Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu

Autor : Kateřina Faltejsková 🕔17.11.2012 📕3.899

Seriál

  1. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  2. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  3. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  4. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  5. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  6. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  7. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  8. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu

Podobné články

Další články autora

2. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku

2.1 Pro-izraelská lobby

Otázku, proč jsou Spojené státy ochotny odsunout do pozadí svoji vlastní bezpečnost, aby místo toho podporovaly zájmy jiného státu, si jistě položila již spousta z vás. Dalo by se předpokládat, že hlavním důvodem pro tak silné pouto jsou strategické zájmy Spojených států v této oblasti. Toto tvrzení je samozřejmě opodstatněné, ale rozhodně ne dostačující, protože takováto míra materiální a diplomatické podpory není viditelná u žádného jiného státu na světě. Stoupenci Izraele také argumentují tím, že kromě této strategické hodnoty, si Izrael zasluhuje zvláštní podporu Spojených států protože:

a) je to stát slabý a obklopený nepřáteli,

b) je to demokracie, což je preferovaná forma vlády,

c) lidé židovského původu byli v minulosti vystaveni krutým zločinům, a proto si zaslouží speciální zacházení,

d) chování Izraele je morálně na vyšší úrovni než chování jeho odpůrců.

Avšak tyto argumenty jsou také velmi nepřesvědčivé, protože například u čtvrtého bodu je dnes již prokázáno, že chování Izraele vůči Palestincům rozhodně neodpovídá dnešní představě o dodržování lidských práv. Pokud ale tedy ani strategické ani morální argumenty nejsou důvodem pro americkou podporu Izraele v tak širokém pojetí, co je tedy její příčinou?

John Mearsheimer a Stephen Walt zastávají ve své studii jasné stanovisko. Největší vliv na utváření americké zahraniční politiky má lobbing.[54] Ve snaze popsat vliv Židů ve Spojených státech na americkou zahraniční politiku uvádí mnoho autorů termín „Židovská lobby“. Tento termín je ale velmi nepřesný a nevhodný a proto je lepší používat označení „Izraelská lobby“ nebo ještě přesněji „Pro-izraelská lobby“. Je to především z toho důvodu, že velká část těch, kteří lobbují za Izrael, nejsou vůbec Židé. Tento termín také mnohem lépe vystihuje cíl této lobby. Tento typ lobby může být také definován jako: „aktéři (oficiální i neoficiální), kteří přímo i nepřímo ovlivňují americkou politiku za účelem podpory Izraele“.[55]

Jak již bylo zmíněno výše, tito aktéři mohou být dvojího druhu. Za prvé jsou to oficiální aktéři (oficiální lobby), mezi které se řadí organizované skupiny, jejichž cílem je přímé ovlivňování legislativy. Nejznámější z nich je Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti – AIPAC. Druhým typem jsou aktéři neoficiální, mezi které řadíme především Židy, kteří ovlivňují politiku hlasováním ve volbách, a také ovlivňování veřejného mínění amerických občanů prostřednictvím médií a mnoha dalšími způsoby.[56]

2.2 Strategické cíle této lobby

Jádrem této lobby jsou američtí Židé, kteří vynakládají každodenní úsilí, aby směřovali politiku Spojených států takovým směrem, který by podporoval zájmy Izraele. Jejich aktivita nespočívá v pouhopouhé podpoře pro-izraelských kandidátů, ale především také v psaní dopisů, podpoře pro-izraelských organizací a ve finančních příspěvcích. Hlavní představitelé Židů ve Spojených státech velmi často konzultují aktuální témata se státními činiteli Izraele. Jeden aktivista z hlavní židovské organizace napsal: „Toto je naše politika ohledně určité otázky, ale musíme si vždy ověřit, co si o tom myslí Izraelci. My jako společenství to tak děláme neustále“.[57] Židé v Americe dokázali vytvořit působivé množství organizací, které ovlivňují americkou politiku, ale nejsou to vždy jen Židé. Velkou podporu nacházejí také například v křesťanských evangelících, kteří věří, že obnova Izraele je součástí biblického proroctví, a proto podporují izraelské expanzionistické snahy.

Spojené státy mají uspořádaný vládní systém takovým způsobem, že se zde skýtá nespočet možností, jak jednotlivé politické procesy ovlivnit. Zájmové skupiny tak mohou ovlivnit tuto politiku několika různými způsoby. Například lobbingem u zvolených reprezentantů a členů výkonné moci, hlasováním ve volbách, příspěvky na kampaně nebo třeba utvářením veřejného mínění. Tato lobby se nijak neliší od ostatních zájmových skupin, jako jsou například zaměstnanci v ocelářství, textilním průmyslu či jiné etnické skupiny. Co tuto skupinu významně odlišuje, je právě její výjimečná efektivnost. Tito lobbisté dělají to samé co ostatní zájmové skupiny, pouze mnohem lépe. Další výhodou je také to, že pro-arabské zájmové skupiny jsou velmi slabé nebo neexistují vůbec, což je pro izraelskou lobby nemalé plus.

Pro-izraelská lobby se zabývá především dvěma základními strategiemi jak ovlivnit americkou podporu Izraele. První strategií je úsilí zajistit si významný vliv ve Washingtonu, především v Kongresu a v exekutivě. Druhou strategií je snaha postarat se o prezentaci Izraele v pozitivním světle a ve zveřejňování kladného postoje vůči izraelské politice. Cílem je tak zabránit kritice Izraele, která by mohla mít neblahé účinky na americkou veřejnost.[58]

2.2.1 Kongres

Klíčovou roli v efektivitě této lobby hraje především její vliv v americkém Kongresu, kde je Izrael v podstatě imunní vůči jakékoli kritice. Tato situace je ale ojedinělá, protože americký Kongres je pověstný tím, že se nebojí projednávat jakékoli závažné téma a nevyhýbá se ani vášnivým debatám. V případě Izraele to však neplatí. Zde i potenciální kritici mlčí a debatám na toto téma se spíše vyhýbají. Na otevřenou debatu o politice Spojených států vůči Izraeli zde prakticky nenarazíte, ačkoli má tato politika závažné důsledky pro celý svět.[59] Člen Kongresu Mervyn M. Dymally říká:

Pokud bych žil v Izraeli a byl bych členem Knessetu[60], měl bych větší volnost kritizovat Izrael, než mám dnes jako člen Kongresu.[61] Takto je tedy jedna ze tří hlavích větví americké vlády velmi pevně vázána na podporu Izraele.

Jedním z důvodů, proč má židovská lobby takový úspěch je, že někteří klíčoví členové Kongresu jsou křesťanští sionisté, jako například Dick Armey, který v roce 2002 prohlásil: „Mojí prioritou číslo jedna v zahraniční politice je ochrana Izraele“.[62] Kromě této skupiny jsou v Kongresu i další židovští senátoři a kongresmani, kteří podporují zájmy Izraele. Dalším zdrojem pro-izraelské lobby jsou kongresoví zaměstnanci, kteří mají významný vliv na senátory a ostatní své nadřízené.[63]

Paul Findley, který se ve své knize „They Dare to Speak Out“ zabývá vlivem židovské lobby na politiku Spojených států, říká: „Lobbistické skupiny se přirozeně snaží pronásledovat své nepřátele a usilují o zvolení svých přátel. Ale neznám jinou lobby kromě této, která by publikovala knihy (seznamy „nepřátel) s úmyslem odradit novináře, profesory, lidi od médií či diplomaty v důchodu od toho, aby promluvili o skutečné situaci na Blízkém východě. Neznám žádnou jinou lobby, která by byla tak nepřekonatelná a tak zastrašující, že by eliminovala v podstatě jakoukoli konkurenci. Žádný kongresman si nemůže být jistý, že to co řekne, se udrží v tajnosti před lobbistickými organizacemi. Dokonce i v soukromých rozhovorech se žádný z nich nepustí do rozhovoru o Blízkém východě. Pokud ano, musí počítat s tím, že lobby se o tom dozví nejpozději následující den.[64]

2.2.2 Hlasování a volba prezidenta

Židé jsou v Americe oddáni politice téměř s náboženskou horlivostí a mají největší volební účast ze všech etnických skupin v Americe. Vysoké procento registrovaných voličů v rámci komunity je zčásti reakcí na historické zkušenosti, kde byla příležitost aktivně se účastnit na politickém životě Židům často odpírána.[65] Ačkoli tvoří židovská populace pouze 2,3 % z celkové populace Spojených států, přes 90 % z nich žije v klíčových volebních státech. Pokud si k nim připočítáte voliče nežidovského původu, kteří jsou však podle průzkumů veřejného mínění stejně tak pro-izraelsky naklonění jako samotní Židé, vyplývá nám velmi zřetelně, že Izrael má podporu jedné z nejmocnějších skupin ve Spojených státech. Potenciální prezidentští kandidáti tak mají důvod pro to, být pro-izraelští. Musí být především velmi vnímaví, co se týče zájmů židovských voličů, a jejich budoucí zahraniční politika bude velmi ovlivněna sliby, které jim byly uděleny v průběhu předvolební kampaně.[66]

V prezidentských volbách nezáleží ani tak na populaci, jako především na geografickém a volebním rozdělení. Židé jsou nejpočetnější v industriálních a urbanizovaných státech, které mají podle amerického volebního systému největší počet hlasů a prezidentští kandidáti proto usilují o jejich podporu s co největším úsilím. Jsou soustředěni ve dvanácti hlavních státech[67] a celkový počet míst ve sboru volitelů prezidenta v těchto státech je 277. Aby byl kandidát zvolen prezidentem, potřebuje dostat alespoň 270 hlasů. Vítězství v těchto státech bývají většinou velmi těsná, a proto si žádný z kandidátů nedovolí riskovat, že by podporu této významné skupiny ztratil. Důležitost židovské účasti na politice je také velmi zvyšována faktem, že američtí politici jsou ve volbách velmi závislí na obrovských finančních příspěvcích. Američtí Židé tvoří podstatnou část sponzorů politických stran, především demokratů, stejně jako představují hlavní sponzory Izraele jako takového.[68]

Převážná většina amerických Židů (73 %) se považuje za umírněné či liberální, 23 % jsou konzervativci. V roce 2000 volilo pouze 19 % G. Bushe, ale objevují se jisté náznaky, že podpora Republikánské strany roste. Od roku 1860 až po zvolení F. D. Roosevelta prezidentem, volili američtí Židé převážně republikány. Jediným výrazným demokratickým prezidentem, který dokázal změnit jejich hlasovací zvyky, byl W. Wilson. Posledním republikánským prezidentem, který získal většinu židovských hlasů, byl W. Harding v roce 1920. Mezi lety 1928 a 1948 získali demokraté A. Smith, F. Roosevelt a H. Truman ve volbách více než 75% židovskou podporu. Protože Židé žili velmi často pod nadvládou autokratických režimů, bylo přirozené, že začali vyznávat liberální politické hodnoty a někdy až dokonce socialismus. Demokratická strana a další liberální či dokonce levicově orientované politické strany se tak pro spoustu z nich staly politickým vzorem.

Hlasování židovské komunity po druhé světové válce bylo výrazně pro-demokratické. Za posledních padesát let se 50 % hlasujících Židů identifikuje s Demokratickou stranou, 30 – 35 % jsou nezávislí a přibližně 13 – 17 % jsou přívrženci republikánů. Podpora demokratických kandidátů na prezidenta se dnes pohybuje mezi 60 a 75 %, v závislosti na konkrétních volbách a kandidátech[69].

Židovské volební postoje ovlivňuje několik hlavních témat. Hlavním z nich ale pořád zůstává podpora Izraele. Pro-izraelská pozice kandidátů a stran tak zůstává nadále velmi významným faktorem, podle kterého Židé identifikují své politické spojence a také nepřátele. Politici jsou tak hodnoceni především podle jejich prohlášení, legislativních a politických aktivit a vztahů s Izraelem.[70]

2.2.3 Utváření veřejného mínění

Kromě přímého vlivu na vládní politiku, usiluje tato lobby také o vliv na utváření veřejného mínění o Izraeli a Blízkém východě. Pro-izraelské skupiny proto pracují velmi usilovně, aby ovlivnily média, výzkumné týmy (takzvané think tanks) a akademickou obec, protože tyto instituce mají rozhodující vliv na názory „obyčejných lidí“. Většina amerických reportérů je pro-izraelská a také deníky jako například Wall Street Journal, The Washington Times nebo New York Times výrazně podporují Izrael. Zpravodajství v televizi je sice více nestranné než komentáře a články v novinách, a to částečně proto, že se reportéři snaží být objektivní, ale především z toho důvodu, že je velmi těžké komentovat události v okupovaných oblastech, aniž by byla zmíněna skutečná aktivita Izraele. Lobbistické organizace se proto snaží zabránit těmto nepříznivým zprávám o Izraeli různými kampaněmi, dopisy, bojkoty a demonstracemi.[71]

Struktura pravomocí v médiích například v Iráku je zcela zřejmá. Média se zde z velké části ztotožňují se samotným státem a jsou pod dohledem ministerstva informací. V mnoha zemích jsou elektronická média ve vlastnictví a pod správou vlády, a to jak televize, tak i rádio, zatímco tištěná média jsou ve vlastnictví soukromém. Spojené státy jsou v tomto zcela unikátní, protože v podstatě všechna média (elektronická i tištěná) jsou v soukromém vlastnictví a otevřená cenzura ze strany státu je zde zcela výjimečná. Média jsou sice z formálního hlediska od státu oddělena, ale jakmile se jedná o zahraniční politiku, nepodávají ani tak zprávu o tom, co se děje ve světě, jako o tom co Bílý dům řekne, že se děje ve světě.[72]

Velkým problémem, co se týče amerických médií, je také to, že Izraelci umí prezentovat jejich postoj k blízkovýchodnímu konfliktu mnohem efektivněji než Arabové. Ronald Koven, redaktor deníku Washington Post, nachází hlavní důvod především v kulturní odlišnosti těchto dvou skupin. Izraelci mají evropský původ a mají velmi dobře vyvinutý smysl pro práci s veřejností. Dokážou se vcítit do našich pocitů, do našeho myšlení a velmi dobře toho využívat. Na druhou stranu, Arabové myslí naprosto odlišně. Ačkoliv skýtá jejich populace ve Spojených státech přibližně dva miliony, jejich ekonomická vyspělost je na podstatně nižší úrovni než u Izraelců. Židovská populace je přibližně třikrát větší a přinejmenším dvakrát bohatší. Tito lidé se velmi dobře vyznají ve fungování politického systému a jsou si moc dobře vědomi své pozice v něm. Jejich schopnost ovládat tento systém je výjimečná.[73]

Nejtěžší pozici měla vždy židovská lobby na akademické půdě, protože jednou z hlavních hodnot je zde akademická svoboda. Profesory na univerzitách je také mnohem těžší zastrašit a umlčet. V devadesátých letech dvacátého století zde byla kritika Izraele poměrně mírná, ale poté, co se dostal v roce 2001 k moci v Izraeli Ariel Sharon, kritika velmi vzrostla. Na intenzitě pak nabyla především v důsledku okupace Západního břehu na jaře 2002, protože Izrael použil proti palestinským povstalcům hrubé násilí. Lobbistické skupiny proto neváhaly a snažili se získat vysokoškolské kampusy opět na svoji stranu. AIPAC dokonce více než ztrojnásobil své výdaje na podporu vzdělávacích programů, které by zlepšili povědomí studentů o Izraeli a jeho důležitosti. Pravděpodobně nejpodivnějším aspektem této kampaně, která měla za cíl odstranit kritiku Izraele z amerických univerzit, byla snaha židovských skupin přesvědčit Kongres, aby zavedl mechanismy, které by dohlížely na to, co profesoři o Izraeli na univerzitách přednášejí.[74]

2.3 Nejvlivnější pro-izraelské organizace

2.3.1 AIPAC

Nejvýznamnější organizací, která přímo lobbuje ve vládě Spojených států jménem Izraele, je AIPAC. Tato organizace byla založena v roce 1951 a jejím hlavním cílem je přímá agitace u amerického Kongresu, aby přijímal zákony, které budou podporovat Izrael. Tato organizace však slouží i jako „hlídací pes“, aby zabránila případným snahám o proti-izraelskou politiku. Lobbisté se velmi často „potulují“ po chodbách Kongresu a snaží se získat pozornost zákonodárců. Většina z nich jsou bývalí kongresmani a tak moc dobře vědí jakým způsobem lze politické páky moci ovládat. [75]

AIPAC velmi štědře odměňuje ty kandidáty a zákonodárce, kteří podporují jeho agendu, a naopak dokáže velmi poškodit ty, kteří s jeho programem nesouhlasí či dokonce ho kritizují. V amerických volbách mají rozhodující vliv především finanční prostředky a AIPAC je schopný zajistit dostatek těchto prostředků od pro-izraelských politických výborů, kterých je ve Spojených státech velmi mnoho. Ti, kteří Izrael kritizují, si mohou být jisti, že tato organizace poskytne tyto prostředky jejich politickým oponentům.[76]

Již více než půl století usiluje AIPAC o posílení vztahů mezi Spojenými státy a Izraelem. The New York Times popisují tuto organizaci jako „nejdůležitější organizaci, která ovlivňuje vztahy mezi Amerikou a Izraelem.[77] Každý rok je AIPAC zapojen do více než stovky různých legislativních a politických aktivit, které se týkají politiky na Blízkém východě. Cílem této organizace je zajistit zahraniční pomoc Izraeli, aby zůstal silný a bezpečný, a aby tyto dva národy společně bojovaly proti terorismu a zabránily státům, jako například Írán, získávat zbraně hromadného ničení. Kromě toho spolupracuje tato organizace s Kongresem, kandidáty na prezidenta, Pentagonem, s úředníky ministerstva zahraničí a s mnoha dalšími vlivnými politickými činiteli, kteří svými rozhodnutími ovlivňují budoucnost Izraele a americkou politiku v oblasti Blízkého východu. Mezi nejvýraznější výsledky její činnosti patří například:

a) Schválení více než deseti rezolucí uvalujících přísné sankce na Írán za posledních patnáct let.

b) Zajištění rozhodující bezpečnostní pomoci Izraeli k zajištění jeho schopnosti čelit rostoucím hrozbám.

c) Schvalování zákonů k zhodnocení všech budoucích prodejů vojenského vybavení arabským státům, za účelem udržet izraelskou vojenskou pozici v převaze nad potenciálními protivníky.

d) Schvalování četných rezolucí, které potvrzují podporu Kongresu ohledně práva Izraele na sebeobranu vzhledem k hrozbě terorismu.[78]

Během roku a po celých Spojených státech sponzoruje AIPAC významné události a vzdělávací programy a aktivně také působí na vysokoškolských kampusech, kde učí aktivisty z řad studentů jak se zapojit do politiky a podpořit tak Izrael. AIPAC je registrován jako domácí lobby a finančně prostředky získává díky soukromým darům. Tato organizace nedostává žádné finance od státu Izrael, ani od žádné národní organizace či zahraniční skupiny.[79]

Podle členů Kongresu je AIPAC jednou z nejúspěšnějších lobbistických organizací v Americe především ze čtyř důvodů: 1) přináší jednoduchou a souvislou myšlenku a je cílevědomě a soustředěně oddán jedné věci, na rozdíl od obchodní lobby neusiluje o finanční výhody pro své členy, 2) ačkoliv tato organizace nepodporuje finančně přímo kandidáty, ovlivňuje podstatnou část sponzorů, kteří podporují své kandidáty, 3) ve sněmovně má přibližně 200 reprezentantů, kteří jsou výrazně pro- izraelští, v senátu potom okolo 40 až 45 senátorů, kteří hájí zájmy Izraele, 4) AIPAC pravidelně poskytuje Kongresu velmi kvalitní a spolehlivé informace, které vždy přicházejí včas a jsou aktuální.[80]

2.3.2 CPMJO

Konference předsedů hraje již více než padesát let klíčovou roli v americké a především židovské historii. Představuje centrální koordinační orgán pro americké Židy, který se skládá z 52 národních židovských agentur[81] nejrůznějšího politického i náboženského spektra. Organizuje tak všechny americké Židy, kteří jednají na základě konsensu v otázkách, které jsou důležité pro mezinárodní i národní zájmy. Vytváří také centrální platformu pro významné americké, židovské a ostatní světové vůdce, kteří se na ni obrací, aby řešili závažné otázky, které znepokojují americké židovské komunity.

Hlavním cílem této Konference je především, ať už prostřednictvím veřejných masových akcí či soukromé diplomacie, mobilizace podpory pro Izrael, vzdělávání veřejnosti v době války a konfliktu a usilování o mír. Pokud události v Americe, Izraeli či kdekoli jinde na světě ovlivní nějakým způsobem americkou židovskou komunitu, ujímá se tato Konference vedoucího postavení při vysvětlování a analýze problémů, poskytuje spojení mezi americkým židovstvem a vládou Spojených států a zprostředkovává odpovědi tohoto společenství. Mezi další cíle patří například snaha o posilování speciálních americko-izraelských vztahů, hájení zájmů amerických Židů a ochrana a zlepšování bezpečnosti a důstojnosti Židů po celém světě. Důležitou funkcí této organizace je, že zajišťuje, aby byly izraelské zájmy pochopeny politickými činiteli a americkou veřejností.[82]

2.3.3 WINEP

V roce 1985 založila skupina amerických vizionářů, v čele s Martinem Indykem[83], tuto organizaci za účelem rozvoje zájmu Spojených států na Blízkém východě. Byla koncipována především jako výzkumný tým, který se primárně soustředil na ovlivňování exekutivy, zatímco AIPAC se soustředil na lobbing v Kongresu.[84] Její poslání bylo jednoduché, ale efektní: vnést sílu myšlenek a disciplínu vědy do tvorby americké blízkovýchodní politiky. Zakladatelé chápali, že americké zájmy v regionu vycházejí z několika hlavních myšlenek: bezpečnost, mír, prosperita, demokracie a stabilita. Ale tito lidé zároveň poznali, že tyto zájmy mohou být nejlépe rozvinuty skrze politiku mající kořeny v průzkumech, debatách a výzkumu. Zakladatelé si především představovali instituci, která bude odmítat romantické představy pozorovatelů zvenku a místo toho se chopí nezaujatých hodnocení tohoto regionu. Viceprezident Al Gore o této organizaci řekl, že je to „nejrespektovanější centrum pro studia o Blízkém východě ve Washingtonu.[85] Ačkoliv WINEP snižuje důležitost jeho vztahů k Izraeli a tvrdí, že poskytuje vyvážený a realistický pohled na záležitosti týkající se Středního východu, je financovaný převážně jednotlivci, kteří jsou hluboce zavázáni k podpoře izraelské agendy.[86]

Tato organizace staví svůj úspěch především na bohatém financování a rozsáhlé síti vztahů s médii, politickými činiteli a akademiky. Kromě udržování si přístupu k aktivní účasti na provádění zahraniční politiky je hlavním cílem WINEPu, aby Spojené státy zůstaly aktivně angažovány na Blízkém východě, a to na vysoké úrovni. Cílem je především udržet a posílit americko-izraelské strategické spojenectví a prezentovat Izrael co možná v nejlepším světle, dokonce i když úplně nesouhlasí s jeho politikou.[87]

2.3.4 AJC

Tato organizace byla založena již roku 1906 malou skupinou amerických židů, kteří byli velmi znepokojeni pogromy zaměřenými na Židy žijící v Rusku, a kteří se proto rozhodli, že nejlepší způsob jak ochránit židovskou populaci v nebezpečí, je snaha zajistit takový svět, ve kterém se všem lidem dostane respektu a důstojnosti. O sto let později pokračuje AJC ve svém úsilí o podporu pluralistických a demokratických společností, kde jsou všechny menšiny chráněny. AJC je mezinárodní výzkumný tým, který se snaží identifikovat vývojové tendence a problémy včas a přijmout vhodná opatření. Klíčové oblasti jejich zájmu jsou:

  1. Boj proti antisemitismu a všem formám náboženského fanatismu.
  2. Podpora pluralismu a společných demokratických hodnot.
  3. Podpora Izraele v hledání míru a bezpečnosti.
  4. Obhajoba energetické nezávislosti.
  5. Upevňování židovského způsobu života.[88]

2.3.5 J Street

Nová skupina prominentních amerických Židů, kteří věří, že takzvaná „Izraelská lobby“ byla již dlouho ovládána neokonzervativci, založila v roce 2008 organizaci J Street, která finančně podporuje kandidáty, kteří se zasazují o vytvoření dvou států - Izraele a Palestiny. Cílem zakladatelů je především výzva několika klíčovým organizacím, které dominují již po dlouhou dobu židovské lobby, zvláště pak velmi silné skupině AIPAC, jejíž vedení se ve většině případů brání podstatným ústupkům ze strany Izraele ve vyjednávání s Palestinci a dalšími arabskými sousedy. Mezi politické cíle této skupiny patří především snaha zajistit kompromis o hranicích, založených z velké části na konceptu z roku 1967, prostřednictvím vzájemné výměny území a rozdělení Jeruzaléma.[89]

Motem této organizace je: „Politický domov pro pro-izraelské Američany, kteří touží po míru“.[90] Její podpora směřuje především těm příznivcům Izraele, kteří věří, že nezbytným řešením izraelsko-palestinského konfliktu je vytvoření dvou samostatných států. Jedině tak se může Izrael stát domovem pro židovské obyvatelstvo a vzkvétající demokracií. J Street má dva hlavní cíle: za prvé, přimlouvat se u vedení americké diplomacie o naléhavé vytvoření dvou států a širšího regionálního a úplného míru, a za druhé, zprostředkovat otevřenou debatu o Izraeli a Středním východě v národní politice a v americké židovské komunitě. Cílem lidí, kteří se angažují v této organizaci, je zajistit, aby tyto dva státy žily bok po boku v míru a bezpečí. Tito lidé věří, že ukončení tohoto konfliktu je v nejlepším zájmu Izraele, Spojených států, Palestinců a také celého regionu. J Street se důrazně prosazuje v Kongresu, v médiích a také uvnitř židovské komunity, aby se ujistila, že si jsou státní úředníci a vůdci komunit vědomi hloubky a šířky podpory, kterou má tato organizace mezi jejich voliči a stoupenci v jejich volebních obvodech.[91]

Poznámky

[54] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf >. s. 1 – 14.

[55] BARD M. The Israeli and Arab Lobbies. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/US-Israel/lobby.html>.

[56] BARD M. The Israeli and Arab Lobbies. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/US-Israel/lobby.html>.

[57] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 14 – 15.

[58] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 14 – 16.

[59] Tamtéž s. 17 – 18.

[60] Zákonodárný orgán v Izraeli, ve kterém zasedá 120 poslanců (voleni na 4 roky), a který sídlí v Jeruzalémě. Poprvé byl svolán v roce 1949. Více informací viz: <http://www.knesset.gov.il/history/eng/eng_hist.htm>.

[61] PEAR, R.; BERKE, R. L. Pro-Israel group exerts quiet might as it rallies supporters in Congress. The New York Times.[online]. 7. 7. 1987 [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B0DE2D9153BF934A35754C0A961948260&sec=&s pon=&pagewanted=print>.

[62] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 17 – 18.

[63] Tamtéž.

[64] FINDLEY, P. Congress and the Pro-Israel Lobby. Journal of Palestine Studies. Vol. 15, No. 1, Autumn, 1985. [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/pss/2536579>. s. 110.

[65] WINDMUELLER, S. Are american Jews becoming republican? Insights into jewish political behavior. Jerusalem Center for Public Affairs [online]. 15. 12. 2003 [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://www.jcpa.org/jl/vp509.htm>.

[66] BARD M. The Israeli and Arab Lobbies. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/US-Israel/lobby.html>.

[67] New York (2 521 755), California (693 085), Pennsylvania (443 595), New Jersey (387 220), Illinois (283 180), Massachusetts (259 635), Florida (189 280), Maryland (177 115), Ohio (160 715), Connecticut (103 730), Michigan (97 995), Texas (65 520).

[68] RUDENEH, O. A. The Jewish Factor in US Politics. Journal of Palestine Studies. Vol. 1. No. 4, Summer, 1972. [cit. 2011-03-26]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/pss/2535665>.

[69] Viz příloha 7.

[70] WINDMUELLER, S. Are american Jews becoming republican? Insights into jewish political behavior. Jerusalem Center for Public Affairs [online]. 15. 12. 2003 [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://www.jcpa.org/jl/vp509.htm>.

[71] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 20 – 21.

[72] STORK, J.; FLANDERS, L. Power Structure of the American Media. Middle East Report. No. 180, Jan. – Feb., 1993. s. 2-7. [cit. 2011-03-26]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/3013223>.

[73] GHAREEB, E., et al. The American Media and the Palestine Problem. Journal of Palestine Studies. Vol. 5, No. 1/2, Autumn, 1975. s. 127-149. [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/2535687>.

[74] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 22 – 24.

[75] BARD, M. The Israeli and Arab Lobbies. Jewish Virtual Library [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/US-Israel/lobby.html>.

[76] MEARSHEIMER, J. J.; WALT S. M. The Israel Lobby and U. S. Foreign Policy. March 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: <mearsheimer.uchicago.edu/pdfs/A0040.pdf>. s. 17 – 18.

[77] AIPAC. The American Israel Public Affairs Committee. [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW: <http://www.aipac.org/about_AIPAC/default.asp>.

[78] Například od teroristických skupin jako je Hamás či Hizballáh.

[79] AIPAC. The American Israel Public Affairs Committee. [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW: <http://www.aipac.org/about_AIPAC/default.asp>.

[80] PEAR, R.; BERKE, R. L. Pro-Israel group exerts quiet might as it rallies supporters in Congress. The New York Times. [online]. 7. 7. 1987 [cit. 2011-03-25]. Dostupný z WWW: <http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9B0DE2D9153BF934A35754C0A961948260&sec=&s pon=&pagewanted=print>.

[81] Seznam agentur viz: <http://conferenceofpresidents.org/content.asp?id=55>.

[82] Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations. [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW: <http://conferenceofpresidents.org/content.asp?id=52>.

[83] Dřívější vedoucí výzkumu v organizaci AIPAC a později vlivný poradce prezidenta Billa Clintona ohledně Středního východu.

[84] IPS Right Web. Washington Institute for Near East Policy. [online]. September 10, 2009. [cit. 2011-04-08]. Dostupný z WWW: <http://www.rightweb.irc-online.org/profile/Washington_Institute_for_Near_East_Policy>.

[85] The Washington Institute for Near East Policy. [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW: <http://washingtoninstitute.org/templateI01.php>.

[86] IPS Right Web. Washington Institute for Near East Policy. [online]. September 10, 2009. [cit. 2011-04-08]. Dostupný z WWW: <http://www.rightweb.irc-online.org/profile/Washington_Institute_for_Near_East_Policy>.

[87] BEININ, J. Money, Media and Policy Consensus: The Washington Institute for Near East Policy. Middle East Report. No. 180, Power, Mass Media and the Middle East. Jan. – Feb., 1993. s. 10-15. [cit. 2011-04-08]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/3013225>.

[88] AJC. American Jewish Committee. [online]. [cit. 2011-04-08]. Dostupný z WWW: <http://www.ajc.org/site/c.ijITI2PHKoG/b.789093/k.124/Who_We_Are.htm>.

[89] LOBE, Jim. New jewish organisation for the Israeli-Palestinian conflict. NoticiasFinancieras. [online]. 16. 4. 2008 [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: <http://search.proquest.com/docview/466710457>.

[90] J Street. The political home for pro-Israel, pro-peace Americans. [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: <http://jstreet.org/about>.

[91] J Street. The political home for pro-Israel, pro-peace Americans. [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: <http://jstreet.org/about>.

Seriál

  1. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  2. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  3. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  4. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  5. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  6. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  7. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu
  8. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku vůči izraelsko-palestinskému konfliktu

Podobné články

Další články autora

Autor : Kateřina Faltejsková 🕔17.11.2012 📕3.899

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře