Vytváření pravidel pro bezpilotní letouny

Autor : Ota Ulč 🕔19.12.2012 📕2.668

Takový vynález je znám anglickým slovem DRONE - s dalšími, stejně legitimními významy: trubec, včelí sameček, med netvořící, parazit, který žije z práce jiných, též je to aeroplán bez pilota, z velké dálky dirigovaný potřebnými signály. Představa co nejpohodlnějšího bojování - daleko od nebezpečí, od krvavé vřavy, třeba někde na kanapi dotýkat se správných knoflíků, nedojde k vyvrknutí sebemenšího vlastního malíčku, zato však k důkladné spoušti v nepřátelských řadách. Kritici varují před potenciálem ještě větší dehumanizace, kdy bojovník, tuze vzdálen od místa způsobované zkázy, pozbývá zábran se na takovém počínání podílet.

Velice se modernizujeme ve svém válečnickém umění, k němuž ale dochází v prostředí s přibývající právní nezřetelností. V minulém století, od konce druhé světové války, došlo k uspořádání několika tuctů, snad dokonce i veletuctu válečných konfliktů, aniž by v jednom jediném z nich se dodržela předchozí tradice řádného vyhlášení válečného stavu, který potrvá až do jeho neméně řádného ukončení - ať už totálním zničením nepřítele (debelatio), jeho bezpodmínečnou kapitulací, nebo mírovou smlouvou obsahující práva a povinnosti vyčerpaných gladiátorů.

Válka započne bez formálního vyhlášení, ale většina významných juristů se kloní k názoru, že ji nelze řádně ukončit bez příslušných formalit. Pokud k nim nedojde, dosažený stav armistice ("příměří") lze pokládat za pouhé provizorium, jímž válečný stav oficiálně nekončí, i když velmi neoficiálně bez vyhlášení započal. Tak se například stalo severokorejským přepadem jihu v červnu 1950, s mezinárodně právními důsledky, a v Panmundžonu před víc než půlstoletím podepsané příměří válečný stav de iure neukončilo.

Jestliže dojde k válečnému konfliktu mezi státy A a B, z nich se tak stanou belligerents, na rozdíl od všech ostatních nezúčastněných států, jimž bude příslušet status neutrality, s právem pokračování běžných vztahů politických, komerčních, kulturních, bez povinnosti dodržování důsledné nestrannosti. Americké velvyslanectví ve Francii dál fungovalo po pádu Paříže v roce 1940 až do prosince 1941, kdy z německé strany došlo k vyhlášení válečného stavu.

Válku lze legitimně vést na území oněch účastníků, jakož i na high seas ("otevřených mořích" pokládaných za "majetek všeho lidstva", bez práva domáhat se nějakého exkluzivního majetnického nároku). Situace se nezřídka komplikuje, když jednotky válčící strany proniknou na území neutrálního státu, tam bezpečně nedotknutelné a ze své takto získané báze se pak mohou znovu pouštět do akcí proti nepříteli. V takovém případě je povinností neutrálního státu takovému počínání zabránit. Pokud se tak nestane - ať už z nedostatku schopnosti či ochoty zasáhnout -, tím dochází k ohrožení takové neutrality, opravňující druhou válčící stranu na území vkročit a zasáhnout. Když komunistický Vietkong a jeho severovietnamští spojenci se stáhli do bezpečí na území neutrální Kambodže, na konfliktu se nepodílející, Američanům tak vzniklo právo na území vkročit, suverenitu takového neutrála porušit.

V tomto našem novém tisíciletí přibylo na nezřetelnosti, právní rozplizlosti.

Primární hrozbou západní civilizace se stala al-Kájda, nepřítel bez adresy, a tudíž s báječnou výhodou své anonymity - na rozdíl od velmi zřetelné identifikace druhé strany, vždy v roli konkrétního cíle na ráně, kdykoliv se anonymnímu útočníkovi zachce. Zasažené západní civilizaci pak nezbývá, než se o amorfním nezřetelném nepříteli vyjadřovat jako o "fenoménu" - proto teď jsme ve válce proti mezinárodnímu terorismu, rozplynuvšímu se v nekonkrétnu, porovnatelnému k tažení proti nectnostem jako kouření, smilnění, obezitě.

- - -

Jak takové sváry, konflikty, řešit? V londýnských The Times významný publicista William Rees-Mogg 3. prosince 2001, čili krátce po útoku na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu, doporučil neopakovat vietnamský omyl - umírněnost ve válce, neodlišitelná od pitomosti. (Moderation in war is imbecility.) Druh ohleduplnosti, prokázané například spěchem Washingtonu, aby ukončil bojové akce ještě před začátkem posvátného měsíce ramadanu, kdy muslimové musí hladovět až do západu slunce. Což měli Arabové nějaké zábrany se zaútočením na Izrael v den Yom Kippuru, největšího židovského svátku?

Argumentem též bývá odkaz na proportionality – úměrnost úderu, nejít na komára s kanonem. Příkladem nám poslouží řešení CYBERWARFARE. Pentagon měl k dispozici realistické, uskutečnitelné možnosti, jak zmrazit miliardy peněz na Saddamových účtech, jak paralyzovat fungování jeho vlády. Rovněž s možností zneutralizovat, dát mimo provoz veškerou telefonní síť v zemi, i v kontaktu se světem.

Jenže Washington odmítl vydat souhlas k takovému řešení.

Vesměs převládá padoušský postoj oficiálních liberálních medií, v západním světě (včetně kdysi objektivní B.B.C.), vždy zdůrazňujících nepoměr mezi množstvím způsobených muslimských a izraelských ztrát, a tedy i odpovědnosti za způsobenou spoušť.

Nabízím odpověď v podobě karikatury s dvěma dětskýmí kočárky: jeden voják svým tělem kočárek ochraňuje, zatímco druhý voják se za kočárkem skrývá. Přemíra důkazů je k dispozici k velesnadnému rozlišení, kdo je kdo. V arabské Gaze rakety k odpalování jsou instalovány ve školách, modlitebnách, na nejvyšších poschodích obytných domů.

Odtud došlo od 14. listopadu (2012) k odpálení víc než tisíce raket, jež se ale do zamyšleného cíle netrefily zásluhou výtečně fungujícícho izraelského systému IRON DOME ("železná kupole"), výrobku domácí firmy Rafael Advanced Defense Systems Ltd., jenž včas pochytá 90 procent takových se řítících nepříjemností.

Další, stále častěji vyřčenou námitku doprovází adjektivum collateral – o škodách souběžných, kdy k úhoně přicházejí nikoliv bojovníci, ale nezúčastnění civilisté. Za druhé světové války odhadovaných 75 % všech ztrát na životech utrpěli civilisté. Rostoucí horory - Guernica, Coventry, Hamburg, Drážďany, ono inferno v únoru 1945, až pak nukleární Hirošima nám poslouží znamenitým příkladem.

- - -

Tehdy ovšem neexistoval znamenitý vynález s nynějším anglickým pojmenováním DRONE, což čeština překládá jako "trubec, lenoch, příživník, parazit". Tím se míní letadlo bez pilota, z dálky – často z velmi značné dálky – řízené k určenému cíli. Použitím se neriskují životy ve vlastních řadách a ušetří se plno peněz. Za cenu jedné stihačky F-22 (180 milionů dolarů v roce 2001) se dalo pořídit šedesát odosobněných trubců.

První taková stvoření, jménem Predator ("Dravec"), se zrodila v roce 1994, se schopností udržet se ve vzduchu 40 hodin a se schopností přečíst licenci na přístrojové desce vozidla z výše dvou mil čili víc než tří kilometrů. Jeho modernější verze s jménem Reaper je vybavena bombami o váze 500 liber a laserem řízenými raketami, z výše pěti mil zaznamená vše, co se šustne na povrchu země, ve vzduchu vydrží 24 hodin. Jeho výkon překoná značně větší Global Hawk ("jestřáb, sokol"), zvládne vzdálenost USA - Austrálie, za každý den letu detailně zmapuje terén o velikosti 53 000 čtverečních mil (čili skoro dvojnásobek rozlohy České republiky - 79 000 km2), výrobní cena se rovná jedné stihačce F-18.

V době Obamova prezidentování došlo k desetinásobnému zvýšení činnosti těchto trubců - k použití Afghánistánu, Pakistánu, Jemenu, Somálsku. To vše má na starosti personál na letecké bázi (Creech Airforce Base) v daleké Nevadě. Tam sledují monitor, dotýkají se knoflíků, dirigují zamýšlené akce. V obsluze jednoho takového letadla je potřebí obtížně představiteného množství 180 personálu. Příkaz z Nevady na příslušné místo kdekoliv dorazí za 1,2 vteřiny.

Nyní zpět k oněm kolaterálním ztrátám: v devadesátých letech, v době Clintonova prezidentování a již tehdy značně probíhající honby najít bin Ladena, se ve vzdáleném Waziristanu podařilo z velké výše zloducha zahlédnout. Přesto však k zásahu nedošlo, zhatil to záběr ze zahrady jeho tehdejšího bydla, s houpačkami a tedy i předpokladem, že v objektu budou nevinné děti.

Po zkušenosti 11. září 2001 takové zábrany pominuly, k prvnímu zásahu došlo již v roce 2002, a sice v Jemenu, kde střela rozmetala posádku šesti členů al-Kájdy s místním komandantem. Týdeník Time přinesl (1. 6. 2009) zprávu, že téměř polovina (9 z 20) tzv. high-value al-Kájdy cílů, významných kádrů, už nežije. Leckdo takové americké počínání pokládá nejen za zbabělé, ale i kontraproduktivní. Přeživším rodinným příslušníkům obětí bezpilotových letadel tradice nařizuje se pomstít, což je ta ideální motivace, jak získávat nové bojovníky do vlastních řad.

Nemalý podíl značného povyku vyvolávají nesouhlasné reakce Pakistánu, tohoto údajného amerického spojence, protestujícího proti zřetelnému porušování své vzdušné suverenity.

Neméně nevole vyvolávají soudní iniciativy veleliberální organizace ACLU - American Civil Liberties Union. Ta tuze značně protestovala proti preciznímu zasažení v USA narozeného občana al-Awlakiho, který byl současně naturalizovaným občanem Jemenu. Tam žil, plně zaměstnán úsilím ve prospěch al-Kájdy a tažením proti zájmům země svého zrození. Načež se tedy v Jemenu stalo, že Predator si ho narafičil, když Awlaki cestou v Jemenu zastavil auto, nasát čerstvý vzduch, kochat se scenérií, což mu ale ve vteřině přerušilo rozmetání v prvočinitele, s následnou odpovědností Alláha si tohoto věrného služebníka posmrtně zflastrovat.

Tomuto R+D (Research and Development) se státy věnují nerovnoměrně. Víc než polovinu celosvětového výzkumu (56 %) investuje USA, na druhém místě je Čína (nyní již schopná vystřelit raketu k preciznímu cíli do vzdálenosti jedné míle). Na třetím místě je Izrael a na čtvrtém Rusko.

Výzkum a jeho praktická aplikace míří též opačným směrem - nikoliv ke vzdušným obrům, ale k nanosized devices - imitaci ptáků, kolibříků, ba i hmyzu.

Další dosud nevyřešené problémy setrvávají - například tristní realita týkající se problému civilní letecké dopravy, v prostoru Amerika - Evropa přílišného návalu letadel bez posádky.

Zdroj:
http://www.otaulc.com/
Autor : Ota Ulč 🕔19.12.2012 📕2.668

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře