Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 2.

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔06.05.2014 📕5.790

Seriál

  1. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 1.
  2. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 2.
  3. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 3.

Podobné články

Další články autora

Pokračování z předchozí části...

V přechozí části jsem se věnoval především druhům homininů, které jsou považovány za předchůdce rodu Homo. V této druhé části bychom se však blížeji podívali na jednotlivé zástupce rodu Homo. Předem upozorňuji, že zejména ohledně 4. fáze existuje celkem výrazná polemika - debata je řízena jednou základní otázkou: Lze tyto druhy již považovat za druhy Homo? (jenom pro připomenutí - od 40. let byla spodní hranice objemu mozku pro zástupce Homo definovaná sirem Arthurem Keithem jako 750 cm3 - odvozeno na základě srovnání variací velikosti mozků goril a lidí).

4. fáze - Přechodné druhy - Rané inteligentní druhy a oportunističtí všežravci

Superdruh: Homo habilis

Druhy/poddruhy: Homo habilis (Australopithecus habilis), H. rudolfensis (Australopithecus rudolfensis), ?? Kenyanthropus platyops

Obecné charakteristiky: Rané druhy Homo vykazují smíšené rysy, v některých znacích jsou podobní australopithecinům, avšak vykazují větší mozky a obličejovou/zubní redukci. V absolutním měřítku mozek přesahuje 600 g a odhady EQ jsou zhruba kolem 3,0. Raný Homo je bohužel málo znám po stránce post-kraniálního skeletu, nicméně někteří z jedinců vykazovali podobnou strukturu australopithecinům (délka a poměr končetin, tvar lebky, klouby, apod.), v dalších rysech zase naopak progresivní prvky (palce u nohou blíže ke zbytku prstů, nikoli příčně; posuny v pánevní kosti, lebka). Vzhledem k tomu, že v této skupině není ještě příliš ustáleno správné přiřazení do taxonomie, je těžké odhadovat pohlavní dimorfismus (předpokládá se však výrazný; stejně tak některé předpokládané rysy jejich chování odvozené z paleoekologie a socioekonomie poukazují na silný dimorfismus). Tento homo je také považován za prvního hominina používajícího a vyrábějícího kamenné nástroje (v posledních letech však výzkumy ukazují, že i a. afarensis a a. boisei používali kamenné nástroje). Raní Homo jsou také považováni za ve vzrůstající míře všežravé jedince.

Různost: Raní Homo jsou standardně rozdělováni na dvě formy - menší a gracilní homo australopitheciního typu (habilis), který vykazuje určité navýšení objemu mozku a redukci v obličejové části.


Obrázek 5: Srovnání lebky australopithecus africanus a homo habilis - již z tohoto srovnání je vidět velká podobnost základních charakteristik: vystupující spodní část, nadočnicové oblouky, zúžená postorbitální lebeční kost (i přestože redukované u habilis) atd.

Druhou formou je pak více megadontní forma s větším mozkem a širším tvarem obličeje podobným více modernímu člověku (rudolfensis).


Obrázek 6: Srovnání dvou druhů přechodných fází homininů - vlevo pak rudolfensis a vpravo habilis. Hlavními znaky odshora dolu:

1) Rudolfensis: relativně velká mozkovna; širší a plošší obličej; zmenšené nadočnicové oblouky; širší třenové zuby a stoličky  

2) Habilis: malá mozkovna; malý obličej s ustupujícím profilem; silný zvýrazněný nadočnicový oblouk (hrbol, oblouk a brázda), týlní kost s výraznými „rohy

Kenyathropus platyops je velmi těžký zařadit:

  • Někteří soudí, že se jedná o paralelně vyvíjející se linii vedoucí od archaického Australopithecus anamensis až k jednomu ze zástupců raných forem rodu Homo, např. k Homo rudolfensis.
  • Jiní se domnívají, že odlišnosti Kenyathropa jsou důkazem relativně rychlého nárůstu počtu druhů během stejné éry, z nichž jen některé vyvrcholily linií vedoucí k rodu Homo, není důkaz, že Kenyanthropus platyops není jednou ze slepých větví.
  • Posledním názorem je, že se jedná o špatné zařazení a je potřeba přezkoumat (např. se usuzuje, že může jít o A. afarensis) - T. White.

Základní znaky tohoto hominina jsou - kapacita mozkovny zhruba 350 cm3 (tedy zhruba podobně jako šimpanz), obličejová část je podobná H. rudolfensis tedy širší, obecně není tolik ustupující jako u australopitheků. Zuby pak představují mix mezi člověkem a šimpanzem.

Datování: H. habilis 1,8-1,44 m., H. rudolfensis 2,2-1,7 m., K. platyops 3,5-3,2 m.

Ještě než bych přešel do popisu 5. fáze, rád bych ještě upozornil na jednu specifičnost, která není moc obecně známa. Mezi 4. a 5. fází je z pohledu anthropologie velký posun mezi tzv. evolučními stupni, v angličtině je nazýváno jako „grade shift“. Předchozí 4 fáze na sebe plynule navazují - tedy před-australopithekové, pak australopithekové a pak rané formy Homo. Nicméně mezi druhem Homo erectus a H. habilis + rudolfensis je velký, velmi výrazný, evoluční posun/skok.

5. fáze - Pozdní inteligentní druhy a oportunističtí všežravci

Superdruh: Homo erectus

Druhy/poddruhy: Homo erectus, H. ergaster (H. erectus ergaster), H. heidelbergensis, H. antecessor, ?? H. georgicus, ?? H. cepranensis

Obecné charakteristiky: Pleistocénní Homo jsou obecně větší než dřívější pliocenní australopithecini a Homo, s objemem mozku mezi 800-1200 cm3 (EQ jednotlivých druhů jsou větší než 3,0). Plný bipedalismus a vzpřímené držení těla je již vyvinuto, nicméně s velmi vyvinutou muskulaturou. Zuby jsou menší a mikroskopické opotřebení vykazuje, že došlo poprvé k použití technologie úpravy jídla (např. tepelná úprava a obecně použití ohně). Významným rysem v potravě je také silný základ v lovu/konsumaci masa - poprvé tak vidíme u homininů, že masová potrava tvoří velmi významnou položku potravy. Pohlavní dimorfismus, kde znám, zůstává stále významným. Avšak např. růstové charakteristiky se posunuly směrem k současným lidským. Obecnou charakteristikou je významější použití kamenných, dřevěných nástrojů či nástrojů z kostí.

Různost: Homo z doby pleistocénu jsou velmi variabilní. Obecně převažuje trend ke zvětšování mozku, zejména v Africe a Evropě (h. heidelbergensis) a také trend zvětšování robustnosti a muskulatury (zejména afričtí h. heidelbergensis). Rané formy z Afriky (raní h. ergaster) jsou charakterizovány napřímením, velkým vzrůstem s váhou kolem 50 kg. Pozdější formy h. erectus jsou pak větší a robustnější (více než 60-70 kg) než ergaster (52-65 kg). Pozdní H. heidelbergensis je pak velmi často vysokým a robustním druhem (naleziště v Bode a Petralona) (55-80 kg). Většina druhů již také vykazuje významné vnitrodruhové odlišnosti v závislosti na geografii (např. odlišnosti asijských H. erectus od těch z Blízkého východu, apod.).

1) Homo ergaster - obecně je považován za přímou vývojovou linii z H. habilis či H. rudolfensis (i přestože poslední výzkumy ukazují koexistenci na dobu zhruba 500 tis. let!). Jako takový však vykazuje některé důležité změny - významné snížení pohlavního dimorfismu (rozdíly zhruba 20 %), zvětšení kapacity mozku, napřímení a s tím spojené změny na kostře (změny pánve; pletence ramenního; kolenních a stehenních kostí; včetně poměrů končetin vůči zbytku těla; a změny v lebeční oblasti). Významnou změnou oproti předchůdcům je pak redukce ochlupení těla, zmnožení potních žláz a vznik nového termoregulačního systému.

První druh Homo, který významně inovoval některé kamenné technologie (přechod z technologií Oldovan k Acheuléen; zahrnuje především pěstní klín, ale i sekáče, polyedry (sféroidy), drasadla a zoubkové nástroje). Je zajímavé, že k oddělení Homo erectus došlo před tímto přechodem a u asijských Homo erectus tento technologický komplex není znám.

2) Homo erectus - v současné době převažuje názor, že H. erectus představuje především asijského hominina, který se oddělil z afrického H. ergaster a dále se vyvíjel - zvětšování mozkovny (Jáva, až 1100 cm3), zvýšení pohlavního dimorfismu (rozdíly až 25 %), dále větší vzrůst postavy (průměrná výška byla zhruba 1,79 m, což znamená, že např. v současné době pouze zhruba 17 % populace mužů je větších), typická postava z tropické oblasti (tedy štíhlá atletická postava s delšími končetinami). Nicméně v základních charakteristikách skeletu se jedná o velmi podobného Homo ergaster, přičemž některé pozdní formy erectus jsou pak již významně regionálně odlišné. Hlavními nalezišti jsou pak:

- Izrael: Ubeidiya

- Indonésie (Jáva): Modjokerto, Sangiran, Trinil, Ngandong

- Čína: Yuanmou, Lantian, Zhoukoudian, Peking, Nanking

Podle těchto nalezišť pak někteří anthropologové odlišují poddruhy jako např. Homo erectus yuanmouensis, Homo erectus nankinensis, Homo erectus pekinensis, Homo erectus soloensis apod.


Obrázek 7: Srovnání lebek klasického Homo sapiens a Homo erectus

Homo sapiens (po směru hod. ručiček) - mírné postorbitální zúžení lebky, chybějící sagitální hřeben,  zakulacená týlní kost, menší dolní čelist, relativně malé zuby, relativně malé obličejové kosti, mírný nadočnicový oblouk, kolmé čelo

Homo erectus - výrazné postorbitální zúžení lebky, sagitální hřeben, týlní hrbol, ostře ubíhající týlová kost, velká dolní čelist, relativně velké zuby, velké obličejové kosti zejména velké očnice a velké vstupy do nosní dutiny, výrazný nadočnicový oblouk; nízké, ploché čelo

3) H. heidelbergensis/H. rhodesiensis - H. heidelbergensis byl původně označován také termínem raný moderní homo sapiens. Aby situace byla ještě komplikovanější, některé nálezy považované v dnešní době za H. heidelbergensis byly klasifikovány jako H. rhodesiensis. V současné době je však spíše většinový názor, že je lepší považovat H. heidelbergensis za samostatný druh (s případným rozdělením archaičtějších forem jako H. rhodesiensis a modernějších forem jako H. heidelbergensis). V každém případě se předpokládá, že se jedná o předchůdce, jehož další evolucí vznikly dva významné druhy moderního člověka - Homo sapiens a Homo neanderthalensis (oddělení zhruba před 300 tis. lety). 

Obecně jej můžeme charakterizovat jako robustní jedince vysokého vzrůstu, navzdory pobytu v chladných pásmech (mužští jedinci 175 cm, 55-80  kg). V pozdních formách zejména z Evropy se objevuje již přizpůsobení pobytu v chladnějších podmínkách (zkrácení končetin k poměru k tělu, subtilnější, zavalitější, širší postava). Lebka vykazuje některé progresivní znaky směrem k modernímu člověku, jako zvětšení mozkovny na 1200 cm3. Na druhou stranu některé znaky zůstaly víceméně podobné ergaster či erectus (masivní nadočnicový oblouk, ploché ustupující čelo, podlouhlá lebka z profilu). Jedná se o první druh Homo, který si budoval skrýše z dřeva a kamení. Velmi častým bylo také používání dřevěných oštěpů, heidelbergensis je považován za prvního lovce, který byl schopen lovit i větší zvířata.

4) Homo georgicus - jak již samotný název napovídá jedná se o druh hominina, který byl nalezen na území dnešní Gruzie. Do dnešních dní není ještě velmi akceptovaná klasifikace i díky tomu, že tým anthropologů vedený Davidem Lordkipanidzem několikrát překlasifikoval samotné nálezy - v roce 2002 byl nález prohlášen za nový druh H. georgicus, v roce 2005 však došlo díky nálezům dalších kosterních pozůstatků k překlasifikování na H. erectus georgicus, tedy pouze jako poddruh H. erectus. Dalšími vykopávkami pak však došlo k tomu, že bylo zjištěno, že v oblasti se nacházely vedle sebe dva žijící druhy homininů (H. ergaster a H. georgicus). V roce 2010 tak došlo opět ke klasifikaci některých nálezů jako H. georgicus, ve velmi podrobných zprávách byly identifikovány hlavní rozdíly mezi oběma druhy. Avšak v roce 2013 se autoři přihlásili do tábora tzv. lumpers (v extrémní formě lumpers považují celkový vývoj člověka pouze za vývoj dvou druhů Homo sapiens a Homo habilis s různými místními a časovými variacemi) a prohlásili, že všechny lebeční nálezy jsou pouze variací H. erectus (oficiálně tak nálezy označují jako Homo erectus ergaster georgicus) - na druhou stranu i někteří západní autoři (např. I. Tattersall) dále tvrdí, že se jedná o dva druhy (zejména lebka 5). Analýzy však dále pokračují pro postkraniální skelety, zuby a čelisti, takže brzy se dočkáme dalších zjištění. 

Obecně však ohledně H. georgicus (či H. erectus ergaster georgicus) můžeme říci, že je charakterizován jako bipední hominin velmi malého vzrůstu - průměrná velikost pouze 1,3 m. Dalším znakem je velký pohlavní dimorfismus (ženské příslušnice s menším vzrůstem a robustností). Kapacita mozkovny byla jedna z nejmenších, mezi dosud známými druhy Homo, pouze cca 600 cm3

V posledním díle pak budu pokračovat v popisu variací Homo antecessor a Homo cepranesis a datací jednotlivých druhů z 5. fáze. Samozřejmě blíže přiblížím i 6. fázi - Technologičtí kolonizátoři a dominantní všežravci.

Seriál

  1. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 1.
  2. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 2.
  3. Anthropogeneze aneb stručné kapitoly z historie vývoje člověka - část 3.

Podobné články

Další články autora

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔06.05.2014 📕5.790

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře