Sociálně vyloučené oblasti z hlediska hrozeb a rizik v politickém diskurzu

Autor : Václav Walach 🕔16.02.2012 📕7.109

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz
http://www.sekuritaci.cz/socialne-vyloucene-oblasti-z-hlediska-hrozeb-a-rizik-v-politickem-diskurzu/

Případ romských sociálně vyloučených lokalit v České republice

1. Úvod

Rok 1989 nelze chápat jako klíčový pouze z hlediska změn ve světovém uspořádání, ale zároveň jako zásadní milník v prostoru vnitrostátním. Tato skutečnost se rovněž dotýká nynější České republiky. Demokratizace společnosti a s ní spojená transformace direktivní ekonomiky na ekonomiku tržní s sebou nepřinesly pouze očekávaný hospodářský růst, ale také umožnily české společnosti blízce se seznámit s fenoménem moderní chudoby. V tomto smyslu hovoříme především o tzv. sociálně vyloučených oblastech, které se jeví problematické jak ve vztahu k jejich obyvatelům, tak ke společnosti jako celku.

Soc. vyloučené oblasti jsou výsledkem i jedním z důvodů procesu soc. vyloučení, v jehož rámci je jedinci, skupině jedinců či komunitě výrazně znesnadňován či zcela zamezován přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují zapojení do sociálních, ekonomických a politických aktivit majoritní společnosti (GAC 2006). V českém kontextu se tato problematika částečně překrývá s problematikou romskou (Amnesty International 2008, Vláda ČR 2004).

Ačkoli tato problematika nepatří mezi prioritní veřejnou agendu, jedná se o dlouhodobě pociťovaný problém české společnosti (GAC 2008). Z hlediska bezpečnostních a strategických studií je toto téma relevantní, vycházíme-li z pojetí a výzkumu bezpečnosti, které zastává Kodaňská škola v čele s B. Buzanem, O. Weaverem a J. de Wildem (2005). Cílem tohoto textu bude státocentricky orientovaná analýza bezpečnostních hrozeb a rizik, jejichž identifikace se odvíjí od jejich deklarace aktérů zúčastněných v této oblasti.[1]

Text je primárně rozdělen do tří částí. V prvních dvou autor zevrubně představuje problematiku soc. vyloučených oblastí s důrazem na české prostředí a v souvislosti s úskalími, s nimiž se výzkum bezpečnosti musí potýkat, zejm. s problematickým vymezením jejich obyvatel. V poslední části jsou pomocí analýzy řečového aktu politiků uvedeny nejčastěji zmiňované hrozby a rizika pramenící ze soc. vyloučených oblastí, přičemž simultánně dochází i k jejich analýze. Očekávaným výsledkem této práce bude prezentace politických názorů orientovaných na hrozby a rizika související se soc. vyloučenými lokalitami, stejně jako jejich zhodnocení.

Co se týče selekce zdrojů, největší význam je přisouzen materiálům vypracovaným pro potřeby vlády a jejích pracovních orgánů. Důraz byl kladen na aktuálnost těchto zdrojů, nicméně za jistých okolností se autor odkazuje i na zdroje staršího data. Za stěžejní považuje autor výzkumy společnosti Ivan Gabal Analysis & Consulting: Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti (2006) a Klíč k posílení integrační politiky obcí: Soc. vyloučení Romů a česká společnost (2008), jejichž dikci a argumentaci přejímá částečně i tato práce. Pakliže autor vynáší takové výroky, které přisuzuje majoritě společnosti, vychází právě z druhé jmenované studie.
Z hlediska relevance následují výstupy akademické práce, zejm. Katedry antropologických a historických věd při Západočeské univerzitě v Plzni[2], potažmo výsledky a poznatky z činnosti neziskových organizacích.

V neposlední řadě autor pracuje i se zdroji ze zpravodajských serverů a oficiálních stránek politických stran, které byly využity při analýze politického diskurzu.

2. Sociální exkluze [3]

2.1 Definice konceptu

Evropská unie definuje soc. exkluzi jako „proces, jímž jsou někteří jedinci vytlačování na okraj společnosti a je jim znemožněno na životě společnosti plně participovat, a to v důsledku chudoby nebo nedostatku základních dovedností a příležitostí k celoživotnímu vzdělávání nebo v důsledku diskriminace. To je vzdaluje od práce, příjmu a možností vzdělání a také od společenských sítí a aktivit. Mají malý přístup k moci a rozhodovacím orgánům, a tak se často cítí bezmocní a neschopni kontrolovat rozhodnutí, která ovlivňují jejich každodenní život“ (Council of the European Union 2004).

Koncept soc. exkluze vznikl v 70. letech 20. století, kdy posloužil vědcům k vysvětlení příčin, proč se někteří jedinci či skupiny nacházejí dlouhodobě na okraji společnosti. Aktuálně však zahrnuje i jejich působení a konsekvence vytěsňování lidí mimo společnost. Co se týče vztahu mezi exkluzí a chudobou, která dříve společensky-okrajové postavení jistých jedinců vysvětlovala, chudoba, resp. materiální nedostatek je pouze jeden z aspektů soc. vyloučení, a to navíc ne výhradně. Chudoba může být rovněž výsledkem dobrovolného rozhodnutí coby součást životního stylu.

Přesněji řečeno, koncept soc. exkluze se zaobírá horizontální nerovností, resp. těmi mechanismy, které oddělují jistou část populace od přístupu ke zdrojům, které jsou nezbytné pro participaci na aktivitě společnosti jako celku, a tím pádem upozorňuje na skutečnost, že soc. vyloučení je důsledkem nefunkčnosti a/nebo selhávání některých složek právního, ekonomického či sociálního systému státu (Brož – Kintlová – Toušek 2007, Mareš 2000, Vláda ČR 2004).

2.2 Faktory sociálního vyloučení

Faktory soc. vyloučení lze primárně diferencovat na faktory vnější a vnitřní. V případě prvně jmenovaných se jedná o takové jevy, které jsou mimo dosah a kontrolu vyloučených jedinců; vlastním jednáním je mohou soc. vyloučení ovlivnit jen obtížně nebo vůbec. Do této oblasti patří především trh práce, bytová politika státní či místní samosprávy, sociální politika státu, praxe místních samospráv ve vztahu k sociální oblasti a diskriminace či stigmatizace některých jedinců na základě charakteristik jako etnicita, národnost, sociální status apod. Vnější faktory reprezentují tzv. „pravidla hry“ a jednání osob mimo soc. vyloučené oblasti.

Vnitřní faktory jsou přímým důsledkem jednání lidí, jichž se sociální vyloučení týká. Jednotlivci tak mohou své vyloučení přímo způsobovat anebo posilovat. V tomto ohledu je ovšem nezbytné dodat, že se tak děje převážně opět na základě vnějšího vlivu. Mezi vnitřní faktory nejčastěji náleží ztráta pracovních návyků při dlouhodobé nezaměstnanosti, dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi a dostát svým finančním závazkům, orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé frustrace a apatie a nízká motivace k řešení vlastních problémů (Brož – Kintlová – Toušek 2007, Radostný 2005).

Soc. exkluzi je vhodné pojímat jako multidimenzionální fenomén; rozlišujeme čtyři základní, navzájem se prostupující dimenze: ekonomickou, sociální, politickou a kulturní. Na výsledné linii jejich potenciálních kombinací se vyskytuje mnoho projevů a faktorů soc. vyloučení. Mezi ty nejvýznamnější, které se vyskytují v rozličných případech v různé míře a které nemusejí být v případě soc. vyloučení zastoupeny kompletně, patří prostorové vyloučení; symbolické vyloučení a stigmatizace; nízká míra vzdělanosti a ztížená možnost tuto nevýhodu překonat; ztížený přístup k legálním formám výdělečné činnosti; závislost na sociálních dávkách a s tím spojená materiální chudoba; rizikový životní styl; špatné hygienické poměry a s nimi související horší zdravotní stav; životní strategie orientované na přítomnost; uzavřený ekonomický systém vyznačující se častým zastavováním majetku a půjčováním peněz na vysoký úrok; větší potenciální výskyt sociálně patologických jevů a kriminality a snížená sociokulturní kompetence (GAC 2006).

3. Romové jako soc. vyloučením nejvíce postižená skupina v ČR

Radostný (2005) tvrdí, že soc. vyloučení hrozí skupinám, jejichž charakteristické rysy, ať už jsou reálné, nebo domnělé, se výrazným způsobem odlišují od „normálnosti“ tak, jak ji vnímá majorita společnosti. Přehled těchto skupin poskytuje mj. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit…, když rozlišuje mezi nedostatečně vzdělanými, dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnanými, lidmi s mentálním či fyzickým handicapem, osobami trpícími nějakým druhem závislostí, osaměle žijícími seniory, lidmi, kteří se ocitli v těžké životní situaci, z níž si sami nedokáží pomoci, imigranty a různě definovanými minoritami (GAC 2006).

V českém kontextu se s hrozbou soc. vyloučení nejčastěji potýkají Romové (European Commission against Racism and Intolerance 2004, Romea 2008). Dříve než budou rozebrány specifika soc. vyloučení Romů v ČR, je nezbytné (a pro tuto práci stěžejní) vymezit, koho vlastně za Romy považujeme.

Pro účely této práce přejímáme definici uvedenou v Analýze sociálně vyloučených romských lokalit…, která kombinuje znění platných zákonů (Parlament 2008, Ministerstvo vnitra 2008a, 2008b) s takříkajíc „lidovým“ hlediskem. Právně je za Roma považován ten, kdo se přihlásí k romské národnosti. Zákon nespecifikuje, jakým způsobem se samotné přihlašování uskutečňuje. Zvážíme-li však skutečnost, že se např. při sčítání lidu hlásí k romské národnosti jen nepatrný zlomek[4] lidí, kteří se za Romy buď sami považují, anebo je za takové považuje většinová společnost, musíme naši definici doplnit.

Romem je ten, kdo se za Roma voluntaristicky považuje, a/nebo ten, kdo je za Roma považován významnou částí svého okolí, a to na základě skutečných či domnělých indikátorů v antropologickém, kulturním, nebo sociálním smyslu (GAC 2006). Jinými slovy, při určování, kdo je Rom, rozhodují připsané vlastnosti. Toto v podstatě kryptorasistické pojetí definice lze v naší práci aplikovat, jelikož samotná aplikace „kodaňského“ konceptu koresponduje s majoritním, vnějším vnímáním Romů, ale nikoli bez výhrad.

Zaprvé, tato práce se zabývá pouze Romy dislokovanými v soc. vyloučených enklávách, což pochopitelně není případ všech Romů v ČR. Vzhledem k tomu, že tento fakt, většina politických představitelů a novinářů nereflektuje, naskýtá se zde jistý, leč překonatelný problém. Klíčovou roli při operacionalizaci na první pohled nerelevantních řečových aktů zde sehraje kontext, v jakém budou tyto de facto snahy o sekuritizaci/politizaci tématu romských vyloučených lokalit pronášeny. Zadruhé, majoritní pohled nelze zcela uplatnit v případě následné analýzy hrozeb a rizik, protože je často zjednodušený či jednoduše nesprávný. Autor této práce se přiklání k názoru, že je vhodné problematiku soc. vyloučených oblastí deetnizovat (i když samozřejmě nezpochybňuje, že etnicita hraje v procesu soc. vyloučení svou roli).

3.1 Romové a romské soc. vyloučené lokality optikou konceptu kultury chudoby

Pojímat zkoumanou problematiku na etnickém základě se zdá zavádějící z toho důvodu, že nelze vědecky jednoznačně vymezit, koho za Romy de facto považujeme. Moravec (2006: 13-19) nabízí tři alternativy: 1) Romem je nositel romské kultury v antropologickém významu, 2) Romem je ten, kdo se za Roma považuje, 3) Romem je ten, koho za Roma považuje majoritní společnost na základě „typického vzhledu“. Kultura, sebeidentifikace a fyzický vzhled jsou však mimoběžné, nerovnají se. Konformita ke kulturnímu vzorci se získává výchovou, identitu ztvrzujeme rozhodnutím a fyzická podoba je součástí genetické výbavy. Čili, nositelé romské výbavy se nemusejí považovat za Romy. Ti, kteří se za ně považují, nemusejí ve skutečnosti praktikovat dané kulturní vzorce. Romové kulturou mohou být světlovlasí a modroocí. Jinak řečeno, představa, že ti, které shrnuje pod nálepku „Romové[5], tvoří homogenní skupinu, je lichá. Tento fakt dále vykrystalizuje, zaměříme-li se na aspekty romské soc. vyloučené lokality.

Romskou soc. vyloučenou lokalitou[6] myslíme prostor obývaný skupinou, jejíž členové sami sebe považují za Romy a/nebo jsou za Romy považováni svým okolím, a jsou soc. vyloučeni. Rozsah tohoto prostoru přitom není limitován; může se jednat jak o jediný dům či ubytovnu, tak o městskou čtvrť. Každopádně, vyloučené oblasti jsou vymezeny hranicemi, jež mohou být jak symbolické (špatná adresa), tak fyzické (oddělené od ostatní zástavby přírodním nebo uměle vytvořeným útvarem). Přesto jsou si existence hranic vědomi jak obyvatelé vyloučených lokalit, tak lidé žijící mimo ně.

V ČR bylo zjištěno více než 300 romských lokalit. Složení obyvatel, jejichž počet se odhaduje od 60 000 do 80 000, zde přitom není výhradně romské a občas dokonce Romové netvoří ani většinu tamější populace. Pro jejich obyvatele je příznačný ztížený přístup ke kvalitnímu bydlení, na trh práce, nízká vzdělanost, omezená orientace v majoritním prostředí, zhoršený zdravotní stav, vyšší kriminalita, drogové závislosti, prostituce, zadlužování (GAC 2006).

V souvislosti s romskými vyloučenými lokalitami se v akademicko-politickém diskurzu často hovoří o romských komunitách. Hirt (2004: 72-91) představu soc. vyloučené oblasti jako komunity, jejíž obyvatelé dle definice sdílejí vědomí skupinové identity spojené s existencí formalizovaných soc. vazeb a sdílením stejných vzorců chování, hodnot a postojů (GAC 2006), zpochybňuje a tvrdí, že se ve vyloučených enklávách vyskytuje obvykle prostředí konkurenční, kdy jedinci jednají zpravidla na úkor druhého. Tento názor mj. dokládá poznatkem, že Romové se primárně identifikují na bázi rodiny, nikoli etnicity.[7] Nacházejí-li se v dané lokalitě dvě nespřízněné rodiny, je pravděpodobné, že vůči sobě zaujmou konkurenční vztah. Podle Šimáčka (2008a) je vyloučená lokalita dokonce strukturovanější než většinová společnost.

Majoritní společnosti chápe problematiku vyloučených oblastí na etnickém či dokonce „rasovém“ základě. Vědecké výzkumy nicméně prokázaly, že se jedná o problém v podstatě socioekonomický, resp. kulturní. Podle Jakoubka (2006: 325-327) se totiž obyvatelé vyloučených enkláv liší oproti zbytku populace ČR primárně a zejména sdíleným hodnotovým systémem a životními strategiemi. V tomto ohledu je vnímána problematika vyloučených oblastí prizmatem konceptu kultury chudoby[8], jenž vychází z premisy, že obyvatelé vyloučených lokalit jsou nositeli specifického kulturního vzorce, jenž vznikl v procesu adaptace na dlouhodobou chudobu, stejně jako soc., symbolické i prostorové vyloučení a jako reakce na tyto skutečnosti. Jedná se tedy o jakýsi „návod na život“, soubor řešení problémů, který vyznává alternativní hodnoty a z nich odvozené jednání, čímž dotyčným umožňuje přežít a obstát v dané pozici, ale zároveň jim znemožňuje opětovnou integraci do struktur majoritní společnosti. Jelikož je tento „návod“ předáván z generace na generaci prostřednictvím procesu socializace, potomci soc. vyloučených de facto majoritní hodnoty neznají, nebo jim nepřikládají zvláštní význam (GAC 2008, Novák 2004: 134-135, Moravec 2006: 21-27, Toušek 2006: 288-316).

Za charakteristické rysy tohoto kulturního systému považujeme zvláště nedůvěru ke státním institucím; solidaritu omezenou především na nukleární, resp. rozšířenou rodinu; životní strategie zaměřené na přítomnost; absenci majetku; uzavřený ekonomický systém charakterizovaný zastavováním věcí a půjčováním peněz na vysoké úroky; tendence a vysokou míru tolerance k soc. patologiím; rané sexuální zkušenosti; vysokou porodnost a častý výskyt rodin/domácností matrifokálního typu, přičemž spojení muže s jeho prokreační rodinou je obvykle volné a nepravidelné; časté pocity fatalismu; v případě mužů slabé ego projevující se vychloubačností a zdůrazňováním vlastní maskulinity atd.

V případě romských soc. vyloučených lokalit lze pochopitelně nalézt reziduální fragmenty kultury (tradičně) romské, nicméně optikou antropologické premisy, podle níž je každý prvek systému určen primárně kontextem, lze tvrdit, že tyto prvky původní romské kultury zde budou plnit zcela odlišnou funkci a oplývat jinými významy. Jinými slovy, kultura toho, co nazýváme romskými soc. vyloučenými lokalitami, je primárně kulturou soc. vyloučených oblastí, byť samozřejmě kontaminovanou různými tradicemi či trendy, přičemž občas jsou stejné kulturní prvky příznačné pro tytéž kultury (Jakoubek 2006: 326-337). Rovněž je nutné podotknout, že hovoříme-li o těchto kulturách, myslíme tím jejich ideálnětypickou variantu, která jako taková ve skutečnosti neexistuje, resp. je zastoupena u jejich nositelů v různé míře.

4. Hrozby a rizika soc. vyloučených oblastí optikou politického diskurzu

Autor práce se pokusil analyzovat, jakým způsobem prezentují politici veřejnosti hrozby a rizika soc. vyloučených oblastí. Do výzkumu byly začleněny výroky staré méně než dva roky. Účelem této práce nebylo zjištění, proč politici formulují své myšlenky tak, jak je formulují. Z toho důvodu se tedy autor omezuje na konstatování, že k použití termínu jako hrozba a riziko explicitně nedocházelo. Terminologické obstrukce dále posílila skutečnost, že politici nerozlišují mezi soc. vyloučenými občany ČR a Romy jako takovými.

Navzdory těmto obtížím autor identifikoval následující politické osobnosti, jež se problematiky vyloučených oblastí ve svém projevu s implicitním důrazem na hrozby a rizika tohoto fenoménu dotýkaly: V. Bureš (Dělnická strana 2008b), J. Čunek (Aktuálně.cz 2006, KDU-ČSL 2008) , P. Dominik (Aktuálně.cz 2007c), P. Edelmannová (Národní strana 2008a, 2008b), L. Janáčková (2008, Aktuálně.cz 2007a, Idnes.cz 2007), J. Jezerský (Aktuálně.cz 2007d), L. Malý (Dělnická strana 2008a), T. Nepraš (Aktuálně.cz 2007b), D. Piškula (GAC 2007) a D. Stehlíková (Idnes.cz 2008). Ač se konkrétní výroky lišily v různých ohledech a ne vždy byly ve výrocích každého z uvedených přítomny téže náznaky hrozeb a rizik, lze vyčlenit následující kategorie: Kriminalita, Zneužívání soc. dávek a Pozitivní diskriminace.[9]

4.1 Kriminalita

Do této kategorie se řadí veškeré kriminální činy s výjimkou zneužívání soc. dávek. Jedná se zejm. o trestné činy krádeže, loupeže, napadení, výtržnictví a poškozování cizí věci. Vyšší stupeň kriminality je pro vyloučené oblasti příznačný. Politici nicméně postihují pouze kriminalitu tzv. sekundární, páchanou oběťmi soc. vyloučení převážně na majoritní společnosti, nevěnují se však kriminalitě páchané na těchto obětech, jež sekundární kriminalitu mj. způsobuje. Jak potvrdily dosavadní výzkumy, kriminální a soc. patologické jednání je výsledkem adaptace na podmínky vyloučených lokalit. Nejedná se tedy v žádném případě o kriminalitu s označením „romská“ (Ministerstvo vnitra ČR 2006).

Ostatně, zákony ČR neumožňují od roku 2001 sledovat pachatele z hlediska jeho etnicity, veškeré takové výroky proto musejí nabývat formy přinejlepším pravděpodobnostní. Nadto, Moulisová (2001:158-164) tvrdí, že v období, kdy romská kriminalita mohla být registrována, vykazovalo protiprávní jednání Romů spíše sestupnou tendenci a nijak se neodlišovalo od jiných minoritních skupin v Evropě a USA, u nichž je trestní činnost zpravidla procentuálně vždy vyšší. U Romů v ČR byl do roku 2001 zaznamenán vyšší výskyt kriminality mládeže, převažovaly kapesní krádeže (srov. Krištof 2006:156-164).

Zdá se vysoce pravděpodobné, že v současnosti kriminální a soc. patologické jednání ze své povahy nemůže ohrozit existenci a bezpečnost českého státu. Jistou hrozbu by mohli představovat mladiství, kteří ve vyloučené lokalitě vyrostli, a tak neshledávají kriminální činnost nesamozřejmou. Pakliže bude pokračovat stanovený trend, může nicméně nastat situace, kdy kriminalita vzroste natolik, že ji státní aparát nebude s to dostatečně postihovat (Toušek 2006b).

4.2 Zneužívání sociálních dávek

V politickém diskurzu se skloňují především názory, že Romové nepracují (protože nechtějí) a zneužívají (tak) soc. dávky, což se zároveň dotýká nelibosti ohledně vyšší porodnosti u Romů než u majoritní společnosti. Problematika soc. vyloučených lokalit z hlediska finančních výdajů je však mnohem komplexnější.

Výzkumy odhadují, že ve vyloučených oblastech je nezaměstnanost vyšší než 90 %, nicméně zároveň tvrdí, že vedle přivýdělků kriminální povahy je zde charakteristická práce „na černo“ (GAC 2006). Vyloučení jedinci se často nacházejí v tzv. pasti nezaměstnanosti, tedy ve stavu, kdy pobírají soc. podporu vyšší částky, než jaké mohou dosáhnout legální prací. V tomto směru je důležité podotknout, že soc. vyloučení Romové zpravidla obtížně uzavírají pracovní kontrakt, ať už vinou příčin plynoucích z nízké vzdělanosti, nízké orientace v majoritní společnosti, diskriminace, či nutnosti sdílení svých výdělků s rodinou. Ilegální pracovní poměr se tak z jejich pohledu jeví jako racionální varianta, jež však způsobuje to, že se k financím vydaným na soc. podporu přičítá ušlý příjem státu z daní (Hajská – Poduška 2006: 136-155, Steiner 2004: 218-229).

Finanční náklady, zapříčiněné existencí vyloučené lokality, nelze než odhadovat, ale je možné se domnívat, že nebudou nemalé. Obec musí vynakládat zvýšené prostředky, aby např. zajistila bezpečnost, investice do bytového fondu, vymáhala nedoplatky, zabraňovala rozšiřování vyloučené oblasti atd. (Šimáček 2008b). Autor nicméně nenalezl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je současná situace z hlediska existence a bezpečnosti státu alarmující, byť nepopírá eventualitu budoucích změn.

4.3 Pozitivní diskriminace

Odpor k jakýmkoli náznakům pozitivní diskriminace, resp. upřednostňování jisté skupiny občanů ČR nad jiné poukazuje na citlivost celé problematiky. Vnímání soc. vyloučení na etnickém principu u majoritní společnosti ve smyslu „my“ versus „oni“ podle autora seminární práce přispívá k tenzím mezi občany ČR a potenciálně tím oslabuje vnitřní soudržnost státu a ohrožuje bezpečnost jeho obyvatel. Špatné pochopení situace nadto komplikuje její řešení, a to jak ze strany majority, tak ze strany minority, jež nepociťuje k většinové společnosti důvěru a její soc. vyloučení se tak zintenzivňuje.

Navzdory oprávněnosti těchto obav se však zdá, že současná situace by jen stěží mohla ohrozit existenci státu jako celku nebo vážným způsobem narušit jeho bezpečnost. To vyplývá jak z výše uvedených důvodů, tak z poznatku, že ačkoli česká společnost pociťuje řešení soc. vyloučení jako potřebné, zároveň této tematice nepřikládá prioritní význam (GAC 2008, Mareš – Sirovátka 2008). Autor této práce podepírá svůj názor i výsledkem letošních voleb do krajských zastupitelstev, kde ultrapravicové strany nezískaly jediný mandát, přestože svou volební kampaň prezentovaly zejm. prostřednictvím problematiky romských vyloučených lokalit (Volby 2008).

5. Závěr

Text se zabýval soc. vyloučenými lokalitami obývanými občany ČR, kteří se sami považují za Romy, anebo je za Romy považuje významná část jejich okolí, z hlediska hrozeb a rizik z nich plynoucích. Vzhledem k rozsahu této práce byl autorem zvolen přístup zakládající se na vymezení a zkoumání bezpečnosti, jež zastává Kodaňská škola. Pro identifikaci potenciálních hrozeb a rizik autor analyzoval politický diskurz a výsledek diferencoval do tří jmenných kategorií: Kriminalita, Zneužívání soc. dávek a Pozitivní diskriminace.

Navzdory formulaci každá z nich odkazuje na mnohem širší problematiku, než politici prezentují. Následovala tedy vlastní, státocentrická analýza hrozeb a rizik, při níž autor dospěl ke zjištění, že v současnosti žádné ze zmiňovaných hrozeb a rizik nemohou vážným způsobem ohrozit stát jako celek ani národní bezpečnost. Přesto autor nebagatelizuje vyzkoumané poznatky a přiklání se k názoru, že nebude-li daná problematika řešena, bude v budoucnosti představovat zásadní problém. Ač momentálně v v soc. vyloučených lokalitách přebývá pouze max. 80 000 lidí, tyto lokality zpravidla vykazují tendenci se rozrůstat, čímž pochopitelně narůstá kriminalita, finanční nároky pramenící z existence těchto lokalit, nemluvě o rostoucím pnutí mezi občany ČR, které může řešení této problematiky komplikovat.

Samotná analýza byla ztížena tím, že politici vnímají soc. vyloučené lokality na etnické bázi, byť aktuální výzkumy prokazují, že se jedná ve své podstatě o problém socioekonomický, resp. kulturní. Taková prezentace nicméně podle názoru autora práce znemožňuje řešení stávající situace a sama o sobě nadto přispívá k procesu soc. vyloučení. Druhou zásadní okolností, která problematizovala analýzu, byl nedostatek bezpečnostně-orientovaných zdrojů v českém prostředí, které by se věnovaly tématu soc. vyloučení.

Tuto práci lze považovat především spíše jako dílčí nahlédnutí do problematiky soc. vyloučení a soc. vyloučených oblastí z hlediska bezpečnosti než o plnohodnotnou analýzu, jež by dle autora vyžadovala mnohem širší rozsah a hlubší rozbor. Z hlediska vlády se podle názoru autora této práce zdá být problematika sekuritizována; svědčí tomu množství speciálních koncepcí a programů týkajících se potlačování soc. exkluze, včetně vytvoření Angetury pro sociální začleňování, ale možná se jedná o jeho pouhý dojem. Veřejnost je řešení pozitivně nakloněna. Otázkou přesto zůstává, zda plánované kroky budou skutečně učiněny a zda budou dostatečně efektivní. Jak se lze dočíst např. v koncepci Ministerstva pro místní rozvoj ČR (2008), zásadním problémem se jeví konečná implementace schválených postupů na nižších administrativních úrovních, což se odvíjí od slabé vůle jejich zodpovědných představitelů.

Poznámky

[1] Referenčním objektem je stát, jeho demokratické základy, vnitřní uspořádání a národní bezpečnost. Mezi aktéry sekuritizace řadíme vládu, potenciálně její jednotlivé členy, potažmo ministerstva, v jejichž gesci se zkoumaná problematika nachází. Do skupiny funkcionálních aktérů shrnujeme pak všechny ty další aktéry, kteří mohou ovlivňovat jednání aktérů sekuritizace jak přímo, tak nepřímo (prostřednictvím veřejného mínění). Jedná se o akademickou obec, speciální výzkumná pracoviště, státní či nestátních neziskové organizace a taktéž o politiky či politické strany, kteří se v této sféře angažují – zejm. extrémně-pravicové strany, přičemž jejich názory/rétoriku mohou přejímat i členové stran nespadajících do kategorie ultrapravice, včetně nestraníků (srov. např. Milza 2005: 456-457).

[2] Tzv. sociální přístup představuje pouze jeden z přístupů studia romské menšiny. Z tohoto přístupu nicméně vycházejí jak státní instituce, tak neziskové organizace. Autor seminární práce nepřejímá soc. přístup nekriticky. Množství kontroverzních pasáží sociálního a oponujícího multikulturního přístupu se nadto povahy této práce a priori netýká. Názorový střet obou přístupů shrnul ve své disertační práci Pečinka (2007).

[3] V této práci lze chápat pojmy jako soc. vyloučení a soc. exkluze synonymně.

[4] V ČR je počet Romů odhadován v rozmezí od 160000 do 200000, resp. do 300000, k romské národnosti se však při posledním sčítání lidu přihlásilo pouze 11746 lidí (Český statistický úřad 2008, Víšek 2006: 189-190).

[5] V kontextu této práce znamená termín Romové vždy jednu ze tří prezentovaných alternativ.

[6] Soc. vyloučená lokalita i oblast, stejně tak enkláva jsou v této práci užívána jako synonyma.

[7] Vycházíme zde z konstruktivistického pojetí národa a etnicity, jež tyto způsoby kolektivní identifikace považuje za výtvor modernity, a tak je ve společnostech, které neprošly procesy národního obrození a etnicizace, nenajdeme. Tímto způsobem lze rovněž vysvětlit, proč se tak málo Romů přihlásilo při sčítání lidu; lidé nemusejí své romství vnímat a priori jako národnost. Sebeidentifikace je nadto situačně podmíněná. Jedinec se může identifikovat v jednu chvíli jako Horváth, zároveň jako Rom, potažmo Čech.

[8] Užití konceptu (sub)kultury chudoby O. Lewise není neproblematické. V českém kontextu se snaží zpochybnit majoritní představu o Romech jako o ryze homogenní skupině, kdy je pro charakterizování Romů použito jejich vnějších charakteristik, resp. biologického vzhledu, přičemž toto vymezení Romů nezohledňuje skutečnost, že mezi Romy existují značné rozdíly, a to i na rovině socioekonomické. Tato práce se zabývá soc. vyloučenými lokalitami v ČR. Koncept kultury chudoby umožňuje postihnout právě takto vymezené občany ČR bez ohledu na jejich fyziognomický vzhled (Jakoubek 2006: 322-400, Toušek 2006: 288-301).

[9] Analýza politicko-mediálního diskurzu nám vzhledem k rozsahu práce slouží jen a pouze k identifikaci zejména pociťovaných hrozeb a rizik spjatých se soc. vyloučenými oblastmi. Nejedná se primárně o výzkum politizace a sekuritizace. Tato analýza zároveň nepředstavuje výzkum politického diskurzu v médiích z hlediska jeho vlivu či dopadu na veřejnost. A konečně závěry, ke kterým autor této práce dochází, jsou ze své povahy nenormativní. Hodnotí-li tedy výroky politiků, činí tak pouze z důvodů snazší orientace v dané problematice.

Zdroje

Seznam použité literatury

1. Buzan, B. – Weaver, O. – Wilde, J. de (2005): Bezpečnost. Nový rámec pro analýzu, Brno, Centrum strategických studií.
2. Hajská, M. – Poduška, O.: Práce na černo jako forma adaptace na sociální vyloučení. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (2006): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 136-155.
3. Hirt, T.: Romská etnická komunita jako politický projekt. Kritická reflexe. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (2004): Romové. Kulturologické etudy, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 72-91.
4. Jakoubek, M.: Přemýšlení (rethinking) „Romů“ aneb „Chudoba ,Romů“ má povahu Janusovy tváře. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (2006): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 322-398.
5. Krištof, R.: Způsoby obživy romských populací související s trestnou činností (známé na území České republiky a Slovenska). In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (2006): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 156-164.
6. Marada, R.: Sociální exkluze. V průsečíku myšlenkových tradic. In: Sociální exkluze a nové třídy, Sociální studia 5, 2000, s. 9-16, s. 10.
7. Milza, P. (2005): Evropa v černých košilích, Praha, Themis.
8. Moravec, Š.: Nástin problému sociálního vyloučení romských populací. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (eds., 2006): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 11-69.
9. Moulisová, M.: Problémová stránka života Romů. Stereotypy, porozumění, realita, směry prevence. In: Šišková, T. (eds., 2001): Menšiny a migranti v České republice, Praha, Portál, s.r.o., s. 155-164.
10. Novák, K. A.: Romové, nacionalismus a rozvojové programy. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (eds., 2004): Romové. Kulturologické etudy, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 134-154.
11. Steiner, J.: Ekonomie sociálního vyloučení. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (eds., 2004): Romové. Kulturologické etudy, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 218-229.
12. Toušek, L.: Kultura chudoby, underclass a sociální vyloučení. In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (2006a): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s. 288-321.
13. Víšek, P.: 60 let řešení romské problematiky – Úspěch či neúspěch? In: Hirt, T. – Jakoubek, M. (eds., 2006): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, Aleš Čeněk, s.r.o., s. 189-200.

Seznam použitých internetových zdrojů

1. Amnesty International (2008): Amnesty International Report. The State of the World’s Human Rights, on-line text: http://thereport.amnesty.org/document/60, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
2. Aktuálně.cz (2006): Odvety Romů se nebojím, říká Čunek, on-line text: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=276963, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
3. Aktuálně. cz (2007a): Jsem rasistka, zní z pásky výrok senátorky Janáčkové, on-line text: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=464706, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
4. Aktuálně.cz (2007b): Město kritizuje politika. Romy má za lůzu a opice, on-line text: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=470031, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
5. Aktuálně.cz (2007c): Nejhorší tři slova od Roma? Dobré ráno, sousede…, on-line text: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=475102, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
6. Aktuálně.cz (2007d): Romská politika v praxi? Odsunout Romy z očí, on-line text: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=477880, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
7. Brož, M. – Kintlová, P. – Toušek, L. (2007): Kdo drží černého Petra? Sociální vyloučení v Liberci, Plzni a Ústí nad Labem, on-line text: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_83_1.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
8. Council of the European Union (2004): Joint report by the Commision and the Council on social inclusion, on-line text: http://ec.europa.eu/employment_social/soc-prot/soc-incl/final_joint_inclusion_report_2003_en.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
9. Český statistický úřad (2008): Sčítání lidu, domů a bytů 2001, on-line text: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
10. Člověk v tísni (2008a): Jak vzniká sociální vyloučení, on-line text: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=217, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
11. Dělnická strana (2008a): Blýskání na lepší časy, on-line text: http://www.delnickastrana.cz/Strana5.htm, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
12. Dělnická strana (2008b): Já nic, já Rom, on-line text: http://www.delnickastrana.cz/, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
13. European Commission against Racism and Intolerance (2004): Third report on Czech republic, on-line text: http://www.coe.int/t/e/human_rights/ecri/1%2Decri/2%2Dcountry%2Dby%2Dcountry_approach/czech_republic/third_report_Czech_Republic.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
14. GAC (2006): Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti, on-line text: http://www.gac.cz/documents/nase_prace_vystupy/GAC_MAPA_analyza_SVL_aAK_CJ.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
15. GAC (2008): Klíč k posílení integrační politiky obcí: Sociální vyloučení Romů a česká společnost 2008, on-line text: http://www.gac.cz/documents/nase_prace_vystupy/GAC_KLIC_k_posileni_integracni_politiky_obci_publikace.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
16. GAC (2007): Romských ghett přibývá. Otázky Václava Moravce, on-line text: http://www.gac.cz/documents/media/archiv_zprav/GAC_otazkyVM_romskych_ghett_pribyva.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
17. Idnes.cz (2008): Ministryně se omluvila za urážku Romů, on-line text: http://zpravy.idnes.cz/ln-ministryne-stehlikova-urazila-romy-dyw-/domaci.asp?c=A080415_093742_domaci_hos, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
18. Idnes.cz (2007): On-line rozhovor. Senátorka Liana Janáčková on-line, on-line text: http://zpravy.idnes.cz/odpovedi.asp?t=janackova, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
19. KDU-ČSL (2008): Jiří Čunek: Tradiční romská rodina je v rozporu s Listinou práv a svobod, on-line text: http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=133&IDCl=22145, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
20. Liana Janáčková (2008): Domy v ghettu jsem opravovali, ale marně, on-line text: http://www.lianajanackova.cz/press.php, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
21. Mareš, P. (2000): Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení, on-line text: http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/376_285MARES.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
22. Mareš, P. – Sirovátka, T. (2008): Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začlenění (inkluze) – koncepty, diskurz, agenda, on-line text: http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/513_2008-2Mares.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
23. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (2008): Návrh koncepce přístupu státu k řešení problémů deprivovaných částí města obývaných převážně občany romského etnika. Pracovní verze, on-line text: http://www.cunek.info/navrhkoncepce.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
24. Ministerstvo vnitra ČR (2008a): Sbírka zákonů a mezinárodních smluv. Částka 104, on-line text: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2001/sb104-01.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
25. Ministerstvo vnitra ČR (2008b): Sbírka zákonů a mezinárodních smluv. Částka 117, on-line text: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2002/sb117-02.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
26. Ministerstvo vnitra ČR (2006): Výzkum kriminality v sociálně vyloučených lokalitách na Sokolovsku, Mostecku a v Ústí nad Labem a okolí, on-line text: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_70_1.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
27. Národní strana (2008a): Petra Edelmannová exkluzivně pro MF Plus, on-line text: http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3189, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
28. Národní strana (2008b): Prohlášení předsedkyně NS k projektu řešení otázky cikánské, on-line text: http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3086, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
29. Parlament ČR (2008): Listina základních práv a svobod, on-line text: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
30. Pečinka, P. (2007): Politické strany Romů na evropské scéně. Přírůstek do rodiny etnicko-regionálních stran? Teorie efektivity romské reprezentace, disertační práce, dostupná z https://is.muni.cz/auth/th/83472/fss_d_a2/Pecinka_Disertacni_prace.doc?fakulta=1423;obdobi=4543;studium=221454, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
31. Radostný, L.: Faktory sociálního vyloučení. In: Sýkora, L. – Temelová, J. (2005): Prevence prostorové segregace, on-line text: http://old.mmr.cz/upload/files/060420_Publikace_segregace.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
32. Romea (2008): Zpráva o stavu romských komunit v České republice za rok 2007, on-line text: http://www.romea.cz/dokumenty/zprava_romaci_2007.doc, ověřeno ke dni 7, listopadu 2008.
33. Šimáček, R. (2008a): Co jsou česká ghetta?, on-line text: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_38_1.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
34. Šimáček, R. (2008b): Jak vznikají česká ghetta?, on-line text: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_39_1.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
35. Temelová, J. – Sýkora, L.: Segregace. Definice, příčiny, důsledky, řešení. In: Sýkora, L. – Temelová, J. (2005): Prevence prostorové segregace, on-line text: http://old.mmr.cz/upload/files/060420_Publikace_segregace.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
36. Toušek, L. (2006b): Romská kriminalita je mýtus, říká výzkumník, on-line text: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_68_1.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
37. Víšek, P.: Vytěsňování romských komunit. In: Sýkora, L. – Temelová, J. (2005): Prevence prostorové segregace, on-line text: http://old.mmr.cz/upload/files/060420_Publikace_segregace.pdf, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
38. Vláda ČR (2004): Zpráva o stavu romských komunit za rok 2004, on-line text: http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/rzrk/dokumenty/archiv/zpravy/1997-2004/4_Zpr_va_o_situaci_romsk_ch_komunit.doc, ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.
39. Volby (2008): Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17.-18. 10. 2008. Přehled zisků mandátů, on-line text: http://www.volby.cz/pls/kz2008/kz51?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xv=3 , ověřeno ke dni 7. listopadu 2008.

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/socialne-vyloucene-oblasti-z-hlediska-hrozeb-a-rizik-v-politickem-diskurzu/ 

Autor: Václav Walach

Autor : Václav Walach 🕔16.02.2012 📕7.109

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře