Götz von Berlichingen

Autor : Gebirgsjäger 🕔15.12.2012 📕8.834

Götz von Berlichingen (1480-1562) - voják a dobrodruh, uznávaný velitel, žoldnéř, loupeživý rytíř a vůdce povstalců, se stal světově proslulým až více než 200 let po smrti v roce 1773 díky stejnojmennému Goethovu dramatu. Na další „zviditelnění“ čekal až do roku 1943, kdy jeho jméno dostala 17. divize tankových granátníků SS.

Gottfried „Götz“ von Berlichingen zu Hornberg se narodil v roce 1480 jako poslední z deseti dětí  Kiliana von Berlichingen aus Jagsthausen a Margarethy von Thüngen. Jako místo jeho narození se  nejčastěji uvádí hrad Berlichingen nebo  hrad Jagsthausen nedaleko Heilbronnu, kde Götz strávil první léta svého života. Jako dvanáctiletý byl poslán na výchovu do klášterní školy, odkud v roce 1494 s hodnocením  „nezvladatelný uličník“ odešel do služeb otcova bratrance Konrada von Berlichingen, zkušeného rytíře, hofmistra na dvoře markraběte Friedricha von Brandenburg-Ansbach. Po strýcově smrti v roce 1497 vstoupil do Ansbachových služeb a tak ve svých 17 letech zahájil svou vojenskou kariéru. Po boku markraběte následoval římsko-německého krále a pozdějšího cisaře Maximiliana I. na jeho tažení do Burgund, Lotrinska a Brabandska. Po Ansbachově smrti sloužil jako panoš ve službách jeho syna Georga von Brandenburg-Ansbach. Později byl uvolněn ze dvorní služby a dostalo se mu rytířského vzdělání a výcviku u Veita von Lentersheim, kterého jako zbrojnoš doprovázel v roce 1499  do „švábské války“. Po porážce císařských vojsk se vrátil zpět na Jagsthausen.


Götz jako mladý žoldnéř

Ačkoli Götz slíbil císaři, že jako „rytíř na volné noze“ bude vždy hájit jeho zájmy a bojovat vždy na té jediné správné (tj. císařské) straně, spolu se svým bratrem se dal dohromady s loupeživým rytířem Hansem Talackerem von Massenbach a získával obživu prostřednictvím  velmi pochybných podniků - přepadáváním, drancováním a vražděním. Poté, co se Švábská liga - v roce 1488 založený spolek jihoněmeckých stavů (prelátů, hrabat, pánů, rytířů a říšských měst) - rozhodla proti Talackerovi rázně zakročit a jeho „řemeslo“ mu jednou provždy zatrhnout, Götz se v zimě 1501/1502 uchýlil na hrad svého strýce Neidharta von Thüngen, Burg Sondenberg.

Poté se v roce 1502 jako žoldnéř účastni sporu mezi markrabětem von Brandenburg-Ansbach a městem Norimberk. V „bavorském sporu“ v roce 1504 mezi Porýním-Falckem a Bavorskem bojoval Götz za bavorskou stranu (zatímco jeho bratr Filip na straně falcké). Během obléhání Landshutu 23. 6. 1504 utrhla Götzovi dělová koule část pravé ruky. Mechanická železná protéza, díky níž mohl nejen vládnout mečem, ale údajně i psát husím brkem, Götzovi umožnila pokračovat ve vojenské kariéře. Díky protéze dostal přezdívku „Götz se železnou rukou“. (Mimochodem - protéza je dodnes vystavená v muzeu na hradě Hornberg).


Götzova „železná ruka

V příštích letech se Götz válkám i přes své zranění rozhodně nevyhýbal. V roce 1514 se účastnil potlačení povstání „Chudého Konráda“.  Jako žoldnéř bojoval za města   Norimberk a Kolín nad Rýnem proti würzburskému biskupovi, ten na něj dokonce dvakrát uvalil klatbu. Až když pod vévodou Ulrichem von Württemberg otevřeně bojoval proti Švábské lize, byl v roce 1519 zajat a až do roku 1522 vězněn v Heilbronnu. Za „selské války“ v roce 1525  vedl neúspěšné selské povstání  proti Švábské lize. Po porážce  u Königshofenu se mu několik let dařilo unikat, ale roku 1528 byl vojáky švábské ligy  dopaden a až do 1. března 1530 trávil čas v domácím vězení na svém hradě Hornberg. Kromě toho byl povinen zaplatit pokutu 25 000 guldenů.  Po propuštění vstoupil do císařské armády a v roce 1542 bojoval za Karla V. proti Turkům a v roce 1544 proti Francouzům. Svá poslední léta prožil poklidně na hradě Hornberg, kde v 23. července 1562 v požehnaném věku 82 let zemřel.


Götz ve zralém věku, pod portrétem jeho podpis

Götz jako postava Goethova dramatu

Götze proslavil jako národního hrdinu (a sebe jako dramatika) do té doby vcelku neznámý Johann Wolfgang von Goethe. Goethova hra Götz von Berlichingen byla vydána v roce 1773 a setkala se jako první z jeho dramat s širokým úspěchem v celém Německu.

Z této divadelní hry i pochází slavný Götzův citát. Ve třetím obraze Berlichingen znovu přepadá bohaté kupce, aby mohl kořist rozdělit chudým. Císař na něj vypisuje odměnu a Berlichingen se ukrývá na svém hradě. Citát se ovšem neváže na císaře, ale na poručíka, který jej přichází zatknout:

(v originále) „Mich ergeben! Auf Gnad und Ungnad! Mit wem redet Ihr! Bin ich ein Räuber! Sag deinem Hauptmann: Vor Ihro Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsche lecken!

(v překladu) „Vydat se! Na milost a nemilost! S kým si myslíte že mluvíte! Copak jsem zloděj! Vyřiď svému hejtmanovi: Před Jeho Císařským Veličenstvem mám, jako vždy, uctivý respekt. Ale on, řekni mu, mi může políbit prdel!

Tento citát je mezi Němci velice známý, neboť z něj pochází spojení „am Arsch lecken“ (lízat prdel).

17. divize tankových granátníků SS „Götz von Berlichingen

17. divize tankových granátníků SS byla založena 17. října 1943 ve Francii a byla vytvořena především ze záložních jednotek a branců, zejména rumunských etnických Němců. Divizi bylo uděleno čestné jméno „Gotz von Berlichingen“ a do divizního znaku dostala symbol Götzovy železné protézy. Neoficiálně byla nazývána LMA division v souvislosti s údajným Berlichingenovým slavným výrokem: „Er kann mich im Arsche lecken!“ („On mi může vylízat prdel!“), zjednodušeno na „Leck mich am Arsch“ (vyliž mi prdel).


Götzova „železná ruka“ ve znaku 17. divize tankových granátníků

Zdroje (text i obr.):
http://goo.gl/qKLiz
http://goo.gl/DGZWq
http://goo.gl/ovugN
Autor : Gebirgsjäger 🕔15.12.2012 📕8.834

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře