Messerschmit Bf 109 E kontra Fokker D.XXI

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔27.10.2012 📕11.470

Cíl: letiště De Kooy

Mezi leteckými základnami, které plánovači Luftwaffe vybrali za cíle pro úvodní ranní nálety, se nacházelo rovněž nizozemské letiště De Kooy. Bylo situováno na severu Nizozemska, nedaleko válečného přístavu Den Helder. Sídlila na něm letecká škola námořního letectva MLD (Marine Luchtvaart Dienst), vybavená cvičnými dvouplošníky Koolhoven FK.51 a Fokker S.IX. Letiště využívalo rovněž nizozemské vojenské letectvo ML, které sem v dubnu 1940 umístilo stíhací 1e JaVA. Peruť tvořila součást 2. stíhací skupiny určené k plnění úkolů protivzdušné obrany (2e Jachtgroep) 1. leteckého pluku (1e Luchtvaartregiment) – její zkrácený název zněl 1-II-1 LvR. Velitelem perutě byl Kapitein av. H. M. Schmidt Crans. K 10. květnu 1940 tvořilo výzbroj 11 Fokkerů D.XXI. Dvanáctý stroj (č. 237) se nenacházel v bojeschopnémstavu, neboť procházel revizí v jednom z hangárů letiště. Peruť měla ve stavu rovněž jeden pomocný Fokker C-X č. 665.

Do první akce odstartovalo již brzo ráno 11 akceschopných D.XXI perutě. Jednotlivé patrouille hlídkovaly samostatně nad severním Nizozemskem a jejich piloti pátrali po nepřátelských letounech. Úvodní vzdušné vítězství perutě vybojoval pilot Wmr. vl. Willem Hateboer, sedlající Fokker D.XXI č. 244. Zaútočil na německý bombardér Ju 88 A, u Noordwijkerhout jej sestřelil. Sestřel byl potvrzen nalezením nepřátelského letounu, patřícího do Staffel 9./KG 4, na pobřeží v daném prostoru. Nevrátil se sestřelený Wmr. vl. van Zuylen, kterému se stala osudnou obranná palba Heinkelů He 111, nejspíše z KG 4. Pilot zahynul.


Stíhací Fokker D.XXI č.214 používala 1a JaVA (1-II-1 LvR), umístěná na letišti De Kooy. Letoun se 10. května 1940 zúčastnil ranního souboje s německými letadly

Roj vedený 1e Luit. vl. Fransem L. M. Focquinem de Grave během hlídky zalétl nad Východofríské ostrovy. Když letouny D.XXI prolétaly nad ostrovem Texel, zahájila na ně palbu nizozemská protiletadlová obrana. Dělostřelci však naštěstí měli špatnou mušku a stíhačky vyvázly bez poškození. Fokkery poté narazily na formaci pěti Messerschmittů Bf 109 E z II.(J)/TrGr 186. Souboj nepřinesl nizozemskýmpilotůmžádný výsledek, ale ani žádnou ztrátu. Po jeho skončení zamířili piloti roje k mateřskému letišti.

Gruppe II.(J)/TrGr 186

Stíhací skupina II.(J)/TrGr 186 byla umístěna namalém letišti ostrova Wangerooge (Východofríské ostrovy). Normálně podléhala štábu eskadry Stab/JG 1 a nadřízenému štábu Jadgfliegerführer Deutsche Bucht (velitel stíhacího letectva Německý záliv) z Luftflotte 2, ale pro podporu útoku na Nizozemsko byla podřízena IV. Fliegerkorps. V čele skupiny stál Hptm. Heinrich Seeliger a výzbroj tvořilo 48 vynikajících Bf 109 E-1 a Bf 109 E-3, z nichž se v bojeschopném stavu nacházelo 35.


Mechanici pracují na pohonné jednotce Messerschmittu Bf 109E

Jak napovídá název Trägergruppe – zkrácený název se objevuje rovněž v podobě II./186 (T) – byla jednotka určena pro službu z nikdy nedokončené německé letadlové lodi Graf Zeppelin. Její dvě Staffeln (5. a 6.) krátce zasáhly do polské kampaně, a poté plnily defenzivní úkoly při ochraně německého pobřeží před aktivitou RAF. Štáb skupiny vznikl po vypuknutí války v září 1939. K 10. květnu měla II.(J)/TrGr 186 na kontě pět sestřelů.

Prvním úkolem pilotů této skupiny během nové kampaně se vedle ničení nepřátelských letounů ve vzduchu staly bitevní útoky proti základnám nizozemského letectva De Kooy a na ostrově Texel.

Útok na letiště De Kooy

Když se pilot Fokkeru D.XXI, 1e Luit. vl. Focquin de Grave, vracel z ranní hlídky nad De Kooy, zpozoroval, že letouny dalších rojů již přistály nebo se k tomuto manévru chystají. Spojil se s řídicí věží a požádal o povolení přistát. Obdržel však pokyn zůstat ve vzduchu a hlídkovat nad základnou, dokud zbývající Fokkery D.XXI, které se již vrátily na letiště, po doplnění pohonných hmot a munice znovu neodstartují.

Po několika minutách kroužení a poté, co opět vzlétly dva tříletounové roje stíhaček, obdržel také Focquin de Grave a jeho čísla povolení přistát.Nizozemec potlačil řídicí páku svého stroje č. 218 a jako první z roje zahájil přistání. Ještě než po dosednutí zcela zastavil, zpozoroval několik členů pozemního personálu, kteří ukazovali na něco za jeho strojem. Podíval se naznačenýmsměrema ke svému překvapení spatřil formaci devíti Messerschmittů Bf 109 E, které přilétaly velice nízko nad vesnicí Huisduinen. Pilot okamžitě obrátil stroj a začal západním směrem startovat.


Stíhačky Fokker D.XXI z 1a JaVA (1-II-1 LvR) zachycené v listopadu 1939 na letišti De Kooy. Na letounu v popředí (č.223) padl 10. května 1940 pilot Wmr.vl. van Zuylen

Ve stejnou chvíli ovšem přistávalo za řízením Fokkeru D.XXI č. 241 jeho číslo, 2e Luit. vl. Jan Bosch. Německé stíhačky se k němu rychle přibližovaly, aniž je nizozemský pilot viděl.Další nebezpečí pro Boschovu stíhačku představoval stroj Focquina de Grave, který při svém kvapném vzletu překřížil jeho přistávací dráhu. Málem došlo ke kolizi: obě nizozemské stíhačky kolem sebe prosvištěly ve vzdálenosti pouhých čtyř metrů. Zatímco 1e Luit. vl. Focquin de Grave s kniplem u břicha urychleně nabíral cenné metry a v příštích okamžicích zasáhl do boje s útočníky, Boschův D.XXI č. 241 se stal cílem palby Messerschmittů Bf 109 E. Zasažený nizozemský stroj skončil hořící na letišti. Jeho otřesený, leč nezraněný pilot jej dokázal rychle opustit.

Útočníci, kteří se nad De Kooy přihnali doslova kopírujíce terén, patřili do Staffel 5.(J)/TrGr 186. Přepad nevyšel podle jejich představ.Nizozemce se nepodařilo překvapit bezmocně sedící na zemi. Nad letištěm hlídkovaly dva roje Fokkerů a další dvě stíhačky rychle nabíraly výšku.Vedle velitele roje Focquina de Grave, který po zpozorování útočníků opět rychle vzlétl, šlo o jeho druhé číslo, 2e Luit. vl. Henka J. van Overvesta, který v kabině D.XXI č. 219 stačil přerušit přistávací manévr.


Pilot 1a JaVA (1-II-1 LvR) Lt.vl. Jan Bosch před vyhořenýmvrakemsvého Fokkeru D.XXI č.241, sestřeleným ráno 10. května Messerschmitty Bf 109 E od II.(J)/TrGr 186 během přepadu letiště De Kooy

Podle jednoho z pilotů, hlídkujících nad letištěm, 2e Luit. vl. Brama van der Stoka, zjevně Němci zprvu nevěděli, že se ve vzduchu nachází téměř kompletní nizozemská peruť. Soustředili se totiž na ostřelování cílů na letecké základně a na přistávající Fokkery. Vzápětí však vypukla všeobecná rvačka, ve které nyní stálo proti Staffel Messerschmittů Bf 109 E celkem osm nizozemských stíhaček. Boj probíhal nízko nad zemí, maximálně do výšky asi 360 až 400 m. Nizozemské podklady jej kladou do časového období zhruba od 4.50 do 5.05 hod.

2e Luit. vl. Henk J. van Overvest zasáhl kulomety svého Fokkeru D.XXI č. 219 jednoho protivníka. Je mu přisuzováno sestřelení Messerschmittu Bf 109 E-3 „černá 1“ Staffelkapitäna (velitele letky) 5.(J)/TrGr 186, Oblt. Dietricha Robitzsche. Německý pilot po zasažení svého stroje do motoru musel okamžitě dolů. Na dlouhé vybíránímísta pro nouzové přistání nebyl čas. Robitzsch tak posadil svůj stroj, mimochodem nazvaný „Der Alte“ (starouš), se zasunutým podvozkem přímo na plochu letiště De Kooy.

Za řízením Fokkeru D.XXI č. 234 se souboje zúčastnil 2e Luit. vl. Bram van der Stok a byl mu přiznán sestřel jednoho Bf 109 E, který měl shořet v Zuiderzee. 2e Luit. vl. Herman Doppenberg, přáteli u perutě přezdívaný „Dop“, sestřelil rovněž jeden Bf 109 E. Poslednímskórujícímnizozemskýmstíhačemse stal Sgt. vl. Pieter Smits, jenž na stroji č. 242 sestřelil jeden Bf 109 E, který musel jít dolů do jezera Wieringmeer.


Fokker D.XXI z 1a JaVA (1-II-1 LvR) sestřelenýMesserschmitty Bf 109 E velitele Staffel 5.(J)/TrGr 186, Oblt. Dietricha Robitzsche. Německému důstojníkovi se stal osudnýmútok na letiště De Kooy

Nizozemští stíhači svůj úspěch poněkud nadhodnotili. Staffel 5.(J)/TrGr 186 vedle svého velitele ztratila již jen jednoho pilota. Uffz. Wilhelm Rudolf podlehl v souboji s některým z úspěšných nizozemských žokejů a zřítil se u Den Helderu, nedaleko od letiště De Kooy. Jako jeho pokořitel bývá zmiňován 2e Luit. vl. H. Doppenberg. Rudolfův Bf 109 E-3 německá strana vykázala jako 100% ztrátu, přičemž pilot sám přišel o život. Třetí Bf 109 E-3 letky po akci nouzově přistál na ostrově Borkum. Německé dokumenty jeho 25% poškození přisuzují následkům protiletadlové palby, nicméně je možné, že i tento stroj ve skutečnosti zasáhli piloti Fokkerů D.XXI.


Vrak Messerschmittu Bf 109 E-3 Oblt. Dietricha Robitzsche po obsazení letiště De Kooy Němci

Staffelkapitän Oblt. Dietrich Robitzsch byl zajat hned po nouzovém přistání v De Kooy. První slova německého důstojníka během výslechu zněla: „Warumleisten sie denn wiederstand?“ Čili „Proč se nám bráníte?“ Lze je chápat jako projev arogance i jako údiv nad vlastní porážkou v boji s neutrály, jejichž bojové kvality u Luftwaffe příliš vysoko nehodnotili. V každém případě Robitzsch si již během 2. světové války nezalétal. Nizozemci jej předali britskému spojenci a německého stíhače čekala cesta na palubě torpédoborce do Anglie a pak dlouhý pobyt za dráty zajateckého tábora ve vzdálené Kanadě. Ztráta Oblt. Robitzsche představovala, jako každá ztráta velícího důstojníka, pro Staffel 5.(J)/TrGr 186 nepříjemnou újmu. V čele letky stál od 1. března 1940, předtím sloužil u Staffel 3./JGr.101. Právě u této jednotky docílil 18. prosince 1939 svůj jediný sestřel, když zasáhl britský bombardér Wellington. Velení po něm převzal Oblt. Lorenz Weber. Robitzschův Bf 109 E-3 „černá 1“, ležící v celkem dobrém stavu na letištní ploše, samozřejmě budil značnou pozornost nizozemských letců i členů pozemního personálu. Záhy však byl zničen během dalších náletů na letiště De Kooy.


Velitel Staffel 5.(J)/TrGr 186 Oblt. Dietrich Robitzsch v kabině svého Bf 109 E-3

Když se skončeným bojem rozkurážení němečtí piloti vrátili na své mateřské letiště na ostrově Wangerooge, nárokovali až osm sestřelů nizozemských stíhaček. Nakonec jim byly přiznány pouze čtyři sestřely, všechny v prostoru letiště De Kooy. Jako první v 6.45 (středoevropského času) skóroval Lt. Kurt Hevler. V jeho případě nelze vyloučit, že zasáhl na začátku boje sestřelený Fokker D.XXI č. 241 2e Luit. vl. Jana Bosche. Do 6.50 kladli sestřely nizozemských stíhaček stejného typu hned tři další piloti: Obfw. Kurt Ubben, Obfw. Heino Thaut a Uffz. Herbert Kaiser. Skóre skupiny II.(J)/TrGr 186 díky nim narostlo na úhrnných devět sestřelů. Dva ze skórujících pilotů se později zařadili mezi úspěšné stíhače Luftwaffe. Kurt Ubben posléze dosáhl 111 sestřelů a Heino Thaut 68. Naopak pro další piloty skončil schvalovací proces zklamáním. Sestřely Fokkerů D.XXI nebyly uznány Uffz. Schmetzerovi, Fw. Rieletounem hlovi, Oblt. Emmerichovi. Rovněž Kaiser se musel rozžehnat s druhýmpůvodně hlášeným sestřelem nizozemské stíhačky.

Také němečtí stíhači tedy své úspěchy nadhodnotili, a to skutečně pořádně. Totálně zničen byl během souboje pouze jeden Fokker D.XXI, stroj č. 241.Některé z osmi zbývajících stíhaček, které po německém ústupu přistály na ploše letiště De Kooy, byly řádně poznamenány zásahy 20mm granátů a 7,92mm střel. Poškození všech byla nicméně označena za opravitelná a čtyři stíhačky mechanici rychle uvedli do bojeschopného stavu. Již v 6.15 (nizozemského času) odstartovali na dvou z nich piloti k další defenzivní hlídce. Byli však rychle povoláni zpět, neboť na letiště opět zaútočily německé letouny.Nový útok na zemi tentokrát větší škody nezpůsobil.


Piloti 1a JaVA (1-II-1 LvR) na letišti De Kooy, 10. květen 1940. Zleva stojí 2e Luit.vl.van Overvest (jemu přisuzováno sestřelení velitele Staffel 5.(J)/TrGr 186, Oblt. Dietricha Robitzsche), 1e Luit.vl. Focquin de Grave a Lt.vl. Jan Bosch

V každém případě patří ranní měření sil Fokkerů D.XXI 1e JaVA a Messerschmittů Bf 109 E Staffel 5.(J)/TrGr 186 mezi nejpozoruhodnější výkony nizozemských stíhačů.Co se týče ztrát na letcích, skončil boj 2:0 v prospěch obránců. Piloti do té doby nebojujícího státu se dokázali prosadit proti zkušenějším německým stíhačům, navíc sedlajícím vynikající „Emily“, za kterými „jednadvacítky“ skutečně výrazně výkonnostně zaostávaly. Nizozemskými piloty zdůrazňovaná převaha jejich Fokkerů D.XXI v obratnosti ovšem byla omylem. Nizozemská stíhačka nepředstavovala v tomto ohledu žádného přeborníka a Bf 109 E byl naproti tomu bezesporu značně obratným letounem. Pověsti o jeho nižší obratnosti, rozšířené mezi spojeneckými stíhači (tedy nejen Nizozemci) spíše vycházely ze zkušeností s německou taktikou. Ta více než na efektní manévrové souboje sázela na rychlé přepady a obdobně rychlé následné úniky. Pravdou je, že se piloti Staffel 5.(J)/TrGr 186 nechali svými protivníky zaskočit v nevýhodné pozici a museli za to zaplatit.

Úspěch v ranním souboji ovšem pro obránce představoval pouhé lokální vítězství a peruť 1e JaVA v dalších hodinách 10. května záhy přišla o většinu své výzbroje. Večer se nacházely v letuschopném stavu pouze dvě stíhačky 1e JaVA, stroje č. 218 a 244. Oba stroje přelétly na letiště Buiksloot, kde nizozemské velení soustředilo své zbývající bojeschopné stíhací letouny. Mechanici v De Kooy ovšem pokračovali v usilovné práci na opravách dalších strojů, a podařilo se jim uvést do bojeschopného stavu čtyři další. Jedenáctého května mohly na letiště Buiksloot přelétnout D.XXI č. 221, 240 a 242. Stíhačka číslo 219 je následovala následující den.

Tabulky:

Fokker D.XXI (Nizozemsko)

Určení: Stíhací letoun
Koncepce: Jednomotorový samonosný dolnoplošník smíšené
konstrukce. S pevným podvozkem a krytou pilotní kabinou.
Pohonná jednotka: Vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec
Bristol Mercury VIII o vzletovém výkonu 730 k (548,8 kW)
a maximálním výkonu 840 k (628 kW) ve výšce 4267 m.Vrtule
třílistá kovová, stavitelná do dvou poloh.
Výzbroj: Čtyři kulomety FN-Browning ráže 7,9 mm s 300 náboji
na hlaveň.
Vzlet prvního prototypu: 27. února 1936
Zahájení sériové výroby (pro nizozemské letectvo): 1938
Hlavní technické údaje:  
Rozpětí: 11,00 m
Délka: 8,20 m
Výška: 2,95 m
Nosná plocha: 16,2 m2
Hmotnost prázdného letounu: 1450 kg
Vzletová hmotnost normální: 2050 kg
Max. rychlost (ve výšce 5100 m): 460 km/h
Cestovní rychlost: 386 km/h
Výstup na 5000 m: 6,6 min.
Operační dostup: 10 000 m
Dolet: 930 km

Messerschmitt Bf 109 E-3 (Německo)

Určení: Stíhací letoun
Koncepce: Jednomístný jednomotor. samonosný dolnoplošník celokovové
konstrukce. Se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou.
Pohonná jednotka: Řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec
Daimler-Benz DB 601 A-1 o vzletovém výkonu 1100 k (820 kW).
Třílistá automaticky stavitelná vrtule.
Výzbroj: Dva kanony MG FF ráže 20 mm a dva kulomety MG 17
ráže 7,92 mm.
Vzlet prvního prototypu (Bf 109V1): 28. května 1935
Zahájení sériové výroby Bf 109E-3: Leden 1939
Hlavní technické údaje:  
Rozpětí: 9,90 m
Délka: 8,76 m
Výška: 2,45 m
Nosná plocha: 16,35 m2
Hmotnost prázdného letounu: 2060 kg
Vzletová hmotnost: 2610 kg
Max rychlost (ve výšce 4440 m): 560 km/h
Stoupavost: 17,8 m/s
Dostup: 11 000 m
Dolet: 560 km

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔27.10.2012 📕11.470

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře