Muž devatera profesí

Autor : Vladimír Marek 🕔03.11.2012 📕5.871

Podobné články

Další články autora

Podpraporčík Pavel Stehlík absolvoval před nástupem do mise pyrotechnický a zdravotnický kurz a výcvik zaměřený na letecké a dělostřelecké navádění.

Vojákovi, který odjíždí do zahraničních misí, již dávno nestačí samopal, dobré boty a objemná krosna. Současné kontingenty se skládají z čím dál většího počtu nejrůznějších specializovaných profesí. Těch mnohdy bývá dokonce více, než je příslušníků v menších jednotkách. Proto nezbývá nic jiného, podobně jako v případě speciálních sil, věnovat se několika vojenským profesím paralelně. A právě to je případ pprap. Pavla Stehlíka.

Začínal jako tělocvikář

Deset let dělal vrcholově triatlon. Jeho vstup do Armády České republiky byl tedy poněkud komplikovanější. Původně byl přijat na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po tři čtvrtě roku však přešel k 72. mechanizovanému praporu do Přáslavic na funkci velitele družstva. „O škole jsem měl poněkud jinou představu. Navíc nevím, zda by mě po jejím skončení bavilo dělat někde tělocvikáře,“ vzpomíná na své vojenské začátky. „Chtěl jsem vyjet do zahraniční mise a jako nejlepší cesta se mi jevil nástup k bojovému útvaru. To se mi podařilo. Splnil jsem si tak svůj dávný cíl.“V únoru minulého roku se dostal do mise ISAF v Afghánistánu.

Ještě předtím ale absolvoval několik odborných kurzů, ze kterých právě v misi hodně těžil. Vedle kurzu ICAS (Immediately Close Air Support), což je nouzová vzdušná palebná podpora na krátkou vzdálenost, prošel třítýdenním mezinárodně uznávaným pyrotechnickým kurzem EOR (Explosive Ordnance Reconnaissance) a prodělal speciální zdravotnický kurz zaměřený právě na zahraniční mise.

Nekvalifikovaný letecký návodčí

V Náměšti nad Oslavou, kde sídlí naši předsunutí letečtí návodčí, absolvoval pětidenní intenzivní výcvik zaměřený právě na letecké a dělostřelecké navádění. Z každého mobilního pozorovacího týmu se ho účastnili dva vojáci. Jednalo se o základní seznámení, jehož účelem bylo připravit někoho z týmu tak, aby měl určitou představu omožnostech přivolání podpory a byl schopen říci veliteli, že letadlo tady nebude za minutu, ale že mu to bude trvat třeba půl hodiny.

V úvodu kurzu byla teorie, následovala praktická cvičení nad plastickým stolem a mapami. Během spojovací přípravy se učili pracovat s vysílačkami, které se v misích používají. „Naším instruktorem byl zkušený předsunutý letecký návodčí kpt. Pavel D. Zaměstnání probíhalo v uvolněné atmosféře, přitom se ale pracovalo velice efektivně. Důraz byl kladený především na angličtinu, stačila sebemenší chyba ve výslovnosti a instruktor, který hrál pilota, okamžitě hlásil, že nerozumí,“ vzpomíná pprap. Stehlík. „Pokud má návodčí k dispozici frekvenci a volačky, dělostřeleckou podporu může dostat prakticky okamžitě, s leteckou je to poněkud složitější.“ Skrytý pohyb v terénu a působení v bezprostřední blízkosti protivníka nebyly součástí kurzu. Vycházelo se z toho, že v tomto směru vojáci již jisté zkušenosti získali u útvaru.

ICAS, kterou jsme se naučili, se v Afghánistánu už moc nepoužívá. Při ní má totiž veškerou odpovědnost za případné bombardování pilot. Ručí za to, že blízko nejsou civilisté, není tam ani mešita či škola, ve které se učí děti. My, jako nekvalifikovaní letečtí návodčí, nezodpovídáme za nic,“ vysvětluje Pavel Stehlík. „Za této situace si pilot rozmyslí, zda tam hodí 250librovou bombu a napáchá určitou škodu. Daleko pravděpodobnější je, že se bude snažit využít demonstraci síly. Letoun provede nad oblastí nízký průlet s forsáží, aby protivník pochopil, že máme k dispozici leteckou podporu a za určitých okolností ji i použijeme.

Objasňuje, že byl vyškolen jen pro případ výrazné nouze. Pokud by se jeho tým dostal při patrole do obtížné situace, ze které by jej zachránilo jen přivolání letecké podpory, musel by celou záležitost řešit prostřednictvím oficiálního českého předsunutého leteckého návodčího. „Vím přesně, jaké mu mám předat informace. Kde jsme my, kde nepřítel, jaký je tam terén,“ říká pprap. Stehlík.

Učil se napichovat žíly

Pprap. Stehlík prošel navíc v Bechyni pod vedením praporčíka Ondřeje Tichého třítýdenním mezinárodně uznávaným pyrotechnickým kurzem EOR, který má certifikaci NATO. Je tedy schopen předávat informace, na základě kterých si příslušníci EOD jednotky mohou udělat určitou představu o nálezu, se kterým se patrola setkala. „Pokud vidím nějaký náboj, jsem schopen říci, zda je kumulativní, plněný fosforem. Mohu dát veliteli mobilního pozorovacího týmu doporučení, jaká bezpečnostní opatření by měl přijmout. Zda můžeme setrvat na místě, anebo naopak má celou oblast uzavřít. Vím také, na jaké markantní znaky se máme zaměřit. V případě minometného náboje je například důležité, kolik dírek má stabilizátor. Podle toho jsou pyrotechnici schopni dohledat, zda se jedná o ruský, či americký náboj. Určité informace jsme dostali o improvizovaných výbušných systémech. To všechno jsou indicie, které jsem předtím nevnímal, pozornost jim věnuji až nyní po proškolení,“ vysvětluje pprap. Stehlík. Během jedné z prvních patrol vyjel na projekt mlékárny. V příkopě objevil a zároveň také vyhodnotil zařízení, které bylo možné využít ke spuštění improvizovaného výbušného systému.

Kromě toho ještě v Hradci Králové absolvoval pod vedením špičkových odborníků z Fakulty vojenského lékařství bojový zdravotnický kurz. Jednalo se nejen o teoretický, ale i praktický blok, během kterého se účastníci učili různé zákroky na zvířatech. Měli k dispozici prasečí krky, na kterých dělali koniopunkci a koniotomii. „Chirurgickou cestou jsme se tak snažili zajistit proces dýchání. Krční oblast jsme napíchli jehlou, případně jsme ji prořízli. Učili jsme se napichovat žíly, ošetřovat pneumotorax, zkoušeli jsme punkce hrudníku,“ popisuje pprap. Pavel Stehlík. „Závěrečné zkoušky byly nejen teoretické, ale i praktické, během nichž se simulovala reálná zranění.“ I tyto znalosti se mu již podařilo využít, a to když poskytoval zdravotnické ošetření Afgháncům včetně dětí.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2011 vydavatelstvíNaše Vojsko.

Podobné články

Další články autora

Autor : Vladimír Marek 🕔03.11.2012 📕5.871

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře