Hodně nesmyslá krveprolití

Autor : Ota Ulč 🕔07.02.2013 📕4.147

Je mnoho kandidátů s oprávněným nárokem na zlaté medaile tak trapného prvenství. Liší se kriteria - závažnosti konfliktu, délka jeho trvání, počet účastníků, množství ztrát na majetku, zdraví, životech, setrvávající socioekonomický i psychologický dopad, a tak ještě dlouze dále.

Na tak tristním seznamu neopominutelnou je ovšem první světová válka, kterou vlastně nikdo nechtěl, byl to přece důsledek nehorázného nedorozumění, falešných předpokladů, se závěrečným apokalyptickým kontem milionů zbytečných mrtvol, likvidace celých generací, rozmetání tradičních pořádků, hodnot, pohřbení čtyř impérií - německého, ruského, rakousko-uherského, tureckého, v různém stavu odlišnosti či již značného úpadku.

Odhlédnutím od Evropy, latinskoamerické zámoří nám poslouží příkladem hodně odlišné nesmyslnosti, známé jako "soccer war", válka fotbalová, mezi liliputány Hondurasem (velikost 42 000 mil², a 2,3 miliony obyvatel ) a El Salvadorem (8 000 mil², a 3 miliony obyvatel). Toť na kontinentě, který si potrpí na domácí revoluce, nikoliv na mezistátní válečná utkání. K tomuto unikátu, pramálo zaznamenanému československou veřejností, zaměstnané v té době jinými starostmi, došlo v roce 1969.

El Salvador, státeček s druhou nejvyšší hustotou obyvatelstva (první je ubohoučké Haiti) proniká do sousední honduraské prázdnoty, k nevraživosti tamějších usedlíků. Ta vyvrcholila 8. června onoho roku 1969 na fotbalovém hříšti hlavního honduraského města Tegulcigalpa. Hostující tým Salvador utkání prohrál 1 : 0 v nastaveném čase, za sporných okolností.

Záležitost to národní cti. K odvetnému utkání došlo v Salvadoru, nálada byla natolik nevřelá, že hostující tým se musel ukrývat na bezpečném místě. Policie na hřišti konfiskovala alkohol a zbraně a domácí mužstvo vyhrálo 3 : 0. Autobus s poraženými Hondurasany byl pošramocen vehementně vrhaným kamením.

Za odplatu byly salvadorské obchody v Tegucigalpě vystaveny podobným nepříjemnostem, jichž přibývalo v podobě množícího znásilňování a mordování. Tisíce postižených prchalo oběma směry.

Došlo k přerušení diplomatických styků a k třetímu rozhodujícímu fotbalovému utkání na neutrální půdě v Mexico City. Salvador vyhrál v poměru 3 : 2, rovněž v nastaveném čase.

Obě letectva skromného rozsahu se pustila do vesměs neúspěšného bombardování rafinerií, takových strategických cílů. Následovala rovněž vzájemná invaze pozemních sil. Zatímco Honduras převládal ve vzduchu, Salvador si líp počínal na zemi. A oběma stranám začala docházet munice, nebylo čím střílet a nepořídily ani ve Washingtonu. USA a OAS (Organisation of American States) tlačily na mírové vyřešení tahanice o pár sporných kilometrů pohraničního území a posléze dohlížely na dodržování příměří.

Ne tedy válka třicetiletá, natož stoletá - trvala všeho všudy čtyři dny. S mnohými ale ztrátami na majetku a životech, s téměř zárukou vysoké pravděpodobnosti, že dojde k opakování tak pošetilých šarvátek.

–––

Jestliže válka v hondurasko-salvadorské kopané docílila rekord jepičího čtyřdenního trvání, válka Paraguaye s trojicí protivníků - trojí aliance Argentiny, Brazílie a Uruguaye (známá jako Guerra Grande ve španělštině a Norairo Guazu v guaraní, řečí, jíž mluví 90 procent Paraguayců) má oprávněný nárok na přiznání světového rekordu ztrát na životech v propočtu s těmi nezabitými.

Příčiny konfliktu, casus belli: Argentina neuznávala nezávislost Paraguaye, pokládala ji za vlastní své území. Týž nárok vznášel Pedro II, tehdejší císař Brazílie. Ten navíc započal s invazí daleko menší Uruguaye.

Proti této relativně mohutné trojalianci s 25krát početnějším obyvatelstvem stál paraguayský Francisco Solano Lopez, obtížný tvor a v nejedněch očích i značný netvor. Věznil, mučil tisíce svých autentických příznivců, uvěznil vlastní matku, popravil vlastního bratra. Důsledně dbal na etiketu: když on stál, nikdo nesměl sedět a nesmělo se od něj odejít s otočením zády čili i zadnicí.

Podivínský prezident reagoval na brazilskou invazi Uruguaye svou vlastní invazí, Brazílii válku vyhlásil. Tamější císař Pedro chtěl krvavé bakchanálie ukončit jakýmsi smírem, čemuž ale bránila čest paraguayského vládce, jehož zásoby střeliva a střelců se kvapně vyčerpávaly. Z nedávného vydání (22.12.2012) britského The Economist jsem se dozvěděl, že tento Lopez postihl brannou povinností každého muže v zemi a když i těch se nedostávalo, do této služby nahnal děti s přilepenými vousy a licousy, též s klacky přemalovanými na střelné zbraně.

Horor započal v roce 1865 neboli v době, kdy zrovna končila občanská válka v Severní Americe, a trvala celých pět let. Zásluhou tohoto absurdního konfliktu došlo k vymlácení odhadovaného počtu 1,2 milionu obyvatelstva - 90 procent počtu předválečné populace. Totální chudoba zachvátila zemi, v ulicích se ploužily nahaté ženy jakož i hladoví jaguáři. Poválečný census v roce 1871 všeho všudy napočítal 221 079 žijících obyvatel. Mezi nimi zbylo pouze 28 000 mužů v dospělém věku. Procentuální poměr mužů a žen byl 1 : 4 a v některých oblastech až 1: 20. Dopad tak katastrofální historické zkušenosti setrvává i do dnešních dnů.

Základní údaje: nezávislost získána 1811, polotropická, převážně zemědělská a dobytkářská, od moře odříznutá končina o rozloze 4 milionů čtverečních kilometrů a s nynějším počtem 5 milionů obyvatelstva, z nichž 95 % jsou míšenci s krví španělskou a indiánskou. Je to stát s velmi nerovnou distribucí národního majetku. Víc než tři čtvrtiny (77 %) vší půdy patří pouze jednomu procentu vlastníků.

Dočetl jsem se o osadách českých a snad i sudetoněmeckých pionýrů, jimž se podařilo zvládnout tamější pustiny a vytvořit atraktivní oázy. Dokumentaci jsem ale někde zašantročil, momentálně je k nenalezení.

Z Bavorska - z Hofu u české hranice - se tam přistěhoval nájemce Stroessner, oženil se s místní bohatou nevěstou a jejich syn Alfredo se vyznamenal jako mladý důstojník v jedné z občasných občanských válek. V roce 1948 se stal nejmladším generálem v celé Latinské Americe, v roce 1954 svrhl prezidenta, zmocnil se jeho funkce, stal se hlavou státu, sedmkrát se nechal zvolit ve volbách s nepravděpodobně vysokánskou převahou hlasů a vládl, než jej v latinsko-americkém světě ve výdrži překonal pouze Fidel Castro, předseda strany komunistické. Za režimu Stroessnera, předsedy vládnoucí strany Colorado, rovněž větší množství nepohodlných občanů zahynulo. Jeho šéf tajné policie dával přednost výslechům zvaným pileta - koupeli ve fekáliích, s elektrickým výbojem, vraženým do konečníku. Hůř dopadl tajemník komunistické strany, rozkrájený řetězovou pilou. Výkonu Stroessner po telefonu naslouchal.

V roce 1989 byl svržen generály, strachujícími se o vlastní osud, ve věku 93 roků poklidně zemřel v sousedním státu, hlavním městě Brasilia.

Zdroj:
http://www.otaulc.com/
Autor : Ota Ulč 🕔07.02.2013 📕4.147

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře