Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941

Autor : Gebirgsjäger 🕔11.11.2012 📕14.246

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Krach operace Tajfun - německého pokusu o dobytí Moskvy - znamenal definitivní konec blitzkriegu na východní frontě. Blesková válka se změnila ve válku opotřebovací - a na tu nemělo nacistické Německo dostatek lidských ani materiálních zdrojů. Počáteční úspěch německé zimní ofenzivy umožnilo selhání sovětské vojenské rozvědky, která s útokem na Moskvu v této roční době nepočítala a nedokázala odhalit německé přípravy.  Tradiční podcenění síly Rudé armády ze strany Abwehru pak bylo jednou z hlavních příčin porážky Skupiny armád Střed, která jen díky Hitlerově zákazu ustoupit neskončila naprostou katastrofou.

Strategická situace

Hitlerův útok na Sovětský svaz 22. června 1941 zastihl Rudou armádu nepřipravenou. Třem německým uskupením - Skupině armád Sever (Wilhelm Ritter von Leeb), Skupině armád Střed (Fedor von BockSkupině armád Jih (Gerd von Rundstedt) - se velmi rychle podařilo proniknout do hloubky sovětského území.


Východní fronta v roce 1941

Skupina armád Střed  již v prvním týdnu války obklíčila většinu sovětských vojsk v prostoru Bělostok - Minsk. Během těchto sedmi dnů dokázala 2. tanková skupina generála Heinze Guderiana a 3. tanková skupina generála Hermanna Hotha proniknout do hloubky asi 350 km a v prostoru Minska se spojila obě ramena do obkličovacích kleští. Zničení obklíčených sovětských jednotek si sice vyžádalo desetidenní zdržení, ovšem sovětský Západní front zde přišel o dvě třetiny svých sil. Von Bock mohl počátkem července obnovit své útočné akce a rozhodl se zopakovat úspěšný obchvat oběma křídly. Hothova tanková skupina rychle prolomila sovětskou obranu a 15. července se její tanky setkaly v prostoru Smolenska s Guderianovou skupinou postupující od jihozápadu. Během čtyř válečných týdnů se tak podařilo podruhé obklíčit většinu vojsk Západního frontu. Guderian nevěnoval patřičnou pozornost posílení obkličovacího kruhu a snažil se o rychlý postup na východ. 17. července se jeho tanky dostaly na východní břeh řeky Desny, kde vytvořily předmostí u města Jelňa.  Ve stejné době však maršál Timošenko dokázal soustředit síly a 23. července přešel do protiútoku, jímž německé sevření Smolenska prolomil. Von Bock přikázal Guderianovi zastavit další útoky východním směrem a obnovit obkličovací prstenec. To se však Guderianovým a Hothovým tankům podařilo až 27. července. Odpor obklíčených sovětských vojsk trval do 5. srpna. Za dva měsíce tak sovětský Západní front přišel o čtyři pětiny všech sil a prostředků, které postupně dostal k dispozici. Skupina armád Střed se tedy v polovině července dostala pouhých 300 km od Moskvy. Kvůli sílícím sovětským protiútokům na jižní křídle skupiny a logistickým problémům bylo nutné vyhlásit operační přestávku. Hitler 19. července nařídil svou směrnicí č. 33 zastavit postup na východ a postavil jako prioritu zničení sovětských vojsk v prostoru Leningradu a Kyjeva. Skupina armád Střed měla poskytnout podporu německým silám na křídlech. Hothova skupina byla poskytnuta Skupině armád Sever, zatímco Guderianova měla pomoci při obklíčení Kyjeva. V prostoru Smolenska tak zůstala jen 4. armáda von Klugeho, která měla za úkol postupně vytlačovat sovětské jednotky na východ. Von Kluge měl však k dispozici většinou jen pěchotu, která  byla vytížena obranou prostoru Jelni. Proto Hitlerova Směrnice č. 34 z 30. července 1941 souhlasila s přechodem Skupiny armád Střed do obrany.

Ve stejné době, kdy jednotky Skupiny armád Střed zůstávaly v obraně, se Sověti snažili obnovit bojovou sílu Západního frontu, určeného k obraně Moskvy. Obnovený Západní front provedl ve dnech 28. sprpna až 8. září 1941 řadu útočných akcí, které nebyly dobře připravené a skončily sovětskou porážkou. Jediným úspěchem se stal Žukovův útok na město Jelňa, které Němci z důvodu rostoucích ztrát 6. září vyklidili. První sovětské vítězství na operačním stupni však bylo vykoupeno neúměrnými ztrátami jednotek, které později chyběly při obnově Západního frontu. Jižně od něho zformoval Hlavní stan Brjanský front pod velením Andreje I. Jeremenka. Jeho cílem bylo zničení Guderianovy tankové skupiny. Ovšem sovětský útok ve dnech 2. - 6. září skončil katastrofálně. Jeremenko ztratil přes 100 000 vojáků a nesplnil žádný ze zadaných cílů. Útočné akce na konci léta 1941 byly vážnou chybou, znamenající citelné oslabení sil na moskevském směru.

Počátkem září 1941 mohl být tedy Adolf Hitler s dosavadním průběhem operace Barbarossa spokojen. Většina původních sovětských vojsk se zdála být zničena a důležité průmyslové oblasti Sovětského svazu se dostaly do německých rukou. Německý vůdce byl přesvědčen, že brzy bude moci letní tažení ukončit. Požadoval pouze dobytí Kyjeva a obsazení levobřežní Ukrajiny. O Leningradu se domníval, že k jeho obsazení dojde v průběhu zimy. Moskvu nepovažoval za důležitý cíl a byl ochoten souhlasit s jejím dobytím až na jaře 1942.

 

Operace Tajfun

V hodnocení Moskvy jako prioritního cíle se Hitler neshodl s Vrchním velitelstvím branné moci již při plánování operace Barbarossa. Německá generalita považovala Moskvu od začátku za důležitý operační cíl. Obsazení této významné křižovatky dopravních cest, sídla důležitých průmyslových podniků a v neposlední řadě i centra politické moci SSSR by znamenalo vízězství nejen z politického a vojenského, ale i ekonomického hlediska. Hitler měl však ve válce proti Sovětskému svazu své vlastní priority - v první řadě zničení sovětských vojenských sil, dále ovládnutí důležitých průmyslových oblastí a surovinových zdrojů a teprve  jako třetí v řadě obsazení tak prestižních cílů jako Moskva nebo Leningrad.

Během srpna 1941 se generál Franz Halder, náčelník Generálního štábu, maršál Fedor von Bock a generál Heinz Guderian  snažili Hitlera přesvědčit o důležitosti dobytí Moskvy a požadovali, aby se netříštily síly k útoku jižním směrem. Jejich naléhání přimělo Hitlera k vydání přímého rozkazu z 21. srpna, ve kterém stanovil priority: dobytí Krymu a průmyslových oblastí na Donu a obklíčení Leningradu má větší význam než dobytí Moskvy.

O dva týdny později však Hitler změnil názor, protože Němci dosáhli na obou křídlech výrazných úspěchů, zatímco sovětské útoky ve středu sestavy byly odraženy. Hitler proto ve své směrnici č. 35 ze 6. září 1941 nařídil zničení sovětských vojsk na moskevském směru - likvidaci Západního frontu východně od Smolenska oboustranným obchvatem a obklíčení sovětských uskupení v prostoru Vjazmy úderem 3. a 4. tankové skupiny. Německý vůdce požadoval pouze zničení sovětských vojsk v moskevské oblasti, nikoli dobytí Moskvy.

Hlavní velitelství pozemního vojska a velitelství Skupiny armád Střed však na základě optimistických prognóz německé rozvědky o oslabení a rozkladu Rudé armády zpracovaly plán útočné operace Tajfun, jež se stala jednou z nejrozsáhlejších německých operací za druhé světové války. Na počátku operace Tajfun nebyla Moskva mezi operačními cíli vůbec zmiňována, tiše se však předpokládala možnost jejího obklíčení, popřípadě čelního útoku na město středem sestavy.

Průběh bojů

Operace byla zahájena 30. září 1941 na jižním křídle Skupiny armád Střed 2. tankovou skupinou. 3. října byl dobyt Orel. 4. října byly sovětské jednotky u Brjanska, který padl 8. října, odříznuty.  Marná byly pokusy o protiútoky generála Koněva v období 3.-4. října, Koněv byl nakonec nucen požádat o povolení k  ústupu na rževsko-vjazemskou obranou linii. Stavka ústup sice povolila, ale bylo již pozdě, protože sovětská vojska se  ocitla obklíčena ve vjazemském kotli. Kvůli vypuknuvšímu chaosu a zmatku byl neúspěšný i poslední Koněvův pokus o obrannou akci z večera 5. října. 7. října se pak kruh kolem Sovětů definitivně uzavřel. 13. října  padla Kaluga, která leží 160 kilometrů jihozápadně od Moskvy. 14. října dobyl čelní odřad z 1. tankové divize město Kalinin 150 kilometrů severozápadně od Moskvy, přerušil  železniční trať Leningrad - Moskva a dobyl jediný most přes Volhu, který padl za druhé světové války německým vojskům do rukou neporušený. Téhož dne Adolf Hitler sebevědomě prohlásil, že Rusko bylo poraženo.

Německý postup v rámci operace Tajfun

 

14. října stála divize SS Reich u Borodina, 100 kilometrů před Moskvou. Sovětská obrana byla posílena vojenskou jednotkou ze Sibiře, která disponovala novými tanky T-34 a KV-1. Pluky divize SS Reich, brigáda Hauenfeld z 10. tankové divize se 7. tankovým plukem, jeden oddíl 90. dělostřeleckého pluku a 10. motocyklový prapor zahájily akce proti Sibiřanům, kteří byli ostřílení váleční veteráni. Sověti nasadili do boje i své raketomety "Kaťuše". Ztráty divize SS Reich byly tak vysoké, že její třetí pěší pluk byl rozpuštěn. 18. října prorazili Němci obranu a 19. října byl v Moskvě vyhlášen stav obležení. Německá 10.  tanková divize pak téhož dne  zlomila poslední odpor sovětských jednotek, kdy padl Možajsk. Podzimní počasí se neustále zhoršovalo a pohyb vojsk ztěžovalo všudepřítomné bahno. Německým vojskům se komplikovala situace se zásobováním. 

Rasputica, listopad 1941

 

Počátkem listopadu začalo mrznout a boje se znovu obnovily v plné síle.  Dne 15. listopadu byl zahájen klešťový útok, při kterém stála německá vojska na severu 45 km a na jihu 90 km od Moskvy.  Vleklé boje před Moskvou trvaly do konce listopadu a Němci utrpěli četné ztráty. Dne 24. listopadu byla obsazena Krásná Poljana, kam byla umístěna baterie těžkých děl, které měly ostřelovat Moskvu. Dne 25. listopadu však podnikli Sověti protiútok a Krásnou Poljanu dobyli zpět.

1. prosince  provedla německá vojska čelní útok a 4. prosince 1941 se za velkých ztrát dostala již 30 km před Moskvu.  4. prosince 1941 v důsledku silných mrazů  zastavila německá vojska útok. Jako již několikrát podcenilo německé velení možnosti sovětské armády, když předpokládalo, že Rudá armáda se obranou Moskvy naprosto vyčerpala a nelze tedy v blízké době očekávat nějaké protiakce z její strany. Tvrdé vystřízlivění přinesl již 5. prosinec, kdy Kalininský front I. S. Koněva přešel do protiútoku a zahájil tím kalininskou útočnou operaci (5. 12. 1941 - 7. 1. 1942). O den později následovala Koněva vojska Západního frontu (Žukov) a v prostoru Jelce vojska pravého křídla Jihozápadního frontu (Timošenko).

Prosinec 1941, čerstvé jednotky pochodují Moskvou na frontu

 

Sovětská ofenziva, kterou vedl Koněvův Kalininský front, Žukovův Západní front a Timošenkův Jihozápadní front, zahnala Němce o 150-300 km zpět. Navíc nebýt Hitlerových rozkazů zakazujících ústup, mohlo vítězství zřejmě nabýt mnohem větších rozměrů. Německá vojska se zakopala v předem připravených pozicích, kde se udržela. Žukov sice pokračoval v útoku, ale neuspěl, protože i jeho jednotky se vyčerpaly, potřebovaly doplnit zálohy a zásoby a odpočinout si. Proto na jaře roku 1942 přešel do defenzívy. Moskva však byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena.

Sovětská protiofenzíva u Moskvy

 

Sovětské zpravodajství

Po skončení bojů o Smolensk v červenci 1941 získali Sověti informaci, že dalším německým cílem je Moskva. Proto nechal Stalin zbývající zálohy přesunout na moskevský směr a Hitlerem prosazený útok Guderianových tanků jižním směrem ho nepříjemně zaskočil. Po této zkušenosti přijímal sovětský vůdce zprávy rozvědky s nedůvěrou a spoléhal se spíše na vlastní intuici. Po skončení bojů u Kyjeva však dospěl k závěru, že na zahájení rozsáhlého útoku na Moskvu jej již pozdě a nechal přesunout část záloh k Leningradu a na Ukrajinu. Měl pocit, že moskevský směr je bezpečný, a je možno jej oslabit. Sovětská rozvědka naprosto selhala a nedokázala zjistit posílení německých vojsk na moskevském směru. Když Němci zahájili operaci Tajfun, Hlavní stan se zabýval útočnými plány a na obranu proti německé ofenzivě nebyl vůbec připraven.

Moskvu - a možná i samotný Sovětský svaz - zachránil před porážkou přísun sibiřských svazků z Dálného východu na pomoc nejvíce ohroženému Západnímu frontu. Dálněvýchodní armáda byla soustředěna při hranicích s Japonskem, spojencem Německa a členem paktu proti Kominterně. Kolem 15. srpna 1941 odvysílal agent sovětské vojenské zpravodajské služby dr. Richard Sorge, pracující pod krytím tokijského korespondenta listu Frankfurter Zeitung, nejnovější zprávu pro moskevskou centrálu. Podklady mu poskytl jeho důvěrník Ozaki, poradce japonské vlády. "Japonská korunní rada se rozhodla pokračovat v postupu v jihovýchodní Asii a definitivně zastavit akce proti SSSR z území Mandžukua. Bude-li třeba, je Japonsko připraveno spíše riskovat válku s USA a Velkou Británií, než by se vzdalo vyhlídky na obsazení jižní Indočíny s jejími strategickými surovinami." Sorgeho zpráva Stalinovi definitivně potvrdila, že Japonsko, se kterým podpsal v dubnu 1941 smlouvu o neútočení, má jiné priority než útok na SSSR a nebude riskovat válku na dvou frontách. Proto mohl z Dálného východu přisunout 15 střeleckých divizí, 3 jezdecké a 4 letecké divize a 6 tankových brigád. Přesun těchto jednotek na vzdálenost 8000 kilometrů po jednokolejné trati Vladivostok - Moskva trval mnoho týdnů. Už v listopadu 1941 mohl dát Stalin Žukovovi k dispozici pro obranu Moskvy 10 divizí, 1000 tanků a 1000 letadel z dálněvýchodní sestavy.

Německé zpravodajství

Od počátku války na východní frontě se ukazovalo, jak nepřesné byly informace Abwehru o silách a schopnostech Rudé armády. Již 4. srpna Hitler před svými generály prohlásil, že kdyby věděl, kolik mají Rusové tanků, válku by vůbec nezačínal. Sovětské ztráty během pěti měsíců bojů však přivedly oddělení Fremde Heere Ost (Cizí armády Východ) k závěru, že Rudá armáda prostě nemůže mít pro obranu Moskvy žádné zálohy. Toto přesvědčení bylo důvodem pro pokračování útoku na Moskvu.

Na 13. listopadu 1941  svolal náčelník generálního štábu pozemního vojska generálplukovník Halder do Orši tajnou poradu náčelníků štábů Skupin armád Sever, Střed a Jih.  Na konferenci se mělo rozhodnout, zda mají divize po příchodu listopadových mrazů zaujmout obranná postavení a vyčkat do jara, nebo mají pokračovat s útokem na Moskvu v zimě. Na základě informací Abwehru o 330 zničených sovětských divizích a o tom, že obranu Moskvy mají zajišťovat kontingenty postavené z dělnických milicí,  bylo rozhodnuto o pokračování útoku. Nadsazené informace o sovětských ztrátách u Moskvy přitom Sověti Němcům podstrčili prostřednictvím jednoho diplomata neutrálního státu, o kterém věděli, že je informátorem Abwehru. Aby byl dojem, že je Rudá armáda v koncích, úplný, "podřekli" se před ním, že Stalin uvažuje o vydání Moskvy. Žukov dokonce nechal před Moskvou několik dní bojovat (a téměř zničit) dělnické milice.

Závěr

Bitva u Moskvy stála Němce více než půl miliónu lidí, 1300 tanků, 2500 děl a přes 15000 vozidel. K tomu je třeba připočítat ztráty v důsledku omrzlin, které překročily 100 000 vojáků

Rozhodující příčinou krachu operace Tajfun bylo selhání Abwehru při odhadu množství sovětských strategických záloh. Úspěch německého útoku v prvních dnech je vysvětlitelný pouze tím, že sovětské zpravodajství nedokázalo odhalit německé přípravy na ofenzivu a velení Rudé armády bylo ještě neschopnější, než se dalo očekávat.

Skutečnost, že se Němcům podařilo útočící Rudou armádu zastavit, byla výsledkem operačního umění německých velitelů a bojového mistrovství jejich mnoha boji prověřených vojáků. K úspěchu v tomto obranném boji přispěla také některá chybná Stalinova rozhodnutí. V důsledku jeho rozkazu, že protiútok má být zahájen současně na všech frontách, se takto oslabeným vojskům Rudé armády nepodařilo zničit Skupinu armád Střed. Sověti se tak poprvé od června 1941 chopili strategické iniciativy, záhy ji však znovu ztratili.

Zdroje:
L. Deighton: Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války
P. Masson: Historie německé armády
J. Pielkakiewicz: Bitva o Moskvu
J. Brož: Hitlerovo špionážní eso a Abwehr
R. Forczyk: Moskva 1941
J. Keegan: Druhá světová válka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Tajfun
obr.: http://goo.gl/AV1g7
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Moscow

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Autor : Gebirgsjäger 🕔11.11.2012 📕14.246

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře