Jak dodatečně vyhrát druhou světovou válku

Autor : Václav Vlk st. 🕔17.05.2014 📕6.079

aneb Co nám k tomu může říci Mistr Sun? 

Sun-c’ (či Sun Tzu, 544 př. n. l. - 496 př. n. l.), též známý jako Mistr Sun, byl geniální vojenský stratég, který žil v Číně před 25 stoletími. Velel vojskům krále Wei a údajně vždy zvítězil. Svoje úvahy o tom, jak porazit nepřítele, zapsal v knize UMĚNÍ VÁLKY (v češtině vyšla v roce 2005). V ní říká:

Ti, kdo jsou znalci umění války, pokoří armádu nepřítele bez boje. Dobývají města, aniž by na ně museli útočit, a porážejí vlády, aniž by museli s nimi dlouho bojovat.

Stanovil dodnes platných třináct „zlatých zásad“. První z nich říká: Diskredituje vše, co je v zemi protivníka dobré.

Tyto zásady diskreditace protivníka se hojně využívají v politickém boji dodnes. Nejúčinnější je využít aktivisty nalezené uprostřed nepřátel. A na ně lze použít geniální hlášku Jana Wericha: „Někdo to dělá z blbosti a někdo za cizí peníze.“ Takže, tak nějak tradičně už od svého mládí čítávám od různých rádoby vzdělanců vyprávěnky o tom, jak jsou Češi – případně dříve Čechoslováci - banda jedna mizerná a nevzdělaná, zbabělá a zlodějská… Některé z nich uhranul pokřivený a překroucený výklad spolubojovníka mého otce za okupace, profesora Černého a jeho „Pláč koruny české“, na který se často odvolávají.

Ale obecně jde spíše o převzetí protičeské propagandy, jež vznikla hlavně v době národnostních bojů mezi Čechy a Němci a byla dovedena do „dokonalé propracovanosti“ nacistickou propagandou. Dikci, argumentační klišé a touhu co nejvíce ponížit národ převzali od nacistů a kolaborantů po válce komunističtí novináři (šlo často o tytéž osoby ve službách týchž redakcí). V poslední době začíná i na této ideologické a propagandistické frontě přituhovat. Od nadávek do blbých a neschopných a nekulturních „Čecháčků“ (slovo Čecháček je nešťastný slovní vynález prof. Černého) jsme se dostali k tomu, že jsme často označováni za národ barbarských genocidních vrahů, po jejichž zemi jsou rozesety desetitisíce hrobů nevinných Němců. Národa, který se nechce vzdát myšlenek super-vraha Beneše, který je náhradním fackovacím panákem za vše československé a české...

Po převratu v roce 1989 - ihned po tom, co opadla vlna nadšení – se opět objevily články hanobící cokoliv české. Začalo se třeba mantrou, tvrdící, že našinci neumějí řídit auta, zatímco řidiči v cizině, třeba v Německu, jsou daleko dokonalejší. Viz počet smrtelných havárií. Aniž by byl brán v úvahu technický stav silnic a vozidel. Z obrovských nákupů našeho levného alkoholu cizinci – Poláci, Němci, Rakušané, pivní zájezdy Angličanů - byl vyprefabrikován obrázek Čecha, největšího alkoholika na světě, atd. (Aby se jim toto nestalo, odmítli Lucemburčané nechat se řadit do nějaké „ligy alkoholiků“, protože u nich je prodej alkoholu také ovlivňován podobnými faktory.)

Dokonce někteří redaktoři a „myslitelé“ hlásali, že prý se nemyjeme a smrdíme v tramvajích a metru. A že je to určitě pravda, neb jim to tvrdili vzdělaní a světa znalí cizinci - dotyčný opakovatel tohoto názoru asi nikdy sám nejel metrem ani v Praze ani třeba v Madridu anebo Berlíně a předpokládal, že jeho čtenáři také ne. (Ve skutečnosti smrad v metru skutečně krátce byl, ale šlo o dobu, kdy si z metra udělali bezdomovci noclehárnu a než se je podařilo vypudit.)

Mimořádně oblíbené je tvrzení, že si neumíme vládnout. Dále že jsme kulturně zaostalí, protože nemáme 70 % vysokoškoláků. A hlavně, jak tuhle opět sdělil v MfD „Trilobit“ Pavka Kohout, všechno, co tady dřív bylo (zřejmě nashromážděné geniální vládou soudruhů a vydřené mozoly naší pracující třídy), už jsme rozkradli a vytunelovali. Moc se mi to líbí od bývalého superbolševika (už se sice polepšil, ale to asi ty myšlenkové návyky z mládí, co?!), který v roce 1949 nadšeně jásal nad největší krádeží zorganizovanou v tomto území stalinisty - znárodněním. Bílá hora hadr! A vůbec mu při předvádění své „geniality“ nevadí fakta. Třeba že máme skoro nejmenší státní dluh v Evropě, koruna je mimořádně pevná, obchody jsou plné, divadla vyprodaná a vůbec vzdorujeme celkem úspěšně světové krizi. A nakonec si k překvapení všech intošů zvolíme vládu slibující více-méně spoření a šetření.

Od obyčejných nadávek se tak přešlo do jiné módy. Hlásat, že Československo a jmenovitě Češi jsou vlastně váleční zločinci. Vypukla - zdánlivě náhle - přímo epidemie „objevování nových skutečností“ – tedy zločinů československé a české soldatesky. Mezi „pokrokovými“ intelektuály dosáhla už takového rozměru, že se nad ní zamyslel i Petr Kubica v příloze DOK v Respektu č. 23/2010. V článku Osvobození. Osvobození? se zamýšlí nad tím, jak čeští dokumentaristé a ČT ve svém vysílání presentovali v poslední době druhou světovou válku. Například říká: „V exhibici špatných českých vlastností v žírném (filmovém) westernu „Je třeba zabít Sekala“ vystupuje z chóru podlých majetnických sedláků jako hlavní zloduch interbrigadista = kolaborant a udavač, z jehož přepjatě zrůdného typu si dělal legraci už Andrej Stankovič v článku Satan na dně.“ (Pro mladší čtenáře: čs. interbrigadisté byli většinou levicoví idealističtí dobrovolníci, bojující v občanské válce ve Španělsku na straně republiky, viz zde.) Ostatně ve filmu Je třeba zabít Sekala je krásně vidět skutečné kořeny a ideové rozpoložení jeho autorů. Negativními hrdiny jsou „statkáři“ (dle bolševické hantýrky kulaci, kterých jsme se zbavili jen díky kolektivizaci, zabavením jejich majetků a založením JZD). Stalinistická nenávist vůči interbrigadistům, většinou statečným a zkušeným a hlavně samostatným lidem, cpaná nám do hlavy komunistickou propagandou padesát let, leze z filmu jako druhé hlavní základní poselství. Kladným hrdinou je prakticky „proletářský“ typ jak z dob reálného socialismu. Prakticky všechny osoby českého původu - až na výjimky - jsou líčeny jako strašní hajzlové a lotři bezcharakterní. A česká kritika byla z tohoto filmu úplně hotová. Myšlenkové poselství filmu, že co Čech - tedy, pardon, co Moravák -, to gauner, zřejmě nevadila.

Z dlouhé řady programů a dokumentárních děl vysílaných Českou televizí k výročí 65 let skončení války a okupace Československa, jak konstatuje Petr Kubica v Respektu, pouze dva příběhy z cyklu „Neznámí hrdinové“ vyprávěly o Češích, kteří s nacisty bojovali. Další svérázné dokumenty se týkaly - bez hlubšího vysvětlení divákům a bez nějakého rozboru situace - „senzačním“ námětům. Třeba tomu, jak sovětské šturmoviky (bitevní letadla) střílely omylem na shromážděné lidi nebo jak Američané zabíjeli bombami lidi v Praze. Ostatně, oni vůbec Spojenci, ať západní anebo východní, skončili v této přehlídce skutečně hanebně. Proč asi?!?

Pro vysvětlení tohoto postoje lze použít slova pana Petra Kubice. Cituji: „… dokumentovaná svědectví a umělé příběhy vybízejí k tomu, aby hanba za některé (české a spojenecké - pozn. aut.) činy mohla být povýšena na přistoupení k vině, jež zlo(mezi Čechy a Němci a mezi nacisty a protinacistickou koalicí) učiní vzájemné a rovnocenné… Je-li v této podivné logice páchané zlo vnímáno jako srovnávací veličina, pak je nezbytné, aby byli Češi představeni jako kolaboranti, vrazi a jen příležitostní hrdinové…

Kdo čte například diskuze na Psu k mým článkům (ale i třeba na Aktualitách cz.) na toto téma, ví, že nejvíce nenávistné příspěvky používají tradičně slova „Čecháček“, zásadně tvrdí, že vražd Němců se zúčastnili pouze bývalí kolaboranti nacistů, že vyhnání Němců je neodčinitelný zločin atd. Vliv mediální propagandy, snažící se za každou cenu očernit i evidentně kladné skutečnosti - například Pražské povstání (zúčastnili se jej údajně hlavně bývalí kolaboranti), protinacistický odboj (byl údajně zanedbatelný a daleko víc bylo údajně „udavačů) atd. - má tedy dosti reálný dopad. A to i když odečteme příspěvky zasílané z Německa a Rakouska.

Mimo jiné to tvrzení, že povstalci v Praze a partyzáni a podobně byli zásadně jen bývalí kolaboranti, vymyslela komunistická propaganda (ta většinu z nich později označila za agenty imperialismu a mnoho z nich odsoudila k dlouholetým žalářům), když se dala do likvidace odboje, který jí mohl být nebezpečný. Od té doby se však také stala běžnou součástí té nejhnědější sudetské propagandy. Dneska se vrací po důkladné ideologické masáži a v koncentrovaném hanobení Čechů a jejich dějin v postojích mnoha takzvaných novinářů a umělců. (Doporučuji čtenářům si článek „Osvobození. Osvobození?“ v Reflexu vyhledat.)

Aby mohla být tato propaganda diskreditace čehokoliv v Československu - prvorepublikové demokratické politiky, statečnosti odbojářů i vojáků - účinná, je potřeba zajistit, aby manipulátoři dělali to, co doporučuje ve svém díle Sun-c’. (Bod č. 4 Zlatých pravidel): „Využívejte ke spolupráci osoby nejpodlejší, nejlhavější a morálně nejodpudivější.

A také vše, co se naskytne. Třeba to, že se komunistické Československo snažilo zdiskreditovat nejen první republiku, ale i celý český protinacistický odboj. Protože jeho účastníci mohli být potencionálně nebezpeční další totalitě. Vyvolávala záměrně strach z Německa a sudetských Němců a stavěla se do role jediného zachránce (i většina jejích vlastních bojovníků proti nacismu byla persekvována anebo skončila v kriminálech) a z toho stejného důvodu také falšovala dějiny.

Druhá strana – německá - však nedělala nic moc jiného, jen v demokratičtějším hávu. V Německu neoblíbení a přezíraní sudetští Němci a jejich odsun, tedy po německu „vyhnání“, byli využíváni jako strašák před komunisty. Každý Čech byl označován hlavně v bavorském tisku a v tisku nakloněném CSU a landsmašaftu za komunistu a spoluviníka genocidních zločinů zrůdného Beneše. Ostatně, Beneš jako zločinec je oblíbenou figurou jak u komunistů, rychlokvašených českých hurádemokratů, henleinovců, tak všech nacistických nostalgiků dodnes

Komunismus zanechal český a slovenský národ naprosto historicky nevzdělaný. (Slováci jsou v tomhle namočeni s námi víc, než si mysleli, jak ukazuje dnešní situace). A v názoru výkladu tedy rozkolísaný. Druhá strana ideového a národnostního konfliktu, tedy němečtí nacionalisté, jsou na tom lépe. Mají takzvaně „jasno“. Např. mnozí sudetští Němci i tzv. Velkoněmci, snící o jednotném germánském státě od Štrasburku přes Prahu a Vídeň po Královec stále opakují tezi vymyšlenou Goebbelsem a vyhlášenou Hitlerem (projev z 1. 9. 1939), že za rozpoutání druhé světové války jsou vlastně vinni Čechoslováci (hlavně Beneš) a Poláci (hlavně Piłsudski). Ti toto období dějin pečlivě studovali a jeho mediální výstupy upravovali ve svůj prospěch. A svoje poznatky dnes používají i v současné propagandistické ofenzivě proti nám.

Proto je mimořádně záslužným činem, že Český rozhlas - Radiosevis vydal na CD dílo zvané „Druhá světová válka“ (v mp3, spustit lze na každém PC). V třinácti hodinách mluveného slova a na doprovodných interaktivních mapách a obrazech naleznete věci, o kterých možná nic nevíte. Slyšeli jste někdy, jak se předseda vlády ČSR Milan Hodža marně snaží vykládat, že Hitlerův projev o sudetských Němcích z 20. 20. 1938 není vlastně otevřené vyhlášení války všemi českému, a jak se snaží se trapně kličkovat? Poslechněte si ho a porovnejte s dnešními projevy státníků EU vůči muslimským fundamentalistům nebo s některými články „odborníků na Maďarsko“ v našem tisku.

Věděli jste, kdy začalo sudetoněmecké povstání? Víte vůbec - ono se o tom mlčí - že Henlein na rozkaz Hitlera rozpoutal v čs. pohraničí povstání? (CD část 5 – Povstání sudetských Němců 15. 9. 1938 – záznam hlášení pronacistické radiové stanice, nazvané drze „Pravda vítězí“, vysílající z nacisty obsazené Vídně).

Na interaktivní mapě si můžete přehrát, jak Maďarsko, tradiční spojenec Německa, obsazuje v listopadu 1938 jižní Slovensko, východní Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu. Část svého území také musí předat Maďarsku v srpnu 1940 Rumunsko. Poslechli jste si Orbánův projev k národu a podívali se, kde všude chce nalézt „nové maďarské občany“? Zajímavý názor na věc a další doklady o ní můžete nalézt na blogu Václava Klause mladšího.

Abyste věděli, jak číst a poslouchat některá slova dnešních vykladačů dějin, poslechněte si třeba projev Emanuela Moravce, hlavního kolaboranta s nacisty, na shromáždění na Staroměstském náměstí po smrti Heydricha (CD, část 49). Jen malou poznámku o shromáždění 60 000 lidí. Účast byla povinná pro státní zaměstnance a vybrané zaměstnance velkých fabrik. Odmítnutí se rovnalo tzv. „souhlasu s atentátem na říšského zastupujícího protektora“, za což byl trest smrti pro celou rodinu. A přesto se najdou osoby, které na základě o účasti na vynucené demonstraci tvrdí, že „Češi jsou národ kolaborantů“. Chtěl bych je vidět, jak „statečně odmítnou“ a půjdou se s celou rodinou nechat zastřelit na střelnici v Kobylisích.

O většině událostí, které najdete na CD, asi nevíte. V dějepisu nebyly, knih o nich vychází málo. Já mnohé z nich taky neznal. Takže, pokud chcete o této době něco vědět, zakupte si to. Jste-li učiteli, ukažte žákům třeba interaktivní mapu, jak Hitler obsazoval Evropu a Afriku. A jak pak prchal. Nebo jim pusťte projev „zrádného“ generála Vlasova, který pomohl zachránit v květnu 1945 Prahu. Nebo autentické vyprávění vězně z Osvětimi z roku 1945.

Já bych to CD doporučil i redakcím České televize, aktivnímu režisérovi Bambuškovi, co se tak angažoval ve věci Postoloprty, aktivistické skupině Ztohoven, novinářům z Aktuálně.cz, ale i některým psavcům z MfD a mnoha a mnoha dalších medií. Nebudou potom, pokud nepomlouvají vše české jen z hlouposti či za peníze, tvárnou hračkou v rukách těch, kteří používají zásady ideologického boje dle Sun-c’.

A hlavně doporučuji koupit si tohle dílo nám samým a našim dětem. A abychom se my sami - ani je - nenechali tolik oblbovat cizí propagandou. Protože o skutečnou pravdu nikomu nejde. Doporučuji to i panu Vondráčkovi, který vytvořil, snad po nacistickém Židu Sísovi, největší deflamační dílo svou vyprávěnkou o vraždících Češích 10. 5. 1945, uvedenou ČT jistě zcela náhodně ve výročí konce války.

Co dokáže tato propaganda, jsem zažil loni sám. Seděli jsme s přáteli na setkání milovníků literatury. V klidu u stolu popíjíme kávu a víno a vyprávíme si. Najednou k diskutující skupince sedící ve foyer v křeslech přistoupí dva mladí lidé, mladík a dívka, a oboří se na mě: „Co to pořád píšete o těch Sudeťácích! My se nechceme do smrti stydět za ty hrozné vraždy,“ doslova na mne vyplivl mladý muž s výrazným brněnským akcentem. Koukali jsme dost nechápavě,takže dívka dodala „Myslíme ten hrozný poválečný pochod smrti z Brna, jak tam Češi zavraždili ty tisíce nevinných Němců.

Kolega jen zvedl hlavu od kávy a povídá: „A kdo vám říkal, že byly těch mrtvých tisíce? A proč si myslíte, že to byl pochod smrti? Víte vy vůbec, co byly pochody smrti z koncentráků?

No a co to mohlo být jiného, než genocidní pochod smrti! Dyť tam hnali nevinné staré ženy a mladé kluky, skoro ještě děti...“ vykřikovala rozčilená mladá dáma. „To určitě nebyli žádní nacisti…

Kolega, slovenský historik, se klidně napil vína, podíval se nahoru a pravil: „No, já tedy náhodou vím, že velká část starých Němek z Brna, jak dokládají dokumenty, byly fanatické nacistky. Jo a ti mladí kluci byli prakticky všichni v Hitlerjugend. A oddíly Hitlerjugend koncem války páchaly tisíce vražd na civilních obyvatelích.

Oba mladí koukali s otevřenou pusou. Něco si brumlali a vyklidili pole. Proti známému historikovi si netroufli moc protestovat.

Celé to neustálé hanobení všeho československého a českého je jako vystřižené z příručky Mistra Suna-c’:

1. Zasévejte mezi obyvatele nepřátelského státu vášně a neshody.

2. Stavějte mladé proti starým.

3. Vysmívejte se tradicím vašich protivníků.

A pro objasnění ještě jeden citát z Mistrovy knihy Umění války: „Jen ten, který používá právě takové prostředky a dokáže je využívat k zasévání rozkolu a zmatku nepřítele, takový člověk dokáže vládnout a velet.

Mnohé z logiky česko-německých vztahů nám objasní třeba George Friedman. Ten ve své knize Příštích sto let, říká: Rozumní lidé nedokáží předvídat budoucnost. …. starý slogan je potřeba opravit: „Buď praktický, očekávej nemožné“ … tomu se říká geopolitika…

Jak geopolitika, tak ekonomika předpokládají, že se (političtí) hráči chovají racionálně. Tedy že znají vlastní krátkodobé zájmy (myšleno v horizontu několika desetiletí).

Geopolitika dále předpokládá (říká autor) dvě věci: Za prvé, že se lidé organizují do útvarů, které jsou větší než rodiny, a pokud tak činí, musí se nutně zabývat politikou. Také předpokládá, že lidé chovají přirozenou věrnost prostředí, do něhož se narodili, tedy věrnost lidem a místům (to je z geopolitického hlediska pochopitelný trvalý postoj velké části Sudetských Němců).

Věrnost kmeni, městu anebo národu je lidem přirozená... na identitě záleží… Vztah mezi národy je v lidském životě zásadní, což znamená, že možnost války je všudypřítomná… (konec citace).

Tak tohle tvrzení se určitě všem eurohujerům a multikulturalistům, ale i „bojovníkům proti českým zločinům“ nebude líbit. O to víc, jak ukazuje poslední vývoj v Evropě i ve světě, že stále platí. Všechny ty údajně nově „objevené“ viny na české straně slouží jen k upevnění sounáležitosti druhé strany, která svůj minulý nacionální boj – pro ně samotné překvapivě a pro mnohé z nich dodnes nepochopitelně - prohrála. Když zdánlivě stála těsně před „totálním vítězstvím“.

Tito bojovníci proti tomu Versailleskému omylu – jak vznik ČSR nazývají - jsou dnes v Německu i Rakousku v menšině. Jako je tomu dnes i jinde. Stačilo pár let a v Maďarsku už jsou najednou jejich pobratimové a spojenci ve většině. A hned hrozí když ne válka, tak konflikt. Se Slovenskem a nejen s ním. Dějiny nikdy nekončí! Fukuyama se strašně mýlil.

Němci se ve strašném záchvatu celonárodního – či spíše celogermánského - šílenství pokusili za druhé světové války své neárijské, ale i vlastní demokratické spoluobčany a hlavně své sousedy vyvraždit. Pokusy postavit genocidní plány německých nacionálních socialistů na stejnou úroveň jako poválečné vyrovnání s jeho vyznavači včetně činů z války vyplývajících je pokusem změnit výsledek války. A tím ji nutně tu válku, začít znovu. Třeba poněkud jinými formami. Ale začít.

Donutí-li nás (tím hůř, že za pomoci našich vlastních vzdělanců) „zapomenout“ naši skutečnou historii a nahradí-li ji pseudohistorií, budeme si tu skutečnou muset prožít znovu. Geopolitika je neúprosná. Kdo v ní neobstojí, ten tady příště nebude. O tom se přesvědčili v dějinách ke své škodě daleko větší, slavnější a významnější národy, než jsme my. Základem úspěchu menších národů je vzdělanost. A bez znalosti historie není vzdělanosti

Autor : Václav Vlk st. 🕔17.05.2014 📕6.079

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře