Informace o připravované čtyřdílné obrazové monografii Československá legie v Rusku 1914–1920

Autor : Edmund Orián 🕔24.07.2012 📕11.996

V první polovině roku 2013 má vyjít 1. díl čtyřdílné obrazové monografie Československá legie v Rusku 1914–1920, připravované v koprodukci dvou nakladatelství: EPOQUE 1900 a NAŠE VOJSKO. Realizace tohoto rozsáhlého knižního projektu je umožněna především vstřícností vedení Vojenského ústředního archivu Mgr. plk. Žikeše a PhDr. Baláže, odkud pochází velká část použitých fotografií. Nemalým počtem však přispěla i řada dalších institucí a soukromí sběratelé. Svým zaměřením, ale zejména množstvím a šíří většinou dosud neznámého obrazového materiálu, jde o zcela výjimečný nakladatelský počin. Vůbec poprvé je podrobně a komplexně zpracováno např. téma legionářských vyznamenání, hodnostních označení, všech typů lehkých palných zbraní používaných čs. vojskem v Rusku, nebo bojových a obrněných vlaků. Lze předpokládat, že toto rozsáhlé dílo, mapující historii čs. vojska v Rusku, život a boj legionářů, vzbudí patřičnou pozornost nejen u pozůstalých, historiků a milovníků militárií, ale také u širšího okruhu zájemců o naši historii a vznik čs. státu.

Jednotlivé díly monografie jsou naplánovány tak, aby mohly být součástí velkých oslav stoletého výročí (2014–2018) založení prvních českých a čs. jednotek v zahraničí.

Monografie je rozvržena do 4 dílů:

Díly 1. a 2. jsou koncipovány jako úvodní do části historické; díly 3. a 4. (část historická) se soustřeďují již na samotnou činnost čs. vojska na Rusi, přičemž sledují události jak po linii politické, tak vojenské.

Celkový počet fotografií ve 4 dílech, většinou pohlednicového formátu, je cca 4 000.

Obsah jednotlivých dílů:

1. díl – Část úvodní

  • Předmluva
  • Redakční poznámka
  • Historický a vojenský význam čs. legií
  • Československé hnutí na Rusi
  • Organizace fotoslužby v Ruské legii
  • Výstroj, stejnokroje a hodnostní označení čs. dobrovolníků v Rusku
  • Řády a vyznamenání ruských legionářů
  • Seznam literatury a pramenů

2. díl – Část úvodní

  • Chronologie nejdůležitějších událostí v rámci Ruské legie
  • Lehké palné zbraně (pistole a revolvery, pušky a karabiny, kulomety)
  • Chladné zbraně
  • Ruční granáty
  • Dělostřelectvo
  • Letectvo
  • Obrněné automobily
  • Bojové a obrněné vlaky
  • Prapory
  • Plukovní hudby

3. díl – Část historická

Období srpen 1914 až květen 1918:

Česká družina a její boje; nárůst na pluk, brigádu a divizi; další boje čs. jednotek na Západní     frontě; Zborov; budování armádního sboru; Bachmač, ústup z Ukrajiny; první konflikty   s bolševiky.

Období květen 1918 až leden 1919:

Vystoupení proti sovětské moci, postupné ovládnutí magistrály; boje na východních a    západních frontách; ústup od Kazaně a Samary; úspěšné boje na Severouralské frontě;           vzpoury v čs. vojsku, gen. Štefánik na Sibiři a jeho reformy; zásadní organizační změny v čs.     vojsku. 

4. díl – Část historická

Období leden 1919 až podzim 1920:

Stažení čs. vojska ze všech front na Transsibiřskou magistrálu, ochrana magistrály, boje s partyzánskými skupinami; čs. účast při vydání adm. Kolčaka a ruského zlata; ariergardní        boje s bolševiky až do všeobecného příměří s vojsky sovětské vlády; postupná evakuace čs.   jednotek do Vladivostoku, návrat do vlasti.

Obsah 1. dílu

Odborné kapitoly v 1. díle jsou rozsáhlé studie k jednotlivým tématům. Jsou doprovázeny celkem 900 fotografiemi s podrobnými popisky, 26 tabulkami s více než 300 hodnostními označeními včetně všech modifikací, a kompletní kolekcí 190 řádů a vyznamenání, udělených ruským legionářům vládami 10 států.

Odborná kapitola Československé hnutí na Rusi od historika Ruské legie PhDr. F. Šteidlera je první rozsáhlejší prací o tématu z roku 1921.

Odborná kapitola Fotoslužba v Ruské legii pojednává o vzniku a vývoji fotoslužby od jejího počátku v České družině až po rozvětvenou organizaci v rámci celého armádního sboru. Snímky, na kterých jsou armádní fotografové i filmaři při práci v terénu i v laboratořích, nám přibližují prostředí, v němž vznikla mnohatisícová sbírka fotografií deponovaná nyní ve Vojenském ústředním archivu.

Odborná kapitola Výstroj, stejnokroje a hodnostní označení čs. dobrovolníků v Rusku je zasvěcenou studií o stejnokrojích a hodnostních označeních ruské armády, které nosili čs. dobrovolníci až do konce ledna 1918, včetně již nerealizovaných návrhů na nárameníky s čs. národními prvky. Sleduje vznik a vývoj nového označení (štítků) ve všech jeho modifikacích. Pojednává o vývoji všech druhů stejnokroje, a na mnoha snímcích dokumentuje jednotlivé části stejnokroje čs. vojska v Rusku až po definitivní typ, tzv. vladivostocký.  

Odborná kapitola Řády a vyznamenání ruských legionářů je zatím nejrozsáhlejší prací na toto téma s množstvím dosud neznámých informací týkajících se mj. ruských vyznamenání, způsobů udělování, jednotlivých kontingentů daných k dispozici čs. armádnímu velení spojeneckými vládami, celkových počtů udělených řádů a vyznamenání podle jednotlivých období, i různých peripetií kolem vzniku a udílení čs. dekorací.

Souhrnná informace o kapitole pojednávající o řádech a vyznamenáních

Edmund Orián

Všechny řády a vyznamenání jsou v rámci dílčích kapitol (podle států) vyobrazeny barevně a jsou doplněny mnoha portréty nositelů i fotografiemi udělovacích aktů. Velkým přínosem jsou exempláře z pozůstalostí: generálů Krejčího, Petříka, Vobrátilka, plk. Vuchterleho atd.

Přibližme si namátkou některé z fotografických souborů tvořících náplň této kapitoly: poprvé bude čtenáři představena kompletní čestná galerie nositelů Řádu sv. Jiří (20) a všech čtyř Křížů sv. Jiří (13); velká série 30 snímků nám umožní sledovat dekorování vojáků 1. pluku a dalších jednotek na velké slavnosti v Irkutsku k 1. výročí vystoupení proti bolševikům, na které byly, kromě Řádů Sokola, uděleny dekorace britské, francouzské a ruské. Neméně atraktivní jsou i menší série: předávání Čs. válečného kříže americkým důstojníkům, udílení japonských řádů, britského Řádu Lázně a DSO, dekorování prezidenta Masaryka Válečným křížem a Revoluční medailí, nebo předávání Řádů Čestné legie ruským legionářům v roce 1921 na pražském Hradčanském náměstí. Z portrétních fotografií jistě zaujmou nositelé vzácné Medaile J. Žižky, důstojnických Křížů sv. Jiří za Zborov, nebo pplk. Vuchterle s čínským a japonským řádem. Na unikátním snímku je představen pozdější generál Petřík se vzácnou Svatojiřskou a Svatoanenskou zbraní Za chrabrost, která mu byla při návratu do vlasti při průjezdu revolučním Německem tamějšími bolševiky ukradena, atd., atd.

Rozsáhlá textová část, přinášející množství dosud neznámých informací, je rozdělena na řadu dílčích kapitol; každá z nich pojednává o řádech a vyznamenáních jednoho státu. Dozvíme se z nich např. podrobněji o ruském systému udělování dekorací, který neumožňoval – na rozdíl od systému britského nebo rakousko-uherského – udělit stejnou dekoraci vícekrát, a o problémech, které tato praxe přinášela, nebo o návrzích na ryze české řády pro Českou družinu, které ovšem nebyly nikdy realizovány. V rámci jednotlivých podkapitol jsou poodhaleny dosud neznámé skutečnosti o dekoracích udělených-neudělených za Zborov, nebo o ruských řádech a vyznamenáních, které nechal vyrobit gen. Gajda koncem roku 1918 pro příslušníky své Skupiny vojsk východně od Omska, a které vyvolaly bouřlivou odezvu u nejvyšších ruských armádních instancí. Málokdo také ví, že adm. Kolčak hromadně vyznamenal čs. důstojníky ruskými řády (kterými ovšem in natura nedisponoval), jejichž seznamy (celkem 2 245 osob!) v důsledku administrativních průtahů za strany čs. armádního velení a kolapsu Kolčakovy vojenské administrativy na podzim 1919 nebyly potvrzeny, a tudíž právoplatně uděleny. Dnes už pobaví faux pax, které se přihodilo v souvislosti s britskou medailí DCM (vyšší stupeň vyznamenání za chrabrost), kdy byla tato dekorace v rámci Ruské legie udělována převážně jako medaile za zásluhy, a obdrželi ji skladníci, zdravotníci, administrativní a technický personál. Pro mnohé bude asi velkým překvapením, že existuje také Zlatý Čs. Válečný kříž, že lípové lístky na stuhách ČsVK ruských legionářů neznamenají pochvalu v rozkaze, ale počet kampaní, že Medaile Čs. dělostřelectva na Rusi byla udělena již za vlády komunistů koncem roku 1948 mj. i v té době sloužícím důstojníkům a poddůstojníkům čs. Dělostřeleckého pluku č. 1, nebo že ŘSo s hvězdičkou není dekorace za zásluhy, jak se dosud tradovalo, ale 2. stupeň za chrabrost v boji, atd., atd.

Souhrnná informace o kapitole pojednávající o stejnokrojích a hodnostních označeních

Bernard Panuš

V textu je krátce popsán stejnokroj a základní předměty výstroje střelce a důstojníka pěchoty čs. jednotek od roku 1914 do roku 1920, jakožto nejobvyklejší příklad podoby čs. legionáře v Rusku. Kromě nejdůležitějších prvků stejnokrojů a výstroje ruské armády, které čs. vojáci používali od roku 1914 do roku 1919 (a v některých případech prakticky až do návratu do vlasti), je popsán i vývoj stejnokroje obou čs. jízdních pluků a zavedení nového stejnokroje a pokrývky hlavy v roce 1919.

Text a doprovodné tabulky ukazují vývoj označení na náramenících čs. dobrovolníků v době, kdy byli součástí ruské armády (1914-1917), pokusy o vytvoření více české podoby nárameníků na konci roku 1917, složitý přechod na systém hodnostních štítků na začátku roku 1918 a vývoj, reformy a doplnění systému štítků od roku 1918 až do návratu do vlasti. V doprovodných barevných tabulkách (je jich celkem 26) jsou přehledně představeny různé varianty nárameníků i štítků, vytvořené nejen podle textů rozkazů, ale i podle reality zachycené na fotografiích. Tabulky jsou proloženy mnoha fotografiemi, na nichž můžeme sledovat vývoj stejnokrojů čs. vojáků, jejich výstroj a označení na stejnokrojích v celém období od roku 1914 do roku 1920.

První fotografie nám představují, byť jen v nejstručnějším přehledu, některé základní prvky výstroje vojáka ruské armády: různé sumky na náboje, tlumoky, polní láhve, kotlíky, polní lopatky, atd., atd., včetně způsobu jejich nošení.

Další snímky dokumentují podobu střelce České družiny v srpnu a v září 1914 s bílo-červenými stužkami okolo celých okolků čepic, s nárameníky v malinové barvě střeleckých pluků ruské armády, s malinovými výložkami na límcích plášťů, a představí nám i nárameníky střelců a důstojníků v době po lednu 1916, tj. po přeměně České družiny na Čs. střelecký pluk (nárameníky s ruskými písmeny ЧС), resp. na Čs. střeleckou brigádu o dvou plucích (nárameníky s označením 1ЧС, 2ЧС). Bohatě je dokumentován také vznik 3. čs. střeleckého pluku Čs. střelecké brigády a postupné rozšíření husitské symboliky do celé I. čs. divize.

Nemálo obrázků nás seznámí s realitou označení vojáků II. čs. divize, včetně vzácné fotografie příslušníka 8. čs. střeleckého pluku s francouzskou nášivkou obsluh kulometu zn. Chauchat. Nejsou vynechány dělostřelecké brigády, ženijní roty a různí příslušníci štábních jednotek. Na několika fotografiích je ukázáno označení vojenských lékařů, vojenských veterinárních lékařů a vojenských úředníků u čs. jednotek.

Na unikátní fotografii s detaily si prohlédneme čs. příslušníky slavného Kornilovského úderného pluku.

Na dalších snímcích je představen přechod na systém štítků, nejprve v jeho prvním období. Poprvé bude otištěna fotografie lékaře s vyšitou Aeskulapovou holí na štítku, štítky s vytištěným (nikoliv kovovým) číslem pluku, i nejrůznější štítky vyrobené z černých nárameníků I. čs. divize. U 1. a 2. čs. jízdního pluku byly vybrány snímky dokumentující jak zimní a letní varianty čepic-poděbradek, tak i čamár (blůz) 2. čs. jízdního pluku a „kozácké“ lampasy na kalhotách tohoto pluku.

Na velikém počtu fotografií je zachyceno druhé období štítku po reformě v říjnu 1918; jsou na nich vidět příslušníci všech střeleckých pluků, dělostřeleckých jednotek, štábních i jiných oddílů Čs. vojska na Rusi i všech divizí, včetně věhlasného Úderného praporu, Samostatné telegrafní roty a Samostatné radiotelegrafní roty, ale také vojáci různých týlových formací. Nechybí příslušníci technických rot, TECHODu, Samostatné dopravní roty, Samostatné strojírenské roty, velitelé stanic a vojenští techničtí instruktoři. Jistě zaujme označení automobilní jednotky a stejnokroje příslušníků leteckých jednotek i lodního oddílu ve Vladivostoku. Několik fotografií ukáže intendanty, příslušníky polní pošty i strážnických oddílů (oddílů vojenské policie).

V závěru fotografické části bude ukázáno postupné zavádění čepic vzor 1919 (tzv. vydumek) od léta 1919, blůzy i pláště tzv. vladivostockého stejnokroje, včetně jeho variant vyrobeného z netypických materiálů (manšestru, plátna bílé barvy, apod.). Poslední snímky nám přiblíží čs. legionáře s americkými batohy při návratu do ČSR, a kombinace jejich označení na štítcích s označením čs. domácí armády na rukávech.   

Převážnou část vybraného reprezentativního fotomateriálu ze sbírek VÚA i soukromých sběratelů tvoří snímky, které budou publikovány poprvé. Lze jen doufat, že zaujmou svou výjimečností a přispějí tím k vytvoření správné představy o stejnokrojích, výstroji a označení čs. vojáků v Rusku v celém období od roku 1914 do roku 1920.

Technické údaje

Jednotlivé svazky o rozsahu 340–360 stránek; formát 310x267; pětibarevný tisk na matné křídě; obálka matné lamino; přebal, uvnitř přebalu se stručnými medailonky autorů; v 1. díle jako příloha velká historická mapa Ruska s vyznačením všech míst a tratí, na kterých působili čs. legionáři; ve 3. a 4. díle jako přílohy podrobnější mapy jednotlivých oblastí, kde probíhaly boje se sovětskou mocí; konečná úprava: zatavení do folie.


Udílení svatojiřských dekorací příslušníkům ČD

Po velkém průlomu fronty rakousko-uherskými a německými vojsky u Gorlice počátkem května 1915 došlo k všeobecnému ústupu ruské armády. Při výzvědné činnosti v Karpatech i při ústupových bojích v rámci 19. pěší divize, 12. Sibiřské divize a 45. pěší divize se obzvláště vyznamenala 2. půlrota 2. roty ČD. Na snímku vidíme příslušníky 4. čety 2. roty ČD při udílení svatojiřských křížů a medailí. Dva ruští ceremoniální důstojníci jsou pravděpodobně velitel 45. divize gen. Někrasov a náčelník štábu pplk. Rodkevič. Svůj kříž již obdržel K. Vašátko (zpola zakrytý ruským důstojníkem); třetím v řadě je K. Zach. Vpravo slavnostnímu aktu přihlíží velitel půlroty prap. K. Cejp, kterému byla za tyto boje udělena pochvala v divizním rozkaze a ŘsvSt3 s meči a bantem. Místně neurčeno, červenec 1915. VÚA.


ppor. Miroslav Kouklík

Se svými třemi KsvJ a dvěma MsvJ patřil mezi nejlépe dekorované příslušníky České družiny. Na podzim 1917 odjel s prvním ze tří transportů čs. vojska do Francie, kde pokračoval v boji proti Němcům na francouzské frontě. Tam jej zastihla opožděná zpráva, že byl vyznamenán za zásluhy v Rusku ještě Řádem sv. Anny 4. stupně, tj. Zbraní sv. Anny s nápisem Za chrabrost, a Řádem sv. Stanislava 3. stupně s meči a bantem. Francie, zima 1917. VÚA.


por. Sergej Avdějev

Ruský důstojník s neznámou dámou. Zcela výjimečný případ dvojnásobného udělení ruského řádu stejného stupně, v celé ruské armádě pravděpodobně jediné. Ačkoli to svatojiřský statut neumožňoval, por. Avdějevovi byl Řád sv. Jiří 4. stupně udělen dvakrát. Bližší podrobnosti kolem druhého udělení nejsou známy. Je nanejvýš pravděpodobné, že zatímco u dřívější armádní jednotky, u které byl Avdějev navržen na ŘsvJ4 poprvé, procedura schvalování již probíhala, ve druhé, kam byl Avdějev mezitím přeložen a kde vykonal další chrabrý čin, byl v téže době podán další návrh tamější Svatojiřské dumě. Po schválení obou návrhů, aniž by o tom dumy navzájem věděly, byly oba řády Avdějevovi právoplatně uděleny. Je zajímavé, že Avdějev pak oba řády bez ohledu na anomalitu případu bez problémů nosil; již jednou vyřčené rozhodnutí obou Svatojiřských dum patrně nebylo možné dodatečně zpochybnit.

Charkov, 1917. Ukrajinská soukromá sbírka.


mjr. Robert Vobrátilek

Velitel 4. pluku. Za boje v Dobrudži byl vyznamenán srbskou Stříbrnou medailí Za chrabrost. V dubnu 1917 byl navržen na Řád sv. Stanislava s meči a bantem, který mu ovšem v důsledku zhroucení ruské armády již nebyl potvrzen. Za Zborov obdržel ŘsvVl4 s meči a bantem a KsvJ4 pro důstojníky (který nosil bez náležící ratolesti). Britský Vojenský kříž (MC) mu byl přiznán 9. srpna 1919 „za výtečné služby v čs. vojsku“. 1919. VÚA.


por. František Bednář

Velitel kulometné roty 3. pluku. Srbskou Stříbrnou medaili Za chrabrost si vysloužil za boje v Dobrudži, ŘsvV s meči a bantem a KsvJ4 pro důstojníky (zde s náhradní ratolestí) za Zborov. Zajímavé je obrácené umístění mečů na ŘsvVl4. Za boje proti bolševikům v roce 1918 na Severouralské frontě mu gen. Gajda udělil ŘsvSt3 s meči a bantem. 1919. VÚA.


mjr. Jan Šipek

Na snímku ho vidíme jako delegáta Vojenského odboru Odbočky ČSNR, vyslaného k propagaci čs. odboje do Spojených států. Obě dekorace, KsvJ4 pro důstojníky a ŘsvVl4 s meči a bantem, nosí podle předpisu ve správném pořadí. Obdržel je za bojové zásluhy ve Zborovské bitvě jako velitel plukovního spojovacího oddílu. Náhradní ratolest na KsvJ4-d svým bohatším tvarem nejvíc připomíná oficiální ražbu. 1918. Soukromá sbírka.


Udílení britských, francouzských, ruských a československých řádů a vyznamenání na velké slavnosti k 1. výročí vystoupení proti bolševikům

Příslušník Francouzské vojenské mise pplk. Menu při této příležitosti předal čs. příslušníkům irkutské posádky celkem 25 francouzských dekorací: 12x Francouzský Válečný kříž a 13x Francouzskou medaili Za chrabrost. Vojáci v zadní řadě obdrželi jako náhradu za nedodané svatojiřské kříže z Kolčakova kontingentu jen 2 cm lentočky s příslibem čs. velení, že kříže obdrží in natura až ve vlasti. Irkutsk, 25. května 1919. VÚA.


Udílení britských řádů a vyznamenání ve Vladivostoku

V den výročí osvobození Vladivostoku od bolševiků byly na prostranství u nádraží gen. Bowsem, vojenským přidělencem u štábu čs. vojska, předány britské dekorace deseti Čechoslovákům. Jako první v nastoupené skupině byl dekorován gen. Čeček rytířským (nákrčním) stupněm britského Řádu Lázně (CB), jednoho ze tří, kterými byli britským panovníkem poctěni nejzasloužilejší generálové čs. vojska na Sibiři. Své dekorace již obdrželi také pplk. Vuchterle (Řád Za vynikající službu – DSO) a mjr. Brož (Vojenský kříž – MC); střelcům a poddůstojníkům jsou právě předávány Medaile Za vynikající chování v poli (DCM) a Vojenské medaile (MM). Jak DSO, tak MC jsou prestižní bojové dekorace za chrabrost nebo za výtečné velení. Oba čs. důstojníci je však obdrželi, sice s přihlédnutím k předchozím bojům, ale spíše za zásluhy diplomatického charakteru. Zcela vpravo slavnostnímu aktu přihlíží mjr. Johnson, americký velitel mezinárodní vojenské policie ve Vladivostoku, budoucí nositel Čs. Válečného kříže. Vladivostok, 29. června 1919. Soukromá sbírka.


Udílení britských dekorací v Kanadě

Kanadský guvernér lord Devonshire předává britské dekorace za chrabrost třem příslušníkům 1. úderného praporu v táboře Valcartier, kde některé čs. jednotky přechodně pobývaly při návratu do vlasti. Vojenský kříž (MC) obdržel kpt. Albín Holubek (zakrytý lordem Devonshirem); čet. Antonín Verner a úderník Leopold Matěj byli vyznamenáni Vojenskou medailí (MM). Zády k fotografovi stojí velitel přehlídky mj. Váňa, nositel Medaile J. Žižky 2. stupně. Kanada, 18. června 1920. Soukromá sbírka.


Generálové Karel Voženílek a Karel Václav Petřík

před odchodem jednotek 1. pluku na slavnost k 10. výročí bitvy u Zborova. Oba patřili ke skupině nejlépe dekorovaných důstojníků Ruské legie. Je pozoruhodné, že gen. Voženílek se při té příležitosti ozdobil všemi třemi stupni ŘČL, ačkoli statut tohoto řádu předepisuje odložit předchozí (nižší) stupeň po obdržení vyššího. Voženílek byl za Zborov navržen na Zbraň sv. Jiří, která mu ale kvůli zhroucení štábu ruské 11. armády již nebyla potvrzena. V kolekci řádů gen. Petříka zatím nevidíme Řád sv. Jiří 4. stupně – ten se na jeho hrudi objevuje až počátkem 30. let, kdy se pravděpodobně našel dokument potvrzující jeho právoplatné udělení. Všimněme si ještě miniaturu Řádu sv. Jiří na jeho levé kapse, označující Zbraň sv. Jiří, kterou byl vyznamenán za bravurní rozvědku před Vánocemi 1914, při které zajal 1 důstojníka a 40 vojáků. Praha, 1927. VÚA.


gen. Stanislav Čeček a pplk. Boris Vuchterle

Snímek je vzácný tím, že je na něm u Čečka dobře vidět britská Řád Lázně a unikátní hvězda japonského Řádu Posvátného pokladu 2. třídy, u Vuchterleho pak nákrční, 3. stupeň téhož řádu, a pod ním čínský Řád Tygra 3. třídy. Všimněme si také na Vuchterleho levé kapse svatoanenský emblém a růžici s miniaturou svatojiřského kříže (místo miniatury řádové, kterou v té době asi nesehnal). Označují jeho Zbraň sv. Anny s nápisem Za chrabrost, kterou obdržel za rozvědky, a Zbraň sv. Jiří, kterou byl vyznamenán za statečnost v boji u Zborova. Vuchterleho záliba v britském stylu (nosil ve Vladivostoku uniformu britského střihu) se projevila i v uspořádání dekorací podle britského vzoru. Na jeho sponě je pozoruhodný Řád sv. Stanislava 2. stupně s meči, který nevlastnil – nosí jej na kolodce náhradou za odznak 3. stupně, který asi v Rusku ve výru události ztratil. V té době ještě neplatilo nařízení o ratolestích na stuze ČsVK pro ruské legionáře, takže ani jeden z nich nemá na stuze náležící počet (4 a 3). Praha, 20. léta 20. století. VÚA.


pplk. Otakar Zicha

Medaili Jana Žižky 2, stupně obdržel za chrabrost a výtečné velení zejména v letních bojích proti vojskům sovětské vlády. Za zásluhy v bojích u Bachmače a na Severouralské frontě (jako velitel 3. praporu 6. pluku) byl gen. Gajdou vyznamenán Řádem sv. Stanislava 2. stupně s meči. Kuriozitou je, že Zicha, pokud nenosil své dekorace in natura, měl na stužce Řádu sv. Stanislava připevněnou lištu BACHMAČ. Kolem 1925. VÚA.

Autor : Edmund Orián 🕔24.07.2012 📕11.996

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře