Heinz Pannwitz - vyšetřovatel atentátu na Heydricha

Autor : Gebirgsjäger 🕔20.01.2013 📕15.892

Kriminální rada Heinz Pannwitz je znám zájemcům o historii především jako vedoucí Zvláštní vyšetřovací komise po atentátu na Heydricha. Méně známé je jeho působení ve Francii, kde se ve funkci šéfa zvláštní komise snažil rozkrýt činnost sovětské špionážní sítě - Rudé kapely. Jako kriminalista dával Pannwitz přednost psychologickému nátlaku před brutálními gestapáckými metodami. Při svém působení v Protektorátu i ve Francii se snažil zneužít zatčené odbojáře ke zpravodajským hrám s Londýnem a později i s Moskvou. Nejasnosti panují kolem jeho údajné spolupráce se sovětskou vojenskou rozvědkou - GRU.

 

Heinz Pannwitz se narodil 28. čevence 1911 v Berlíně. Po skončení školní docházky pracoval jako strojník, krátkou dobu byl nezaměstnaný. Nakonec se rozhodl pro vysokoškolské studium a absolvoval teologickou fakultu.

V roce 1938 vstoupil Pannwitz do SA. Roční službu ve Wehrmachtu absolvoval v roce 1935, z armády odešel s hodností Unteroffizier (rotný). V roce 1936 byl přijat do služby u berlínské policie. 1. května 1937 se stal členem NSDAP a v roce 1938 byl přijat do SS. 10. září 1939 se stal jako „kriminální komisař - čekatel“ vedoucím oddělení závažných majetkových deliktů na berlínské kriminálce. V červenci 1939 byl přeložen k pražskému gestapu, kde od roku 1940 vedl Oddělení II g (atentáty, nedovolené ozbrojování, a sabotáže). Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 byl Pannwitz pověřen vedením Zvláštní vyšetřovací komise.

Při vyšetřování atentátu dával Pannwitz přednost psychologickému nátlaku, lsti a úskokům před policejní brutalitou. Přesvědčil politické vedení Protektorátu, aby vyhlásilo amnestii. Jejím výsledkem byl příval 2000 informací od vyděšeného obyvatelstva, ale též dobrovolný příchod parašutisty Karla Čurdy. Čurda sice neznal úkryt Kubiše a Gabčíka, prozradil však gestapu jména několika pražských rodin, které ukrývaly atentátníky. Brutálním výslechem zatčených se pak vyšetřovatelé dozvěděli o úkrytu parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Po ukončení vyšetřování vypracoval Pannwitz „Závěrečnou zprávu o atentátu “. Začátkem září 1942 byl povýšen do funkce kriminálního rady.

V „Závěrečné zprávě“ kritizoval činnost politického vedení po atentátu. Ještě více nepřátel si nadělal, když se přes zákaz nadřízených pokoušel využít zatčeného profesora Ladislava Vaňka, vedoucího představitele odboje, ke zpravodajské hře s Londýnem.

Aby se vyhnul riziku, že doplatí na mocenské boje ve vedení bezpečnostních složek po Heydrichově smrti, využil Pannwitz svých známostí v Abwehru a nechal se na konci září 1942 převelet na východní frontu. Z kriminálního rady se stal opět rotným. Protože úřadovna SiPo (bezpečnostní policie) v Berlíně nebyla o jeho převelení z nevysvětlitelných důvodů informována, bylo proti němu zahájeno stíhání pro dezerci. Číslo polního pluku, ke kterému byl kriminální rada povolán, držela Abwehr v tajnosti, aby ztížila pátrání SiPo po svém příslušníkovi.

Po pěti měsících na frontě byl Pannwitz proti své vůli odvelen na vedení Gestapa v Berlíně. Od srpna 1943 do jara 1945 byl vedoucím zvláštní komise (Sonderkommando Rote Kapelle) ve Francii, zabývající se vyšetřováním činnosti Rudé kapely, velké sovětské špionážní sítě v Evropě. Pod příslibem záchrany života využil zatčené sovětské agenty (nakonec i samotného „Velkého šéfa“ Leopolda Treppera a jeho zástupce Anatolije Gureviče-Sukulova - „Kenta) k rádiové zpravodajské hře s Moskvou.

Na konci války se Pannwitz dostal do sovětského zajetí. Některé zdroje udávají, že ho předali sovětským orgánům Francouzi. Jiná verze tvrdí, že ho naverboval Sukulov pro spolupráci s GRU a 6. června 1945 s ním odletěl z Paříže do Moskvy. Podle další varianty tohoto příběhu Pannwitz spolupracoval s Rusy již od začátku činnosti v Sonderkommandu, a to buď na příkaz Heinricha Himmlera, který chtěl navázat kontakt s Moskvou a jednat o separátním míru, nebo ho pro spolupráci s Rusy získal šéf Gestapa Heinrich Müller. Ten byl podle některých spikleneckých teorií sovětským agentem a po válce skončil s novou identitou v Sovětském Svazu.

Pannwitz byl v Moskvě v roce 1946 odsouzen ke 20 letům nucených prací. Deset let strávil v pracovním táboře ve Vorkutě a v roce 1955 se vrátil do Spolkové republiky. Po návratu pracoval jako manažer banky v Ludwigsburgu. Ve svých zápiscíh o atentátu na Heydricha (sepsaných v letech 1956 až 1959) mimo jiné tvrdí, že do sovětského zajetí byl vydán francouzskou vojenskou policií na vlastní žádost. Jeho motivací byla snaha posílit sovětskou nedůvěru vůči západním spojencům. Spolupráci s GRU mu údajně schválil Heinrich Müller.

Heiz Pannwitz žil v Ludwigsburgu až do své smrti v roce 1975.

Zdroje:
http://de.wikipedia.org/wiki/Heinz_Pannwitz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Van%C4%9Bk
http://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_M%C3%BCller_%28gestapo%29
M. Ivanov: Atentát na Reinharda Heydricha
K. Pacner: Velké špionážní operace
J. Pielkakiewicz: Špióni, agenti, vojáci
S. Berton: Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha
V. P. Borovička: Přísně tajné šifry
J. Pielkakiewicz: Historie světové špionáže
Autor : Gebirgsjäger 🕔20.01.2013 📕15.892

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře