Popského soukromá armáda

Autor: Gebirgsjäger 🕔︎︎ 👁︎ 26.347

Britská armáda neměla nikdy příliš velké pochopení pro nekonvenční osobnosti. Po vypuknutí bojů v severní Africe si však její velení rychle uvědomilo hodnotu výstředních jednotlivců, kteří znali Západní poušť a dokázali přežít v jejích nehostinných pustinách. Proto umožnilo a podporovalo formování takových legendárních nekonvenčních jednotek, jakými byly SAS a Pouštní skupina dalekého dosahu (LRDG). Od prosince 1942 pak působila v severní Africe (a později v Itálii) další nepravidelná jednotka - Popského soukromá armáda, nejmenší britská jednotka pod samostatným velením.

Vladimir Peniakoff (Popski)

Vladimir Peniakoff se narodil 30. března 1897 v Belgii v rodině ruských emigrantů. V roce 1914 zahájil studia na univerzitě v Cambridgi a přijal britské občanství. Po vypuknutí 1. světové války raději vstoupil jako dobrovolník do francouzského dělostřelectva, než aby absolvoval dlouhý výcvik v britské armádě. V roce 1924 odešel do Egypta, kde působil jako technik v cukrovaru. Během pobytu v Egyptě si udělal pilotní zkoušky pro malá letadla, naučil se pohybovat a orientovat v poušti, stal se členem Královské geografické společnosti. Výborně ovládal angličtinu, ruštinu, francouzštinu a italštinu, dokázal se domluvit arabsky. Po vypuknutí války v roce 1939 požádal o přijetí do britské armády a 4. října 1940 byl povýšen na poručíka. Kvůli své pověsti výstředníka nebyl přijat do LRDG, v Západní poušti pak působil s Libyjskými arabskými silami. Velel malé skupině britských a libyjských vojáků která působila v oblasti Kyrenaiky. Postupně získal pověst schopného důstojníka a začal operovat v poušti spolu s LRDG. Britští radisté měli potíže s vyslovováním jeho jména. Proto se ujala přezdívka "Popski", kterou mu dal zpravodajský důstojník LRDG Bill Kennedy Shaw. Když mu na podzim roku 1942 nabídl plukovník John Hackett možnost vytvořit malou nezávislou jednotku, která by podnikala nájezdy za linie Osy, Popski nadšeně souhlasil. Jednotka dostala oficiání název 1. demoliční eskadra (No. 1 Demolition Squadron). Když Popski nedokázal rychle vymyslet krycí název jednotky pro rádiovou komunikaci, Hackett podrážděně vyštěkl: "Radši rychle nějaké jméno vymyslete, nebo jí začneme říkat "Popského soukromá armáda" (Popski's Private Army, PPA)". "Beru to", odopvěděl Popski.

Reklama

Po porážce Osy v severní Africe bojoval Popsku se svou PPA v Itálii až do konce války. Byl vyznamenán Vojenským křížem (MC) a Řádem za vynikající službu (DSO). Po válce působil v hodnosti podplukovníka jako styčný důstojník v Rakousku.

Vladimir Peniakoff zemřel v Londýně 15. května 1951, podlehl nádorovému onemocnění.


Vladimir Peniakoff

PPA v severní Africe

První akcí PPA byl výpad do jižního Tuniska v prosinci 1942. Cílem mise bylo lokalizovat nepřítele v Jebel Akhdar. Němci však velmi rychle ustupovali. Proto byla jednotka vyslána na průzkum západní části Maréthské linie. Místní Arabové však o britské přítomnosti informovali Němce. Německá ledadla zničila všechna jejich vozidla (až na dva džípy) a většinu zásob. Zbývající dva džípy se dvěma raněnými byly vyslány do Tebessy v Alžírsku a zbytek jednotky se vydal pěšky do 140 mil vzdálené oázy Tozeur s francouzskou posádkou. Do kontaktu s jednotkami britské 8. armády se PPA dostala až 7. února 1943. Cestou se Popski a jeho muži vydávali za německou hlídku, aby oklamali nepřátelské Araby.

O dvacet dní později byla reorganizovaná jednotka o síle 25 mužů opět vyslána do akce v jižním Tunisku. Překonala hornatou oblast po cestě, která byla považována za nesjízdnou. V bojovém nasazení pak byla PPA nepřetržitě až do 19. dubna 1943. Během té doby příslušníci PPA zničili 34 letadel, 6 obrněných vozidel, 112 nákladních automobilů a téměř dva milióny litrů paliva. 19. března tři Popskiho muži zajali 600 italských vojáků, kteří uvízli ve vádí při pokusu o ústup přes hory.

Během severoafrické kampaně byli zraněni pouze dva příslušníci jednotky a jeden byl zajat. Jako zázrakem nebyl nikdo zabit.

Léto 1943 strávila jednotka v Alžírsku a Tunisu náborem a výcvikem nových dobrovolníků. Rozrostla se na 35 mužů všech hodností, kteří tvořili dvě hlídky a velitelskou skupinu. PPA se cvičila v kluzákovém výsadku pro invazi na Sicílii, ale její účast v této misi byla na poslední chvíli zrušena.

PPA v Itálii

Reklama

V září 1943 se PPA vylodila v Tarantu a zamířila do vnitrozemí, aby získala informace o německých jednotkách ustupujících z Kalábrie. Na nepřátelském území strávila více než 20 dní a s pěti džípy rozsévala mezi Němci zmatek, napadala silniční kolony a ničila jedno vozidlo za druhým. Podmínky pro mise PPA byly příznivější než v severní Africe - Němci neměli žádné letecké krytí a Popskiho džípy se mohly nerušeně projíždět po italském venkově.

V důsledku těchto úspěchů dostal Popski povolení zvýšit stavy jednotky na 80 mužů. PPA se nyní sestávala z velitelství a ze tří hlídek (v každé hlídce 18 mužů v šesti džípech vyzbrojených kulomety ráže .30 a .50). Hlídky byly nadále vysílány za nepřátelské linie, kde po dobu až několika týdnů prováděly průzkum a diverzní činnost.

V zimě roku 1944 se jednotka zúčastnila vylodění u Anzia a podporovala 5. americkou armádu. Hlídky PPA prováděly během následujících měsíců průzkumné operace před hlavními silami postupujícími přes pohoří Sibelini směrem na Řím.

Při pokusu o vylodění v ústí řeky Tena na břehu Jaderského moře se potopil vyloďovací člun s 12 džípy a mužstvo přestoupilo na doprovodný člun. Džípy byly ztraceny, ale Popski se nevzdal a za čtyři dny se s pomocí partyzánů hlídky dostaly přes hory k městu Camerino, kde zajaly překvapenou německou posádku. Další dvě hlídky PPA opakovaly stejnou taktiku ve městech Esanatoglia, Gualdo Tadino, a Fabriani Bovesecca.

Na konci července 1944 byla PPA svěřena odpovědnost za úsek fronty 4 míle východně od Rimini. Během této mise překvapilo 45 přískušníků PPA německou posádku středověké pevnosti Caserma Fiumi Uniti. Za cenu ztráty tří mužů a dvou raněných Popskiho muži zabili 40 Němců a dalších 152 zajali.

29. dubna 1945 jedna hlídka PPA zajala 700 německých vojáků včetně jednotky pobřežního dělostřelectva, bránících pobřežní město Chioggia. Němci byli šokováni, když se dozvěděli, že se vzdali 12 Popskiho mužům na pěti džípech.

6. května 1945 přesšla hlídka PPA v Tarvisiu italsko-rakouskou hranici. Příštího dne válka skončila.

1. demoliční eskadra - Popskiho soukromá armáda byla rozpuštěna 14. září 1945. Během celého válečného tažení ztratila 3 muže a 5 jejích příslušníků bylo raněno.


Popski se svými muži

Odznaky a insignie jednotky

Odznak na černém baretu nošeném příslušníka PPA představoval astroláb - navigační pomůcku v té době nezbytnou pro orientaci v poušti. Dalším označením přískušnosti k PPA byly její iniciály PPA vyšité bílou nití na černém podkladu. Znak byl nošen na rameni.

Reklama

 

Výzbroj

Ačkoli PPA používala i třítunové nákladní automobily, jejím hlavním dopravním prostředkem byl americký džíp Willys. Se zásobou 350 litrů paliva měl akční rádius cca 800 km. Vyzbrojen byl kulomety ráže .50 a .30. Příslušníci hlídek byli dále vyzbrojeni puškami Lee Enfield No 4 Mark I, samopaly Thompson M1, kulomety Bren Mk I, ručními granáty Mills 36M, pistolemi Colt M1911, revolvery Webley Mk IV.


Popski u vyzbrojeného džípu Willys

Zdroje
Text:
M.E. Haskew: Encyklopedie elitních jednotek druhé světové války
Text a foto:
http://en.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Peniakoff
http://en.wikipedia.org/wiki/Popski%27s_Private_Army
http://www.tropasdeelite.xpg.com.br/uk-british-exercito-privado-popski.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více