Podivuhodný příběh Josepha Nasiho

Autor : Hana Lukešová / Kopretina 🕔08.03.2014 📕2.701

Dost lidí jistě zná Theodora Herzla, autora knihy „Židovský stát“, který se stal otcem moderního sionismu. Ovšem téměř nikdo nezná Josepha Nasiho. Toto jméno patří už dávné minulosti, ale stojí za připomenutí.

Joseph Nasi se narodil v kruté době španělské inkvizice a pocházel z rodiny španělských maranů. Snad jen odborníci vědí, kdo jsou maranos. Život Josepha Nasiho je ohraničen roky 1524-1579 a determinován příslušenstvím k maranos - což jsou pokřtění Židé. Ačkoliv pocházel ze starobylé španělsko-židovské rodiny, narodil se v Portugalsku, kam jeho otec Samuel uprchl před inkvizičním terorem. Tam se stal královským lékařem, přijal jméno Agostin Micas. Musel to být muž vysoce vzdělaný a schopný, protože byl přijat jako učitel na Lisabonské univerzitě. Agostin umírá roku 1525. Jeho syn Joseph, o němž je řeč, byl známý pod svým křesťanským jménem Joco Micas (Miques, Míguez). Ten pak doprovázel svou tetu Beatrici de Luna (Gracia *Nasi ) do Antverp roku 1537, kde na livonské univerzitě získal vysokoškolské vzdělání. Protože spáry inkvizice sahaly daleko a nikdo nebyl před ní v bezpečí, uprchla raději celá rodina Nasi do Nizozemí, kde byl život pro Židy snazší a jednodušší, protože zde vládla vyšší míra tolerance a vzkvétal obchod a bankovnictví. Zde se také Mendezovi (Nasi) jako bankéři prosadili a proslavili. Joseph po smrti svých bratrů převzal vedení rodinného podniku a získal se svou žijící tetou světový ohlas. Dostal se do kontaktu s mnohými šlechtickými a dokonce i královskými rody v Evropě. Jeho šarm a moudrost zapůsobila na francouzského krále tak, že si od bankovního domu Mendézů vypůjčil velikou částku peněz. Dalším významným zákazníkem byla nizozemská regentka Marie, sestra Karla V.

Ovšem Mendézovi ani po svém útěku před inkvizicí nebyli zcela v bezpečí. Inkviziční agenti pronásledovali židovské uprchlíky i marany, které podezírali, že se k judaismu vrátili. Mendézovi skutečně po svém exilu do Nizozemí nechali vystavět synagogu pro židovské uprchlíky a pomáhali ukrývat i marany.

Mendéz musel investovat nemalé prostředky do svého útěku do Benátek roku 1549. Situace se pro něj i pro jeho tetu stala neúnosnou. Snažili se udržet své plány v přísné tajnosti, ale z nevysvětlených důvodů je Karel V. začal podezřívat. Nezůstalo jen při podezřívání, ale doslova později upadli do nepřízně královy a z tohoto důvodu v zájmu své bezpečnosti museli opustit nakonec i Benátky. Pod falešnou identitou Juan Miguel a Beatrice de Luna se Mendézovi snažili pomáhat svým nešťastným židovským souvěrcům. Ale lehkomyslná poznámka příbuzného Dony Gracie prozradila její identitu. Vyšlo najevo, že rodina Nasi Mendez praktikovala tajně judaismus, Donna Gracia byla zatčena, uvězněna a její veškeré jmění bylo zkonfiskováno. Přesto se jim za velkého nasazení sil podařilo znovu uprchnout , a to do Ferrary, kde jim poskytl útočiště vévoda D´Este. Obrovských životních nesnází rodiny Mendézů využil i francouzský král, který místo vděku prohlásil svůj dluh vůči Mendézovi za neplatný. Není to ojedinělý případ v historii, kdy dlužníci nebo majetku chtiví lidé se obohatí na úkor svých věřitelů. Příklady bychom mohli najít i v naší současnosti.

Velké pomoci Donu Josephovi se dostalo od přítele a rabína Mosheho Hamona, jenž byl osobním lékařem tureckého sultána Sulejmana. Přítel poprosil sultána, aby poskytl azyl Donu Josephovi a jeho zbývající rodině. Sulejman si byl vědom velkého přínosu a významu Mendéze a jeho tety Gracie. Vvyslal zvláštního velvyslance do Benátek a pohrozil, že přistoupí k odvetě a protiopatřením, nebudou-li oba Mendézovi propuštěni i se svými majetky. Trvalo celé dva roky, než Don Joseph a Dona Gracia mohli opustit území Benátek i se svým rodinným majetkem. Během této doby se Mendézova rodina vrátila veřejně k judaismu a přestala používat falešná jména . Ač se to zdá nepochopitelné a neuvěřitelné, turecký sultán dovolil Mendézovi - Násimu i mnoha dalším maranům vstup do své země. Joseph Nasi tak začal nový život v Osmanské říši, vstoupil do sultánových služeb a opět se stal významnou postavou v oblasti mezinárodního obchodu.

Sultán rozpoznal ve svém novém poddaném veliké nadání a vážil si jeho služeb. Don Joseph mohl uplatnit svůj vliv na sultána tak, aby vládce pomohl krutě pronásledovaným Židům na území Benátek a v dalších italských státech. Don Joseph, coby nejvýznamnější služebník sultána, se stal svědkem konfliktu mezi dvěma jeho syny, starším synem Selimem a mladším synem Bayazhidem. Don Joseph se jednoznačně postavil za Selima. Z bratrského konfliktu propukla krutá válka, v níž Bayazhid prohrál a uprchl do Persie. Selim učinil z Dona Josepha člena čestné stráže. Selim přesvědčil svého otce, aby udělil pás pozemků kolem jezera Tiberias ve Svaté zemi právě Josephu Násimu. Ten nechal velkoryse přestavět poničené zdi v Tiberiasu, vytvořil zde židovské kulturní a náboženské centrum. Joseph všemožně pomáhal všem Židům bez domova, aby nalezli nový život ve své původní dávné vlasti.

Tato skutečnost je důkazem, že oblast „zaslíbené země“ byla Židy osidlena také díky Josephu Násimu, tedy v dávné minulosti. To vyvrací lži a pomluvy antisionistů všech barev, zejména pak „legendu o ukradené zemi“. Tuto část země získal pro své bratry ve víře právoplatně Joseph Nasi a jeho přítel Joseph Ibn Adreth (syn rabína Shlomha ibn Adretha) začal organizovat židovské přistěhovalectví do okolí Tiberiasu. Don Joseph nabídl vlastní lodě k přepravě Izraelitů, ale čelil mnohým nesnázím. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se církevní hodnostáři v různých zemích rádi zbaví Židů, přesto jim zabraňovali emigrovat. Mnohým z nich se však podařilo uniknout ze spárů pronásledování a nenávisti a dostat se k břehům Palestiny. Ovšem Židé, kteří se snažili doplout do Tiberiasu,byli ohrožováni také piráty.

Tak například do zajetí pirátů se dostalo 102 Židů plujících do Tiberiasu a Don Joseph musel vynaložit nemalé prostředky k jejich osvobození. Nastaly však i další problémy. Joseph Nasi se musel postarat o zajištění obživy pro nově příchozí imigranty. Velké nebezpečí pro uprchlíky hrozilo ze strany některých fanatických mohamedánů, kteří se domnívali, že příliv židovských uprchlíků ohrozí dominanci islámu. Paralela se současností se přímo nabízí.

Za vlády Selima II. nastal vrchol Josephovy kariéry. Stal se vévodou ostrova Naxos. Křesťanští panovníci se snažili udržet mír s tehdy mocnou Osmanskou říší , a tudíž se chovali k Nasimu slušně, aby si nerozhněvali jeho ochránce - sultána Selima II. Nasi navázal přátelské vztahy např. s polským králem Sigismundem. Selim II. také povolil svému chráněnci napadat lodě plující pod vlajkou Francie - byla to odveta za nesplacení dluhu francouzského krále bankéři Mendézovi-Nasimu. Francouzský politik Grandchamb se snažil pomocí úplatků a podvodu přesvědčit Selima II., že se Don Joseph dopustil velezrady, ale Don Joseph situaci ustál a vyvrátil falešná obvinění a v přízni sultána zůstal i nadále.

Štěstí Dona Josepha opustilo s koncem vlády Selima II. Poté, co se vlády ujal sultán Murat II., který byl pod vlivem Josephova nepřítele Muhameda Sokolliho, karta se obrátila. Nový sultán zaujal silně nepřátelský postoj k Donu Josephovi a ten, aby se vyhnul obtížím, odešel po životních zkušenostech z vrcholné politiky a uchýlil se na zámek v Belvederu. Ke konci svého života podporuje Nasi ješivu v Konstantinopoli, o kterou se starala jeho teta Dona Gracia. Založil tiskové centrum hebrejské literatury, které vydalo mnoho knih. Jeho rozsáhlá knihovna byla přístupná všem učencům. Don Joseph, vévoda z Nexos, zemřel v Konstantinopoli roku 1579.

Po tomto význačné muži, na nějž se už zapomnělo, však zůstalo velké dílo, které nebylo jen v bohatství, které nashromáždil. Ostatně používal je k povznesení a ulehčení osudu Židů bez domova - a dalo by se říci, že se stal strůjcem a otcem židovského návratu a vlny přistěhovalectví na území dnešního Státu Izrael na prahu novověkých dějin. Jeho osud také ukazuje, jak složitými a někdy až neuvěřitelně krutými peripetiemi procházel život a životní úděl Židů po staletí před vznikem samostatného státu. Je jen spravedlivé, že Židé nalezli konečně znovu svou vlast, svůj stát.

Uveřejněno s laskavým svolením autorky.

Autor : Hana Lukešová / Kopretina 🕔08.03.2014 📕2.701

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře