O řádech generála Gajdy

Autor : Edmund Orián 🕔13.07.2012 📕11.429

Gen. Gajda byl bezesporu mimořádně talentovaným důstojníkem a snad nejvýraznější osobností čs. vojska v Rusku vůbec a spolu s pplk. Vašátkem také jeho nejlépe dekorovaným příslušníkem. Zatímco Vašátko byl nositelem 10 ruských dekorací, Gajda jich vlastnil 12. V připravované monografií Čs. legie v Rusku 1914–1920 bude velitelským schopnostem gen. Gajdy věnováno hodně místa, a tak bude jistě vhodné v této souvislosti (a k vytvoření uceleného obrazu jeho osobnosti) pojednat také o jeho řádech a vyznamenáních. Tím spíše, že kolem tohoto tématu bylo vždy hodně nejasností. Dokonce vzniklo i několik úsměvných, nicméně tvrdošíjně se udržujících fám, např. že Gajda obdržel zlatou šavli přímo od cara, nebo že mu anglický král udělil Řád Podvazku.

Bohužel i v případě Gajdových dekorací platí, že v důsledku neexistence příslušných dokladů jsme v mnohém odkázáni, byť se znalostí dílčích faktů, jen na domněnky. Soubor Gajdových řádů a vyznamenání včetně písemností byl ve čtyřicátých letech 20. století podle sdělení jeho staršího syna autorovi tohoto textu rozkraden (údajně tehdejší policií), takže nemůže posloužit jako věcný ani jako typologický důkaz. (Podle jiného zdroje jeho dekorace byly ještě v šedesátých letech 20. století v majetku rodiny.) Archivní materiál o Gajdově působení v Rusku je útržkovitý, informace o jeho dekoracích téměř nulové (a pokud existují, jsou protichůdné), doklady o uděleních v převážné většině nezvěstné; nedochoval se dokonce ani jeho poslužní spis nebo kvalifikační listina. V našem pojednání o jeho dekoracích se budeme opírat o dochované písemností, dosud publikované údaje z odborné literatury, vzpomínky spolubojovníků, zaznamenané vyprávění jeho staršího syna a o porovnávání Gajdových fotografií z různých období.

Gajdovo působení na jihu Evropy mu vyneslo prokazatelně tři vyznamenání a jeden řád: černohorskou Medaili Za zásluhy (zlatou? stříbrnou?), srbský-jugoslávský Pamětní kříž na válku 1914-1918, Rumunský Válečný kříž s lištou DOBRUDGEA a srbský Řád sv. Sávy 5. třídy (později již jako čs. generál obdržel jugoslávskou 2. třídu tohoto řádu). Gajda se na straně Černohorců zúčastnil balkánské války v roce 1913 a byl prý i při dobývání Skadaru. Podruhé se dostal do černohorské armády po jeho zajetí v září roku 1915. Je pravděpodobné, že černohorskou medaili obdržel až v tomto období za zásluhy coby tlumočník a adjutant vojvody Gjure Petrovicu. V roce 1916 vstoupil do armády srbské, s kterou prodělal tažení v Dobrudži. Řád sv. Sávy byl ve válce určen za zásluhy v poli ponejvíce lékařům a pomineme-li skutečnost, že se Gajda vydával za lékaře, mohl jej obdržet i jako zdravotní důstojník. Je ovšem velmi málo pravděpodobné, že se jako řadový důstojník zúčastnil bojových akcí a že by jeho tři nižší řády, tj. ŘsvA4 neboli Zbraň sv. Anny Za chrabrost, ŘsvSt3 m+b a ŘsvA3 m+b, pocházely z Dobrudže. Pak mu ovšem musely být uděleny až po jeho přijetí do čs. vojska, a to v době od února do června 1917, kdy jako příslušník 2. pluku, později velitel roty, působil v rajonu Pinských bažin. To se zatím nepodařilo hodnověrně prokázat – je možné, že udělení Zbraně sv. Anny a obou řádů prošlo pouze rozkazy vyšších ruských formací, které jsou nedostupné.

S Gajdovými řády je vůbec potíž, už při jeho prvorepublikových aférách jeho odpůrci vyslovili pochybnosti o jeho oprávnění nosit některé dekorace, musel je údajně při soudním procesu dokazovat. Za Zborov a ústupové boje si Gajda vysloužil prokazatelně tři dekorace: ŘsvJ4, KsvJ-d a ŘsvVl4 m+b. Na fotografii z léta 1918, na které je již v hodnosti plukovníka a velitele Skupiny vojsk východně od Omska, má na své blůze pouze tyto tři dekorace. Těžko uvěřit, že kdyby byl nositelem také obou vzpomínaných nižších (náprsních) bojových řádů, že by si je nepřipnul při pořízení této své první reprezentační fotografie, která šla do tisku celého světa. Je ovšem velice možné, že tyto nižší stupně v důsledku chaotických poměrů v ruské armádě po Únorové revoluci, sice právoplatně udělené, ve skutečnosti již neobdržel a opatřil si je až z kolekce vyrobené firmou LIPIN na konci roku 1918 (viz níže), nebo dokonce až z domácí výroby ve vlasti.

Nevíme-li nic o tom, kdy a za co obdržel nižší stupně ruských řádů (kromě zborovských), platí totéž, kromě ŘsvJ3, o jeho třech dekoracích nákrčních (ŘsvSt2m, ŘsvA2m a ŘsvVl3m). Přetrvávající záhadou zůstává, kde, kdy a jak Gajda k těmto třem vyšším stupňům přišel.

Jedno z možných vysvětlení je, že tyto řády byly Gajdovi uděleny oběma omskými vládami za tři excelentní bojové úspěchy:

– vystoupení proti bolševikům v Novonikolajevsku, čímž vlastně rozjel osvobozovací válku v této oblasti a umožnil vznik Zatímní sibiřské vlády;

– spojení se skupinami z východu i ze západu a ovládnutí magistrály až po Irkutsk;

– velkou porážku bolševiků u Bajkalu, čímž byly zachráněny tunely a otevřena cesta ke spojení se skupinou Vladivostockou.

Tři grandiózní činy, za které by zcela jistě a po právu náležely ŘsvSt2m, ŘsvA2m a ŘsvVl3m.

Na skupinové fotografii čs. a spojeneckých důstojníků pořízené 2. září 1918 v Olovjanné po spojení Východní skupiny se skupinou Vladivostockou, má Gajda na hrudi pouze ŘsvJ4 a KsvJ-d. O několik dní později byl Svatojiřskou dumou při štábu Středně-sibiřského sboru vyznamenán Řádem sv. Jiří 3. stupně. Na snímcích z malé série, která vznikla někdy v době září-listopad 1918, Gajda již vlastní ŘsvSt2m a ŘsvA2m a je už také nositelem svatojiřského řádu 3. stupně (zatím ovšem chybí ŘsvVl3m). Na jednom z těchto snímku pózuje dokonce i se svou zlatou čestnou šavlí, kterou obdržel po osvobození Tomska od vděčných občanů, a na kterou byl celý život patřičně hrdý. Fotografie z této série nám poslouží k vyslovení opatrné hypotézy: Je známo, že 9. srpna 1918 „Velitelství (ruské) armády rozhodlo, že za bojové zásluhy lze navrhnouti ke všem ruským řádům.“ Gajda byl od 2. července 1918 plukovníkem, tedy v hodnosti adekvátní řádovým stupňům nákrčním. My ovšem víme, že první omská vláda, a možná i druhá, neudělovaly řády pro důstojníky in natura, ale zápisem do Čestné knihy. Pokud tomu tak bylo, a Gajda byl za svoje zásluhy do Čestné knihy skutečně zapsán, pak je možné, že to považoval z pozice frontového vojáka za nesmysl a tento způsob ignoroval, dekorace si opatřil, a začal je nosit. S legitimitou si příliš hlavu nelámal, nejspíše mu postačovala formulace, která i při zápisu musela znít stejně jako při udělení v rozkazech: „…uděluje se Řád sv. Stanislava 2. stupně s meči …“

Nelze ovšem vyloučit ani to, že Gajda sice byl vyznamenán zápisem do Čestné knihy, ale tento způsob akceptoval, a takto udělené řády nenosil. Po nástupu adm. Kolčaka k moci (v listopadu 1918), kdy byly ruské dekorace legalizovány, si pak Gajda mohl oba ruské vyšší řády, jako právoplatně udělené, již s klidným svědomým připnout. V tomto případě je nanejvýš pravděpodobné, že třetí řád, tj. ŘsvVl3m, obdržel od Kolčaka v listopadu nebo prosinci 1918.

A je zde ještě poslední možnost: Gajda nebyl kvůli známým konfliktům ani jednou z omských vlád vyznamenán, ale své nákrční dekorace obdržel až od Kolčaka. Faktem je, že Kolčak se s Gajdou sešel do konce roku 1918 nejméně jednou: věřím tomu, že se toto setkání neobešlo bez předání dekorace (dekorací?). Kolčak v té době Gajdu obdivoval a tak je možné, že mu v ocenění jeho výše uvedených zásluh udělil:

– postupně ŘsvSt2m, ŘsvA2m a ŘsvVl3m;

– nebo ŘsvVl3m v případě, že Gajda již byl nositelem ŘsvSt2m a ŘsvA2m (viz výše).

Na snímcích ze vzpomínané série nás však upoutá ještě jedna zajímavost – jeho nákrční odznak ŘsvJ. Než budeme pokračovat, uveďme dva zajímavé dokumenty potvrzující první udělení Řádu sv. Jiří 3. stupně gen. Gajdovi:

Telegram plk. Pepeljajeva o vyznamenání plk. Gajdy Řádem sv. Jiří 3. stupně za Mysovaja:

První adresa: „Omsk, minist. vojen.“ – škrtnuta

Druhá adresa: „Jekatěrinburk, Národní rada, přijato 8. září 1918, Omsk před Jekatěrinburkem.“

„Vojenská Svatojiřská duma svolaná na základě rozkazu fronty č. 19 a v souladu s prvním bodem odstavce (…) statutu se usnesla vyznamenat velitele fronty gen. Gajdu Řádem sv. Jiří 3. stupně za rozdrcení maďarských bolševických vojsk u Mysovaja. Žádám o schválení tohoto vyznamenání. Odpověď prosím zaslat telegraficky na st. Olovjannaja. 7. září 1918. Velitel sboru plk. Pepeljajev.“

Tento telegram, jak je zřejmé z adresní části, byl odeslán také do Omska, sídla ruské vlády. Plk. Pepeljajev v něm vysloveně žádá schválení tohoto vyznamenání. Jak na to reagovalo ruské MV v odpovědi plk. Pepeljajevovi, zatím nevíme. Odbočka ČSNR se pochopitelně necítila být kompetentní k požadovanému schválení svatojiřského vyznamenání, nicméně – bez ohledu na probíhající kompetenční spory kolem ruských dekorací – je patřičně potěšena:

Odpověď Odbočky ČSNR plk. Pepeljajevovi:

„Olovjannaja, Veliteli Středně-sibiřského sboru plk. Pepeljajevovi.

Čs. národní rada Vás prosí předat Svatojiřské dumě naše díky za vyznamenání gen. Gajdy svatojiřským řádem. Národní rada v tom spatřuje symbol družby i solidárnosti ruských bojovníků s československými. Dr. Jesenský, tajemník Rychter.“

(Samotný fakt svolání svatojiřské dumy gen. Gajdou u štábu Středně-sibiřského sboru, jenž mu podléhal, vyvolal bouřlivou negativní odezvu ministra vojenství gen. Grišin-Almazova. Podstata tohoto konfliktu, hrozícího přerůst v diplomatickou roztržku, přesahuje rámec našeho pojednání – více o tom v 1. díle monografie o Ruské legii).

Ale pokračujme okolnostmi, týkajícími se Gajdových dekorací.

Svatojiřská duma svolaná při štábu Středně-sibiřského sboru (tedy za bojových podmínek), která Gajdu vyznamenala Řádem sv. Jiří 3. stupně, patrně nesehnala odznak patřičné velikosti (50 mm), a tak Gajda začal nosit místo něj na krku odznak 4. stupně, tedy menší. Jak je vidět, Gajda bez ohledu na spory, které provázely rozhodnutí Svatojiřské dumy, tuto dekoraci nosil až do začátku roku 1919, kdy byl za vítězství na Severouralské frontě – tentokrát již nezpochybnitelně Svatojiřskou dumou při Hlavním štábu ruské armády – vyznamenán týmž řádem podruhé. Podle svatojiřského statutu však žádný řádový stupeň nemohl být udělen dvakrát, takže rozhodnutí o prvním udělení patrně nebylo bráno v úvahu – bližší okolnosti bohužel opět neznáme. Faktem však je, že Gajda po celou dobu své služby v prvorepublikové armádě nosil, kromě odznaku 3. stupně na krku a odznaku 4. stupně na hrudi, také miniaturu ŘsvJ na úzké stuze, obtočené kolem rukojeti své tomské zlaté čestné šavle. Na stuze střapce nosil ještě svatoanenský emblém, jenž měl dokumentovat jeho vyznamenání Zbraní sv. Anny. Poté, co mu bylo vytýkáno nošení ruské čestné zbraně jako neregulérní, přenesl svatojiřskou miniaturu na oficiální čs. důstojnickou šavli. Není jiné vysvětlení než to, že touto miniaturou Gajda demonstroval ono první (nejspíše oficiálně zrušené) udělení ŘsvJ3 od dumy Středně-sibiřského sboru plk. Pepeljajeva. Gajda si této pocty, kterou mu projevili ruští spolubojovníci (členové Svatojiřské dumy), do konce života velmi vážil, a udělení – bez ohledu na okolnosti – považoval za právoplatné.

Za vítězství na Severouralské frontě a vzetí města Permi obdržel Gajda, kromě ŘsvJ3, ještě jeden vysoký řád: adm. Kolčak mu udělil, pravděpodobně v lednu 1919, Řád sv. Anny 1. stupně s meči. Je známo několik Gajdových snímků s tímto řádem, na kterých ovšem vedle velkostuhy a kovové hvězdy s meči má připnutou ještě jednu, menší hvězdu téhož řádu bez mečů, tedy hvězdu civilní skupiny. Je to největší ze záhad Gajdových dekorací; nelze se pokusit dokonce ani o vyslovení hypotézy, jak Gajda k této menší, civilní hvězdě přišel. I podle mínění ruských faleristických odborníků je to nonsens – není známo, že by se taková hvězda (zmenšená pro dámy?) vůbec udělovala, natož vojákům.

Některé prameny uvádějí, že Gajda byl také nositelem Řádu sv. Vladimíra 1. stupně s meči, a Řádu sv. Stanislava 1. stupně s meči. Omyl mohl vzniknout tím, že na výstavě Gajdových řádů někdy počátkem dvacátých let 20. století byly k jeho kolekci přidány také tyto dva nejvyšší řádové stupně. Žádná fotografie Gajdy ovšem nepotvrzuje vlastnictví Řádu sv. Vladimíra 1. stupně s meči. Admirál Kolčak tento nejvyšší stupeň ŘsvVl podle ruských pramenů neuděloval. A i kdybychom připustili výjimku, pak v době po březnu 1919, kdy se situace na frontách stávala čím dál kritičtější (z velké části „zásluhou“ špatného ruského velení, na které Gajda již nějakou dobu důrazně, nicméně marně, upozorňoval), se Kolčakovy vztahy s Gajdou natolik zhoršily, že o nějakém dalším vyznamenání by nemohla být ani řeč.

Zatím se nenašlo žádné potvrzení ani o tom, že by byl Gajda nositelem Řádu sv. Stanislava 1. stupně s meči. Na některých jeho snímcích je vidět pod velkostuhou ŘsvA1 okraj další velkostuhy, který připomíná stuhu stanislavskou. Pouze na jednom snímku je tato velkostuha – s podobným rozvržením pruhů jako u ŘsvSt – nad stuhou ŘsvA, a tudíž máme možnost vidět poměr pruhů v celé šíři. Nicméně chybějící barevnost i absence řádového odznaku (chybí na všech snímcích) znemožňují spolehlivou identifikaci. Podobné rozvržení pruhů najdeme ovšem i na velkostuze Řádu Rumunské hvězdy. Faktem je, že Gajda byl v první polovině dvacátých let navržen na rumunský řád (návrh je bez bližšího určení druhu a stupně) a vzhledem ke své hodnosti generála IV. třídy, mohl obdržet stejnou třídu ŘRHv jako gen. Syrový, tj. velkokříž. Nepřímým důkazem je snímek, na němž velkostuha ŘRHv gen. Syrového je co do rozvržení pruhů téměř identická se stuhou Gajdovou. Dosud se však neobjevila žádná fotografie, na které by byl Gajda s hvězdou tohoto řádu, ani doklad o udělení Řádu rumunské hvězdy.

Budeme-li na chvíli předpokládat, že Gajda byl nositelem 1. stupně Řádu sv. Stanislava, pak by jej mohl obdržet pouze od vlády Direktoria (Kolčak tento řád, jako původně polský, neuděloval), a to až po jeho jmenování generálem, což byla teprve hodnost, odpovídající tomuto stupni. Dosud se však neobjevila fotografie, na které by měl Gajda na hrudi také hvězdu tohoto řádu. Vysvětlení by mohlo být nanejvýš zajímavé: Gajda buď hvězdu ztratil a jako výrobně hodně náročnou ji nevyrobili ani u firmy LIPIN v Jekatěrinburku (která pro Gajdovu II. divizi vyrobila 132 ruských řádů pro důstojníky bývalé Východní skupiny za boje od května do září 1918), nebo dostal řád bez hvězdy. Ale to už je příliš z říše fantazie, vraťme se do reality a konstatujme: žádný spolehlivý důkaz o jeho vlastnictví ŘsvVl1m a ŘsvSt1m neexistuje.

O dalších Gajdových řádech a vyznamenáních již nejsou žádné pochybnosti. Jeho bojová a velitelská činnost v Rusku byla oceněna, kromě již uvedených, ještě těmito dekoracemi:

– Řád Čestné legie, důstojnický kříž (Francie)

– Řád Čestné legie, komturský kříž (Francie)

– Válečný kříž s palmou (Francie)

– Čestná medaile Ministerstva zahraničních věcí (Francie), zvaná v Rusku Francouzská medaile Za chrabrost – na známých snímcích pouze s malou stužkou

– Řád Lázně, rytíř (Velká Británie)

– Válečný kříž (Itálie) – na známých snímcích pouze s malou stužkou

– Řád Obrození Polska, 2. třída (Polsko)

– Řád Vities Kryžiaus 2. stupně (Litva) – zatím není znám Gajdův snímek s tímto řádem

– Řád Sokola s meči

– Čs. Válečný kříž (ačkoli Gajda nosil na stuze čtyři ratolesti, správně měla být se třemi)

– Čs. Revoluční medaile

– Čs. Medaile Vítězství

Ačkoli v Gajdově životě byly momenty, kdy hodnověrnost jeho tvrzení byla vážně zpochybňována, je velmi nepravděpodobné, že by se honosil dekoracemi, které mu nebyly uděleny. Jak jsem se již zmínil, Gajda považoval za absurdní, kdy jedna ruská instance někoho vyznamenala a jiná to zpochybnila (např. jeho první ŘsvJ3). Neuznával a bouřil se proti anulování jednou již udělených dekorací, nemluvě o nějakých zápisech do Čestných knih. A tak patrně nosil vše, co mu kdy bylo, ať už jakýmkoli způsobem, uděleno. Jsem přesvědčen o tom, že se Gajda v souvislosti se svými řády a vyznamenáními nedopustil žádného prohřešku vůči důstojnické etice, a že jeho důstojnická čest nebyla v tomto ohledu nikdy poskvrněna.


Plk. Gajda jako velitel Skupiny vojsk východně od Omska, s dekoracemi za Zborov: ŘsvJ4, KsvJ4-d a ŘsvVl4 m+b. Konec léta 1918. Soukromá sbírka.


Genmjr. Gajda, velitel II. divize poté, co obdržel ŘsvJ3 od Svatojiřské dumy Středně-sibiřského sboru. Menší odznak byl zřejmě náhradou za originál v odpovídající velikosti, kterým duma nejspíše nedisponovala. Snímek je důkazem, že Gajda byl již v té době nositelem ŘsvA2m a ŘsvSt2m. Pozoruhodné je, že KsvJ4-d je bez vavřínové větvičky (zcela v duchu nařízení adm. Kolčaka, který tuto dekoraci neuznal a zrušil). Podzim-zima 1918. VÚA.


Ruský genpor. Gajda již s odznakem ŘsvJ3 odpovídající velikosti a hvězdou Řádu sv. Anny 1. stupně s meči, které obdržel za vítězné tažení na Severouralské frontě a vzetí města Perm. K jeho dekoracím přibyly britský Řád Lázně a Francouzský Válečný kříž s palmou. Podzim 1919. VÚA.


Radola Gajda ve stejnokroji ruského generálporučíka ve 2. polovině 20. let 20. století. Jeho kolekce řádových odznaků byla rozšířena o Řád sv. Sávy 2. třídy (odznak s hvězdou), polský Řád Polonia Restituta a francouzský Řád Čestné legie. Záhadného původu je menší hvězda ŘsvA bez mečů. Na pravé kapse se vyjímá absolventský odznak francouzské Vysoké válečné školy. Praha, 2. polovina 20. let 20. století. Soukromá sbírka.


Na snímku z počátku 20. let 20. století jsou dobře vidět všechny Gajdovy dekorace. Nanejvýš pozoruhodná je ovšem čestná zlatá šavle, kterou mu věnovali vděční obyvatelé Tomska. Gajda na ni nosil miniaturu ŘsvJ jako připomínku na první udělení Řádu sv. Jiří 3. stupně. Praha, 1. polovina 20. let 20. století. Soukromá sbírka.


Na tomto snímku (i na předchozím) je pod velkostuhou vidět úzký pruh další velkostuhy, která sváděla k domněnce, že Gajda byl také nositelem Řádu sv. Stanislava 1. stupně. Ve skutečnosti jde s největší pravděpodobností o Řád Rumunské hvězdy. Všimněme si jeho tomské čestné šavle, na které je (na střapci) dobře vidět emblém svatoanenské zbraně Za chrabrost. Praha, 1. polovina 20. let 20. století. Soukromá sbírka.


Poté, co bylo gen. Gajdovi vytýkáno nošení ruské nepředpisové čestné zlaté šavle, přemístil miniaturu ŘsvJ na oficiální šavli důstojnickou. Praha, 20. léta 20. století. Soukromá sbírka.

Prameny:
A.Klimek, P.Hofman: Vítěz, který prohrál – Gen. Radola Gajda, Paseka 1995
Radola Gajda: Moje paměti, JOTA Brno 2008
Jiří Fidler: Generálové legionáři, JOTA Brno 1999
VHA fotoarchiv
Soukromé sbírky
Gene. Gajda was undoubtedly an exceptionally talented officer and perhaps the most significant personalities of MS. troops in Russia in general, and with Colonel. Vašátko also its most decorated member. While Vašátko Russian was awarded 10 decorations, Gajda are owned by 12th The prepared monographs Cs. Legion in Russia 1914-1920 will command capabilities gene. Gajda devoted a lot of space, and will certainly be appropriate in this context ( and to create a complete picture of his personality ) also discuss about his orders and decorations. The more so around this topic has always been a lot of confusion. He even created a few funny, but stubbornly maintaining the rumors, eg that Gajda received a gold saber directly from the Emperor, or that the English king granted him the Order of the Garter.
Autor : Edmund Orián 🕔13.07.2012 📕11.429

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře