Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942

Autor : Gebirgsjäger 🕔13.01.2013 📕7.224

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Největší katastrofa, jaká kdy postihla britskou armádu.
Winston Churchill

Britové začali kolonizovat Malajsko na konci 18. století a v roce 1824 převzali správu nad celým jeho územím. Singapur, ostrov při jižní výspě Malajského poloostrova, oddělený od pevniny úzkým průlivem, získala v roce 1819 Britská východoindická společnost a v roce 1857 se stal britskou korunní kolonií. Malajsko bylo jako největší světový producent cínu a kaučuku pro Británii strategicky důležité. Na jeho ochranu zřídili na singapurském ostrově za nemalých nákladů mohutnou námořní základnu, honosně přezdívanou „Gibraltar Východu“. Základna umožňovala Britům ovládat důležité lodní trasy vedoucí podél jižního pobřeží Malajsie, zajišťující obchod na obrovských trzích jihozápadní Asie. Ostrov byl s pevninou spojen mohutnou betonovou hrází, po které vedla silnice a železniční trať.

Na počátku čtyřicátých let 20. století byly východní državy a Malajsko zvláště pro Brity pouze zdrojem financí z prodeje cínu a kaučuku Američanům a přinášely značné bohatství, pomáhající financovat válku proti silám Osy v Evropě, v severní Africe a na Středním východě. Přestože bylo jasné, že jsou zdejší surovinové zdroje lákavým cílem pro rozpínající se japonskou říši, Churchillova vláda jejich obranu trestuhodně podcenila. Jen tak se mohlo stát, že Velká Británie ztratila Malajsko se Singapurem za pouhých deset týdnů.

Britové nepředpokládali, že by Japonci byli schopni na Singapur zaútočit přes pevninu, a pokud by to přece jen učinili, postup na jih přes těžko průchodnou malajskou džungli by jim trval tak dloluho, že by byl dostatek času na posílení obrany ostrova. Jak se však ukázalo, šlo spíše o zbožné přání.

První japonské jednotky se vylodily 8. prosince 1941 v Kota Bharu u šíje Kra, jež spojuje jižní Thajsko s Malajskem, a setkaly se jen s minimálním odporem. Šestisetkilometrovou vzdálenost do Singapuru se japonské 25. armádě pod velením generála Jamašity podařilo překonat za 63 dní.

29. ledna dostal Winston Churchill telegram od generála WaWella, vrchního velitele v jihovýchodní Asii, z něhož se dozvídá, že Singapur prakticky nelze hájit. V neděli 1 února se prstenec obležení Singapuru sevřel ještě pevněji. „To by byla neomluvitelná zrada...“, telegrafoval Churchillovi australský ministerský předseda John Curtin, když se dozvěděl o úmyslu vyklidit Singapur. Londýn tedy odeslal rozkaz k obraně Singapuru vs výslovným zdůrazněním, že vydání nepřipadá v úvahu a posádka musí, pokud dojde k nejhoršímu, padnout spolu s městem.

Japonská invaze na severozápadě ostrova byla zahájena v noci z 8. na 9. února 1942. O týden později, v neděli 15. února, generál Percival nabídl Japoncům kapitulaci. Byl vyfotografován s britskou vlajkou vedle štábního důstojníka, nesoucího bílý prapor.

Klíčovou příčinou britské porážky bylo podceňování Japonska a sebeuspokojení mnoha po sobě jdoucích britských vlád i koloniálno režimu v Malajsku. Tento režim vstoupil do velké války na Dálném východě, jistý si tím, že něco podobného se mu nikdy nemůže stát.

Velký podíl na porážce měla i špatná práce britských zpravodajských služeb a naopak dobře organizované a velice úspěšné japonské zpravodajství.


Malajsie a Singapur

Britské zpravodajství

Britská rozvědka sledovala japonskou rozpínavost se stále větším zájmem a rostoucími obavami. Ve zpravodajském úsilí však Brity omezovaly čtyři základní problémy: naprosté podcenění japonských ozbrojených složek jako efekltivních bojových sil, roztříštěnost a nedostatek skutečné koordinace zpravodajských složek na Dálném východě, nedostatek prostředků nutných pro sběr informací a konečně nedostatek jakéhokoliv vlivu na rozhodování civilní správy i vojenského velení v Malajsku.

Podcenění vojenských sil a schopností Japonska je zvlášť překvapivé, protože Japonci jsou národem válečníků s impozantními výsledky. V letech 1904 a 1905 porazili na Dálném východě Rusy, vlastnili velké a moderní loďstvo a od roku 1941 úspěšně sváděli velké pozemní války v Číně a Mandžusku. Pro tak dramatické podcenění nepřítele je nutné pochopit způsob myšlení „bílého koloniálního světa“ před šokem z roku 1941. Mýty o rasové nadřazenosti se neomezovaly jen na Hitlerovo nacistické Německo třicátých let dvacátého století. Británie nebyla ve svém pohrdání Asiaty osamocena. Dokonce i v Americe, která měla velkou populaci japonských přistěhovalců, byli Japonci v předvečer útoku na Pearl Harbor viděni v podobném světle. V té době vládlo všeobecné přesvědčení, že Japonci jsou malého vzrůstu, mají křivé zuby, špatný zrak, nejsou schopni boje v noci ani obsluhy složitějších strojů. Bílí muži jim měli být přirozeně nadřazeni. Existoval názor, že Japonec uteče, jakmile spatří bílého vojáka. Snad nejvýstižněji charakterizuje tehdejší britský názor na bojové schopnosti japonské armády výrok jednoho velícího důstojníka v Malajsku: „Moji vojáci by si zasloužili lepšího nepřítele, než jsou Japonci“.

Takové nízké mínění o Japoncích převládalo u britských sil na Dálném východě. Když velitel armády v Malajsku generálporučík Arthur Percival 8. prosince 1941 vzbudil guvernéra Singapuru, aby mu oznámil, že se Japonci vyloďují v Kota Bharu, dostal odpověď: „Dobře, předpokládám, že ty mrňousy odrazíte!

To však neznamená, že by britské zpravodajské služby nebyly schopny varovat vojska v Malajsku před japonskou hrozbou. Dochovalo se přesné a jasné memorandum malajského generálního štábu, které popisuje a vysvětluje japonské bojové sestavy, výkonnost japonských jednotek a kvality jejich zbraní. Problém však spočíval v tom, že tyto informace byly vyššími veliteli i politickým vedením ignorovány. V dubnu 1941 informoval britský vojenský atašé v Japonsku důstojníky singapurské posádky, že pokládá japonskou armádu za prvotřídní bojovou sílu, dobře vycvičenou, s dobrými důstojníky a s vysokou morálkou. Když skončil své vystoupení, povstal generálporučík Lionel Bond, tehdejší vojenský velitel Malajska, a prohlásil, že takovéto řeči mají „daleko k pravdě“ a dodal: „Ujišťuji Vás, že se od nich nemáme čeho obávat“.

Japonské zpravodajství

Jestliže Britové a jejich zpravodajské služby podcenili hrozbu ze strany Japonska, potom Japonci neudělali stejnou chybu, pokud šlo o Brity. Japonská zpravodajská služba byla schopna vybudovat dokonalou výzvědnou síť, která zahrnovala množství zaměstnanců japonských obchodních společností, legálně podnikajících v Malajsku, místní japonské obyvatele a návštěvníky. Na japonských obchodních lodích, plujících podél východního pobřeží, byli umístěni námořní důstojníci, kteří shromažďovali zpravodajské informace. Dokonce i oficiální fotograf námořní základny v Singapuru sloužil důstojníkovi japonské rozvědky plukovníku Nakadžimovi. V některých případech byla japonská špionáž prováděna tak nepokrytě, že to hraničilo s fraškou. Koncem roku 1940 byl zadržen japonský tiskový atašé v Singapuru, který po dobu více než tří let řídil síť agentů v Malajsku. Uvězněn byl za to, že pro japonské důstojníky, kteří navštěvovali Malajsko, organizoval výpravy s průvodcem po britských vojenských zařízeních.

Je nemyslitelné, že by o takto průhledných japonských zpravodajských aktivitách britská kontrarozvědka nevěděla. Její hlášení však britské úřady ignorovaly, protože politikou Londýna bylo „Nedělat nic, co by znepřátelilo Japonce“. V tomto případě však britská nečinnost japonskou agresi spíše podněcovala.

Kromě zpráv z víceméně otevřených zdrojů byli Japonci schopni získávat i přísně utajované informace nejvyšší důležitosti.

Jednou z velkých záhad malajského tažení byla až mystická schopnost Japonců zcela přesně zasáhnout letiště RAF a navíc v době, kdy útok zaručoval maximální britské ztráty. „Vypadalo to tak, jako kdyby znali naše plány“, prohlásil jeden důstojník RAF, který zde v té době sloužil. Japonci plány skutečně znali. Předal jim je styčný důstojník letecké rozvědky kapitán Patrick Heenan, kterého Japonci naverbovali v zimě roku 1938. Heenan měl z titulu své funkce přístup ke všem informacím malajského velení o bojovém složení a rozmístění všech jednotek RAF na poloostrově i bojovým plánům pro případ napadení.

Po válce Britové ke své hrůze zjistili, že Japonci v roce 1941 sledovali nejpřísněji utajovaný rádiový provoz mezi Churchillem, válečnou radou v Londýně a vrchním velitelem v Singapuru. V listopadu 1940 totiž zadržela německá loď Atlantis britskou rychlou obchodní loď Automedion, přepravovující z Londýna do Singapuru diplomatického kurýra s nejtajnějšími dokumenty, které neměly být vyzrazeny při předávání rádiovým provozem nebo leteckou přepravou. Němcům se podařilo zajistit pytel s diplomatickou poštou, který kromě jiných přísně tajných dokumentů obsahoval i nové kódovací knihy. Němci se o britské plány na Dálném východě příliš nezajímali, a tak předali příslušné dokumenty svému japonskému spojenci. Britové se domnívali, že Automedion byl torpédován a potopen ponorkou a nepředpokládali, že se kódovací knihy dostaly do japonských rukou. Případ Automedion představoval největší ztrátu britské zpravodajské služby na Dálném východě.

Následky pádu Singapuru

Důsledky japonského malajského tažení byly pro Brity katastrofální. Ztratili velmi důležitou asijskou základnu a jejich prestiž v Evropě a v Asii byla otřesena. 130 000 vojáků Commonwealthu bylo zabito nebo padlo do zajetí. Japonci se zmocnili 740 děl, 2500 kulometů, 65 000 ručních zbraní, 1000 železničních vozidel, 200 obrněných vozidel, 10 letadel a několika tisíc automobilů. To vše za cenu přibližně 3500 mrtvých a 7000 raněných japonských vojáků.

Strategickým důsledkem pádu Singapuru bylo rychlé dobytí Barmy a Nizozemské Indie. Japonci se tak dostali do hrozivé blízkosti Indie a Austrálie.

Dobytí této „nedobytné“ pevnosto během jediného týdne hluboce otřáslo evropskou prestiží v celé Asii. Bílý muž definitivně ztratil své nadřazené postavení. A právě toto poznání jeho zranitelnosti dodalo Asiatům pom válce odvahu povstat proti koloniální nadvládě.

Generál Percival se stal japonským zajatcem, byl vězněn nejprve v Singapuru, poté na ostrově Formosa a v závěru války v Mandžusku. Zajetí přežil a na pozvání Američanů se 2. září 1945 zúčastnil spolu s dalšími významnými spojeneckými veliteli na polubě USS Misuri oficiálního aktu japonské kapitulace. Churchillova vláda a její následovníci nikdy neodpustili Percivalovi „bílý prapor“. Po válce se stal „neexistující“ osobou a nikdy nebyl zván na oslavy vítězství ve druhé světové válce.

Generál Jamašita dobytím Sigapuru posílil svou prestiž v Japonsku a dostal přezdívku „Malajský tygr“. Po válce byl jako válečný zločinec odsouzen k trestu smri a v únoru 1946 oběšen.

Britové získali Singapur zpět na konci války. Jejich koloniální správa nad ním skončila v roce 1963, kdy byl přijat do Malajské federace. V roce 1965 byl z federace kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou.


Kapitulace Singapuru - následek zpravodajského selhání

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Malajsie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Singapur
J. Keegan: Druhá světová válka
J.Pielkakiewicz: Druhá světová válka
J. Hughes-Wilson: Velké omyly vojenských zpravodajských služeb
D. Petz: Singapurská potupa (revue Válka červen 2011)
L. Deighton: Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války

Foto:
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Singapore
http://goo.gl/uU8Oq

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Autor : Gebirgsjäger 🕔13.01.2013 📕7.224

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře