Tačikawa Ki 54 [Hickory]

Tachikawa Ki-54 - přehled verzí
Tachikawa Ki-54 - přehled verzí
キ54一式双发高等练习机 / - / Hickory



Ki-54Ia určené pouze pro výcvik pilotů
Ki-54b určená pro výcvik kompletních posádek vícemotorových letadel
Ki-54Ic lehká dopravní verze bez střelišť
Ki-54Id protiponorkové 8x 60 kg hlubinných pum
Ki-110 celodřevěný prototyp
Ki-111 tankovací letoun - pouze projekt
Ki-114 silně překonstruovaný Ki-110



Uživatelé:
Japonsko Císařské armádní letectvo
Mandžukuo - 3 letouny pro přepravu VIP
Čínská republika - užívala několik ukořistěných letadel
Čínská lidová republika - užívala několik ukořistěných letadel do roku 1952
Francouzská Indočína - Armée de l'Air používalo po kapitulaci Japonska 7 letadel až do roku 1947
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-54-Hickory-t110690#108727 Verze : 0

Tachikawa Ki-54 a následné verze.


Stručná historie:


大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) zadalo v roce 1939 technické požadavky na konstrukci pokračovacího cvičného letounu, těmito požadavky oslovilo menší společnost 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Tachikawa). Císařské armádní letectvo potřebovalo nový cvičný letoun pro zkvalitnění výcviku osádek vícemotorových letadel, které v té době přicházely k bojovým jednotkám. Velení armádního letectva si dále uvědomovalo, že pokračovacím výcvikem musí projít nejen piloti, ale také zbývající členové osádky.


Vedení společnosti Tachikawa pověřilo vedením konstrukčního týmu svého šéfkonstruktéra inženýra Ryokochi Endu, ten začal bezodkladně pracovat na projektu armádou označeném Ki-54. Projekt byl armádními zástupci posouzen a schválen bez připomínek, a tak bylo následně přikročeno ke stavbě prototypu. První prototyp byl dokončen a také zalétán v létě roku 1940, jednalo se o dolnoplošný letoun ladných tvarů se zatahovacím podvozkem. Pohon obstaraly dva hvězdicové devítiválce Hitachi Ha-13a o výkonu 510 koní, vrtule byly dvoulisté s nastavitelným úhlem náběhu. Letoun byl poměrně moderně vybaven a tato výbava osádkám umožnila jednodušší přechod na bojové typy letadel. V roce 1939, tedy v roce kdy byl Ki-54 projektován, létaly japonské stíhačky Ki-27 s pevným podvozkem a mnohé další bojové typy měly vrtule s pevným úhlem náběhu, nebo dvoupolohové - nastavitelné na zemi. Pokračující letové zkoušky odhalily, že se jedná o vcelku dobrý stroj, na kterém bylo nutno provést jen velmi malé množství změn. Nejzásadnější z těchto úprav byl mírný posun těžiště, aby letoun nebyl při přistání „těžký na hlavu“. Do armádních zkoušek se brzy zapojilo dalších šest prototypů, další dětské nemoci nebyly téměř žádné, a tak od roku 1941, po přijetí do armádní výzbroje, se rozeběhla sériová výroba.


Letouny prvních sérií byly armádním letectvem přijaty pod označením „pokračovací cvičný letoun typ 1 model A (Kó)“, nebo také zkráceně Tachikawa キ54甲 - Ki-54a, tyto letouny byly určeny k výcviku pilotů. Velmi brzy se do výroby dostala následující verze „pokračovací cvičný letoun typ 1 model B (Otsu)“, キ54乙 - Ki-54b, tato verze byla určena pro výcvik kompletních osádek, tzn., že vedle pilotů zde měli svá stanoviště navigátoři, radisté, bombometčíci a střelci, jen pro výcvik střelců zde byla čtyři kulometná stanoviště. Nové cvičné letouny se postupně dostávaly do armádních leteckých škol a několik letadel se dostalo i do civilních leteckých škol. Cvičný letoun Ki-54b byl nejvíce vyráběnou verzí. Použití v armádním letectvu bylo takové, že údajně nebyl ani jediný armádní pilot vícemotorového letounu, který by nebyl vyškolen právě na tomto typu.


Někdy v druhé polovině roku 1942 vznikla další verze, tentokrát se jednalo o malý dopravní letoun, určený pro přepravu maximálně osmi cestujících popř. výsadkářů. Střeliště byla vypuštěna, a tak se stala lehce identifikovatelnou – hřbet letouny byl „hladký“ bez střeleckých věží. Celková výroba této verze dosáhla přibližně pěti set letounů, v tomto je zahrnuto i několik civilních letadel používaných leteckými společnostmi v Japonsku a především v Mandžusku. Civilní stroje byly označeny Y-59, armádní letectvo své letouny zařadilo pod označením „armádní dopravní letoun typ 1 model C (Hei)“, zkrácené označení bylo キ54丙 - Ki-54c.
Do výroby se zapojily krom mateřské továrny v Tachikawě i továrny ve městech Kofu a Okayama, největší objem výroby byl v letech 1943 (386 letadel) a 1944 (500 letadel). V té době byl postaven menší počet letadel protiponorkové verze キ54丁 - Ki-54d (Tei), tento letoun nesl osm hlubinných náloží, každou o hmotnosti 60 kg.


Japonské hospodářství bylo poznamenáno dlouhotrvající válkou natolik, že citelně chyběly klíčové suroviny nutné například pro výrobu slitin lehkých kovů, letečtí konstruktéři se proto snažili nahradit tyto deficitní kovy ocelí nebo dřevem. Tento úděl nepostihl pouze letouny Ki-54, ale i mnohé další. V Tachikawě byl postaven jeden letoun s celodřevěnou konstrukcí, označený キ110 – Ki-110, což byl upravený dopravní letoun Ki-54c, tento stroj byl zničen americkými bombardéry pravděpodobně ještě před zalétáním.


Další dva návrhy vycházející z letounu Ki-54, jež nepřekročily stádium projektu, jednalo se o zajímavý projekt létající cisterny キ111 - Ki-111, tento letoun měl napomoci při zásobování mateřských ostrovů benzínem. Americké ponorky koncem války s vysokou účinností ničily japonskou lodní dopravu, a tak měla pomoci tato létající cisterna. Do trupu letounu Ki-111 byla instalována nádrž na benzín, která měla být natankována v zámořské rafinérii, letoun by během svého letu spotřebovával natankované palivo, ale jeho podstatná část by zůstala k jeho dalšímu použití. Na stolech konstruktérů zůstal také radikálně vylepšený celodřevěný letoun Ki-110, který byl navržen pod označením キ114 - Ki-114.


Továrny společnosti Tachikawa tak do kapitulace Japonska vyrobily 1 368 letadel, ještě v posledním válečném roce bylo vyrobeno 138 letounů. Jako typ se Ki-54 vyslovně osvědčil, létal po celou dobu války a spojenecká zpravodajská služba mu přidělila kódové jméno Hickory, letoun byl značně oblíben jak létajícím, tak i pozemním personálem. Tento typ letounů vykonal několik posledních letů po kapitulaci Japonska, kdy namístě japonských znaků Hinomaru, byly bílé čtverce se zeleným křížem, byly to znaky pokory a letouny sloužily k přepravě japonské kapitulační skupiny.


Spojenci tomuto typu přidělili ještě jedno kódové jméno - Joyce, ženská jména byla přidělována bombardérům, ale taková verze Ki-54 neexistovala. Jednalo se patrně o chybné určení typu, nebo by se mohlo jednat o protiponorkový Ki-54d, který byl zahlédnut nad mořem?



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, rok 1987, str. 255, ISBN: 0-87021-313-X
Tachikawa Ki-54 Hickory, Classic Wings, Vol. 19, Issue 88, 5/2012. Blueprint media.
L+K č. 2/1971 a č. 10/2004, Václav Němeček, Letadla 1939 – 1945, Tačikava Ki-54 (Hickory).
http://www.airwar.ru/enc/cww2/ki54.html
archiv autora.
URL : https://www.valka.cz/Tacikawa-Ki-54-Hickory-t110690#509603 Verze : 2
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více