Operace Elbrus (srpen 1942)

Autor : Gebirgsjäger 🕔01.06.2012 📕15.572

Situace

23. července 1942 vydal Hitler směrnici č. 45 k excentrickému útoku na Kavkaz a Stalingrad.  Vůdce chtěl obou cílů  dosáhnout zároveň. To vedlo k roztříštění sil, které mělo za následek katastrofu u Stalingradu i na Kavkaze. Útokem na Kavkaz (Operace Edelweiss) byla pověřena skupin vojsk „A“  pod velením polního maršála Lista. Cílem operace bylo překročit Kavkaz, zmocnit se ropných polí v Azerbajdžánu, obsadit celé východní pobřeží Černého moře, a tím vyřadit sovětskou Černomořskou flotilu. Součástí skupiny vojsk „A“ byly i 1. a 4. horská divize. V polovině srpna se příslušníci těchto divizí probojovali až do vysoko položených průsmyků na Kavkazu v okolí Elbrusu.  Zatímco 1. divize byla nasazena směrem k vojenské silnici do Suchumi, 4. divize pronikala přímo přes Vysoký Kavkaz. Postupující horští mysllivci vzhlíželi k nezaměnitelné dominantě Kavkazu - Elbrusu.


Jižní fronta v létě 1942

Elbrus

Kavkazský horský val se táhne od severozápadu k východojihovýchodu v délce 1200 km. Neprotíná ho žádná železnice, nýbrž pouze dvě vojenské silnice. „Centrální Kavkaz“, na východě skalnatý a na západě porostlý pralesem, korunuje asi 10 čtyřtisícových vrcholů a čtyři „pětitisícovky“. Nejvyšší horou Kavkazu a celého Ruska je dávno vyhaslá, 5642 metrů vysoká sopka Elbrus, nepřehlédnutelná a nezaměnitelná díky profilu tvořenému dvěma vrcholy pokrytými ledovcem. Podle některých geografů (kupodivu ne sovětských, ale amerických), kteří považují za hranici mezi Evropou a a Asií hlavní hřeben Kavkazu, by měl být Elbrus i nejvyšší horou Evropy a připravit tak o prvenství Mont Blanc.

Výstup na Elbrus není technicky obtížný. Vyžaduje však díky nadmořské výšce a dlouhému nástupu dobrou fyzickou kondici, podpořenou aklimatizací. Riskantní záležitost z něj mohou udělat náhlé změny počasí, spojené s mrazivou vichřicí a desítkami centimetrů čerstvého sněhu.


Elbruský dům v roce 1942


Elbrus

Výstup

14. srpna překročili horští myslivci z průzkumné roty kapitána Grotha průsmyk Chotju - Tau a měli na dohled „Elbruský dům“, hliníkem pokrytou horskou chatu vybudovanou v roce 1939 turistickou agenturou „Inturist“ pro západní zájemce o výstup na Elbrus. Nyní chata sloužila jako kasárna pro sovětské vysokohorské jednotky. Npor. Schneider od 54. horského průzkumného oddílu tam vyslal hlídku, která se rozmístila na skalách kolem chaty. Brzy poté se Groth, daleko před svou rotou, sám vyšplhal do chaty, kde ho Rusové zajali. Uzavřel s nimi dohodu, že mohou volně odejít, pokud mu budovu a s ní spojenou meteorologickou stanici předají. Kdo bude chtít, může zůstat. Tento cenný opěrný bod tak padl do německých rukou bez jediného výstřelu. Rozsáhlý objekt nabízel ubytování pro více než 100 mužů a velké zásoby proviantu a oděvů.

Grothovi muži stanici ihned zabezpečili a hned 19. srpna podnikli první, vzhledem ke zhoršujícímu se počasí neúspěšný pokus o zdolání vrcholu. 20. srpna zuřila sněhová bouře, proto byl výstup naplánován na další den. Ani tehdy sice počasí mužům nepřálo, odvaha se jim však vyplatila. S vynaloženým maximálního úsilí zdolala kombinovaná skupina 8 mužů z 1. a 4. divize pod vedením npor. Leupolda vichřicí bičovaný západní vrchol a 21. 8. v 11 hodin dopoledne vztyčila ve výši 5642 metrů říšskou válečnou vlajku a vlajky obou divizí.


Horští myslivci na vrcholu Elbrusu

Dozvuky

Podle vzpomínek Alberta Speera propadal Hitler stavům zuřivosti poměrně často, ale vzácně vybuchl tak jako po přijetí zprávy  o výstupu na Elbrus. Zuřil celé hodiny, jako kdyby tato akce zruinovala celý plán letního tažení. Ještě i v dalších dnech vytrvale nadával na ty „bláznivé horolezce, kteří patří před válečný soud“. Rozhořčeně tvrdil, že uprostřed války podlehli své idiotské ctižádosti a vylezli na ten idiotský vrchol, ačkoli on přece nařídil, že se vše musí soustředit k postupu na Suchumi. Zde je však jasně vidět, jak jsou jeho rozkazy plněny.

Odlišný názor na věc měl generál Hubert  Lanz, velitel 1. horské divize. Ve své studii o polním tažení do Ruska k tomu uvedl: „Podle představy velitelství 1. horské divize šlo při vyvěšení vlajky na nejvyšší hoře Evropy o uspokojení samozřejmé ctižádosti německých horských vojsk, což ostatně uskutečnila pouze jedna malá jednotka. Značný taktický význam ovšem mělo obsazení „Elbruského domu“ ve výšce 4200 metrů, sloužícího jako vojenský opěrný bod s asi 80člennou ruskou posádkou, z něhož byl omožno ovládat přístupy od Elbruského ledovce přes průsmyky Dongus - Orun, Assau a Nachar na jih a jihozápad do údolí Klič a tím i vyústění hor směrem k Suchumi! Pan Hitler tedy opět nebyl zcela „v obraze“.

Zatímco na Elbrusu vála ve sněhové vichřici říšská válečná vlajka a Hitler v kruhu svých důvěrníků, tisíce kilometrů od Kavkazu, nadával na nesmyslné zdolání hory, postupovali horští myslivci údolími k průsmykům, s cílem překročit mohutný val skal a ledu a v souladu s rozkazy dobýt část Asie.

O dobytí Elbrusu vznikly na sovětské straně pověsti, mimo jiné o úspěšném bombardování Elbruské chaty. Ve skutečnosti byl zasažen pouze sklad paliva níže pod chatou. 27. září 1942 došlo k neúspěšnému pokusu sovětských vysokohorských jednotek dobýt Elbruskou chatu. Ta zůstala v německých rukou až do začátku ledna 1943. Kvůli špatnému počasí se Sovětům  podařilo sejmout německou vlajku z vrcholu Elbrusu až v únoru.

Zdroje:
R. Kaltenegger: Němečtí horští myslivci ve druhé světové válce
http://de.wikipedia.org/wiki/Operation_Edelwei%C3%9F
http://de.wikipedia.org/wiki/Elbrus
Obrázky:
http://goo.gl/l4B2P
http://goo.gl/3Pm0y
http://goo.gl/JqtGN
Autor : Gebirgsjäger 🕔01.06.2012 📕15.572

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře