Před 30 lety vyhlásil Reagan „Hvězdné války“

Autor : Karel Pacner 🕔27.03.2013 📕3.893

Zahajujeme program, který má za úkol čelit strašlivé hrozbě sovětských raket novou obrannou zbraní. Musíme se obrátit k naší silné vědeckotechnické základně, díky níž dosáhl náš průmysl své vysoké úrovně a která nám také zajistila dnešní životní úroveň. Co byste řekli tomu, kdybychom mohli zachycovat balistické střely nepřítele ještě předtím, než dopadnou na naši půdu nebo na půdu našich spojenců?

Tímto projevem ohlásil americký prezident Ronald Reagan 23. března 1983 – tedy před 30 lety – zahájení programu Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI), který známe spíše pod názvem „Hvězdné války“. A právě SDI nemalou měrou přispěl k vyčerpání sovětského hospodářství a ke kolapsu komunistického systému v Evropě. Ovšem cesta k tomuto programu nebyla jednoduchá.

Žádné totální vyhlazení obyvatelstva!

V červenci 1979, ještě před svým zvolením prezidentem, navštívil Reagan velitelství protivzdušné obrany severoamerického kontinentu (North American Aerospace Defense Command – NORAD) nedaleko Colorado Springs. Vojáci mu předvedli, jak by se chovali v okamžiku raketového útoku – vypustili by na nepřítele vlastní rakety. Avšak americká města by ochránit nedokázali, žádný antiraketový štít neexistoval. Zatím to není technicky možné – vysvětlovali generálové. Kandidát na prezidenta si umínil, že pokud se dostane do Bílého domu, bude o vytvoření takové ochrany usilovat. S doktrínou vzájemného zaručeného zničení (Mutual Assured Destruction – MAD), kterou dosud politici a vojáci přijímali jako jediné východisko, zásadně nesouhlasil. Počítala totiž s totálním vyhlazením jak útočící, tak bránící se strany – cílem mělo být civilní obyvatelstvo

Po svém vstupu do Bílého domu v lednu 1980 požádal Reagan generála Daniela O. Grahama: „Vymyslete něco!“ Na sklonku roku mu Graham předložil koncepci nazvanou Vysoká hranice (High Frontier), která počítala s obranou proti raketám pomocí zařízení pozemních i orbitálních. Vycházela z teoretických studií některých vědců, k realizaci však měla daleko.

Mým snem se stal svět, kde by nebyly žádné jaderné zbraně,“ napsal Reagan ve svých pamětech Život jednoho Američana. Ale to je obtížný a dlouhodobý úkol, proto „jsem měl i druhý sen – vytvoření nějaké obrany proti střelám s jadernými hlavnicemi, abychom mohli změnit politiku vzájemného odstrašování na politiku vzájemného přežití.

Antirakety vyvíjeli i Sověti

Nebyl to první americký pokus o obranu proti balistickým raketám. Koncem šedesátých let dokončili specialisté systém Sentinel složený z antiraket Spartan a Sprint. Měl chránit raketová sila, ale nakonec ho instalovali pouze u základny Grand Forks v Severní Dakotě. S ochranou měst se nepočítalo.

Sověti vyvinuli dva typy antiraket Gordon a Gazelle a asi stovku vybavených jadernými hlavicemi rozmístili okolo Moskvy, jinde je neměli. Do tohoto systému nazvaného A-35 Galoš patřila i soustava radarů. V roce 1978 se pustili do jeho zdokonalování. Západní odborníci odhadovali, že na to věnují miliardu dolarů ročně. Kromě toho si už dřív odzkoušeli se vesmíru ničení nepřátelských družic. Ani tyhle zbraňové systémy Spojené státy nevyvíjely.

Rentgenové paprsky jako zbraň

Reagan dostal studii ministerstva obrany, podle níž by v nukleární válce zahynulo 150 milionů Američanů – a to i v případě, že by USA konflikt vyhrály. Zděsil se – to je cynický a děsivý obrázek!

Svolal si náčelníky štábů všech druhů vojsk: „Pánové, proti každé útočné zbrani, kterou dosud člověk vytvořil, byla vynalezena obrana. Není tedy možné v době rozvinuté techniky najít nějakou obranu proti raketám s jadernými hlavicemi a ničit je hned po odpálení?

Generálové a admirálové se mezi sebou poradili a potom připustili, že určitá myšlenka na protiraketový štít existuje. Reagan jim nařídil: „Pusťte se do toho!

Fyzik Peter L. Hagelstein z Lawrencovy livermorské národní laboratoře (Lawrence Livermore National Laboratory) pracoval pod vedením Lowella Wooda na využití rentgenových laserů k ničení materiálů. Nakonec se mu to povedlo. To byl průlom. Wood se kamarádil s Edwardem Tellerem, považovaným za otce americké vodíkové bomby. A právě Tellera se Reagan zeptal, jestli neví, jak by se daly ničit nepřátelské rakety ještě před dopadem na cíl. Fyzik znal odpověď: „Rentgenové lasery by se mohly stát základem pro konstrukci účinného protiraketového štítu.

Napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy se stupňovalo.

V lednu 1983 získala CIA podrobné informace o operaci KGB zaměřené na zjišťování známek útoku vojsk NATO na země Varšavské smlouvy, která se skrývala pod zkratkou VRJAN. Rovněž tak dostala údaje o podpoře protiamerických skupin a komunistů ve Spolkové republice Německo, kterým dávala KGB měsíčně dva miliony dolarů.

Sovětský svaz je „Říší zla

Prezident potřeboval přesvědčit své spoluobčany, že s Moskvou se dá jednat jedině z pozice síly. Často ve svých projevech připomínal komunistické nebezpečí, nejlépe s odkazem na vystoupení sovětských státníků.

Apeloval tak i v úterý 8. března 1983 na duchovní Národní asociace evangelíků (National Association of Evangelicals) v Orlandu na Floridě. Nejdřív připomněl slova zakladatele sovětského státu Lenina: Podporujeme jedině takovou morálku, „která pomáhá dosažení jejich jediného cíle – světové revoluce“. „Morálka je u nich zcela podřízena zájmům třídního boje,“ poukazoval Reagan. „Morální se potom všechno, co slouží k vyhlazení starého vykořisťovatelského řádu a ke sjednocení proletariátu. Domnívám se však, že když tolik významných lidí odmítá vzít na vědomí tento základní rys sovětské diktatury, pak to svědčí o historické neschopnosti vidět tuto totalitní mocnost v reálném světle, vidět ji tak, jaká je ve skutečnosti. S tímto jevem jsme se setkali už ve třicátých letech a setkáváme se s ním i nyní.

Sovětský svaz tam označil za „říši zla“ – tak ostře žádný západní státník dosud nemluvil. Komunismus padne, pokračoval, a „bude považován za další smutnou a bizarní kapitolu lidských dějin, jejíž poslední stránky se právě píšou“. Na rozdíl od absolutní většiny politiků a diplomatů nebyl Reagan opatrný, ale upřímný – říkal to, co si myslí. I mnozí si to mysleli, jenže se to báli říct nahlas.

V Moskvě dali prezidentovi nálepku „šíleného antikomunisty“. S jeho otevřeností, která je zatlačovala do defenzívy, si nevěděli rady. Kremlologové a další intelektuálové z amerických univerzit ho považovali za studenoválečníka, který musí ztroskotat. Zesměšňovali ho – měl průměrné vzdělání z průměrné univerzity a většinou hrál v béčkových filmech. Spojenci mlčeli, anebo „diplomacii hlásné trouby“ odsuzovali. Ani oni se neuměli s jeho představami vyrovnat.

Odstrašující role SDI

O dva týdny později, 23. března, představil Reagan v televizním projevu projekt Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI). Jeho podstatou má být likvidace nepřátelských raket už ve vesmíru. Přinese území USA nezranitelnost, kterou ztratily s prvními sovětskými dálkovými raketami. Novináři překřtili SDI na „Hvězdné války“ (Star Wars) podle proslulého filmu George Lucase, který slavil v kinech ohromné úspěchy od května 1977.

Kdy začne tento systém fungovat? To nikdo nevěděl, ani Reagan. Je to složitý vědecký a technický úkol. Proto se do žádných předpovědí nepouštěl.

Washington od začátku počítal s tím, že SDI sehraje i odstrašující roli. Bude Moskvu nutit k zahájení rozhovorů o omezení jaderného zbrojení. Může také vyčerpat sovětské laboratoře, průmysl a finance, protože kosmická antiraketová obrana bude náramný oříšek. Britské premiérce Margaret Thatcherové Reagan přiznal, že „musí existovat nějaká hranice, za níž nemůže sovětská vláda nutit své lidi k odříkání“.

Sověty projekt SDI vylekal. Jejich vědci už dřív na zdokonalení protiraketové obrany pracovali, jenom to nechtěli přiznat. Vždyť odborníci z moskevského ústavu Vympel vyvíjeli bojový laser L-1 pod krycím názvem Terra-3. Jeho paprsky měly oslepovat elektroniku nepřátelských raket a družic.

Ministr obrany maršál Dmitrij Ustinov nařídil, aby zařízení L-1 použili proti americkému raketoplánu. Když 10. října 1984 přelétával nad Balchašským jezerem Challenger STS-41G, personál zkušební základny Saryšagan ho ozářil slabým laserovým paprskem. Sedmičlenná posádka ke své hrůze zjistila, že vypadla palubní elektronika a měla pocit oslepení – podrobnosti nebyly zveřejněny. Ustinov tím chtěl Američany varovat, aby upustili od zbrojení ve vesmíru.

Washington v Moskvě protestoval: Vždyť jste mohli zahubit sedmi kosmonautů! Podruhé už Sověti na Američanech nic takového nezkoušeli.

Zastavení“ cizího špionážního letadla

V noci ze středy 31. srpna 1983 sestřelil sovětský stíhač jihokorejský Boeing 747, linka KAL 007, na cestě z New Yorku do Soulu. Na palubě bylo 29 členů posádky a 240 cestujících. Letoun se uchýlil od plánované trasy, dostal se nad sovětský ostrov Sachalin. Ke střelbě zřejmě došlo až nad mezinárodními vodami.

Moskva nejdřív tvrdila, že o žádném letadle, které zmizelo na Dálném východě, neví. Teprve později přiznala, že „zastavila cizí špionážní letadlo“. Když toto tvrzení všichni odmítli, začali si Sověti vymýšlet: Boeing měl kromě pasažérů za úkol monitorovat sovětské radarové stanice. Nad tímto civilním letadlem letěl jiný americký stroj, který měl výzvědné poslání.

Západ obvinil Sověty z úkladné vraždy 269 nevinných lidí. Reagan to označil za brutální masakr a udělal bezprecedentní krok, když nařídil velvyslankyni u OSN Jeane Kirkpatrickové, aby na zasedání Rady bezpečnosti předvedla záznam rádiových rozhovorů Sovětů, které zachytily stanice Národní bezpečnostní agentury (National Security Agency – NSA). Z nich vyplývalo, že stíhač vystřelil bez výstrahy – o kontakt s boeingem, jak Sověti tvrdili, se vůbec nepokusil. Zapnutá poziční světla svědčila o tom, že se jedná o civilní stroj – výzvědný letoun by přece nesvítil, aby na sebe neupozorňoval.

Zničení KAL 007 zapůsobilo na americké kongresmany. Na všechny námitky proti rostoucímu vojenskému rozpočtu předloženého Pentagonem, které si chystali, zapomněli. Případ těžce zasáhl hnutí proti americkým raketám v Evropě. I levičáci si uvědomili bezcitnost sovětského zřízení. Sympatie začal získávat Reagan, dosud vykreslovaný jako ďábel zbrojení.

Washington Moskvu potrestal – omezil lety společnosti Aeroflot na americká letiště a pozastavil plnění některých dvoustranných dohod. O větších sankcích neuvažoval, protože nechtěl zhatit rozhovory o omezení zbrojení.

Incident s jihokorejským letadlem také ukázal, jak blízko propasti se svět nachází jak je omezení jaderného zbrojení nutné,“ napsal později Reagan. „Když bylo pro sovětského pilota tak snadné, říkali někteří, splést si dopravní letadlo s vojenským, není těžké si představit jiného sovětského vojáka s prstem na spoušti jaderné zbraně, který by se mohl dopustit ještě osudnější chyby.

Deset dnů po katastrofě jihokorejského jumba si nechal americký prezident promítnout nový film, který ho šokoval. Film Den poté (The Day After) líčil naprosto výstižně apokalypsu třetí světové války pomocí atomových zbraní.

Dezinformační hra CIA

Při výzkumu směřujícímu k vytvoření protiraketového štítu narazili američtí odborníci na začátku na spoustu problémů. Uvědomili si, že jeho vývoj potrvá desítky let. Přesto pokračovali dál – vláda a Kongres financování garantovaly.

CIA se rozhodla sehrát se Sověty dezinformační hru. Přes jednoho agenta, který pracoval pro Američany a současně i pro KGB, posílala do Moskvy falešné informace o úspěšném pokračování výzkumu SDI. Některé vědce požádala, aby napsali odborné studie, které to dokazovaly, byly však pro nezasvěcené specialisty takřka nesrozumitelné.

Bližší informace o této akci neexistují. Nicméně posílání dezinformací přes dvojité agenty protivníkovi je osvědčenou metodou tajných služeb. A o skokovém rozdílu mezi poznatky v některých vědeckých oborech mezi USA a SSSR všichni zasvěcení věděli.

KGB už v minulosti občas ukradla vědecké práce, kterým sovětští odborníci nedokázali porozumět, protože jim chyběly předcházející znalosti. Proto ani tyto podvržené studie nevzbudily v Sovětském svazu podezření, naopak nutily tamní specialisty k ještě většímu úsilí – a to vyžadovalo nové aparatury a další peníze.

Strašení se dařilo. Moskevští specialisté vypočítali, že SDI bude schopen zničit 90 procent útočících raket, zatímco sovětská protiraketová obrana minimum. S tímhle hrozným zjištění seznámil vojenský atašé plukovník A. I. Sažin vedoucí pracovníky londýnské ambasády v dubnu 1985 – ohlásil podplukovník KGB Oleg Gordijevskij, kterým tam sloužil, a byl britským špionem.

Podle některých pozorovatelů byla tato zpravodajská hra o SDI nejdůležitějším vítězstvím CIA ve studené válce. Nutila totiž Moskvu k vynakládání mnoha miliard rublů do nesmyslného projektu. Neúměrné požadavky vojensko-průmyslového komplexu vedly ke kolapsu sovětského hospodářství a nakonec přispěly i k rozpadu komunistického systému v Evropě.

Omezování protiraketové obrany

Vývoj prostředků SDI se setkával s mnoha potížemi. Někteří odborníci a vojáci poukazovali na to, že vynesení protiraketového štítu do vesmíru je technicky neuskutečnitelné. Navíc tento výzkum vyžadoval obrovské finanční prostředky.

Nakonec prezident George Bush tento projekt v roce 1989, kdy se komunisté vzdávali vlády nad střední Evropou, omezil. Jeho nástupce Bill Clinton ho o čtyři roky později úplně zastavil a nahradil jej jiným, který nepočítal s protiraketovou obranu z vesmíru (Ballistic Missile Defense Organization – BMDO), nýbrž z pozemních základen. Rovněž George W. Bush, který v roce 2001 vytýčil vybudování systému raketové obrany specializovanou agenturou (Missile Defence Agency (Agentura raketové obrany – NMD), se neopíral o zbraně v kosmu.

Když zaútočili 11. září 2001 islámští teroristé unesenými letadly na Ameriku, Bush následující rok jednostranně, nicméně v řádném termínu vypověděl smlouvu o omezení systému antiraket (Anti-Ballistic Missile Treaty – ABM). Američané se začali mnohem víc obávat raketového útoku z některých diktátorských států, a proti výzkum antiraketových systému zintenzivnili. Ruské protesty Bílý dům ignoroval.

I v Evropě měl vzniknout obranný systém obrany, který by tvořily baterie antiraket v Polsku a radar v České republice. Měl být zaměřen proti hrozbě z Íránu. Avšak Rusové, kteří pořád chtějí vládnout střední Evropě, o níž přišli, hystericky protestovali. Slabošský prezident Barack Obama v roce 2009 tento projekt na nátlak Kremlu zrušil a nepočítá ani s náhradním řešením.

Ovšem vývoj techniky obrany proti raketám ve všech zemích pokračuje, bez ohledu na mezinárodní politické klima

Vyšlo v iDnes-Technet 23. 3. 2013

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz

Autor : Karel Pacner 🕔27.03.2013 📕3.893

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře