Ing. Jaroslav Holeček a jeho samopaly vz. 23/25 a 24/26 (dokončení)

Autor : Jiří Fencl 🕔03.11.2012 📕8.104

Zabýval se také myšlenkou unifikované stavebnice hydraulického závěru pro různé pěchotní zbraně, konstruovaného smaximálním počtem vyměnitelných součástí tak, aby po jejich jednoduché výměně vyhověl pro samopal, pušku a lehký i těžký kulomet. Obdobnou stavebnici chtěl aplikovat i v automatických minometech s kadencí dosahující až kadence raketometu, ale s podstatně levnějším střelivem.

Navrhl také dělostřelecký závěr, který měl nejen umožnit automatickou střelbu, ale dokonce i odstranit brzdovratné zařízení (tedy zákluz), což by bylo zvlášť výhodné u tanků a obrněných transportérů. Šlo opět o automatiku založenou na hydraulickém prin cipu ovládání a uzamykání závěrového mechanismu.

Tento princip je podle Ing. Holečka použitelný v armádních zbraních všech dimenzí, tedy jak pěchotních, tak i dělostřeleckých. Jednoduše tak údajně lze řešit výrobně nenáročné a funkčně spolehlivé automatické zbraně: sejmutím stávajícího závěrového bloku z hlavně děla a našroubováním hydraulické automatiky by bylo možno změnit téměř každé dělo na automatickou zbraň, přičemž výrobní náklady by nepřesáhly výši nákladů na výrobu klasického děla. Zůstalo ale jen u studií, myšlenka nebyla z obav o její zcizení nikdy armádě nabídnuta.


Ing. Holeček přebírá při své promoci diplom inženýra

Dalším revolučním nápadem Ing. Holečka bylo použití vody při zkouškách kanonů. Hmotu původních papírových, ocelovými pilinami naplněných střel by nahradila voda. Zkušební náboj by se tak zredukoval pouze na vodotěsnou prachovou nábojku a zátku. Potřebný odpor „střely“ při výstřelu by zajišťovalo vypočtené množství vody, které by se nastavilo příslušnou elevací hlavně. Impulz výstřelu na závěr děla by pak byl ekvivalentní použití normální střely, zvyšováním množství vody by pak bylo možno impulz zvětšovat až na úroveň impulzu střely tormentační. Zanedbatelná by přitom nebyla ani úspora dopravních nákladů, protože při vhodné dislokaci podniku by bylo možno bezpečně provádět zkoušky přímo v jeho prostorách.

Činnost Ing. Holečka byla skutečně všestranná a navzdory poměrně krátké době jeho působení ve zbrojních konstrukcích byly jeho invence i jeho výkon obdivuhodné. Během své zbrojařské éry získal Holeček celkem 14 patentových oprávnění v oboru pěchotních zbraní.

Ing. Holeček byl také dlouholetým spolupracovníkem Střelecké revue. Napsal nejen studie o nábojích bez nábojnic, sklonu rukojeti pistole a tvorbě individuální ortopedické rukojeti sportovních pistolí, ale dodal také plánek jednoduché a bezpečné pistole-větrovky pro nejmladší střelce. Byl i jedním z vítězů redakční soutěže na návrh regulovatelných mířidel návrhem dioptru pro vzduch Slavia.

A co bylo dál?

Dcera Jiřina píše doslova: „Otec měl velkou smůlu na spolupracovníky. Už ve Strakonicích se na jeho talentu přiživovali jiní. V Trenčíně to pak byl jeho přímý vedoucí, který nestydatě požadoval polovinu odměn vyplácených za jeho zlepšovací návrhy. Když otec odmítl, udal ho na ÚV KSČ, že vyzradil státní tajemství. A vyzrazení vojenského tajemství se posuzovalo jako vlastizrada a bylo velmi přísně trestáno. Náměstkem ÚV KSČ v Bratislavě byl tehdy A. Dubček, ke kterému se naštěstí dostal otcův dopis se žádostí o pomoc proti vymyšlenému obvinění. A. Dubček poslal k soudnímu projednávání svého zástupce, který dokázal otce očistit a prokázat jeho nevinu. Po celý půlrok soudního procesu byl ale otec nezaměstnaný a jeho šestičlenná rodina byla ve velmi špatné finanční situaci. Nemohl nikde sehnat práci, až se ho ujalo jedno malé výrobní družstvo. To se s ním pak zase velmi nerado loučilo, když si našel zaměstnání v Čechách, v Ostrově nad Ohří. Do Čech chtěl otec hlavně proto, aby byl nablízku svým stárnoucím rodičům. Proto odpověděl v roce 1963 na inzerát plzeňských Závodů V. I. Lenina (ZVILŠkodovky), které nabízely zaměstnání s ubytováním v odštěpném závodě Ostrov n/O. Tam pak pracoval, pochopitelně už ne ve zbrojní výrobě, až do roku 1968.


Střelba ze samopalu CZ 247 se zásobníkem svisle

Státní tajemství měl Holeček vyzradit tím, že jednal s nepovolanými osobami o věcech, které nespadaly do jeho kompetence. Navíc to byl velký buřič: kritizoval (jako nestraník na odborových schůzích) tanec milionů zbytečně vyhozených na některé nesmyslné vývojové úkoly a často bezcenné zkoušky, šlendrián ve výrobě a plýtvání kvalitními materiály. Po třech výsleších na StB mu bylo doporučeno obrátit se na soud, dostal výpověď ze zaměstnání a byl za asistence bezpečnosti soudně vystěhován z bytu. U soudu se ale nemohl dobře bránit, aniž by vyzradil státní tajemství. Obrátil se proto na ÚV KSČ a pak i na ÚV KSS, který projevil větší pochopení.

V roce 1968 se nastěhoval Ing. Holeček s celou rodinou do uprázdněného a postupně rekonstruovaného domu svých rodičů v Praze – Řeporyjích. V Praze pak krátce pracoval v n. p. Transporta ve Zlatnické ulici, pak – asi v ro ce 1970 – nastoupil jako vedoucí oddělení do VÚSTE Praha v ulici Mikulandské (v té době jsem ho také poprvé kontaktoval na detašovaném pracovišti VÚSTE v Michelském mlýně). Tam navázal vztah se svou velmi schopnou sekretářkou Bělou Látovou a jeho pětadvacetileté, dosud spokojené manželství s Jiřinou bylo v roce 1973 rozvedeno.


Střelba ze samopalu CZ 247 se zásobníkem ve vodorovné poloze

Řešení to, jak uvidíme dále, nebylo nejlepší. Když totiž se slečnou Látalovou zjistili, že jsou oba silné autority a že chtějí oba velet, po dohodě se zase rozešli.

Na inzerát se pak Ing. Holeček seznámil s JUDr. Natašou Čechovou, kterou si také po velmi krátké, jen několikaměsíční známosti vzal. Jejich manželství trvalo krátce, od roku 1976 do roku 1979. Nová manželka totiž měla ráda alkohol a ve společnosti pak tropila výtržnosti, což manžel těžce snášel. To bylo zřejmě hlavní příčinou jeho mozkové příhody v roce 1978. Velmi rychle se sice zotavil, ale musel absolvovat rehabilitaci, a byl proto ještě určitý čas v pracovní neschopnosti; manželka ho pak využívala jako služku.

Po dalších, i když drobnějších zdravotních potížích počátkem března, přestala manželka Ing. Holečka v nemocnici navštěvovat. Proto se k ní už po propuštění z nemocnice nevrátil, ale nastěhoval se zpět do svého domu v Řeporyjích a rozvedl se s ní.


Patentová skica řešení samopalu s otočným zásobníkem

Protože ale nechtěl zůstat dlouho sám, oženil se už v říjnu 1980 s Evženií Süsovou, se kterou si velmi dobře rozuměli.

Po svém odchodu do důchodu v roce 1983 začal Ing. Holeček pracovat jako konstruktér v n. p. Praga v Hloubětíně, kde pak působil pět let.

Po roce 1989 dostal na jedné výstavě zbraní Incheba nabídku ke spolupráci s ČZ Strakonice, která se snažila o návrat k výrobě zbraní. Tuto nabídku velmi rád přijal a nakreslil postupně pro zbrojovku několik modelů zbraní. Posledním z nich byla dámská pistole „IKA“ ráže 9 mm Browning, která měla několik nových, ve světě neznámých prvků (IKA je přezdívka dcery Jiřiny, která se na konstrukci podílela). Se zbrojovkou pak spolupracoval až do roku 1995 a byl by pokračoval i v nadále, nebýt mozkové příhody v červnu 1995, která poznamenala jeho další život. Navíc získala jeho manželka Evženie velký majetek v restituci, pořídila si v roce 1994 nový řadový dům v Praze 10 „Na Groši“ a k man želovi, který jí mezitím úspěšně vyreklamoval značné množství závad domu, se začala chovat povýšeně.


Patentová skica řešení závěru kolem hlavně

Na jaře 1995 se Ing. Holeček podrobil na doporučení lékaře elektrickým šokům, které měly srovnat jeho srdeční arytmii. Tento zákrok ale jeho zdravotní stav ještě zhoršil, následovala mozková příhoda a v nemocnici pak bylo zjištěno počáteční stadium Parkinsonovy choroby. Manželka se o něj odmítla starat a dcera Jiřina byla nucena umístit ho začátkem listopadu 1996 do domova důchodců. Během následujícího roku pak byl Ing. Holeček několikrát hospitalizován, naposledy v říjnu 1997. A v nemocnici také v neděli 12. října 1997 zemřel. Pohřeb se konal v Motole 17. října 1997 v 15.00 hodin, urna s jeho ostatky je uložena na hřbitově v Řeporyjích.

Nejvýznamnější Holečkovy patenty:

79574 – ČZ, n. p. Strakonice a Jaroslav Holeček, Řeporyje, „Samočinná střelná zbraň“,, přihlášen 25. 9. 1947, chráněn od 15. 2. 1950, vydán 15. 9. 1950 (Pozn.: nejdůležitější patent – závěr kolem hlavně)

80669 – ZPS, Uherský Brod, n. p., Uherský Brod, a Jaroslav Holeček, Řeporyje, „Střelná zbraň s přestavitelným zásobníkem“, přihlášen 5. 9. 1947, chráněn od 15. 8. 1950, vydán 15. 7. 1951 (Pozn.: otočný zásobník)

80942 – ZPS Uherský Brod, n. p., Uherský Brod, „Uložení sklopné ramenní opěry střelných zbraní“, přihlášen 19. 11. 1948, chráněn od 15. 1. 1951, vydán 15. 9. 1951 (tady kupodivu jméno Jaroslav Holeček nefiguruje)

82252 – ZPS Uherský Brod, n. p., Uherský Brod a Jaroslav Holeček, Řeporyje, „Pevné uložení hlavně střelných zbraní, zvláště samopalů“, přihlášen 19. 11. 1948, chráněn od 15. 10. 1951, vydán 31. 3. 1952 (Pozn.: uložení hlavně v jedné třetině délky od ústí)

195518 – Holeček Jaroslav Ing., Řeporyje, „Pneumatická střelná zbraň“, přihlášen 15. 11. 1973, zveřejněn 31. 7. 1979, vydán 1. 4. 1982 (Pozn.: s akumulací výstřelové energie přímo ve stlačeném vzduchu; patent už z „pozbraňařského“ období)


Dům Holečkových v Praze – Řeporyjích (po nedávné náročné rekonstrukci).

Další patenty, podstatné pro ČZ 247 a vz. 23 až 26:

80873 – ZPS, Uherský Brod, n. p., Uherský Brod, a František Myška, Strakonice, „Zajištění závěru u neuzamčených samočinných střelných zbraní“, přihlášen 25. 8. 1947, chráněn od 15. 1. 1951, vydán 15. 8. 1951 (Pozn.: ohnutá páka táhla, vytažením proti pružině se zbraň odjistí)

80881 – ZPS, Uherský Brod, n. p., Uherský Brod a František Myška, Strakonice, „Zajištění závěru u samočinných střelných zbraní“ (přídavkový patent k pat. 80873), přihlášen 30. 1. 1948, chráněn od 15. 1. 1951, vydán 15. 5. 1951, (Pozn.: páka s koulí, odjistí se zastrčením nebo vytažením proti pružině)

81279 – ZPS Uherský Brod n. p., Uherský Brod „Způsob a zařízení k plnění zásobníku náboji u automatických střelných zbraní“, přihlášen 7. 11. 1947, chráněn od 15. 4. 1951, vydán 15. 11. 1951 (Pozn.: plničky na pouzdru závěru a na pažbě); autorství není známo.


Hrob Ing. Holečka na hřbitově v Řeporyjích.

Zdroje:
Bishop Ch.: Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno 1998;
Blecha J.: Příběh inženýra. Zápisník ?/68, s. 10–12;
Boger J.: Kulomet na VZ/25. DWJ 6/79, s. 90–92;
Čermák J.: Čtyřicet let konstruktérem zbraní 1946– 1986. Brno, 1999;
Fencl J.: UZI kontra Holeček. SR 2/88, s. 16–18;
Fencl J.: Ungewöhnliche Lösung für konventionelle Waffe – Die tschechoslowakischen MPi-Modelle 23/25, 24/26. VISIER 8/87, s. 26–27;
Fencl J.: Samopal ČZ 247. ATM 7/92, s. 199–200;
Fencl J.: Nekrolog za Ing. Jaroslava Holečka. SM 9/98, s. 38–39;
Holeček J.: Ohlas na článek Náboje bez nábojnic. SR 7/78, 5/78;
-Cha-: Samopal 24 a 26. Střelecký sport ?/1958, s. 272–273;
-jfl-: Československé samopaly vz. 23/25 a 24/26. SR 9/81, s. 19–20;
Lugs J.: Handfeuerwaffen. Militärverlag der DDR, Berlin 1973;
Materiály z pozůstalosti Ing. Jaroslava Holečka;
Petrová-Holečková J.: Životopis Ing. Jaroslava Holečka. Praha, 1998;
Red.: Akce: Důvěrné Izrael. SM 7/2006, s. 45;
Rehák P.: Slavná jména. Ing. Jaroslav Holeček a jeho čas. SR 8/86, s. 8–10;
Rozhovory s pány Čermákem, Weberem, Studničkou a Kelíšem;
Samopal vz. 24 a 26, Předpis pro výcvik ve střelbě;
(s): Otočný samopal ČZ 247. SM 3/02, s. ???;
(s): Signální náboje. SM 2/2007, s. 52;
Skramoušský J.: Zbraně pro Izrael. SM 11/2005, s. 7–9;
Šáda M.: Československé ruční palné zbraně a kulomety. Praha 1971

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Jiří Fencl 🕔03.11.2012 📕8.104

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře