Růžový Harrier

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔22.10.2012 📕6.496

Volně přeloženo dle vyprávění Michela Gérarda. Originál naleznete zde: http://www.mirage4fs.com/m_gerard_new.html

Zde je příběh o Růžovém Harrieru. Sice to není příběh o Mirage, ale velmi úzce s ní souvisí.

Vše se stalo v říjnu 1976. Probíhala výměna posádek mezi ES 3/2 Alsace a 1. perutí RAF. Naši britští přátelé poslali čtyři Harriery (dva GR.1, jeden GR.3 a dvoumístný T.2). Bohužel na francouzské straně byla výměna na poslední chvíli zrušena, z důvodů rozpočtových omezení nebyly uvolněny finance pro odlet Mirage od ES 3/2 a do Velké Británie letěly pouze dvoumístné Mirage od EK 2/2, aby bylo umožněno britským pilotům získat nějaké zkušenosti na letounech s delta křídlem. Výměna posádek mezi squadronami měla trvat jeden týden.

Bohužel, při příletu T.2 (XW934) s ním měl pilot hodně tvrdé přistání a poškodil něco na podtrupové ploutvi, pokud si dobře vzpomínám, proto byl letoun uzemněn a byl uložen v hangáru, kde by měl zůstat až do doby, než budou potřebné díly zaslány ze Spojeného království.

Nevadí, pokud by náhradní díly přišly brzy. Výměna pokračovala velmi hladce, alespoň během prvních dnů. Vzali jsme to jako příležitost dozvědět se více o tom, jak RAF čelí drastickému snížení počtu příslušníků létajícího personálu. Například, jeden z britského řízení letového provozu (ATC), byl bývalý pilot Andoveru, kterému nebyla nabídnuta žádná jiná varianta než přejít na ATC. To říká hodně o "zeštíhlování".

Během celého týdne bylo mizerné počasí, proto nejsou fotografie příliš kvalitní. Pouze jedno odpoledne bylo příznivé počasí, aby nás naši britští přátelé mohli svézt na dvoumístném Harrieru, na což jsme se hodně těšili.

Ale, náhradní díly pro T.2 ještě nedorazily a stroj zůstal uschovaný v hangáru, k velkému zklamání francouzských pilotů, kteří doufali, že si užijí pár letů na zadním sedadle tohoto velmi neobvyklého letadla. Britští piloti si stále užívali létání na dvoumístných Mirage IIIB a IIIBE. To bylo docela frustrující! Den před odletem Angličanů zpět, konečně dorazily potřebné náhradní díly. Zbyl akorát čas opravit poškozenou břišní ploutev, udělat zkušební let a den byl u konce. Takže ani jediný francouzský pilot nelétal v Harrieru, piloti byli už docela naštvaní.

Přidejte k tomu skutečnost, že jeden britský technik namaloval, stejné odpoledne, na směrovku Mirage IIIE N° 425/2-EE obrázek Harriera "dělajícího divné věci" s čápem ve znaku SPA 3 (popis obrázku se nehodí do slušného článku) a napětí dosáhlo vrcholu. Mezitím další událost prošla skoro bez povšimnutí. Čtyři Etendardy IV přistály odpoledne na základně, aby natankovaly, ale jedna z nich měla technickou závadu. Toto letadlo pilotoval britský pilot Fleet Air Arm, který byl na výměně u francouzského námořnictva. Takže s ním přes noc u nás v Dijonu zůstal i jeho velitel, dokud potřebné díly nedorazí následující ráno, zatímco ostatní dva Etendardy se vydaly na cestu do jižní Francie.

Té noci byl pro všechny organizován večírek na rozloučenou v důstojnické jídelně. Všichni ve slavnostní uniformě, dámy ve večerních šatech. Ale zapomělo se na malý detail...

Když jsme dorazili na večírek, našli jsme na baru dva piloty Etendardů v pilotních kombinézách (nikdy by nepředpokládali, že zůstanou přes noc v Dijonu); pilot od FAA už byl v pokročilém stavu opilosti, a pil pivo v jedné ze svých bot.

Brzy se ukázalo, že tento pilot od FAA se znal z pilotního kurzu s jedním u pilotů Harrierů. Bylo z toho bouřlivé setkání... tak bouřlivé, že se neprodleně rozběhla soukromá párty.

Na francouzské straně destiláty též tekly proudem, a brzy jsme se rozhodli vyvést něco na oplátku našim britským hostům. Dvousedadlový Harrier byl ideální obětí. Původně mělo být na letadle jen pár fleků, ale postupně byl celý Harrier přemalován různými odstíny růžové, bílé a červené. Naši mechanici velmi pečlivě vymaskovali různé otvory a označení tak, aby Britové mohli s takto upravenou kamufláží další den bez problémů odletět. Ale barva, kterou jsme použili, nebyla vodou smytelná, byl to email - nic jiného jsme neměli po ruce!

Brzy ráno, jakmile velké malování skončilo, byla T.2 odtažena na apron. Hned po snídani se britské posádky vydaly k letadlu a po jeho spatření se tvářily hodně překvapeně. Velká část zaměstnanců Dijonské základny už tam na ně čekala, bylo to k popukání.

Britové si uvědomil, že je pozdě s tím něco dělat, a jelikož britský velitel byl pro fair-play, přešli to s ledovým klidem. Čtyřičlená formace Harrierů vzlétla a provedla rozlučkový (a velmi nízký) průlet v diamantové formaci nad základnou. Růžový dvoumístný stroj byl na vedoucí pozici, velmi příhodně byl zvolen i volací znak této skupiny - „PINK“!

Slyšel jsem, že tento stroj musel být poslán zpět do BAe ke kompletnímu odbarvení a novému nástřiku kamufláže.

Brzy po této výměně posádek jsme obdrželi děkovný dopis od 1. Sq, kde se píše, že jejich pobyt zde byl skvěle zorganizovaný, že nikdy na žádné jiné letecké základně, nebyli tak vřele přijati a tak dále, ale..., ALE pokud by někdy nějaký pilot Mirage musel přistát na základně ve Witteringu, tak zpět půjde pěšky!

O pár let později proběhla další výměna posádek, tentokrát s 92. perutě RAF z německého Wildenrathu. Ubytovací prostory, ve kterých byly ubytovány osádky RAF, včetně hangárů, kde měly své Phantomy FGR.2, byly po celou dobu návštěvy, ve dne v noci, střeženy. Jeden by se opravdu divil, proč...!

Autor : Jan Hermoch / herr66 🕔22.10.2012 📕6.496

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře