viz Dějiny Ústí nad Labem: Na území Ústí vzniklo během války 23 táborů nucených prací, z nichž některé zanikly ještě před skončením války. Z cizí pracovní síly, podvyživené nedostatečným přídělem potravin, špatně oblečené a obuté, hromadně ubytované v nouzových ubikacích, se snažili nacisté vyždímat co nejvyšší pracovní výkon.

Přístup nacistické správy k zajatcům byl rasově a politicky diferencovaný. Zatímco francouzští zajatci měli po pracovní době volný pohyb po městě a okolí a mohli navštěvovat hostince a zábavní podniky, sovětští váleční zajatci měli v Ústí nad Labem podmínky srovnatelné s koncentračním táborem. Byli nasazováni na nejhorší práce bez ochranných pomůcek, za náletů nesměli používat protiletecké kryty. Na následky krutého zacházení zahynulo během let 1943-1945 kolem 350 sovětských válečných zajatců. Byli nejprve pohřbíváni na ruském oddělení hřbitova na Ovčím vrchu, od roku 1943 zpopelňováni ve střekovském krematoriu.

Do jara 1945 skrytě pracující a málo početné partyzánské skupiny zažily doslova příval nových členů-vycvičených vojáků, mnohdy uprchlíků z transportů smrti, toužících často po pomstě. Zvláště na Moravě po útěku cca 400 000 Němců - prosím, žádné „vyhnání“, ale útěk na Hitlerův rozkaz - se tak osvobodilo podle pramenů až 12 000 sovětských zajatců. Také v Ústi nad Labem pomohli v květnu 1945 udržet v městě pořádek. Ostatně, město předali do rukou zbylých Čechů sami Němci, což rozzuřilo nacisty. Viz zde.

- K další důležité události (v Ústí nad Labem) došlo asi ve tři hodiny ráno ze 7. na 8. května. Pana Rejzka, úředníka policie, vzbudil v tuto časnou hodinu německý policista Böhme s tím, aby se ihned dostavil na policii, že mu velitel policie chce něco naléhavého říci. V úřadovně Rejzek zastihl shromážděné německé policejní důstojníky, z nichž vystoupil velitel Thiene a řekl: „Pane Rejzku, my víme, proč jste přišel, a dáváme se vám k dispozici.“ A položil služební pistoli na stůl. Tak se vzdala českému úředníku celá ústecká německá policie. Na první výzvu nového národního výboru se hned druhý den dobrovolně přihlásili mnozí úředníci i členové policejního velitelství ke službě se zbraní u policie. Pomáhali zajišťovat majetek policie, především zbraně a kancelářské vybavení, osvědčili se jako tlumočníci, dokonce byli nasazováni v akcích proti malým skupinkám SS a při zajišťování potravin. Později přešli do policejního oddělení okresní správní komise. Tato noční událost rozhodla také o dalším postupu nového, včera ustanoveného orgánu.

Dne 8. 5. 1945 se k Ústí přiblížila kolona jednotek SS a Wehrmachtu, která začala střílet po domech s bílými vlajkami a po osvobozených vězních. Celkem bylo zabito a zemřelo v Ústí v květnu 1945 osmnáct sovětských osvobozených zajatců. Osvobození sovětští vojáci pracovali jako regulovčíci a pomáhali v chodu města.

Zajatci, francouzští, ale hlavně sovětští, se přidávali k odboji, dokonce na Moravě i některé maďarské jednotky. Tak například:

Oddíl Jan Kozina vzrostl z 8 členů 17. 11. 1944 na 483, z toho bylo 272 Čechů, ostatní byli osvobození zajatci. Oddíl Miroslav Tyrš měl k 1. 12. 1944 jen 10 členů, ale 7. května se bojů zúčastnilo již 180 osob, z toho 87 Čechů, Charitonov (Krylov) vykazoval 20. 2. 1945 jen 8 členů, v květnu 1945 tu bylo evidováno již 240 osob. Oddíl Osipov začínal boj s 16 muži, v polovině května měl již 120 příslušníků. Oddíl Žukovský, složený především z osvobozených zajatců, vykazoval v březnu 1945 103 osob, v květnu 1945 již 1124. Operoval v severních a severovýchodních Čechách. Skupina Konstantin-Šalujev vzrostla z 15 mužů na počátku března na 408 v květnu 1945.

Četné informace lze čerpat z kroniky Litomyšle - do města zřejmě došel první transport zajatců od České Třebové. Další pak přicházely od Svitav a snad i od Poličky. Až k samotné Litomyšli procházely pochody smrti od Svitav německým územím, kde zajatci zažili mnoho zlého i od místního obyvatelstva. Při příchodu na české území se zajatci setkávali s podporou a sympatiemi, zvýšil se zde také počet jejich útěků. Podle ne zcela úplných hlášení četnických stanic v okrese Polička, Litomyšl a Vysoké Mýto se dá soudit, že pravděpodobný počet zajatců, kteří uprchli z pěších transportů, činil asi 1200 osob. Velký počet uprchlých zajatců se ukrýval v lesích mezi Prosečí a Českou Rybnou, mnozí se stali příslušníky partyzánských oddílů. Oddíl Stalin, působící na Litomyšlsku, tvořili převážně právě uprchlí zajatci. Josef Grňa z Rady tří odhadoval, že sítěmi této organizace prošlo na Vysočině přes 4000 zajatců.

Zde jsou ti „partyzáni“ posledních minut, o kterých se tak posměšně a pejorativně mluvilo v „dokumentech“ režiséra Vondráčka. A o kterých tak rádi opovržlivě mluví různí čechobijci.

5) Proti Čechům a jejich spojencům - osvobozeným zajatcům - stála však pořád nesmírná síla.

Skupina armád Mitte pod vedením generála polního maršála Ferdinanda Schörnera (25. leden 1945 - 8. květen 1945) ve složení skupiny armád v květnu 1945:

- 7. armáda - generál Hans von Obersfeld

- 17. armáda

- 1. tanková armáda

- 4. tanková armáda

Tyto jednotky v počtu cca milionu plně vyzbrojených mužů bojovaly až do konce, ale mnohé až „přes konec“ do 11. a 12.5. 1945, když Američané uzavřeli dne 9.5.1945 linie a nebrali vojáky bojující na německé straně do zajetí .

Když později v americkém zajetí, kam utekl, maršál Schörner, hlavní velitel uskupení armád Střed se sídlem ve Velichovkách, vysvětloval, proč nesplnil rozkaz hlavního velení wehrmachtu ke kapitulaci 8. května, uvedl, že jej svému vojsku nepředal, protože mu byl znám záměr německého velení soustředit ustupující části armády v oblasti Rakouska a tu držet delší dobu.

Dále zde byly jednotky letectva, gestapa a Schutzpolicie. Vedle armády plnila svoji úlohu i domobrana - Volkssturm, němečtí civilisté, kteří byli připravováni na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střežení železničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům. Ke konci války mnozí z nich fanaticky bojovali proti Rudé armádě, často do posledního náboje, poté odhodili zbraň a nenápadně splynuli s civilním obyvatelstvem.

K 6. 4. 1945 měla v Protektorátě SS k dispozici 67 053 mužů, neznámý počet jednotek SS byl v Sudetech. V lednu 1945 se v „hlavním městě werwolfu“ Ústí nad Labem konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace v českém pohraničí. Organizace se vytvářela od března roku 1945 a vstupovali do ní většinou mladí lidé z řad Hitlerjugend a Svazu německých dívek. Zde je také odpověď na stálé výkřiky o tom, jak Češi za povstání „vraždili“ nevinné německé chlapce, jací „chlapci“ to byli třeba v Brně.

Nacisté byli přesvědčeni ještě koncem dubna 1945, že ubrání pevnost Mitte - tedy Protektorát s kusem Rakouska, když Američané zabránili vytvoření Alpenfestung. Proto naprosto bezohledně vraždili a zastrašovali ještě v té době. Proti lidem v českách zemích stálo tedy odhadem 1,2 až 1,5 milionu ozbrojených vycvičených nepřátel, často odhodlaných bojovat do konce.

Jako odpověď dne 1. května 1945 však začalo povstání.

Abychom si udělali správný obrázek, jaká byla nálada a co se dělo, je potřeba konstatovat, že protiokupačních demonstrací a protinacistických akcí bylo od 1. května 1945 zaznamenáno 978. Šlo o vyvěšování vlajek, odstraňování německých nápisů, ničení orientačních tabulek, manifestace na oslavu osvobození, protestní akce proti přítomnosti německých okupačních úřadů apod. K vyjednávání o převzetí moci došlo nejméně na 127 místech, toto číslo však bude patrně větší. To vše za přítomnosti více než 1,5 milionu ozbrojených nacistů. Ještě chce někdo něco vykládat o zbabělosti národa a jeho zahraničních spolubojovníků?

Odpovědí Němců byl teror.

Autor : Václav Vlk st. 🕔19.05.2014 📕5.173

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře