Camp Lejeune – tak trochu jiný kemp

Autor : sekuritaci.cz 🕔17.02.2012 📕6.984

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz
http://www.sekuritaci.cz/camp-lejeune-tak-trochu-jiny-kemp/

Vojenské základny už nejsou pouze kasárna a cvičiště. Příslušníci U.S. Marines působící v Severní Karolíně by o tom mohli vyprávět celé hodiny. Můžeš se tu narodit, žít, odjet do Iráku, pak se vrátit a pak tady i umřít

Autentická reportáž z druhé největší základny U.S. Marines v USA

6. srpen 2007, Jacksonville, Severní Karolína. Po sedmi hodinách strávených na amerických mnohaproudých dálnicích i bočních cestách napříč tzv. redneck oblastí se konečně blížíme k vytyčenému cíli do horkého přímořského Jacksonvillu (pozn. neplést se stejnojmenným městem na Floridě), kde se nachází druhá největší základna U.S. Marines ve Spojených státech.

Máme tu dvě roční období vedro a kurevské vedro.., komentuje teploty okolo 100 stupňů Fahrenheita náš průvodce Frank, se kterým si dáváme sraz na parkovišti před monstr-obchodním domem Wal-Mart. Celý Jacksonville jede po práci do Wal-Martu.., říká Frank. Tomu se příliš nelze divit. Jacksonville je totiž jako i mnoho ostatních amerických měst postaven v podivném urbanizačním stylu, kdy je centrum města rozloženo do mnoha křižovatek, místo typických evropských bulvárů pro pěší vede centrem dálnice lemována všemožnými shopping centry, fastfoody či komerčními široce specializovanými řetězci. Obytným částem je tak vyhrazen okraj města či samotná základna Lejuene. Život v Jacksonvillu totiž v drtivé většině prožívají mariňáci, rodiny mariňáků, přátelé mariňáků či obchodníci těžící ze života mariňáků.

Samotní hlavní aktéři se pohybují prakticky celý den na základně, kterou lze po její hranici objet asi za tři hodiny. Velikost základny je největším jejím specifikem, pokud totiž máte to štěstí (nebo tu smůlu), na základně se narodíte, vychodíte základní, střední i vysokou školu a vstpupíte k Marines. Pokud zrovna nejste v Iráku nebo v podobných destinacích, nemusíte se ze základny vůbec hnout až do smrti (pohřbeni zde budete také). Samozřejmě přeháním, nicméně plně to vystihuje vybavení vojenského areálu, který byl do 9/11 relativně přístupný, nicméně doba se změnila a dnes se přes hlavní bránu dostanete pouze s příslušným povolením. Některé z přijíždějících aut jsou pak podrobeny i pečlivé prohlídce zaměřené na omamné látky.
Díky Frankovi se na základnu dostáváme prakticky bez jakýchkoliv obstrukcí. Červená poznávačka U.S. Marines už zdálky napovídá, že se blíží buď buran nebo mariňák. Na základnu si už ovšem burani netroufají, se špatnou by pochodili.

Autem projížídme základnu předpisovou rychlostí (v areálu operují ostří hoši z vojenské policie), zatímco Frank popisuje, jak se k Marines jako cizinec dostal. V 21 jsem odjel do Ameriky a pracoval na Floridě a v Tenessee, kde jsem pak poznal svou budoucí ženu, oženil se a dostal zelenou kartu. Po nějakém čase jsem se chtěl dostat jako překladatel k FBI, ale tam mi řekli, že nejdřív musím splnit základní vojenskou službu v USA. Přihlásil jsem se k Marines. A jelikož jsem ZVV absolvoval už v Česku, tak jsem to měl na boot campu v USA o něco málo lehčí, komentuje své začátky Frank.

Přejíždíme most přes zátoku a blížíme se k písečné pláži, která slouží jak k vyloďování a výcvikům, jsou však možné i rekreační chvíle, stačí si za pár dolarů pronajmout chatku. S mořem však využití volného času nekončí. Pokud jako mariňák mořskou vodu nesnášíte (a vsadím se, že u většiny mariňáků tomu tak bude :o)), můžete si pronajmout loď a zarybařit si, popřípadě se dlouze procházet kolem řeky vlévající se do moře. Tady jsou krokodýli, tak tu nikdo nechodí, narušuje romantické představy o životě na základně Frank. Na naši otázku, zda-li je možno na základně zabloudit odpovídá historkou: Jednou jsme měli cvičení s buzolou a jeden chlap se prostě ztratil. Našli jsme ho po třech dnech bez ruky, ale ještě živého... ruku mu ukousl krokodýl.

Na cestě jsme skoro sami, nacházíme se totiž v odlehlejší části základny. Přesto Frank stojí téměř na každé STOPce a poctivě dodržuje rychlost v místech, kde je na cestě velkým bílým napsáno XING TANK. To jsou značení pro přejezdy tanků, komentuje nápisy Frank, škoda, že jste nepřijeli o pár hodin dřív, teď na konci dne se už všechno balí, ničí náš průvodce sny o možnosti vidět Abramse v akci.

Před rokem a půl byl Frank, podobně jako řada dalších, nasazen do Iráku. Operacím u Perského zálivu předcházela 14denní plavba na lodi s ostatními z 1. batalionu 1. regimentu 2. divize. Samotný Frank byl velitelem fire-teamu, což je nejnižší subjednotka v hierarchii Marines. Cílem bylo bránit teritorium města T. Takovému bránění předcházelo obsazení místní školy a další zajištění opěrných bodů, ze kterých pak vyjížděli na známé patroly. Otázku, jestli mu šlo na místě o život, ani pokládat nemusíme, Frank jen přikyvuje a přidává zážitek ze zneškodnění výbušninama polepeného magora.

V amerických novinách si často můžete přečíst názory příznivců i odpůrců války v Iráku. Právě odpůrci často handlují s termínem upadající morálka apod. Jak jsou tedy na Irák Marines motivováni? Nic zvláštního ani šíleného. Jednoduše ale nemůžete odmítnout, jestli odmítneš, támhle je jail. O politice USA údajně vojáci příliš nepřemýšlí, je to jejich práce, ke které se zavázali a která jim poskytuje oproti civilistům nesčetné výhody. Riziko ztráty života je však značné

Po ukončení mise nejsou vojáci odlifrováni zpátky do země In united we stand, ale čeká je ještě 14 dní na centrální základně v Iráku, kde probíhá něco jako psychický detox, opětovné návyky na normální život. V USA se totiž hodně mluví o psychických problémech, které doprovází návrat amerických vojáků z Iráku konkrétně jde o posttraumatické stresové postižení. Vlivné Washington Post v červnu přinesly rozsáhlou sugestivní inspekci do života Joshui Callowaye, jenž v Iráku sbíral ostatky svého nejbližšího přítele. O problému PTSD (Post-traumatic stress disorder) informují téměř všechny podstatné národní plátky. Mluví se o nejhorším mentálním stavu vojáků od Vietnamu.

Frank se však k Iráku nijak zvláště nevyjadřuje, především jej zmiňuje ve smyslu životní zkušenost. 4 hodiny nepravidelného spánku denně zkušeností nepochybně jsou, služba u U.S.M.C. není pro spáče.

Osobní hygiena se v Iráku moc neřeší. Ostatně na ní není ani moc čas. Nemyjete se týden - je to nepříjemné, nemyjete se 14 dní - furt je to na houby, po měsíci si už zvyknete. Toaletní záležitosti jsou řešeny pomocí barelu, latríny a spousty benzínu.

Projíždíme kolem letiště a stavíme na stopce, tentokrát upozorňující na možné křížení cesty s letadly pojíždějící z Runwaye na vedlejší odstavnou plochu. Všude kolem nás jsou V-22 Osprey. Napočítali jsme jich kolem dvaceti a další krouží nad základnou. Podle všeho by se v Iráku měly objevit v příštím turnusu. Osprey je tzv. VTOL, tzn. vertical take off and landing (pro laiky: letadlo, které umí to, co vrtulník).

Co se týče střelecké výbavy Marines, standard představuje M16-A4 a M4. Jednotky pro speciální operace, u kterých v současné chvíli Frank slouží, budou ve velmi krátké době přezbrojovat na FN SCAR (kompaktní, flexibilní a lehce přestavitelná zbraň na bázi M4).

Ale abychom to s těmi detaily nepřeháněli: Prostě něco nafasujete a střílíte, směje se Frank. Svou vlastní výbavu příliš neprožívá, o svých Standard Issue Marines botách říká jen, že jsou dobré. Obecně tento přístup působí velmi sympaticky při srovnání s mnoha českými tzv. zasvěcenými military diskuzemi z obýváku. Ostatně názor prvoliniových jednotek na jednotky s notebooky je poněkud skeptický.

Kolem nás projíždí jeden z mnoha humvee, vozítka, jež je v Česku stále populárnější. Na doplnění nádrže abyste si však vzali pomalu úvěr. To samé platí o amerických opancéřovaných verzích, které žerou 1 galon na 4 míle (3,78 l na cca 6,4 km), při plné zátěži na galon ujedou míle 3.

O PMC (privaty military corporation) se mluví stále víc a víc (doporučujeme shlédnout x videí dostupných na youtube), sám Frank se zmiňuje pouze o Blackwater, se kterými se občas potkává a které nazývá dobrodruhy. Sám by se k nim rozhodně nepřidal, pojištění U.S. Marines vám přece jenom kryje záda o něco víc než námezdní belgicko-jihoafrická, popř. indonézská dvojice po zuby ozbrojených chlapců.

Pojištění obecně je pro vojáky velým tahákem u U.S. Marines zůstat. Platí vám všecko, základ i zubního a očního, předkládá důkaz Frank. Jakožto středostavovský civilista si můžete v USA dovolit základ, o zubním a očním pojištění si můžete nechat jen zdát.

Blížíme se k centru taktického výcviku. Nekonečná řada stejných přízemních bílých budov, každá slouží něčemu jinému: martial laws, protitanková taktika, explosive tactics apod. Na konci této řady jsou ubytovny, ve kterých noci tráví mariňáci-zelenáči, pro které je toto taktické centrum určeno. V podvečer ale živo kolem moc není, většina z obývajících se nachází na střelnicích nebo jiných cvičištích, trénujíce své dovednosti

Pokud dovednosti netrénují, určitě jsou v některém z komerčních zařízení, kterými základna také disponuje. Shopping centrum je zde osvobozeno od daní, do kina si můžete zajít za dolar, o sporotvních zařízeních se snad ani zmiňovat nemusíme.

Setmělo se a Frank nám ukazuje obytné čtvrti, které jsou plné rodin mariňáků s dětmi. Stará část, ve které bydlí Frank se zanedlouho zbourá a rodiny se tak budou muset přesunout do části nové, což však Frank moc nekvituje. Ty nové baráky mají jeden záchod a pokoje v patře, takže pro rodiny s dětmi to je k ničemu. Budoucnost Franka se ale možná bude odvíjet jinak. Mám nějaké nabídky pro práci překladatele, ale výhody Marines jsou velké, hlavně to pojištění... Pro Franka je tak možnost prodloužit smlouvu v armádě o další 4 roky stále otevřená. Prodlouží-li, bude převelen na jinou základnu do Californie, Quantica ve Virginii, na Havaj nebo do Japonska.

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/camp-lejeune-tak-trochu-jiny-kemp/ 

Autoři:-PK-, -OP- (autoři jsou studenty Bezpečnostních a strategických studií na FSS MU Brno)

Autor : sekuritaci.cz 🕔17.02.2012 📕6.984

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře