Rozpačité entrée - bojový křest Bomber Command RAF

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔26.09.2012 📕7.594

3 min. po poledni 3. září 1939, ve chvíli, kdy válečný stav mezi Spojeným královstvím a Německem trval pouhou hodinu, vzlétl z letiště ve Wytonu Blenheim Mk.IV sériového čísla N6215 ze stavu 139. Sq. RAF. Stroji, za jehož řízením seděl F/O A. M. McPherson, připadla vskutku historická role – vykonat první bojový let RAF nad nepřátelské území v nové válce. Podle instrukcí měla osádka provést průzkum Wilhelmshavenu a letišť v severozápadním Německu.

Osamělý letoun překonal Severní moře a pronikl nad kotviště německého válečného loďstva. Ačkoliv výhledu bránil mlžný opar, pozorovatel z výšky 6700 m pořídil nákres rozmístění lodí. Osádka byla přesvědčena, že rozpoznala tři nebo čtyři bitevní lodě, čtyři nebo pět křižníků a sedm torpédoborců. Jediné překážky zdárnému završení letu kladly atmosférické podmínky. V letounu montovaná kamera zamrzla po 75 snímcích. Kvůli nízkým teplotám panujícím ve velké výšce zamrzla rovněž střelcem ovládaná radiostanice, a tak osádka nemohla přímo podat zprávu o situaci v přístavu. Pilot svůj Blenheim bezpečně posadil na vzletovou a přistávací dráhu ve Wytonu v 16.50.

Bomber Command v září 1939

Ofenzivní složka RAF, Velitelství bombardovacího letectva, v září 1939 disponovala 23 operačními perutěmi. Průměrně se v bojeschopném stavu nacházelo na 280 strojů. Byly umístěny na celkem 13 letištích, rozptýlených na východě mateřských ostrovů. Perutě spadaly do celkem čtyř operačních skupin, z nichž každá používala jeden z typů dvoumotorových bombardérů (dalších 11 perutí sloužících u čtveřice skupin mělo neoperační status).


Hampden Mk.I sériového čísla P1333 a kódového označení F-EA ze stavu 49. Sq. RAF

No. 2 (Bomber) Group RAF létala s lehkými dvoumotorovými bombardéry Bristol Blenheim Mk.IV. Celkem šest operačních perutí se nacházelo na letištích v Norfolku. Hlavní síla Bomber Command ovšem spočívala ve strojích těžších kategorií, nazývaných v té době těžké bombardéry (ve skutečnosti šlo o střední bombardéry). Byly soustředěny u zbývajících tří skupin.

Nejbojeschopnější výzbrojí z nich disponovala No. 3 Group. Šest jejích prvoliniových perutí, umístěných v oblasti Cambridge a Huntingdonu, létalo s bombardéry Vickers Wellington Mk.I a Mk.IA. No. 4 (Bomber) Group byla specializovaná jako jediná z tehdejších skupin Bomber Command na noční akce. Výzbroj se skládala z pěti operačních perutí strojů Armstrong Whitworth Whitley, převážně verzí Mk.III a Mk.IV. Perutě byly umístěny na letištích v Yorkshiru. No. 5 Group disponovala šesti perutěmi bombardérů Handley Page Hampden Mk.I. Hřadovaly na letištích v jižní části hrabství Lincolnshire a Nottinghamshire.

Obecně lze říci, že Bomber Command disponovalo na tehdejší dobu kvalitními letouny: spíše průměrných výkonů, ale spolehlivých. Za bombardéry Luftwaffe ovšem stroje RAF zaostávaly zejména v kvalitě vnitřního vybavení, radiostanic, zaměřovačů a v účinnosti pumové výzbroje. Úroveň pilotů (kteří v britském pojetí zastávali pozici velitele letounu) a standardy pozemní péče o letouny byly dobré, kvalita letecké navigace, střelby a bombardování zaostávala. Všeobecně se negativně projevoval jen málo realistický výcvik z předválečného období, kdy se létalo téměř výhradně za pěkného počasí a zanedbávána byla navigace i noční lety.


Lehký bombardér Bristol Blenheim Mk.IV z výzbroje 53. Sq. RAF

Bomber Command od svého vytvoření roku 1936 vznikalo především jako nástroj pro strategickou bombardovací kampaň. Existovalo několik plánů připravených pro různé scénáře zahájení válečných operací. V případě okamžité přímé německé akce proti Británii či Francii se např. předpokládaly rozhodné denní nálety proti průmyslovému srdci Říše – Porúří. Válka však začala 1. září Hitlerovým útokem na Polsko, a prozatím tedy probíhala daleko na východě, vzdálena od britských ostrovů. Proto byl přijat princip tzv. restricted bombing: RAF nebude provádět takové ofenzivní operace, při kterých by vystavilo v nebezpečí životy nepřátelských civilistů. Tuto „ohleduplnost“ (jaksi nebrala v potaz závazky vůči nevybíravými nálety Luftwaffe drcenému polskému spojenci) částečně motivoval obyčejný strach z odplaty mocnější Luftwaffe a částečně politické kalkulace (včetně snahy získat sympatie za oceánem, kde prezident USA F. D. Roosevelt vyzval válčící strany, aby upustily od útoků na města).

Prvním cílem pro bombardéry Bomber Command RAF se proto měly stát lodě německého válečného námořnictva, a to včetně jednotek kotvících v přístavech.

Odpoledne 3. září

Výsledky McPhersonem vykonaného průzkumu byly bohužel k dispozici se značným zpožděním, a Britové je již nemohli využít při plánovaných odpoledních náletech, pro které byly na letištích připraveny Blenheimy, Hampdeny a Wellingtony. V pohotovosti držené Blenheimy 107., 110. a 139. Sq. (No. 2 Grp.) tedy zůstaly na svých základnách. Do ofenzivní akce proti německým lodím vyrazilo nicméně ještě téhož pozdního odpoledne navzdory horšícímu se počasí celkem 27 Hampdenů 49., 83. a 144. Sq. (No. 5 Grp.) a také devět Wellingtonů 37. a 149. Sq. (No. 3 Grp).


Takto si německý malíř-propagandista představoval útok Blenheimů na kotvící válečnou loď Kriegsmarine

Podle Operational Orders B2 měly osádky bombardérůzpůsobit maximální škody nepřátelským hladinovým lodím, umístěným v Jade, na přístupech nebo přímo v přístavech u Wilhelmshavenu. Rozkaz zdůrazňoval zákaz takového bombardování, které by ohrozilo civilní zástavbu.

Nálet skončil debaklem. Kvůli opožděným startům (obě devítičlenné formace Hampdenů se do vzduchu dostaly až krátce po 18.00) do cílové oblasti bombardéry přilétly příliš pozdě a osádky kvůli oblačnosti a houstnoucímu soumraku nedokázaly žádné lodě nalézt. Návrat v noci komplikoval fakt, že většina pilotů s bombardéry doposud za tmy nikdy neletěla! Wellingtony se vrátily do 22.40 a Hampdeny ještě později; poslední přistál 2 min. po půlnoci. Jistý úspěch představoval již samotný fakt, že osádky zvládly obtížný návrat a nedošlo k žádným ztrátám.

Noc ze 3. na 4. září

V noci ze 3. na 4. září vzlétlo 10 Whitleyů 51. a 58. Sq. z letiště Leconfield k první noční akci RAF směřující nad Německo. Pumovnice a vnitřní prostory měly napěchovány celkem 5,4 milionu letáků (celkem šlo o 13 t papíru!), které se chystaly svrhnout na Hamburg, Brémy a devět dalších měst v Porúří. Šlo o úvodní z celé řady podobných operací, nesoucích kódové označení Nickel (niklování či niklákování) a realizovaných během následujících osmi měsíců „předstírané války“. S jistou nadsázkou byl efekt těchto aktivit dvojí: Němcům poskytl slušnou zásobu toaletního papíru a osádkám No. 4 Grp. zase tolik potřebnou praxi v nočním létání za realistických bojových podmínek. Po úvodní akci zůstaly pohřešovány tři stroje. Naštěstí se záhy ukázalo, že jejich osádky zabloudily a pro nedostatek pohonných hmot přistály ve spojenecké Francii. Jeden z nich, Whitley Mk.III (K8969, GE-C), patřící 58. Sq., byl zničen během havárie u Amiensu. Pilot F/O J. A. G. O’Neill nezvládl nouzové přistání v 5.45 ráno na zelném poli v Dormansu, na východním břehu řeky Marny. Letoun se stal úvodní operační ztrátou Bomber Command RAF během 2. světové války.

Dopoledne 4. září

Kvůli technickým obtížím a neschopnosti zorganizovat nálet ještě 3. září se F/O McPherson musel na svou riskantní průzkumnou misi vydat znovu ráno následujícího dne. Vzlétl v 8.35, opět v kabině Blenheimu Mk.IV (N6215), aby pořídil snímky německých přístavů Wilhelmshaven, Cuxhaven a Kiel. Počasí bylo tentokrát skutečně hrozné. Letoun cestou k německému pobřeží bičovaly přívaly deště, dohlednost omezovala oblačnost. Mraky zakrývaly také německé pobřeží. Pilot musel v zájmu identifikace cílů v přístavech Brunsbüttel a Wilhelmshaven riskantně slétnout do malé výšky. Letci pozorovali velkou válečnou loď ve vjezdu do wilhelmshavenského přístavu. Blenheim nad ní prosvištěl ve výšce necelých 80 m – a Němci ani nestačili zareagovat protiletadlovou palbou. Dvě plavidla kotvila v Brunsbüttelu. Čtyři torpédoborce letci objevili, jak vyplouvají z kotviště v ústí řeky Jade. Střelec odeslal pomocí radiostanice zprávu o výsledku pozorování. Žel, ve vzdálené Británii depeši zachytili v nesrozumitelné podobě, pravděpodobně kvůli poruše vysílače.


Přistávající Whitley Mk.V od 102. Sq. RAF

McPhersonova osádka se vrátila na letiště po vyčerpávající pětihodinové misi v 13.35. Její hlášení umožnilo rozběhnout první skutečně dotaženou ofenzivní akci Bomber Command v 2. světové válce. Snímky byly zpracovány se zpožděním, takže se osádky mezitím vyslané k náletu musely obejít bez jejich pomoci. Při zkoumání fotografií Britové zjistili, že osádkou ve vjezdu do Wilhelmshavenu spatřené plavidlo, o kterém se předpokládalo, že jde o bitevní loď, je ve skutečnosti méně hodnotným cílem – lehkým křižníkem Leipzig.

Odpoledne 4. září

Významnou roli během odpoledního náletu sehrály Blenheimy Mk.IV No. 2 Grp. Operace byla plánována již od nočních hodin 3. září. 2 min. před půlnocí dorazily na letiště Wattisham a Wyton rozkazy, aby 107., 110. a 139. Sq. připravila po devíti letounech k útokům na německá plavidla. Stroje měly být v pohotovosti od 8.00. Startovat začaly poté, co McPherson poskytl po své úspěšné průzkumné akci podrobnosti o rozmístění německých lodí.

Operační rozkaz opět zapovídal útoky na civilní cíle. Uváděl, že největší péče musí být věnována tomu, aby nedošlo ke zranění civilistů. Záměrem je zničení německého loďstva. Není alternativní cíl“. V případě nenalezení německých lodí měly osádky pumy odhodit do moře. Vzlétlo celkem 41 bombardérů. 15 Blenheimů tří výše uvedených perutí No. 2 Grp. a 12 Hampdenů 49. a 83. Sq. (No. 5 Grp.) mělo za cíl lodě na přístupech k Wilhelmshavenu. Současně bylo vysláno 14 Wellingtonů 9. a 149. Sq. (No. 3 Grp.) proti německým plavidlům kotvícím v Brunsbüttelu, nějakých 75 km severovýchodně od Wilhelmshavenu.

Kvůli nízké oblačnosti, omezující výšku letu při bombardování, zbrojíři do pumovnic Blenheimů umístili po dvou 227kg pumách, opatřených nevyzkoušenými 11s zpožďovači. Měly zajistit, že při explozi bude letoun dostatečně daleko od dopadu pumy.


Hampdeny Mk.I od 106. Sq. RAF

Pět Blenheimů 139. Sq. vzlétlo z Wytonu v 15.32; bohužel, operace pro jednotku nedopadla nijak slavně. Cestou nad Severním mořem i nad německým pobřežím se osádky potýkaly s nepříznivým počasím. Bombardéry se nějakou dobu motaly podél nepřátelského pobřeží, aniž zahlédly jakýkoliv cíl. Zdá se, že navigátoři při pátrání po německých lodích zaměnili ústí Emže za Wilhelmshavenskou zátoku. Nakonec musely osádky 139. Sq. pumy svrhnout do moře a vrátit se na základnu.

Jestliže 139. Sq. selhala, osádky obou zbývajících perutí Blenheimů Mk.IV si vedly podstatně lépe. Stroje 110. Sq. odstartovaly v 15.56 a letouny 107. Sq. o 4 min. později. Pět Blenheimů 110. Sq., vedených F/L Kenem Doranem, zaútočilo jako první. Osádky zpozorovaly těžký křižník Admiral Scheer, kotvící u břehu a chráněný upoutanými balony. O 1,5 km dále severozápadním směrem kotvil torpédoborec Diether von Roeder a v okolí se nacházela další menší plavidla. První útočící roj nepřítele zaskočil, a dva z jeho tří Blenheimů pronikly nad těžký křižník, aniž se setkaly s protiletadlovou palbou. Až se zpožděním Němci zahájili intenzivní protiletadlovou palbu, a to jak přímo z lodí, tak z pozemních stanovišť.

F/L K. C. Doran a jeho č. 2, P/O G. O. Lings, zaútočili na Admiral Scheer téměř současně. V mírném klesavém letu se spustili z výšky 90 m nad loď. Pumy odhodili v pouhých 10 m se značnou přesností a nárokovali minimálně dva přímé zásahy. Podle jednoho zdroje Doranovy pumy dopadly asi 10 m před loď a pouze jedna z nich explodovala. P/O Lings umístil jednu ze svých pum přímo na záď křižníku. Bohužel ale nevybuchla, a tak zůstalo pouze u zničení přímo zasaženého letounu Arado Ar 196. Druhá puma skončila ve vodě u lodi a opět selhala. Pumy, vybavené 11s zpožďovači, tedy ostudně zklamaly. Sgt. J. H. Hanne, letící jako č. 3 v prvním roji, svrhl pumy na nedalekou pomocnou loď, ale minul.

Druhý roj 110. Sq., tvořený pouze dvojicí Blenheimů, již útočil za intenzivní protiletadlové palby. F/O H. L. Emden (N6199) zaútočil na torpédoborec Diether von Roeder. Pumy dopadly mimo cíl, zato protiletadlová palba seděla a Blenheim byl sestřelen. Čtyřčlenná osádka padla. Pilot posledního bombardéru, Sgt. R. Abbott, nevydržel; kvůli intenzivní protiletadlové palbě uhnul před cílem a vrátil se, aniž by na některou z německých lodí zaútočil.

Osádky pěti Blenheimů 107. Sq. během letu k cíli obtížně zápolily s nepřízní počasí a nad cíl pronikly až po svých kolezích ze 110. Sq. Německá protiletadlová obrana již byla plně na nohou a vzduch zaplnily exploze protiletadlových granátů. Blenheimy letěly jižním směrem nad řeku Jade, pak nad vstup č. 3 do Wilhelmshavenu. Prolétly nad lehkými křižníky Nürnberg a Leipzig a nad torpédoborcem Paul Jacobi. Pak se vrátily severním směrem a zaútočily na Admiral Scheer.


Cíl Blenheimů během náletu 4. září 1939, těžký křižník Admiral Scheer

Útok skončil pro 107. Sq. skutečnou katastrofou. Protiletadlová palba (snad za přispění jednoho pilota Bf 109 E) poslala do pekel plné čtyři bombardéry. Jako první zaútočil F/L W. F. Barton. Svíral řídicí páku Blenheimu Mk.IV (N6184). Útočící stroj byl zapálen během přeletu nad lodí Admiral Scheer, shodil pumy do moře asi 30 m od jejího trupu a pak explodoval ve vzduchu. Dva muži padli, pozorovatel vyvázl a byl zajat.

Nevrátily se také Blenheimy N6188 P/O W. J. Murphyho a N6189 F/O H. B. Lightollera. Právě jeden z těchto strojů se zřítil na lehký křižník Emden, kotvící v Hipperu-Hafenu. Pravděpodobnější je, že šlo o stroj F/O Lightollera.

Osádka, která posléze ukončila svůj let nárazem do Emdenu, útočila ze strojů 107. Sq. jako v pořadí čtvrtá. Podle Němců byl druhý útočící Blenheim zasažen ve vzdálenosti asi 4000 m od lodi Admiral Scheer a spadl u Mellumu; třetí letoun, již zasažený, slétl k hladině a ostřeloval stíhač ponorek, na kterém zranil tři námořníky, a pak byl rovněž sestřelen. Letci ze čtvrtého Blenheimu nejspíše viděli zánik předchozích strojů útočících na Admiral Scheer a raději se pokusili zaútočit na některou z jiných lodí. Německá hlášení uvádí, že během přiblížení k Wilhelmshavenu tento bombardér prolétl nad dokem, v němž se nacházela nedokončená bitevní loď Tirpitz. Kroužil a dál vyhledával cíl, zatímco na něj ze země i z lodí vedli intenzivní palbu. Když se nakonec pokusil zaútočit na lehký křižník Emden, utržil smrtelné zranění. Blenheim se ve vzduchu rozpadl. Pravý motor se utrhl a spadl na most Wiesbaden-Brücke. Jeho pumy dopadly do vody těsně (asi 12 m) u pravého boku křižníku a explodovaly. Zbytek stroje vrazil přímo do lodi: zabil 11 námořníků a 30 dalších členů posádky Emdenu utržilo zranění. Nakonec tedy nezpůsobily Kriegsmarine největší ztráty během celého náletu svržené pumy, nýbrž dopad vraku sestřeleného letounu.

Po akci u 107. Sq. postrádali také Blenheim N6240 Kanaďana Sgt. A. S. Princeho. Byl během útoku na Admiral Scheer poškozen protiletadlovou palbou, a posléze se zřítil do vody. Právě v jeho případě se někdy předpokládá, že po poškození flakem se ještě severně od Bremenhavenu stal cílem pro Messerschmitt Bf 109 E Lt. Metze z II./JG 77. Po dopadu na vodní hladinu dokázali všichni tři muži opustit potápějící se vrak a vtěsnali se do záchranného člunu. Pilot Sgt. A. S. Prince však utržil vážné zranění, kterému záhy podlehl v německé nemocnici. Dva zbývající letci, pozorovatel Sgt. Booth a střelec AC1 Slattery, byli zajati.

Na základnu se z letounů 107. Sq. vrátil pouze Blenheim N6195. Osádka vypověděla, že se od sestavy perutě oddělila severně od Borkumu kvůli nepříznivému počasí. Samostatně dosáhla německého pobřeží, prolétla nad přístupy k Jade, nenašla však vhodný cíl, a tak se vrátila do Sutton Bridge i s pumami.

Příliš se nedařilo ani ostatním účastníkům náletu: Pět ze 14 Wellingtonů 9. a 149. Sq. se vrátilo předčasně. Tři z bombardérů 9. Sq. v 18.05 neúspěšně zaútočily na bitevní loď Gneisenau a jedna osádka nárokovala zásah obchodní lodě. Nedaleko Brunsbüttelu němečtí piloti z 6./JG 77, Fw. Alfred Held a Fw. Hans Troitzsch, sestřelili každý po jednom Wellingtonu Mk.I z 9. Sq. RAF (L4268 F/S I. E. M. Borleye a L4275 WS-H F/S A. J. Turnera). Obě pětičlenné osádky přišly o život.

149. Sq. cíl nenalezla. Většina bombardérů svrhla pumy do moře. Jeden bombardér vyprázdnil obsah pumovnice u Cuxhavenu. Nicméně jedna osádka tak učinila nad městem Esbjerg v neutrálním Dánsku! Pumy zde zabily jednu ženu, která se stala první obětí letecké války z řad civilistů v západní Evropě (někdy je uváděna smrt dvou Dánů).

Osádky Hampdenů 49. a 83. Sq. cíl nenalezly a navýšily počty letounů, které se z akce vrátily bez spatření nepřítele na úhrnných 21.

Závěr

Celkově tedy nálet Velitelství bombardovacího letectva v odpoledních hodinách 4. září skončil neúspěchem. Naznačil trendy, které pak pronásledovaly Bomber Command v úvodní fázi ofenzivy proti Německu: obtíže s navigací a s hledáním cílů, problémy s neefektivní pumovou výzbrojí, s technickými nedostatky letounů a se silou německé obrany. Ukázal také vady v bojovém výcviku britských osádek – např. piloti Hampdenů až do akcí 3. a 4. září nikdy nestartovali se stroji plně zatíženými pumovým nákladem!

Současně ale nálet přinesl řadu prvenství, díky kterým vstoupil do dějin 2. světové války. Sem patří úvodní svržené britské pumy, dopadající na německé cíle, první zajatci z řad Bomber Command RAF v německých rukou, první v přímém boji s nepřítelem padlí britští letci, stejně jako úvodní němečtí vojáci padlí během útoku RAF v nové válce. A také první britskými pumami zabitý civilista, který navíc přišel o život v neutrálním Dánsku.

RAF za tuto svou první ofenzivní akci nové války zaplatilo ztrátou celkem pěti Blenheimů, dvou Wellingtonů a hlavně 26 letců, z nichž plných 24 padlo. F/L Doran ze 110. Sq. za akci obdržel DFC, zatímco F/O McPhersonovi z 139. Sq. bylo stejné vyznamenání přisouzeno za jeho odvážné průzkumné akce.

Zdroje (výběr):
Bowyer, Ch.: 2 Group RAF;
Colvin, T.: Wilhelmshaven. After Battle 148; Ehrengardt, Ch. J., Shores, Ch., Weisse, H., Foreman, J.: Les Aiglons;
Chorley, W. R.: RAF Bomber Command Losses of the Second World War, Vol. 1

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔26.09.2012 📕7.594

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře