Fregaty MEKO 200TN a 200HN (2.) - Řečtí rivalové

Autor : Ivan ˝Zajcev˝ Zajac / Zajcev 🕔03.10.2012 📕4.731

Již v průběhu stavby fregat třídy Yavuz byla zahájena jednání o dodávkách vylepšených jednotek typu MEKO 200TN druhé výrobní série. Turecké námořnictvo mělo zájem o šest plavidel, čímž by celkový počet jednotek typu MEKO 200 v jeho řadách dosáhl 10. Nakonec však byly objednány jen čtyři fregaty s tím, že stavba páté a šesté jednotky zůstala zahrnuta v opci. První dvojice, fregaty Barbaros a Oruçreis, řazené k typu MEKO 200TN Track II-A, byly objednány 19. ledna 1990. Kontrakt na jejich stavbu však byl podepsán až 13. března 1991. Stavba druhého páru zdokonalené verze MEKO 200TN Track II-B, jednotek Salihreis a Kemalreis, byla sice autorizována 14. prosince 1992, ale k podepsání kontraktu došlo až o téměř dva roky později, 25. listopadu 1994. Vzhledem ke značným vzájemným odlišnostem je každá dvojice často uváděna jako samostatná třída, nebo spíše podtřída, čehož se budeme držet. První jednotky z obou párů byly postaveny v německých loděnicích Blohm & Voss, druhé zase v tureckých Gölçük Naval Shipyards. Stavba fregaty Barbaros byla zahájena v březnu 1993 a do služby byla zařazena o dva roky později; sesterská jednotka Oruçreis ji následovala o rok později. Realizaci stavby fregat verze MEKO 200TN Track II-B provázela zpoždění. Nejdříve byly v reakci na tureckou intervenci proti Kurdům v severním Iráku německou stranou od března do září 1995 pozastaveny dotace na stavbu plavidel. Následně dokončení poslední jednotky Kemalreis v roce 1999 zdrželo ničivé zemětřesení, které postihlo Turecko, a fregata byla dokončena až v červnu 2000. V říjnu 1999 byla také definitivně anulována opce na stavbu třetí dvojice a místo toho byl rozběhnut ambiciózní program MILGEM, z kterého měla vzejít nová generace korvet a fregat pro tureckou flotu.

Třídy Barbaros a Salihreis

Jednotky typu MEKO 200TN Track II představují výrazně vylepšenou verzi třídy Yavuz. Největšími změnami prošel pohon plavidel, kde byla soustava CODAD se čtyřmi diesely nahrazena soustavou typu CODOG. Tu tvoří dva diesely MTU 16V1163 TB83 s výkonem na hřídel po 4800 kW a dvě plynové turbíny G. E. LM-2500-30 s výkonem po 23 360 kW. Diesely se používají výhradně při plavbě ekonomickou rychlostí; turbíny zase při sprintech vysokými rychlostmi. Maximální rychlost fregat vzrostla z 27 uzlů na téměř 32 uzlů; při užití dieselů dosahuje nejvýše 22 uzlů a plavební dosah při rychlosti 18 uzlů činí 4100 námořních mil. Tak zásadní změna konfigurace pohonné soustavy byla na jedné straně diktována tureckými požadavky na zvýšení maximální rychlosti a akcelerace fregat. Druhým důvodem však byl fakt, že pohon třídy Yavuz se ukázal být provozně značně nespolehlivý. Další úpravou bylo zvýšení výkonnosti energetické soustavy, kde původní tři dieselgenerátory nahradila čtveřice výkonnějších, poháněných diesely MTU 8V396 s výkonem po 620 kW. Pro zlepšení pracovních podmínek posádky byla zvětšena kapacita klimatizace fregat a zdokonalena byla také ochrana před účinky ZHN. Jednotky typu MEKO 200 Track II jsou navíc upravené pro roli vlajkových lodí a disponují dodatečnými prostory pro štáby a jejich vybavení.


Řecká fregata Psara typu MEKO 200HN

Sestava výzbroje fregat MEKO 200TN Track II-A odpovídá třídě Yavuz. Došlo pouze ke změnám konstrukce zadní nástavby, tak aby bylo v budoucnu možné jednoduché nahrazení otočného OZ typu Mk.29 systému NSSM baterií se 16 vertikálními vypouštěcími zařízeními (VVZ) typu Mk.41. Fregaty byly dále upraveny pro operace nových palubních vrtulníků S-70B-2 Seahawk, které mají v turecké flotě postupně nahradit stárnoucí stroje AB-212ASW. Výzbroj Seahawků kromě 324mm protiponorkových torpéd Mk.46 tvoří řízené střely AGM-114M Hellfire-II s doletem 8 km. Přistání a manipulaci vrtulníků na palubě při rozbouřeném moři usnadňuje systém ASIST. V porovnání s první tureckou čtveřicí byla zdokonalena také elektronika fregat MEKO 200 Track II-A. Bojový řídicí systém STACOS Mod.1 nahradil modernější typ TACTICOS s osmi víceúčelovými řídicími konzolami MOC Mk.2 a datalinkem standardu Link 11. Systém se vyznačuje podstatně vyšší mírou integrace zbraňových systémů, které u jeho předchůdce operovaly spíše nezávisle. Místo nizozemského přehledového 2D radaru DA-08 byl použit modernější britský 3D, AWS-9. Dále byl SŘP WM-25 nahrazený systémem TMKX/TV-CW, který proti němu navíc disponuje TV větví. Původní navigační radar nahradil nový, typu Decca 2690. Nové jsou také systémy pro vedení EB, zahrnující rušič Scorpion B a systém pro radiotechnický průzkum Cutlass B1. Všechny tyto změny se podepsaly na zvětšení rozměrů fregat druhé výrobní série proti třídě Yavuz. V případě třídy Barbaros jejich délka narostla o více než 6 m a plný výtlak o více než 350 t.


Řecká fregata Spetsa po modernizaci systémů Phalanx na verzi Block 1A. Na její letové palubě se nachází vrtulník S-70B-6 Seahawk, zvaný též Aegean Hawk

Fregaty Salihreis a Kemalreis typu MEKO 200 Track II-B byly ještě dále vylepšeny. Jejich trup byl v oblasti vrtulníkové paluby prodloužený o metr, aby z ní mohly bezpečněji operovat vrtulníky Seahawk, které jsou poněkud větší než stroje AB-212ASW. Dále byla na přídi naistalována zvýšená plná bočnice po vzoru řeckých nebo australských sester, která zlepšuje plavební vlastnosti na rozbouřeném moři. Fregaty třídy Salihreis již na rozdíl od předešlé dvojice dostaly 16 VVZ typu Mk.41 verze Baseline IV a SŘP typu TMKX/TV-CW byl nahrazen druhým systémem STIR-180. S těmito změnami souviselo zastoupení specializovaných řídicích konzol v bojovém řídicím centru dvěma dodatečnými univerzálními konzolami MOC Mk.2. Všechny tyto modifikace vyústily v nárůst plného výtlaku u poslední dvojice o 50 t.

Velká modernizace

I když jednotky typu MEKO 200TN momentálně představují nejnovější fregaty v arzenálu tureckého námořnictva, věk plavidel první série již přesahuje 20 let a u druhé série to činí 10–15 let. Před několika lety proto byl zahájen modernizační program, který by je udržel na úrovni doby. Třída Yavuz je tureckou admiralitou považována za méně perspektivní, a proto u ní bude rozsah úprav menší. V současnosti se realizuje první fáze upgradu zaměřená na výměnu komunikačních systémů za moderní typy a vylepšení senzorů SŘP TMK/EO. Ta zahrnuje modernizaci jejich radarů a nahrazení původní optoelektroniky novými domácími systémy. Počínaje příštím rokem má být bojový řídicí systém STACOS Mod. 1 nahrazený domácím GENESIS s datalinky Link 11, 16 a 22. Ten byl původně vyvinutý pro v současnosti běžící modernizaci tureckých fregat třídy O. H. Perry a je použit také na nových korvetách stavěných v rámci programu MILGEM. Další úpravy mají zahrnovat nahrazení původních radiolokačních rušičů, systémů pro radiotechnický průzkum a klamných cílů systémy domácí provenience vyvinutými pro plavidla programu MILGEM. Modernizace se nemá týkat výzbroje jednotek třídy Yavuz, které mají v této podobě sloužit až do příchodu nových fregat TF-100, vyvíjených v rámci programu MILGEM.


Řecké fregaty MEKO 200HN jsou velmi podobné jejich tureckým příbuzným, zejména však nejnovější třídě Salihreis

Pro plavidla druhé série se plánuje mnohem rozsáhlejší upgrade za účelem zvýšení jejich schopností boje se vzdušnými cíli. Jeho jádrem bude nahrazení protiletadlových střel Sea Sparrow/ Aspide moderním typem RIM-162 ESSM s doletem přes 50 km. S nimi fregaty série Track II získají schopnost poskytovat prostorovou PVO svazům turecké floty a také zdokonalí jejich obranu před nejnovějšími druhy protilodních ŘS. Pro použití střel ESSM budou muset projít úpravami naváděcí systémy STIR-180 a OZ PLŘS. Na fregatách třídy Barbaros budou otočné OZ Mk.29 nahrazeny VVZ Mk.41 Baseline VII; ve většině zdrojů se však uvádí, že jen osminásobným vypouštěcím zařízením. Na třídě Salihreis dojde k modernizaci VVZ na tento standard. Kombinace střel ESSM s VVZ Mk.41 přinese další výhodu v podobě výrazného zvýšení palební síly fregat. Díky adaptérům Mk.25 quadpack je totiž možné do jednoho vertikálního sila umístit až čtyři PLŘS, a jejich celkový počet tak dosáhne 32 v případě třídy Barbaros a 64 u třídy Salihreis. Pro potřeby prostorové PVO má současný primární senzor fregat, radar AWS-9, nedostatečný dosah maximálně 150 km, a proto bude zastoupený novým 3D radarem Smart-S Mk.2 s dosahem 250 km. Bojový řídicí systém TACTICOS projde modernizací, která jeho možnosti přiblíží na úroveň domácího systému GENESIS. Další úpravy budou odpovídat plavidlům první série. Do budoucna se dá očekávat nahrazení střel RGM-84C Harpoon novou verzí RGM-84L Block 2 s vylepšenou naváděcí hlavicí s terminálem GPS a s možností útočit také na pozemní cíle.


Fregata Kemalreis tureckého typu MEKO 200TN Track II-B. Za komíny je vidět vyvýšené ústí VVZ typu Mk.41

V současnosti probíhá akvizice nových systémů pro modernizační program tureckých fregat MEKO 200. Dokončení jeho realizace je naplánováno na rok 2014.

Od třídy Kortenaer po MEKO 200HN

Jak již bylo zmíněno v prvním díle seriálu, uživatelem fregat MEKO 200 se nakonec stala také řecká flota. Páteř jejich hladinových sil počátkem 80. let tvořily, podobně jako v případě tureckého námořnictva, bývalé americké torpédoborce tříd Fletcher, Allen M. Sumner a Gearing. V roce 1982 jich sloužil tucet a pro svůj věk, blížící se čtyřicítce, urgentně potřebovaly náhradu. Řecko zpočátku koketovalo s myšlenkou stavby nizozemských fregat třídy Kortenaer ve svých loděnicích a počátkem 80. let jako první krok pořídilo v Nizozemsku dvě jednotky třídy. Od licenční stavby fregat však bylo pro různé potíže, zejména nedostatek financí a celkovou slabost řecké ekonomiky, v polovině 80. let odstoupeno.


Turecká fregata Salihreis nese na rozdíl od svých starších sester dva systémy STIR-180. Druhý, umístěný u paty předního stožáru nahradil starší systémy WM-25, resp. TMKX/TV-CW

Krátce po zastavení programu stavby jednotek třídy Kortenaer byl spuštěn tendr na dodávku nových, poněkud menších a levnějších fregat. Do zúženého výběru se dostala italská třída Lupo, vylepšená verze britské třídy Leander a typ MEKO 200. Ten se stal vítězem, což bylo zveřejněno 18. dubna 1988. Prototypová jednotka verze MEKO 200 HN (Hellenic Navy) měla být postavena v SRN v loděnicích Blohm & Voss a další tři v Řecku v loděnicích Hellenic Shipyards. Výběr stejné třídy fregat, jakou již disponovala rivalizující turecká flota, se může zdát překvapující. Fregaty MEKO 200 však jednoznačně ve všech ohledech překonávaly konkurenci a byly díky své modulové konstrukci výrobně jednodušší, což bylo důležité pro řecké loděnice, které neměly zkušenosti se stavbou bojových plavidel. Dalším důvodem vítězství Němců byl zřejmě také bohatý offsetový balík, v rámci kterého dodali Řekům množství používaných tanků a stíhacích letounů. Kontrakt na stavbu první fregaty byl podepsaný 10. února 1989 a kontrakt na stavbu zbylé trojice 16. května 1989. Elektronické a zbraňové systémy plavidel byly ze značné části financované americkým programem Foreign Military Sales.

Stavba prototypové fregaty Hydra byla zahájena v prosinci 1990 a do služby byla zařazena v listopadu 1992. Stavba jejich sester probíhala se značným zpožděním, příčinou čehož byly finanční problémy Hellenic Shipyards. Pro urychlení stavby druhé jednotky Spetsai musela být část prefabrikátů v rozporu s původními plány vyrobena v SRN. Poslední dvě plavidla Psara a Salamis byla zařazena do služby až v roce 1998.

Řecká třída Hydra

Řecké fregaty ze všech verzí typu MEKO 200 konstrukčně nejvíc odpovídají turecké třídě Salihreis. Identicky jsou poháněny soustavou typu CODOG, mají zvýšené plné bočnice na přídi a nesou VVZ pro protiletadlové střely. Samozřejmě se obě třídy v řadě řešení liší, což je důsledkem specifických požadavků obou flot.


Na záběru fregaty Psara v popředí stojí za pozornost asymetrické rozmístění systémů Phalanx. V pozadí je reprezentant druhého z adeptů na nové fregaty řecké floty v 80. letech, jednotka třídy Kortenaer

Jednotky třídy Hydra jsou proti tureckým fregatám verze Track II-B mírně kratší, mají také poněkud menší výtlak a odlišně řešenou zadní nástavbu s hangárem. Jejich pohonnou soustavu tvoří dva diesely MTU 20V956 TB82 s výkonem na hřídel po 3800 kW a dvě plynové turbíny G. E. LM-2500-30 s výkonem po 22 300 kW. Hodnoty rychlostí a dosahů odpovídají třídě Salihreis; pouze maximální rychlost na dieselech je o uzel nižší. Stejná je také sestava elektrických generátorů. Posádku řeckých fregat tvoří 173 mužů a na palubě jsou ubikace pro dalších 16 členů štábů.

Jednotky MEKO 200HN jsou vyzbrojeny podobně jako jejich turečtí protějšci. Shodné jsou: 127mm kanon Mk.45, dva trojnásobné 324mm torpédomety a osm protilodních střel RGM-84C. Základní odlišností je použití VVZ Mk.48 pro střely RIM-7M Sea Sparrow. Jedná se o menší typ než Mk.41 na třídě Salihreis, který nemůže nést vložky quadpack pro střely ESSM. Třída Hydra nese také odlišné systémy CIWS, konkrétně dva americké typu Mk.15 Phalanx Block 1 vyzbrojené 20mm kanonem s kadencí 4500 ran/min. Řekové jako palubní vrtulník vybrali typ S-70B-6 Seahawk, pro který je k dispozici systém ASIST. Výzbroj stroje kromě obligátních 324mm torpéd Mk.46 tvoří také protilodní řízené střely Penguin Mk.2 Mod.7 s doletem 28 km.


Na zádi prototypové řecké fregaty Hydra je pod letovou palubou vidět „rybku“ sonaru s měnitelnou hloubkou ponoru DE 1160 VDS a její spouštěcí mechanizmus

Jádrem elektroniky fregat MEKO 200HN je bojový řídicí systém STACOS Mod. 2 s datalinky ve standardech Link 11 a 14. Jedná se o upravenou verzi systému použitého také na turecké třídě Yavuz. Novým prvkem vybavení je systém Vesta pro komunikaci s palubním vrtulníkem. Ten funguje v režimu IFF odpovídače nebo datalinku s dosahem do 120 km, schopného předávat mateřské fregatě informace o poloze nepřátelských plavidel zjištěných vrtulníkem. Systém Vesta umožňuje naplno využít doletu protilodních střel Harpoon přes 90 km, který by byl jinak omezený dosahem senzorů plavidla po radiolokační horizont, tedy kolem 40 km. Primárním senzorem řeckých fregat je, stejně jako u třídy Yavuz 2D, radar DA-08 s dosahem 170 km, který doplňuje 3D radar MW-08 s dosahem cca 27 km. Dva navigační radary jsou Decca 2690; pro účely řízení palby 127mm kanonu a navádění PLŘS Sea Sparrow slouží dva systémy STIR-180. Fregaty dále nesou výstražný IČ systém SAR-8 kategorie IRST (Infra-Red Search and Track). Řecká plavidla jsou lépe vybavená pro detekci ponorek. Hydrolokační komplex DE 1160 HM/VDS zahrnuje trupový sonar DE 1160, stejný jako u tureckých fregat; přibyl však sonar s měnitelnou hloubkou ponoru. Jeho těleso, tzv. rybka, je spouštěno ze zádě. Na jednotkách MEKO 200HN jsou použité také odlišné systémy pro vedení EB, které zastupuje systém pro radiotechnický průzkum AR-700, rušič APECS-II a směrový rádiový zaměřovač Telegon-10. Vrhače klamných cílů jsou čtyři Mk.137 patřící systému Mk.36 SRBOC a doplňují je vlečené protitorpédové klamné cíle SLQ-25A Nixie.


Hlavní vizuální odlišností řeckých fregat je kromě systémů Phalanx odlišně řešená zadní nástavba kolem hangáru

Řecké fregaty typu MEKO 200 prošly modernizacemi dříve než jejich turečtí příbuzní. Systémy Phalanx Block 1 byly upraveny na variantu Block 1A se zlepšenou schopností ničit manévrující protilodní střely. Na základě kontraktu z května 2007 dále došlo k doplnění výzbroje plavidel střelami ESSM, což zahrnovalo také modifikace systémů STACOS, STIR-180 a VVZ Mk.48. Bez možnosti použití adaptérů quadpack však počet nesených PLŘS činí jen 16. Podle původních plánů již měla plavidla procházet rozsáhlou střednědobou modernizací. Vzhledem k přetrvávající kritické hospodářské situaci Řecka však bylo od ní ustoupeno a nejbližší léta budou fregaty operovat v současné podobě.

TTD tureckých a řeckých fregat typu MEKO 200

Verze

TN Track I

TN Track II-A

TN Track II-B

HN

Standardní výtlak (t)

2414

2810

?

2710

Plný výtlak (t)

2994

3350

3400

3200

Max. délka (m)

110,5

116,7

117,7

117,1

Max. šířka (m)

14,2

14,8

14,8

Max. ponor (m)

4,1

4,3

4,1

Typ pohonu

CODAD

CODOG

CODOG

Max. výkon pohonu na hřídel (kW)

4x6600

2x4800

2x23 360

2x3800

2x22 300

Max. rychlost (uzly)

27

31,75

31,75

Max. dosah (nm/uzly)

4000/20

4100/18

4100/18

Hlavňová výzbroj

1x127 mm

1x127 mm

CIWS

3x Sea Zenith

2xPhalanx

OZ/VVZ pro PLŘS*

1x8 (24) Mk.29

16x VVZ Mk.41

16xVVZ Mk.48

Protilodní ŘS

2x4 RGM-84C

2x4 RGM-84C

Torpédomety

2x3 324 mm

2x3 324 mm

Vrtulník (hangár)

1xAB-212

1xAB-212/S-70B

1xS-70B

Posádka

180

173 + 16 štáb

* v závorce palebný průměr na plavidlo

Zdroje:
Turkish Navy;
Hellenic Navy;
ročenky Jane’s Fighting Ships, Conway’s All the World’s Fighting Ships 1947–1995, Combat Fleets of the World, Guide To World Naval Weapon Systems, US Naval Weapons;
internet;
archiv

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ivan ˝Zajcev˝ Zajac / Zajcev 🕔03.10.2012 📕4.731

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře