Demonstrace v Autonomní oblasti Sin-ťiang

Autor : Kateřina Tvrdá 🕔15.02.2012 📕3.221

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz
http://www.sekuritaci.cz/demonstrace-v-autonomni-oblasti-sin-tiang/

V první části seminární práce bude událost z července 2009 v Sin-ťiangu zasazena do historického kontextu, dále budou zdůrazněny politické, socioekonomické, kulturní, náboženské a etnické determinanty mezi čínským a ujgurským etnikem žijícím na tomto území. Představení jednotlivých aktérů bude tématem následující kapitoly, kde budou především zdůrazněny kolektivní požadavky, stanoviska a postoje vzhledem k popisované události se zasazením do širšího kontextu.

Stěžejní částí této práce bude podrobný rozbor proběhnuvší demonstrace s její následnou transformací do násilné podoby. Tato část bude rozebrána nejen z faktického, resp. deskriptivního pohledu, tak z teoretického přístupu ke kolektivnímu násilí dle Charlese Tillyho. Předposlední kapitola bude věnována výsledkům kolektivního násilí. V závěru bude posouzen dopad kolektivního násilí na jednotlivé aktéry.

Je třeba předestřít, že vzhledem k tomu, že daná situace probíhala v Čínské lidové republice, v komunistickém státě, jenž je znám omezováním svobody projevu, vyskytuje se několik verzí o průběhu demonstrace a jejich příčinách. V této seminární práci budu vycházet z všeobecně akceptované a nezpochybnitelné verze předložené médií, které nejsou v daném konfliktu přímo zainteresovány.

1. Uvedení tématu do kontextu

Autonomní oblast Sin-ťiang se rozprostírá na severozápadu Čínské lidové republiky, rozlohou zabírá jednu šestinu čínského území, tato oblast bývá také nazývána Ujguristán či Východní Turkestán. Původní obyvatelstvo tvoří etničtí Ujguři, kteří náleží ke skupině turkických kmenů. Celkově lze říci, že Východní Turkestán náleží geograficky i kulturně k islámským zemím střední Asie. Sin-ťiang má přibližně 19 milionů obyvatel, které tvoří dohromady 55 národů, s majoritním devíti milionovým zastoupením ujgurského etnika. Oblast Východního Turkestánu je bohatá na zásoby ropy, zemního plynu a dalších nerostných surovin. Celkově pokrývá 30% čínských zásob. Tato oblast je i významným strategickým uzlem pro Čínskou lidovou republiku, neboť umožňuje napojení na ekonomiky a zdroje na státy západní a střední Asie (CNN 20009). Čínská vláda podporuje přistěhovalectví etnických Číňanů do oblasti Sin-ťiang, můžeme zde vysledovat určité kolonizační snahy s cílem asimilace původního ujgurského etnika.

1.1 Historický kontext

Území Sin-ťiangu spadá geograficky do střední Asie, tato oblast byla vždy předmětem mocenských zájmů ; čínských, mongolských, ruských, resp. sovětských. První ujgurský stát vznikl již v 5. století n. l. Od 13. století byla oblast islamizována. Až do 19. století si zde relativní status quo udrželi Ujguři, od poloviny 19. století byla oblast násilně rozdělena na západní ruskou a východní čínskou část. V roce 1949 čínská centrální vláda ovládla celou oblast Výchoního Turkestánu. Status autonomní oblasti Sin-ťiang získal v roce 1955. Autonomie oblasti je však deklarována pouze de lege, ale fakticky je direktivně prosazována vůle centrální vlády Čínské lidové republiky. Čínská vláda se snaží původní obyvatelstvo asimilovat s čínským etnikem ; Chány a potlačit protičínské postoje. Od roku 1996 čínská vláda rozjela policejní akci Tvrdý úder, jenž je namířen proti ujgurskému etniku a umožňuje represivním složkám státu stíhat prakticky každého příslušníka této skupiny. Akce je vedena proti „třem zlům“, tj. terorismu, separatismu a náboženskému radikalismu, neboť centrální vláda se obává teroristických a separatistických skupin1 působících mezi Ujgury.

Protesty ujgurského obyvatelstva proti čínské nadvládě proběhly již několikrát, avšak čínská vláda se snaží eliminovat informovanost mezinárodní veřejnosti o těchto událostech.2 Sin-ťiang a postavení ujgurského etnika je srovnatelné s postavením Tibetu a Tibeťanů (BBC 2009).

1.2 Politické faktory

Čínská vláda od té doby, co vykonává svou suverénní moc nad oblastí Sin-ťiang, omezuje původní ujgurské etnikum v politických právech z obavy, aby jim bylo znemožněno požívat výhody autonomie a zamezili snahám od odtržení Sin-ťiangu od Číny. Tato oblast je pro Čínu strategicky významná, jak z hlediska svého geografického položení, tak i ze surovinových důvodů. Ujguři často deklarují svou snahu o získání skutečné autonomie na centrální vládě, což je striktně Čínou odmítáno, také z toho důvodu, že by mohlo dojít k rozpoutání vlny masového vznášení požadavků na sebeurčení jednotlivými etnickými skupinami žijících v Čínské lidové republice. Centrální vláda se proto vehementně snaží o asimilování Ujgurů. Také nejvyšší posty ve státní správě zaujímají etničtí Číňané. Proti jakýmkoli vystoupení Ujgurů se vznášením požadavků se čínská vláda staví negativně a dochází tak k svévolnému porušování práv Ujgurů ; zatýkání, věznění a mučení, což je vládou ospravedlňováno jako boj proti náboženskému extremismu, separatismu a terorismu. Celkově dochází k potlačování lidských práv a svobod Ujgurů čínskou vládou a jejími represivními složkami (Týden 9. 7. 2009).

Ujgurské etnikum, jež je muslimského vyznání, nemá patřičné mezinárodní zastání, neboť od útoku na Světové obchodní centrum 11. Září 2001 převládají ve světě spíše protimuslimské nálady. Čínská lidová republika také provádí velmi efektivní zahraniční politiku vůči islámským státům zajišťující si tak jejich schovívavost ohledně porušování práv muslimských Ujgurů (Amnesty International 1. 10. 2009; Týden 9. 7. 2009).

1.3 Socioekonomické faktory

Podíl na diferenciaci mezi Chány a Ujgury v Sin-ťiang mají také socioekonomické faktory. Přestože centrální čínská vláda podporuje masové přistěhovalectví etnických Číňanů do oblasti, což má nepochybný vliv na etnické složení obyvatelstva,3 neuplatňuje se na Ujgury politika jednoho dítěte. Další, jednou z mála výhod, která je Ujgurům ze strany centrální vlády přiznána, je v oblasti školství, kdy na základě pozitivní diskriminace jsou ujgurští studenti přijímáni na vybrané univerzity (Na východ 2009).
Příliv čínského obyvatelstva má negativní dopady na původní ujgurské obyvatelstvo, jak v oblasti ekonomické, tak sociální.4 Vyšší posty a většina pracovních míst v hlavních ekonomických sektorech oblasti jsou přidělována Chánům, stejně tak jako půda patřící ujgurským dělníkům. Ujgury tak sužuje vysoká míra nezaměstnanosti, nebo bývají násilně vystěhovávání do vnitřní Číny, kde jim bývají přidělovány pracovní místa (Rozhlas 2009).

1.4 Etnické, kulturní a náboženské determinanty konfliktu

Ujgurové, narozdíl od Číňanů patří mezi turkické kmeny, fyziognomické znaky jsou odlišné od čínských, stejně tak jako jazyk a písmo5. Ujgurové vyznávají islám, kdežto Chánové jsou převážně budhisté, konfucionisté či bez vyznání. Centrální vláda se snaží potlačovat náboženskou svobodu, např. není Ujgurům dána možnost vykonat svatou pouť do Mekky, jenž je jednou z povinností řádných muslimů. Jakýkoli projev náboženství je považován za extremismus a dává podnět čínským represivním složkám k zatýkání (ČT 24 12.9.2009).

Centrální vláda se snaží o kulturní převýchovu Ujgurů a zvýšení identifikace původních obyvatel s čínským národem a čínskou kulturou, součástí je školní výuka v čínštině. Čína tento postup ospravedlňuje bojem proti separatismu, přesto bývá ujgurským disentem a samotnými Ujgury označován za kulturní genocidu (Týden 18.8.2008).

2. Představení jednotlivých aktérů

Relevantní aktéři pro daný konflikt jsou především Ujguři jako zástupci marginalizované skupiny, dále Čínská lidová republika se svými represivními složkami, Chánové jako preferovaná skupina obyvatel/majoritní společnost s podporou centrální vlády.

Dle Tillyho je Čína nedemokratický režim s vysokou schopností vládnout, vykořisťuje a hromadí příležitosti na úkor Ujgurů, prosazuje nacionalismus vůči ujgurskému etniku shora a násilně. Tento typ vlády upevňuje kategoriální hranice a vylučuje ujgurské obyvatelstvo z plnoprávného občanství, což způsobuje nerovnost, tak jak můžeme pozorovat v konkrétním případě (Tilly 2003: 19-37). Dle Feierabenda jsou Čínská lidová republika a Chánové zdrojem systémové frustrace Ujgurů (Čermák 1998).

Režimy s vysokou schopností vládnout zpravidla neloajální opozici neskýtají velkou možnost akumulovat vojenskou moc. Nevládní specialisty na násilí monitorují, potlačují, kooptují či jinak eliminují a téměř veškeré veřejné vznášení požadavků se jim daří převádět mezi předepsané nebo tolerované akty. V takovýchto režimech se vyostřují nerovnosti mezi těmi, kdo jsou právě u moci, a těch kdo jsou od ní odstaveni. Výsledkem je tragický vzorec honby za ziskem, vylučování a ozbrojeného odporu (Tilly 2003: 74).
Ujguři jsou dle typologie Tillyho poddanými, občany, za vyzyvatele můžeme označit ujgurský disent, pro něž je těžké vznášet vznášet soupeřivé požadavky vůči nedemokratickému režimu (Tilly 2003). Dle Gurra je ujgurské etnikum relativně deprivováno (Čermák 1998).

2.1 Požadavky

Sociální vztahy mezi Ujgury nejsou jednotné, zvláště co se týče vznášení požadavků jsou značně rozštěpění, většina požaduje větší míru autonomie na centrální vládě, kdežto určitá část se hlásí otevřeně k myšlenkám separace Východního Turkestánu od Čínské lidové republiky. Mezi Ujgury se však i vyskytuje část populace toužící po asimilaci s Chány. Požadavky Ujgurů nepatří mezi uznávané, natož legitimní z pohledu Číny. Ujguři prosazují nacionalismus zdola na základě historického, etnického, kulturního, náboženského kontextu. Ujgurové se v konkrétním případě dožadovali prošetření vražd dělníků, tj. požadavky programové, avšak lze za nimi a za proběhlou demonstrací nalézt vznášení existenčních požadavků v důsledku sociální a kulturní deprivace Ujgurů. Tvrdé potlačování požadavků marginalizované skupiny má za následek radikalizaci této skupiny (Tilly 2003).

2.2 Stanoviska, postoje

Především mezi Ujgury a Chány existují jasné hranice mezi my-oni (kulturní, náboženské, etnické, socioekonomické), které podporuje samotná centrální vláda, se sdílenými představami o těchto hranicích. Číňané se domnívají, že Ujguři jsou separatisté a radikální muslimové, a neváží si dosažené ekonomické úrovně a rozvoje, který zajistila v Sin-ťiangu čínská vláda. Na druhou stranu Ujguři se vnímají jako oběti útlaku a diskriminace ze strany Číny, což často nazývají kulturní genocidou.

3. Popis kolektivního násilí

Kolektivní násilí je epizodickou interakcí, pro niž je příznačné, že:

- bezprostředně fyzicky poškozuje osoby, případně věci (poškození“ zahrnuje i vynucené zadržení věcí či omezení osob);

- podílejí se na ní nejméně dvě osoby, které způsobují poškození;

- je přinejmenším zčásti výsledkem koordinace osob působících poškození“ (Tilly,Ch. 2003: 13).

Jak uvádí Clausewitz boj mezi lidmi se vlastně skládá ze dvou různých prvků: z nepřátelského citu a z nepřátelského záměru (Clausewitz 2008: 24), kdy v případě Ujgurů a Chánů můžeme pozorovat nejen vzájemnou citovou nesnášenlivost, ale také snahu o získání výhody vyvoláním konfliktu mezi stranami.

3.1 Situace

Příčinou demonstrace z 5. července 2009 se stal incident v Shaoguanu u Kantonu, kde v jedné místní továrně vyvrcholil spor mezi čínskými a ujgurskými dělníky. Dva ujgurští dělníci byli dne 26. června 2009 zabiti etnickými Číňany, důvodem pro spáchání tohoto činu byla fáma vypovídající o tom, že šest ujgurských dělníků znásilnilo čínskou dívku. Vražda ujgurských dělníků však nebyla čínskými úřady prošetřena. Na základě této nečinnosti ujgurští studenti zorganizovali stávku v Urumči, hlavním městě provincie Sin-ťiang (CNN; BBC; Novinky 5.7.2009).

Demonstrace 5. července 2009, kterou původně uspořádalo osmdesát ujgurských studentů, tvořilo přibližně 3.000 lidí. Tato poklidná demonstrace nabrala násilného charakteru po tom, co čínská policie a armáda tvrdě zasáhly proti demonstrujícím. Násleně došlo k rabování, bitkám, násilným střetům. Ujgurský dav začal útočit na čínské cíle – hlavně majetek. Nedělní demonstrace trvala přibližně dvě až tři hodiny (CNN; BBC; Dnes 5. 7. 2009; Novinky 5.7.2009).

Následujícího dne policie pokračovala v raziích, zatýkala podezřelé se snahou nalézt organizátory demonstrace. Celkově bylo zatčeno 1434 osob. Na druhou stranu do ulic vyrazili ozbrojení Číňané, kteří útočili na ujgurské etnikum, škody byly nejen majetkové, ale i na životech (CNN; BBC; Novinky 7. 7. 2009; Čínsky 21. 7. 2009). Od 6. července 2009 však čínské úřady začaly provádět nejen represe, ale omezovat mnohem více svobodu projevu, kdy byly blokovány internetové stránky, rušeny mezinárodní telefonické hovopry a služby sms. Tato opatření měla dle oficiálního vyjádření úřadů zabránit šíření dalších násilností (Amnesty International 1. 10. 2009).

V úterý 7. července¨2009 dochází k absolutní polarizaci mezi aktéry, neboť do kolektivního násilí se zapojují i umírnění aktéři ; ženy a děti, které prostestovaly proti zatčení ujgurských mužů při nedělních nepokojích. Následně proti nim zasáhla policie a dav rozehnala. Ujgurové protest po přibližně devadesáti minutách ukončili (CNN; BBC; Novinky 7. 7. 2009; Reflex 2009).

3.2 Forma

Jednalo se o mírovou demonstraci, ale ta byla vládou změněna v násilné povstání, v násilný střet (Ministerstvo zahraničních věcí). Původní projev měl charakter nenásilné demonstrace, která spočívá dle Tillyho v záměrném shromažďování se na určitém veřejném místě, nejlépe takovém, kde se spojuje viditelnost se symbolickým významem; projevování příslušnosti k nějaké politicky relevantní části obyvatelstva a podpory nějakému stanovisku hlasem, tištěným slovem nebo symbolickými předměty; sdělení kolektivního odhodlání prostřednictvím disciplinovaného jednání v prostoru nebo postupu sledem prostorů. Demostrace předvádějí hodnotnost, soudržnost, početnost a angažovanost skupiny – aktérů. Násilí se při demonstracích objevuje, pokud selže vyjednávání s policisty, jak se stalo v Urumči. Demonstracím se daří v relativně demokratických státech (Tilly 2003: 197-205).

Z celkového pohledu kolektivní násilí mezi Ujgury a Chány, resp. Čínskou lidovou republikou má charakter přerušovaného vyjednávání, během demonstrace však dochází k přechodu mezi jednotlivými formami kolektivního násilí ; rvačky, koordinovaná destrukce, oportunismus, rozptýlené útoky, násilné rituály (Tilly 2003).

3.3 Délka trvání

Vzhledem k tomu, že na jedné straně vystupoval aktér disponující monopolem na násilí vzhledem k oponentům, kteří vznášeli požadavky formou zakázaných aktů – demonstrací v nedemokratickém režimu, jednalo se o relativně krátký úsek, tj. konflikt byl v průběhu tří dní potlačen. V rámci přerušovaných vyjednáváních mezi ujgurským etnikem a čínskou vládou se však jedná jen o epizodickou část kolektivního násilí.

4. Výsledek kolektivního násilí

Čínské represivní složky demonstraci a násilný mezietnický konflikt potlačili. Jak již bylo výše řečeno, demonstracím se daří v relativně demokratických státech, proto v Urumči se stal konflikt násilným. Mezi krátkodobé následky a výsledky patří zejména tyto: zatýkání podezřelých osob, uzavření mešit, omezení svobody pohybu, přerušení komunikačních sítí, upozornění mezinárodního společenství na potlačován práv Ujgurů v Číně, demonstrace ve světě za práva Ujgurů. K dlouhodobým následkům této neúspěšné demonstrace patří pak zejména zesílení snahy centrální vlády o asimilaci Ujgurů a zároveň radikalizace ujgurských požadavků a postojů.

5. Zhodnocení kolektivního násilí z hlediska jednotlivých aktérů

Cílem nenásilné demonstrace Ujgurů bylo proklamování programových požadavků, přičemž zde byly latentně demonstrovány existenční požadavky – zastavení diskriminace Ujgurů ze strany Čínské lidové republiky. Ty nebyly uspokojeny, ba naopka došlo k násilnému potlačení, což v dlouhodobějším kontextu může mít za následek výraznou radikalizaci ujgurského etnika a polarizaci mezi skupinami. Chánové, kteří osidlují oblast Sin-ťiang, se zapojili do kolektivního násilí na základě vnímané agrese Ujgurů. Čína a její represivní složky jako specialisté na násilí si upevnili pozici v oblasti tím, že si své násilné a nedemokratické jednání ospravedlnili zakázaným chováním Ujgurů.

Závěr

Demonstrace v Sin-ťiangu je typickým příkladem kolektivního násilí dle Charlese Tillyho, kdy kolektivní požadavky vznášejí občané vůči nedemokratickému režimu s vysokou schopností vládnout. Důsledkem jsou represe ze strany státu a radikalizace potlačované skupiny obyvatel, tímto se však rozvíjí bezpečnostní spirála.

Hranice mezi jednotlivými skupinami má přesné hranice a za aktivaci k násilí můžeme označit okamžik, kdy státní úřady, resp. stát negarantoval utlačované skupině stejná práva, jako skupině zvýhodňované. Odpůrci autoritářského režimu mají tři možnosti, jak čelit nespravedlnosti ze strany státu: mlčky vyčkávat, až přijde jejich čas, nebo v tajnosti provádět zakázané destruktivní akty či přetížit úzkou sféru tolerovaných příležitostí ke shromažďování a projevu (Tilly 2003: 79). V případě Ujgurů byla využita třetí možnost, avšak k výrazným dispozicím autoritářského státu úspěšného výsledku nebylo dosaženo.

Literatura:
Clausewitz, C. v. (1996): O válce. Brno: Bonus A.
Čermák, I. (1998): Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou: Fakta.
Tilly, Ch. (2006): Politika kolektivního násilí. Praha: Slon.

Internetové zdroje:
Aktuálně. 2009 (cit.15. 12. 2009). (http://aktualne.centrum.cz).
Amnesty International. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.amnesty.cz).
BBC. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://bbc.co.uk).
CNN. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://cnn.com).
Čínsky. 2009 (cit. 15.12. 2009). (http://www.cinsky.cz).
ČT 24. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.ct24.cz).
Dnes. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://zpravy.idnes.cz).
Ministerstvo zahraničních věcí. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.mzv.cz).
Na východ. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.navychod.cz).
Novinky. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.novinky.cz).
Reflex. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.reflex.cz).
Rozhlas. 2009 (cit. 15. 12. 2009). (http://www.rozhlas.cz).
Týden. 2009 (cit. 15.12. 2009) (http://www.tyden.cz).

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/demonstrace-v-autonomni-oblasti-sin-tiang/

Autor: Kateřina Tvrdá, studentka bezpečnostních a strategických studií FSS MU

Autor : Kateřina Tvrdá 🕔15.02.2012 📕3.221

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře