Feldzeugmeister Ernst Hartung

Autor : Jan Sehnal / seh1 🕔30.05.2012 📕5.128

Ernst Hartung se narodil roku 1808 ve Schwechatu u Vídně v rodině státního úředníka. Po absolvování strojní akademie byl 12. 10. 1827 přidělen jako Fähnrich k 1. pěšímu pluku. Zde sloužil více než 20 let. Postupně byl povýšen na poručíka (15. 3. 1831), nadporučíka (16. 8. 1834), Capitän-Lieutenanta (1. 3. 1841) a kapitána (1. 3. 1844).

Začátek války v Itálii 1848 ho zastihl v Miláně, kde jeho pluk byl součástí brigády generálmajora Ludwiga Edler von Wohlgemutha v rámci 1. armádního sboru, kterému velel Feldmarschall-Leutnant Eugen Graf Wratislaw von Mitrowitz-Nettolitzky. Po pouličních bojích v Miláně od 18. do 22. 3. se podílel na ústupu k Veroně v rámci 2. sboru Feldmarschall-Leutnanta Konstantina Freiherr d'Aspre von Hoobreuck. Zúčastnil se 9. 4. bitvy u Valegigo, 6. 5. u Santa Lucie, 29. 5. u Curtatone-Montanara, 3. 6. u Cerluga a 10. 6. dobytí Vicenza.

Kapitán Hartung se ve všech těchto bitvách vyznamenal, zvláště u Vicenza, a byl za to 16. 7. 1848 na rozkaz polního maršála Radeckého urychleně povýšen na majora a přidělen k pěšímu pluku č. 17. Jako velitel roty se 25. 7. zúčastnil bitvy u Custozzy, 30. 7. u Ca di Mari, 2. 8. u Basiasco a Turano a 4. 8. u Milána. Za své úspěchy v boji byl 21. 1. 1850 vyznamenán Vojenským záslužným křížem.

Během tažení roku 1849 se podílel na útoku na Borgo S. Siro, na bitvě u Gambolo, u Boloni a Ancono. V tomto tažení byl 31. 3. vyznamenán Řádem železné koruny 3. třídy a 1. 8. povýšen na podplukovníka. Dočasně byl dočasně přidělen na tři měsíce do štábu maršála Radeckého jako asistent generálního pobočníka. Po povýšení na plukovníka dne 5. 3. 1850 byl přidělen jako velitel k 23. pěšímu pluku.

Po povýšení na generálmajora 25. 7. 1854 převzal velení brigády ve Vídni a vedl práce na nových služebních řádech. V tažení proti Francii a Piedmontu vedl svoji brigádu, sestávající se z pěšího pluku č. 14 „Hessen“ a 23. myslivecké roty, v rámci 3. armádního sboru Feldmarschall-Leutnanta Fürst Edmund Schwarzenberga. Podílel se na bitvách u Valenza, Magenta a Solferina. V těchto bojích se opět vyznamenal, byl mu udělen Řád železné koruny 2. třídy za Magento a rytířský kříž Řádu Leopolda za Solferino. Po skončení této války se podílel na činnosti komise připravující armádní reformy a nové řády pěchoty.

V srpnu 1862 byl jmenován velitelem rakouského pobřeží a Istrie se sídlem velitelství v Terstu. V srpnu 1863 byl povýšen na polního podmaršála a následující rok v květnu se stal majitelem 47. pěšího pluku. V zimě 1865 zachvátila Terst epidemie cholery. Hartung přijal rázná a účinná opatření vedoucí k likvidaci nemoci. Za to obdržel 25. 12. 1865 uznání od panovníka (Allerhöchste Zufriedenheit).

Po vypuknutí války proti Prusku a Itálii 1866 se stal velitelem IX. sboru v rámci Jižní armády pod velením Erzherzoga Albrechta. Hartung se zde znovu vyznamenal, zvláště ve vítězné bitvě u Custozzy 24. 6. 1886. Za to byl na 166. promoci vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Theresie. IX. sbor se přesunul na sever k Dunaji, aby se střetl s Prusy, ale k tomu už nedošlo. V říjnu byl Hartung jmenován dočasným velícím generálem Dolního a Horního Rakouska, Salzburgu, Moravy a Slezska. V březnu 1868 byl jmenován velícím generálem ve Vídni a v dubnu téhož roku povýšen na polního zbrojmistra.

V únoru 1869 byl vyznamenán Řádem železné koruny 1. třídy a na vlastní žádost odešel k 1. 3. z aktivní služby. Císař ho jmenoval doživotním členem horní komory parlamentu, kde se zabýval především vojenskými záležitostmi. Zemřel 1. 10. 1879 ve Vídni.

Nikdy nepožádal o povýšení do šlechtického stavu, i když by ho k tomu jeho vyznamenání opravňovala. A to nejen na rytíře, ale i na barona.

Prameny:
http://it.wikipedia.org/wiki/Ernst_Hartung
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/index.htm
Autor : Jan Sehnal / seh1 🕔30.05.2012 📕5.128

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře