Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta

Autor : Gebirgsjäger 🕔30.09.2012 📕10.529

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Operace „Merkur“, německá invaze na Krétu v květnu 1941, připravila Británii o cenný opěrný bod ve Středomoří. Němci však zvítězili za cenu nepřijatelných ztrát. Průběh bojů na Krétě významně ovlivnilo selhání zpravodajských služeb obou válčících stran. Zatímco němečtí útočníci vyráželi do boje se strašlivě nepřesnými představami o stanoveném cíli, obránci Kréty měli sice dostatek přesných informací, ale díky jejich špatnému vyhodnocení napřeli veškeré své úsilí špatným směrem.

Strategická situace

Po triumfálním vítězství na západní frontě a poté, co Británie odmítla jeho návrhy na vyjednávání a pokračovala v boji, soustředil Hitler své úsilí na Sovětský svaz, s jehož napadením počítal už dávno. Před zahájením operace Bartbarossa považoval za nezbytné získat na svou stranu jihovýchodní evropské sousedy SSSR. Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko přistoupily k Ose ochotně. Jugoslávský regent princ Pavel sice s přistoupením k paktu souhlasil, ale den po podpisu příslušné smlouvy byl pučem vlasteneckých důstojníků svržen a Jugoslávie od paktu odstoupila. 6. dubna, devět dní po jugoslávském puči, německá vojska Jugoslávii napadla. Zároveň Hitler z Bulharska vpadl do Řecka, které zůstávalo výrazně protiněmecké a Británii už umožnilo umístit vojenské jednotky na svém území. Churchill okamžitě přesunul do Řecka část jednotel Commonwealthu ze severní Afriky. Britské expediční síly se s Němci střetly na severu Řecka u bulharských hranic, byly však rychle tlačeny spolu s řeckými vojsky na jih. 26. dubna byl  během operace Demon zbytek britských sil, které unikly zničení nebo zajetí, z jižního Řecka evakuován. 23 000 mužů se dostalo do Egypta a 18 000 (většinou Australané a Novozélanďané) skončilo na Krétě, kde měli Britové základnu.

Balkánské tažení však neskončilo vztyčením říšské vlajky nad athénskou Akropolí 27. dubna. Hitler se nechal přesvědčit, aby německé vítězství bylo korunováno výsadkem na Krétu, jež by uskutečnil jediný z doposud z větší části nevyzkoušený nástroj blitzkriegu, německé výsadkové vojsko. Hitlerovi nejbližší vojenští poradci z OKW sice preferovali Maltu jako hodnotnější cíl, jehož dobytí zajistí bezpečnost námořních tras do severní Afriky, nakonec však akceptovali názor generála Studenta, velitele XI. leteckého sboru. Ten je přesvědčil, že Malta je příliš dobře bráněna na to, aby mohla být dobyta leteckým výsadkem. Naproti tomu Kréta, se svým protáhlým tvarem s jedinou hlavní silnicí je pro výsadkáře ideálním cílem. Kromě toho je z ní možné dosáhnout nejen na Maltu, ale také na Kypr a Německo tak může lépe upevnit tak lépe svou pozici ve Středomoří. Göring, který ve Studentově plánu viděl šanci napravit pověst Luftwaffe, pošramocenou v bitvě o Británii, seznámil 21. dubna Hitlera se Studentovým plánem. Ten souhlasil a 25. dubna vydal k operaci Kréta vůdcovu směrnici č. 28 s kódovým označením Merkur.

Operace Merkur

Studentův plán byl přímočarý. Měl v úmyslu použít každý ze svých tří parašutistických pluků proti třem městům s letišti na severním pobřeží ostrova - Maleme, Rethimnon a Heraklion. Jakmile budou letiště obsazena, bude je možno použít pro přistání letadel s posilami a těžkou výzbrojí a jako základny pro „rolování“ britské obrany podél jediné silnice, která se táhla po celé délce ostrova. Druhý sled představovala elitní 5. horská divize, která měla být přepravena na ostrov z Řecka místními plavidly pod ochranou italského válečného námořnictva. Student sice očekával silnou obranu ostrova, ale spoléhal na to, že díky momentu překvapení, vysoké kvalitě vlastních jednotek a letecké převaze s mu podaří zlomit odpor obránců během několika dní.


 Německý útok na Krétu 20. května 1944

Německé zpravodajství

Studentův plán však vycházel z naprostého podcenění britských obranných sil na ostrově. Snaha Britů o zamaskování a utajení své obranné aktivity byla úspěšná, Německá průzkumná letadla se vracela s hlášením, že na ostrově není patrné silnější soustředění pěchoty a hlásila jen omezený pohyb lodí. Abwehr proto dospěl k závěru, že většina vojáků byla evakuována a na ostrově zbyla pouze jedna divize a nějací Řekové, kteří uprchli na Krétu. Celkem nanejvýš 10 000 bojeschopných vojáků, dezorganizovaných, špatně vybavených a jen s malou vůlí bojovat. Podle některých pramenů Němci dokonce počítali s maximálně 5000 obránci.

Na ostrově se však nacházelo 32 000 vojáků Commonwealthu a 10 000 Řeků. K dispozici měli šest pěchotních tanků Matilda, 15 lehkých tanků a 85 provozuschopných děl a protiletadlových kanonů. Pro lehce vyzbrojené výsadkáře byly tanky a dělostřelectvo zvláště nebezpečné. Na moři byly pod velením admirála Cunninghama připraveny zastavit a zničit jakoukoli námořní invazi čtyři smíšené operační svazy, tři skupiny torpédoborců a flotila torpédových člunů.

Němci měli naprosto zkreslené představy i o ostrově samotném. Domnívali se, ža široké údolí jihozápadně od Chanie je vysoko položená náhorní plošina. Nevěděli nic o rázu krajiny, obklopující tři letiště. Stručně řečeno: němečtí výsadkáři uskutečnili svůj největší vzdušný výsadek v dějinách s velmi nepřesnými informacemi o nepřátelské obraně a bez znalosti podstatných zeměpisných údajů.

Britské zpravodajství

Obránci Kréty měli k dispozici dostatek údajů o chystané invazi díky dešifrování německých kódů Vládní kódovací a dešifrovací školou v Bletchley Parku u Londýna (systém Ultra) od samého začátku. Už 26. dubna byly zachyceny dvě zprávy, které se zmiňovaly o Krétě: 4. letecká armáda se zmiňovala o základnách vybraných pro operaci Kréta a VIII. letecký sbor požadoval mapy a fotografie ostrova. Dne 6. května systém Ultra prozradil, že německé velení očekává ukončení příprav 17. května a naplánovalo přesné fáze a operační cíle invaze. Dne 15. května byla zachycena informace, že se útok  odkládá na 19. květen a 19. května přišlo varování, že novým dnem útoku bude 20. květen a velitelé výsadkářů se mají okamžitě shromáždit s mapami a fotografiemi Maleme, Rethimnonu a Heraklionu. Všechny tyto informace byly okamžitě předávány veliteli Kréty generálu Freybergovi.

Věrohodnost těchto informací byla však oslabena snahou nadřízených stupňů zakrýt jejich skutečný zdroj - systém Ultra. Freybergovi se dostalo vysvětlení, že získané poznatky pocházejí od „vysoce postavených vyzvědačů v Aténách“. Systém Ultra byl ve skutečnosti dvojsečnou zbraní. Informace, pocházející z německých zašifrovaných relací, byly obecně vzato mimořádně spolehlivé, ale často neúplné a analytici z Bletchley Parku se při snaze o doplnění mezer v textu dopouštěli četných chyb. V tomto konkrétním případě předpokládali, že italské námořnictvo poskytne operaci mnohem účinnější podporu a vojska přepravovaná po moři budou mnohem početnější a tudíž i nebezpečnější.  Proto působila Freybergovi obojživelná operace daleko větší starosti než vzdušný výsadek a jednotky, které držel při pobřeží pro odražení útoku z moře, nemohly být nasazeny při obraně letišť. Pro pochopení Freybergova chování během bitvy je nutné uvědomit si závažné nedostatky v přepisech depeší dešifrovaných systémem Ultra. V Bletchley Parku v letech 1940-41 kromě kryptologů pracovala i velká skupina germanistů, kteří dokázali rychle a přesně dešifrovaný text přeložit, ale  tam nebyl možná ani jeden zkušený zpravodajský důstojník, schopný přeměnit dešifrovaný text v přesnou vojenskou zpravodajskou informaci. Freyberg měl tedy před bitvou k dispozici shrnutí německé operační směrnice,  práce interrpretační skupiny v Bletchley Parku, nikoli vlastní přepis zachycených německých sdělení. Z tohoto materiálu se nedozvěděl, že hlavním cílem útoku je Maleme, ačkoli z prostého překladu původního německého textu by to bylo zřejmé.

Další informace o německých úmyslech se k Britům dostaly po sestřelení německého letounu  nad zálivem Suda. V jeho kabině byla nalezena brašna s mapami, operačním rozkazem pro 3. parašutistický pluk a písemným shrnutím celé operace. Britské velení však usoudilo, že se jedná o německý podvrh a válečnou lest. Nalezené dokumenty nezapadaly do představy, kterou si Britové o německých plánech vytvořili na základě chybné interpretace rozluštěných depeší. Freyberg proto pokračoval v přípravách na odražení očekávané obojživelné operace a nedokázal soustředit obranu kolem letišť a neučinil ani nic pro jejich vyřazení z provozu.

Na rozdíl od Němců tedy Britové měli před bitvou dostatek kvalitních informací, ale nedokázali je vyhodnotit a použít pro přípravu účinné obrany.

Následky

Porážka na Krétě připravila Británii o cenný opěrný bod ve Středomoří. Britové na Krétě přišli o více než 18 000 mužů, z nichž téměř 12 000 padlo do zajetí, 1800 bylo zabito a dalších 1800 zraněno. Během operací na Krétě dále padlo více než 1800 příslušníků britského námořnictva. Ztráty Řeků a Kréťanů nebudou nikdy známy, ale byly mimořádně vysoké.

Po pádu Jugoslávie, Řecka a posléze i Kréty si Hitler zajistil jižní křídlo. Nyní mohl většinu jednotek, soustředěných na Balkáně, přesunout na sever a na východ, aby zapojily do války proti Rusku. Už si nemusel dělat starosti kvůli možným britským leteckým útokům na rumunská ropná pole v Ploješti. Britové už neměli žádné základny, z nichž by k nim mohli doletět.

Německé vítězství však bylo zaplaceno ztrátou 6500 mužů, z toho téměř 4000 padlých nebo nezvěstných. Během bitvy o Krétu Němci přišli o 170 transportních letounů Ju 52 z celkového počtu 600 nasazených strojů. I tak měla Luftwaffe nedostatek dopravní kapacity a ztráty na Krétě její situaci ještě zhoršily. Důsledky Němci pocítili o dva roky později u Stalingradu, kdy Göring nemohl splnit svůj slib a kvůli nedostatku letadel nezajistil zásobování obležené 6. armády.

Ztráty, které utrpěly parašutistické jednotky na Krétě, vedly Hitlera k zákazu velkých vzdušně výsadkových operací. Pomineme-li některé malé operace, bojovali němečtí parašutisté až do konce války jako elitní lehká pěchota.

Britové a Američané vyvodili z případu Kréty odlišný závěr než Hitler, že to byla spíš forma než samotná podstata výsadkových operací, která neprokázala životaschopnost. Ve svých velkých výsadkových operacích na Sicílii, v Normandii a v Holandsku se Spojenci vyvarovali Studentovy praktiky shodit parašutisty přímo do nepřátelských pozic a místo toho je vysazovali v určité vzdálenosti od operačních cílů a teprve pak jejich síly soustředili k úderu.


Důsledek špatného zpravodajství: hroby německých výsadkářů na Krétě

Zdroje
Antill, P.D.: Kréta 1941
Deighton, L.: Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války
Hoyt, E.P.: Boje na Balkáně
Keegan, J.: Zpravodajské služby ve válce
Keegan, J.: Druhá světová válka
Villahermosa, G.: Hitlerův výsadkář
Obrázky
http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Merkur

Seriál

  1. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Úvod
  2. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Kréta
  3. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: severoafrické bojiště
  4. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Moskva 1941
  5. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Singapur 1942
  6. Úspěchy a prohry vojenského zpravodajství: Francie 1940

Podobné články

Další články autora

Autor : Gebirgsjäger 🕔30.09.2012 📕10.529

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře