Pravdivý příběh skupiny Bilderberg

Autor : Radek Havelka / Admin 🕔26.03.2012 📕5.172

(placená reklama)


Daniel Estulin, vtažený do skrytého světa intrik a tajemství, nyní odhaluje to, co nebylo nikdy dříve vyřčeno. Od svých počátků v roce 1954 v hotelu Bilderberg v malém nizozemském městečku Oosterbeek se každoročně shromažďují představitelé evropské a americké politické elity a nejbohatší výkonní ředitelé světa, aby diskutovali hospodářskou a politickou budoucnost lidstva. Tisku nebylo nikdy dovoleno se zúčastnit. Stejně tak nebyla nikdy vydána oficiální prohlášení o závěrech skupiny a o diskusích, které, jak ukazuje autor této knihy, měly velké důsledky pro obyvatele celého světa.

Daniel za použití metod, které připomínají taktiku špiónů za studené války, a v několika případech za cenu ohrožení vlastního života dokázal to, co se nepodařilo nikomu jinému – zjistil, o čem se mluví za zavřenými dveřmi opulentních hotelů a zprostředkoval to svým čtenářům v Pravdivém příběhu skupiny Bilderberg.

 

Objednávejte na www.bodyartmag.cz/book

Pro čtenáře Války.cz máme bonus, pokud napíšete do komentáře na konci objednávky heslo "válka" dostanete jednu knihu z produkce Bodyart Press navíc zdarma.

 

 

 

Předmluva

Publikování je někdy spíše obhajování než povolání. Někdo mi volá a silným hlasem na druhém konci linky říká: „Moje kniha změní svět a… bude to bestseller.“ Snažím se nezbořit jeho svět, ve zkratce předkládám podrobnosti o obchodu s knihami a příběhy o pokusech prolomit „nevhodné“ pravdy, snažím se jemně vnést trochu reality do jeho dlouho spřádaných snů.

Tak tady je kniha, která už svět změnila a která už bestsellerem je. Neústupné odhalování Daniela Estulina toho, co světoví politici a vůdčí finančníci projednávání na svých každoročních tajných schůzkách – konferencích skupiny Bilderberg – vedlo k ohromujícím odhalením, k absolutně přesným předpovědím světových událostí a k rozčileným útočným pokusům zastřít světlo, které Daniel rozsvítil uprostřed temnoty – kde se světové události stávají hrou, prezidenti jsou vybíráni, války připravovány, trhy s energiemi manipulovány apod.… vše za účasti významných novin, které o tom ale nikdy nepíší.

Prozkoumávání tajných záležitostí není nikdy jednoduché, stejně jako moření se s předpojatostí. Mainstreamová média donedávna Bilderberg stěží zmínila. Mezitím se skupina Bilderberg stala extrémním strašákem, její reputace je skutečně dobře zasloužená.

Dělali jsme, co jsme mohli, abychom byli přesní; obsazení se mění, správní rady se obměňují atd. Ale pro mě jsou důležité otázky: „Co tito moudří muži dělají, že to vyžaduje tak dokonalé utajení?“ a „Kam nás vedou?“

Když se činnost skupiny zařadí do historického kontextu, tak jak to udělal Daniel, může člověk začít chápat celý rozsah toho, co „oni“ zamýšlejí a proč potřebují tak vysoký stupeň utajení k provedení plánů. To, že existují takové věci jako národní a osobní nezávislost a s tím spojená lidská práva a svobody, které stojí v cestě jejich cílům, je, jak se zdá, pro ně pramálo důležité.

Já s Danielem a většinou lidí světa stojíme za pravými demokratickými ideály naší republiky, ne za stávající skrytou vládou „elity s pomocí nastrčených figur ve prospěch korporací“. Jsem si jistý, že se většině členů Bilderbergu zdá, že jejich kradmá cesta k tajné budoucnosti byla dlážděna dobrými úmysly. Ale je možné, že mnozí z nás, i já sám, opravdu nechceme jít… tam.

 

Kris Millegan

22. září 2007

 

 

 

Doslov k edici s dodatkem o Severoamerické unii

  

Buďte si jisti, že intenzivní bezpečnostní opatření, soukromé dohody a tajná ujednání mezi vládami a korporacemi, které byly domluveny v nedostupných úkrytech nejmocnějšími lidmi Severní Ameriky a Evropy, vážně ohrozily vládu zákona, základní lidské potřeby, naše těžce vybojované občanské svobody a ničí úspěchy vůdců, kteří v průběhu historie bojovali za potřebu silných národních států, jež by dokázaly kontrolovat moc oligarchie.

Pokud je demokracie vládou lidu, pak jsou tajné vládní agendy a děsivé kliky obchodující s vlivem neslučitelné s demokracií. Lidé nemohou vládnout něčemu, o čem neví. Celá idea skrytých sfér vlivu v rámci vlády stínů, jež vede tajnou kampaň, aby nás zbavila lidských práv, je cizí pojmu demokracie a musí se proti ní bojovat se zaníceným odhodláním, jinak budeme opakovat osudové chyby nedávné minulosti.

Ti, kdo mi nevěří, by se měli lépe podívat kolem sebe. Rychle nám ubývá čas. Je ironické, že jazyk hraje klíčovou roli v podkopávání našich svobod prostřednictvím provázaných a nekontrolovaných dohod, které jsou nenápadně vyjednávány v tajných úkrytech, kam příslovečné světlo pravdy nemůže dozářit paprskem čistoty a odhalit bezohledné manipulování se spravedlností a svobodou. Pera už dlouho nejsou mocnější než meč. Ve stylu osmnáctého století jsou využívány radikální empirické metody Newtona a Galileiho k zabrždění kreativity na všech polích, nejen ve fyzice. To je hlavní rys bilderberské strategie obelhávání lidstva na celém světě, aby bylo připraveno na světovou vládu. Není divu, že dvacáté století bude v budoucnu známé nekonečnými, monotónními a všeobecně uznávanými lžemi. Válka je mír, nenávist je láska, otroctví je svoboda. Arbeit macht frei. Jak to dokáží dělat tak dobře a bez následků pro ně samé?

Zásadním principem je přednesení dvou zdánlivě si odporujících idejí nebo konceptů a trvání na tom, že jsou identické, čímž se smaže jejich význam. Tento postup může být uplatněn na úplné přeměnění skutečnosti – zvláště na přepsání historie, aby odporovala realitě a podstatným faktům, tak, že se prosazuje jako pravda opak skutečnosti a nabízí se překroucený nebo úplně falešný fakt jako důkaz. Jsme toho živoucím dokladem – žijeme v období největšího historického revisionismu.

Amos Oz, možná nejznámější izraelský romanopisec, učinil zajímavý postřeh: „Kde je válka nazývána mírem, kde jsou útlak a pronásledování vydávány za bezpečnost a zavraždění je nazýváno osvobozením, tam pošpinění jazyka předchází pošpinění života a důstojnosti. Nakonec zůstanou stát, režim, třída nebo ideje nedotčeny, zatímco lidský život je zničen.“

Vskutku. Existuje zdůvodnění pro koncentrační tábory všude po Zemi – koncentrační tábory určené pro každého na časově neomezené zadržení, protože je považován za nepřítele státu a hrozbu pro národní bezpečnost.

Jazyk se stal nepřátelským bojovníkem a lidi z Pentagonu jsou připraveni. V jednom akčním plánu připraveném v rámci dokumentu ministerstva obrany nazvaném „Strategie pro obranu vlasti a civilní podporu“ se hodně mluví o tom, co nás čeká v blízké budoucnosti. Předvídá „aktivní, vrstevnatou obranu“ jak v hranicích USA, tak venku a zavazuje se „přeměnit americkou armádu, aby vykonávala úkoly obrany vlasti… v hranicích USA.“ Předkládá strategie na zvýšený průzkum a sledování, aby „byli potencionální soupeři poraženi dřív, než ohrozí Spojené státy.“ Také „maximalizuje povědomí o nebezpečích a přebírá iniciativu od těch, kdo nám ubližují.“ Ubližují nám? S naším rozpočtem na obranu ve výši biliónů dolarů, kdo by byl tak hloupý, aby to zkusil? Jak se říká tomu mlžení? Churchill to nazýval „terminologická nepřesnost“.

Zlověstný vývoj naznačující pravděpodobnost hrozících teroristických útoků, dost vážných, aby ospravedlnily překročení ústavy, následovaných stanným právem jsou signalizovány nebezpečným jazykem mainstreamových médií, která ochotně papouškují mlžení našich vůdců. Když se současné zákony v dnešní atmosféře strachu spojí s mezinárodně provázanými mnohovrstevnými smlouvami, málokteré země, pokud vůbec nějaké, o lidech nemluvě, vyváznou bez škrábanců. Všichni budou připoutáni k Jedné světové firmě a jejím neomezovaným snahám o zisk. Ti, kteří budou halasně oponovat do očí bijícímu porušování národní suverenity, budou považováni za hrozbu národní bezpečnosti a budou na neurčito zadržováni, ať již s důkazy, nebo bez nich, podle zákonů o vojenských soudech a o sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných nástrojů potřebných pro stíhání a bránění terorismu (PATRIOT). Všichni jsme „nepřátelští bojovníci“ zbavení habeas corpus a práva na řádný proces, pokud nemůžeme prokázat, že jsme jen otupělý dobytek.

Vítejte v severoamerickém Partnerství pro bezpečnost a prosperitu – v novém „sjednoceném kontinentu“ neboli v Severoamerické unii. Ty z vás, kteří očekávají od Baracka Obamy nápravu chyb, čeká tvrdé probuzení.

Jeden úředník ministerstva zahraničí mi letos řekl jízlivě, když popisoval dominantní pozici agendy jednotného světa: „Prostě jsem se ráno probudil a řekl jsem si Došlo k vojenskému převratu a pak to všechno začalo dávat smysl.“

Nicméně naděje je. Abychom vyhráli válku, my, lidé, musíme bojovat na ideologické úrovni. Demokracie má základy v pravdě, toleranci, svobodě a respektu k lidské důstojnosti. Patriotismus může zkazit a absolutní patriotismus kazí úplně. Skutečný patriotismus není slepé schvalování každého činu nějaké země. Není nic nepatriotického na prosazování lidských hodnot a obraně demokratických principů. Pro mnoho myslících lidí je toto nejvyšší forma patriotismu.

Ale to nestačí. Chorobná politika nadšenců pro jeden svět musí být odstraněna z občanské společnosti a z institucí, které infiltrovala – malá města a vesnice, základní školy, kulturní organizace, mládežnické skupiny, profesní sdružení. To nemůže být provedeno prostřednictvím politických stran, které jsou jenom stroje na volby. Lidská morálka by měla tvořit základ světové bezpečnosti a impuls k této nové morálce by měl vyjít od nestátních hráčů.

Musí vzniknout hnutí ve společnosti a v politice založené na spolupráci pokrokových stran, sdružení občanské společnosti a inteligence. Bude to běh na dlouhou trať. Komunalismus, jehož mravním příkazem je „rovné sdílení bohatství“, je historickou zhoubou. Snaží se zničit dědictví renesance a modernity samotné. Může se s ním bojovat jen úplně, bez milosti.

Ve společnosti, která je čím dál více rozdělovaná, může být zdůrazněno několik prvků, které sdílíme, které máme společné, a můžeme to udělat přímo, s dramatickým zdůrazněním. Lidská důstojnost a svoboda myslet, které jsou snadno pochopitelné pro všechny, které není potřeba vysvětlovat, jsou jedněmi z nejcennějších aspektů univerzální tradice. Zaslouží si, aby byly podporovány, jak to jen jde.

Přesto slýchávám rozzlobené, kritické hlasy a vídávám zamračené nesouhlasné obličeje. „Nerozhoupávej loď,“ říkají. „Naši vůdci to dělají pro naše dobro, ty odporný nevděčníku.“ Prostou pravdou je, že pokud vám kritika arogantních, bezohledných a násilnických rysů současné nechutné reality občas vyslouží posměšné úšklebky a označení za potížisty, pak to jsou úctyhodné tituly. Toto omezené škatulkování značí jen neznalost kritické tradice zahrnující Swifta, Leibnitze a Schillera a sahající zpět až k Izajáši a Jeremiáši. Kritická tradice, ke které patří takoví jako Tom Paine, který pracoval na rozfoukání žhavých uhlíků revoluce v Americe před více než dvěma staletími. Chybí také jakákoliv vědomost o tom, že americké armády dnes připomínají odporné červenokabátníky a Hesenské, kterým je spíláno v každé učebnici dějepisu.

Graham Greene měl velkou pravdu, když řekl: „Spisovatel musí být vždy připraven změnit strany mávnutím proutku. Stojí na straně obětí a oběti se mění.“

 

Samostatné myšlení je podstatou této knihy. Demokratická společnost závisí na debatě, na svobodné diskusi, na všeobecném souhlasu, na podřízení mnoha individuálních rozdílů společnému dobru. Souhlasíme s věcmi, které plně neakceptujeme, ale uvědomujeme si, že jsou nejblíže tomu, co chceme, čeho můžeme dosáhnout. Toto je jediný způsob, s výjimkou tyranie, kdy je možné zajistit stabilitu. My lidé potřebujeme najít vůli k tomu, nazvat skandály, lži a zrady naší víry jejich skutečnými jmény, odhalit, že systém sám může být tak prohnilý, že není nápravy, a že lidé, kteří jej ovládají – ve vládách i v korporacích a finančních institucích – jsou kriminálníci. Toužíme po lepším světě. Být člověkem a nevědět nebo nestarat se, co se děje, je skutečně neomluvitelné. Máloco to může omluvit a ospravedlnit. Toto je skrytý ideál Pravdivého příběhu skupiny Bilderberg.

Slabinou lidské svobody jsme my všichni a naše výrazně odlišné schopnosti vidět svět jinak. Ideje mají sílu. Ideály jsou vizemi. Pokud se shodneme na tom, co se nám nelíbí, zjistíme, pro co jsme. Co si myslíme, ovlivňuje, co děláme. Demokracie nám mohla přinést svobodu, ale něco to stojí – svět, ve kterém žijeme, je konvenčnější, nezúčastněnější, senzacechtivější a škodolibější. Hlavní hnací silou této nové doby bylo omezování sféry individuální morální zodpovědnosti. To není souhra okolností. Nevzdělaná, špatně vybavená a bezzásadová společnost je uskutečněným snem Bilderbergu. Je to nutná podmínka splnění jejich programu na zničení všech ústav světa.

Otevřený konflikt a více nelegálního utajovaného vedení bojů jsou brzkou a snad i nevyhnutelnou budoucností našeho světa. Války, které nebudou vedeny jen kulkami a bombami, ale ekonomické války, války o lidské zdroje, války mezi národy a jejich zástupci, války, ve kterých budou úzce spolupracovat zpravodajské služby a tajné společnosti. Válečným pokřikem tohoto ďábelského tažení je „Volání po zkáze“, příliš děsivý koncept pro ty z nás, kteří vidí jeho podstatu – úplnou ignoranci humanity. Viděl jsem tuto frázi poprvé v roce 1996 ve zprávě Bilderbergu označené „Jen k vašemu přečtení“, kterou mi dal jeden účastník, jenž shledal jejich plán nestravitelným i při jejich pokřiveném vnímání pojmů dobra a zla. Volání po zkáze – vědomý pokus světové elity zničit pokrok a uvrhnout svět nedobrovolně zpátky do minulých dob služebnosti a otroctví. Volání po zkáze už není jen koncept, kterému jsem se roky snažil porozumět – je dnes děsivou každodenní realitou.

„Jak zničíte poptávku?“ zeptal jsem se v roce 2002 přítele, mocného člověka zevnitř Světové banky.

„Zničením světové ekonomiky,“ zněla jeho odpověď. Krátká a sladká. Hospodářské a politické síly se spojily, aby připravily Dokonalou bouři. Zničující dopady jejího vypuknutí jsou nyní víc než viditelné.

Volání po zkáze. Nulový růst. To jsou plány Bilderbergu a Římského klubu s kořeny v tajných politických iniciativách ze 70. let 20. století. Třicet let. Bilderberg a jeho přívrženci nejsou jako my. My plánujeme na dny dopředu. Oni na generace. Muž, který v 70. letech zasmušile řekl Američanům, že se „jejich životní styl musí uskromnit“, je ten samý muž, který dnes zaujímá klíčovou pozici v administrativě Baracka Obamy – Paul Volcker, bývalý šéf Federálního rezervního systému za Jimmyho Cartera a nová hlava Poradního výboru pro zotavení ekonomiky. Malý a zkažený svět.

Možná není cesty zpět. Přál bych si, abych to mohl říci jinak, měkčeji. Nový světový řád, který popisuji v této knize, je všude kolem nás. Během všech těchto restrukturalizací jsou proudy bohatství a kapitálu vyčerpávány a – co je důležitější – přesouvány za scénou. Lidé kontrolující tyto peníze nechtějí ztratit kontrolu, až zmizí národní státy. Jde o obrovský přesun bohatství světa do stále menšího počtu rukou, který řídí bezohlední a zdánlivě stále zoufalejší jednotlivci. Co se rýsuje na obzoru, je krize rozměrů nepoznaných v celé lidské historii. Nezáleží na tom, kdo sedí v „oválné pracovně“. Mocní muži za scénou odstraní kohokoliv, kdo se jim nelíbí nebo kdo nepodporuje jejich byznys. Byznys jsou peníze a peníze vytváří zvláštní pravidla.

Přes všechny mraky, které se kolem nás stahují, vidím při pohledu do budoucnosti světélka naděje. Ano, je naděje, i když těžko viditelná.

Viděl jsem to během mých propagačních cest do Spojených států v letech 2007 a 2008. Od východního pobřeží přes středozápad po západní pobřeží, od hlubokého jihu po mrazivou Kanadu jsem cítil rodící se všeobecné probuzení. Hlas rozumu začíná být vyslyšen a lidé se přestávají bát. A co je důležitější – lidé začínají uvažovat o zděděných žebříčcích hodnot a zakořeněných přesvědčeních. Nezasvěceným to může připadat jako málo, ale pro ty z nás, kdo vedli tuto válku v předních liniích a stále slyšeli nářek utlačovaných, je tato odhodlanost, kterou lidé ukazují, vypovídajícím znamením, že odvaha je neomezený zdroj. Bilderbergu, dej si pozor. Napětí roste, ve všech koutech světa se začíná hromadit, vážná znamení velké politické revolty se objevují na naší krásné otáčející se modré planetě – od Afghánistánu přes Írán, Severní Koreu, Izrael, Sýrii, Pákistán, Saudskou Arábii, Palestinu, Libanon, Čínu, Irák, Bulharsko, Maďarsko, Rusko, Irsko, Lotyšsko, Litvu, Island, Balkán, Spojené království až po obvyklá místa organizovaného odporu, jako jsou země střední a jižní Ameriky.

V devátém roce nového milénia se divím, řečnicky, zda jsme přišli o právo snít. Co by se stalo, kdyby lidské vědomí mohlo dohlédnout za smrt; mohlo by dosáhnout nekonečné schopnosti vidět všechno, v současnosti i minulosti; pochopit úplně naše životy? Budeme někdy schopní sami přemýšlet bez toho, aby nám bylo řečeno, co se stalo ve světě, mizernými nádeníky, kteří čtou napsaný scénář pro masovou konzumaci?

Každý z nás se musí stát zodpovědným za naše činy. Na úrovni, na které diskutujeme, je skutečné myšlení jen jedno. Vypněte televize. Velký bratr není ten velký zlý stát, který nás sleduje; jsme to my, lidé, kteří zapínáme televizi a necháváme si vymýt mozek odpadem, kterým nás krmí každý den.

Na celém světě dnes kvůli široce rozšířenému úpadku skutečné vzdělanosti a znehodnocení kvality televize a tisku velké množství lidí věří čemukoliv, co jim ti nahoře chtějí namluvit. Kouzlo televize, místo aby se vytrácelo, roste.

Myšlení bolí. Nezávislé myšlení bolí hodně, protože vyžaduje, aby se člověk učil, četl, chápal. Porozumění přináší zodpovědnost učinit osobní kroky na udržení našich svobod. Je jednodušší nechat si říct, co si máme myslet, co dělat, co říkat. „Řekni mi, Danieli, co mám dělat,“ je fráze, která je kolem dokola opakována v emailech, které dostávám od svých věrných čtenářů. Zplnomocnění. Lidé musí být zodpovědní za to, co dělají. Jak?

Musíme zkoumat to, co je nám řečeno. Musíme myslet samostatně. Musíme si být vědomi vlastní ceny a mít rádi ostatní tak, že jim nebudeme dělat to, co bychom nedělali sami sobě. Láska dělá pokroky. Láska se vrací k těm, kdo ji dávají, a jako řetězová reakce roste s každým činem.

Současné chápání soucitu s sebou nese náročnější měřítka. Rovnost je jedním z nich; nikdo nesmí být bezstarostně obětován. Samozřejmě osud nečiní lidi rovnými, ale spíše nesrovnatelnými; rovnost je měření a důstojnost je neměřitelná.

Musíme využít bohatství lidské duše, vytvořit svět držící pohromadě naším společným dědictvím soucitu, laskavosti a odvahy, ne sektářským, zjednodušujícím, niterným chiliasmem, kterým nás krmí. Ze všech jazyků je tím jediným věčným jazyk myšlení. Paměť nás zachraňuje před zapomněním.

Ať je tato kniha vaším válečným pokřikem. Skupina Bilderberg neuspěje. David Rockefeller a všichni ostatní si ji mohou vzít do hrobu. Tomu a dětem mým i vašim slibuji své statky, svoji čest, svůj život.

Jak říká můj vydavatel Kris Millegan: „Kupředu k nejlepší budoucnosti!“

 

Daniel Estulin

22. únor 2009

Autor : Radek Havelka / Admin 🕔26.03.2012 📕5.172

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře