ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Autor : Michaela Bendová 🕔17.10.2013 📕2.577

Seriál

  1. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  2. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  3. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  4. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  5. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  6. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  7. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  8. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  9. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  10. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  11. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  12. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  13. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Podobné články

Další články autora

9. Závěr

Hlavním cílem této práce bylo rekonstruovat průběh Řezenské stezky, konkrétně úseku, který začíná ve Starém Plzenci a končí na hranicích České republiky. Poté co byly prostudovány písemné i kartografické dokumenty, byly tyto získané výsledky následně ověřeny pomocí nedestruktivního výzkumu. Na základě provedené terénní prospekce bylo nalezeno sedm lokalit, kde bylo identifikováno celkem 55 reliktů komunikací. Jedná se o Hradec u Stoda, Semošice, Meclov, Pivoň, Českou Kubici, Domažlice a Dolní Folmavu. Tento výsledek představuje malý vzorek, který by se dal zpracovat pomocí formalizovaných metod. Pokud však bude v budoucnu získáno větší množství dat, bylo by možné řešit některé otázky pomocí vektorové syntézy (Neustupný 2007, 139), jenž by byla schopná nalézt nové struktury, které nelze zjistit neformalizovanými metodami, a přivést nás tak na nové otázky.

Při vyhodnocení prostorových vlastností bylo zjištěno, že nejvyšší počet úvozů (96%), které tvoří vícekolejné systémy, se zachovalo v lesním prostředí ve vyšších nadmořských výškách (350 – 370 m n. m. a 400 – 420 m n. m.) v místě s vyšší terénní svažitostí, kde se zařezávají do svahů. V několika případech klesají k místu brodu místní vodoteče. Zároveň na všech lokalitách kromě případu Dolní Folmavy se nachází současná komunikace, která vede paralelně s těmito relikty komunikací. To by znamenalo, že přestože tyto úvozy již dávno, až na jeden případ v Pivoni, ztratily svou funkci, jejich směr bývá nadále využíván.

Další otázka, která byla sledována, byly formální vlastnosti jednotlivých reliktů. Po celkovém vyhodnocení bylo zjištěno, že nejčastěji se zachovají úvozy jeden metr široké na dně a délka jejich stěn se průměrně pohybuje od 1,5 – 2 m, přičemž míra zachovalosti je na každé lokalitě odlišná. Závisí to na několika faktorech. Jedním z nich je geologické podloží a druh půdy, která se v dané oblasti nachází.

Nejčastější typy hornin, jež se vyskytují v nižších nadmořských výškách – Hradec u Stoda a Semošice, jsou fylity a písčito – hlinité sedimenty, které daleko snadněji podléhají svahové erozi než pararula, vyskytující se v domažlické oblasti. Protože se většina lokalit nachází v lesním prostředí, máme zde zastoupené kambizemě dystrické a modální, to znamená lesní půdy. Dalším faktorem, který působí na stav zachování těchto reliktů, jsou přírodní činitelé – boční a hloubková eroze nebo vliv člověka.

Přestože byl po celou dobu práce kladen důraz především na průběh stezky v období raného středověku, při závěrečném pokusu o dataci bylo zjištěno, že pokud chceme absolutní data k jednotlivým lokalitám, je třeba použít detektor kovu nebo mít k dispozici artefakt, který byl na dané lokalitě nalezen. To však při mé práci k dispozici nebylo. Z tohoto důvodu se mohu pouze domnívat, že Řezenská stezka těmito úseky opravdu vedla. Proto by bylo v budoucnu vhodné ještě každou lokalitu prozkoumat pomocí detektoru kovu, aby se výsledky mého bádání potvrdily nebo vyvrátily.

Na základě informací zjištěných z dosavadních výzkumů Řezenské stezky, dále reliktů cest, jež byly nejprve nalezeny v kartografických dokumentech a následně ověřeny pomocí terénní prospekce, dále po prostudování historických informací o jednotlivých předpokládaných lokalitách společně s archeologickými výzkumy, které se konaly na jejich katastrech, byly vypracovány jednotlivé úseky Řezenské stezky.

Nejprve byla zpracovaná „Hlavní“ větev, která podle mého výzkumu zřejmě vedla od hraničního přechodu Folmava až k Domažlicím. V tomto úseku se téměř shoduji s tzv. „Strážskou“ cestou, kterou popsal E. Maur (Maur 2001, 23 – 26). Podle výsledků dále předpokládám, že se zde na katastru města Domažlice rozdělila „Hlavní větev“ na dva směry.

Předpokládám, že první tzv. „Severní“ zřejmě směřoval na Horšovský Týn, kde máme v mladohradištním období doloženu existenci biskupského dvorce, který mohl být jedním z významných center na této dálkové komunikaci. Tento směr mohl dále pokračovat na Semošice, kde byla nalezena velká soustava úvozů, které by toto tvrzení mohly potvrdit. Odtud mohl směřovat na Staňkov, kde se spojil se „Severovýchodním“ směrem. Ten podle mých předpokladů vedl z polohy „Hvízdalka“, která podle nalezených movitých i nemovitých artefaktů zřejmě představovala trhovou ves s celnicí (Bašta 1991, 63), dále směřoval přes Milavče do Staňkova. Odkud zřejmě pokračoval přes Holýšov k významnému raně středověkému hradišti Hradec u Stoda. Zde zřejmě začal vést paralelně s řekou Radbuzou přes Chotěšov do Dobřan, kde změnil svůj směr na Starý Plzenec. Podobný průběh navrhl již Ivan Vávra v 70. letech 20. stol. (Vávra 1973, 42 – 51).

Domnívám se, že kromě této „Hlavní“ větve mohla existovat ještě „Vedlejší“, proto jsem si v této práci dovolila nastínit její průběh, který byl vypracován na základě archeologických výzkumů, které byly v této oblasti provedeny společně se zohledněním morfologie krajiny. Tato „Vedlejší“ větev zřejmě vedla z již zmíněné polohy „Hvízdalka“, přes Chrastavice, Kanice do Srbic. Stejného názoru je také E. Maur (Maur 2001, 36 – 38). Odtud mohla pokračovat přes zaniklou ves Bijadla u Merklína s farním kostelem sv. Vavřince (Nováček 2010, 144) do Soběkur, kde se na stejném katastru nacházela zaniklá ves Tuřany (Břicháček – Řezáč 2005, 35 - 36). Předpokládám, že tato „Vedlejší“ větev pokračovala dál přes Dnešice do Dobřan, kde se spojila s „Hlavní“ větví a směřovala do Starého Plzence, čímž by se potvrdil úsek stezky, který navrhoval docent Karel Nováček (Nováček 2010). Ovšem jak jsem zmínila již na začátku tato větev je pouze hypotetická, v jejímž úseku nebyl nalezen žádný terénní relikt, proto může být v budoucnu dále zkoumána.

Přestože v současné době máme k dispozici velmi kvalitní kartografické materiály, tato práce ukazuje, že některé relikty cest tam ještě chybí. Proto by se v budoucnu mohlo využít jiných metod, pomocí kterých by bylo možné úseky Řezenské stezky lépe odhalit. Jednou z nich může být použití lidarových snímků neboli leteckých laserových scanů, které oproti letecké archeologii mohou být využívány také v oblastech, kde se nachází mnoho antropogenních překážek - například stavby, nebo v krajině s hustým vegetačním pokryvem, které by v případě jiného snímkování zamezily pohledu na terén pod nimi (Gojda 2005, 807). V Čechách začaly být využívány lidarové snímky zatím při lokálních projektech (Gojda – John – Starková 2011). Ovšem v nedávné době na základě projektu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK), Ministerstva obrany ČR a Ministerstva zemědělství ČR začalo celoplošné laserové skenování České republiky (Gojda – John – Starková 2011, 685). Díky tomu bude v budoucnu možné využít tato data k podrobnější terénní prospekci. Ukázkou, jak tato metoda pracuje, může být příklad získaných dat LLS z česko – bavorského projektu zaměřeného na Zlatou stezku, kde tímto způsobem mapují jednotlivé úseky této významné dálkové komunikace na bavorské straně (Gojda – John – Starková 2011, 684).

Pomocí této metody by bylo možné nalézt další relikty cest, které by se pak mohly zpracovat např. v geografických informačních systémech. Ve kterých je možné rekonstruovat nejvýhodnější průběh takovéto dálkové komunikace. To je možné na základě programu Idrisi, kdy zde použijeme polohy daných lokalit a znalosti tzv. frikčního povrchu.

Ten vyjadřuje míru nákladů na pohyb přes jednotlivé buňky rastru, které reprezentují krajinu“ (John 2010, 242). Tato metoda byla využita například u oppida ve Starém Hradisku (Danielsová 2008, 110 – 119). Na základě tohoto vytvořeného modelu získáme možnost obrazu, jak mohla vypadat dřívější krajina.

Všechny tyto možnosti společně s detailněji prováděnou terénní prospekcí, která v tomto případě nemohla být z časových důvodů provedena na všech katastrech obcí, mohou do budoucna jednotlivé větve potvrdit nebo změnit jejich směr, či navrhnout zcela jiné, pro které zatím nebyly nalezeny žádné podklady.

Seriál

  1. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  2. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  3. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  4. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  5. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  6. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  7. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  8. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  9. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  10. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  11. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  12. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY
  13. ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM ŘEZENSKÉ CESTY

Podobné články

Další články autora

Autor : Michaela Bendová 🕔17.10.2013 📕2.577

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře