Role dřeva v liberijské občanské válce

Autor : Zbyněk Moltaš 🕔14.02.2012 📕4.400

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz
http://www.sekuritaci.cz/role-dreva-v-liberijske-obcanske-valce/

Úvod

Libérie je jednou z nejchudších zemí světa a je přesně tím typem státu, který je chycen v tzv. pasti, které Paul Collier představuje ve své knize Miliarda nejchudších[1] (Collier 2009). Libérie je krajinou poměrně hodně bohatou na suroviny. Tento západoafrický stát je posledních zhruba třicet let zmítán vnitrostátními konflikty a občanskými válkami, které často mají přesah i do okolních zemí (těmi jsou Guinea, Pobřeží Slonoviny a Sierra Leone) – nebo naopak konflikty v sousedních zemích zasahují přeshraničně do Libérie.

Libérie je zemí velmi bohatou na suroviny, přesto je tato země velmi chudá. Právě již zmíněné vnitrostátní konflikty jsou v Libérii neodvratně spojeny s množstvím diamantů, železné rudy a vzácného tropického dřeva, které se v Libérii nachází.

Mediálně zřejmě nejvíce známé případy pocházející ze Západní Afriky, ve kterých se bojovalo o suroviny či o nadvládu nad jejich těžbou a následným prodejem, jsou tzv. krvavé diamanty ze Sierry Leone, kdy peníze ze zahraničí za prodej těchto diamantů celý konflikt poháněly. V Libérii měl prodej diamantů taktéž velký vliv na dynamiku a průběh konfliktu, roli s významnou důležitostí ovšem hrálo i tzv. vzácné (tropické) dřevo. Ve své seminární práci se pokusím tento vliv popsat a představit nejvýznamnější trendy a modely role dřeva, které jsou vhodně představeny ve vybrané zahraniční literatuře. Pokusím se popsat liberijskou občanskou válku a stručně představit její průběh, intenzitu a hlavní aktéry. Za hlavní cíl své práce si kladu postihnout (alespoň ve stručnosti) roli a vliv dřeva na průběh a dynamiku konfliktu v Libérii.

Mé zdroje vychází z drtivé většiny ze zahraniční, cizojazyčné literatury. Pro obecný náhled do problematiky dobře poslouží například díla Paula Colliera, Michaela Rosse, Phillipa le Billona či kniha Vybrané konflikty o zdroje a suroviny autorů z Masarykovy univerzity v Brně. V problematice liberijské občanské války jsem shledal užitečnými např. knihu Gabriela Williamse Liberia: The Heart of Darkness, internetové prezentace Conflict Resources, Global Witness, think-tanku RAND či uppsalské univerzity a jejího Oddělení výzkumu míru a války. Za nesmírně přínosný považuji článek Forests and Conflict: The financial flows that fuels war od Arthura Blundella.

Autor práce si je vědom jisté tendenčnosti části zdrojů, a to především nevládních organizací. Tyto společnosti, které upozorňovaly či upozorňují na problémy ať už z hlediska environmentálního, či společenského, bohužel často poskytují jediné dostupné zdroje daných informací.

Dřevo – konfliktní surovina

Dřevo jako konfliktní surovina nebývá v našich zeměpisných šířkách příliš časté. Jeho význam je relativní v čase v tom smyslu, že např. ve starověku či středověku bylo pro výrobu zbraní mnohem více uplatnitelné. V současnosti tato dimenze prakticky zmizela a dominantní je dimenze ekonomická, kdy je dřevo těženo (neboli káceno) a prodáváno za dalšími účely, především dalšími zpracováním pro stavby, nábytek, výrobu papíru atd. Pod pojmy tropické, tvrdé či vzácné dřevo (timber) rozumíme více různých druhů stromů. Mezi jejich dřevo patří například dřevo grenadillové, které pochází ze stromů Brya ebenus či Albargie černodřevé (Ottův slovník naučný 1999), či dřevo ze stromů tzv. gilbertodendronovitých.

V cizojazyčné literatuře se konfliktní dimenze dřeva nejčastěji označuje jak conflict timber. Dle definice Global Witness conflict timber: „bývá obchodován způsobem, který pohání ozbrojené násilné konflikty a ohrožuje národní či regionální bezpečnost[2]“ (Global Witness in Blondel, Lindberg 2005: 24). Základní typologie United Nations představuje dvě hlavní dimenze v roli dřeva. Tou první je financování či ovlivňování aktérů výnosy z prodeje, resp. z licencí na těžbu, tou druhou jsou konflikty přímo o vzácné dřevo (United Nations 2006). Toto rozdělení čerpá z Global Witness a Thomsona a Kaanana. Arthur Blundell popisuje množinu pěti faktorů, kterými může konflikt finančně ovlivňovat. Jedná se o korupci a podkopávání lokálních finančních struktur, přímé financování aktérů konfliktu, praní špinavých peněz a finanční zločiny jako krácení daní, participaci samotných těžařů dřeva na konfliktu a participaci najatých bezpečnostní jednotek v konfliktu (Blundell 2010).

Konflikt v Libérii

Liberijská občanská válka prošla několika vlnami eskalací a deeskalací. Konflikt je dle typologie Uppsalského oddělení výzkumu války a míru charakterizován jako intrastátní válka, významná je ovšem intervence mezinárodního společenství (Portál Uppsala Universitet 2008). Občanská válka trvala v letech 1989 až 1996, aby konflikt na tři roky deeskaloval a v roce 1999 se probudil znovu, aby byl ukončen v letech 2003. Po drtivou většinu této doby byl faktickým vládcem v zemi především Charles Taylor. V zemi celkem vzniklo sedm rivalských skupin, které často bojovaly jak mezi sebou, tak proti mezinárodní intervenci. Nelegálně prodávaly suroviny – dřevo, železnou rudu a diamanty, stejně jako drogy, což vedlo k posilování dynamiky konfliktu, jelikož mnohdy byly za tyto peníze pořizovány zbraně či placeni žoldáci.

Obecně lze říci, že NPFL v průběhu první občanské války válčila s INPFL, LPC a ULIMO, a by ve válce druhé bojovala spolu s ULIMO-K proti LPC, AFL a ULIMO-J (Portál Uppsala Universitet 2008). Prakticky všechny z výše zmíněných stran se obohacovaly na nerostných surovinách, a to především na dřevě, které je nejsnáze dostupné, především v ovládaných oblastech.

Aktéři konfliktu

Rozdělení na primární a sekundární aktéry konfliktu je silně problematické. Dle Uppsalského programu pro sběr dat o konfliktech je primárním aktérem každá válčící strana, která má inkompatibilní cíle s ostatními. V určitých momentech se cíle některých aktérů sjednotily (ULIMO-K a NPFL roku 1996; LURD a MODEL ve druhé občanské válce…) a aktéři byli relativními spojenci, nelze o nich ovšem hovořit jako o jedné straně konfliktu. Pro účely této práce proto ve stručnosti abecedně představíme sedm nejvýraznějších primárních aktérů a jednoho sekundárního aktéra. Je důležité zdůraznit, že aktéři byli zčásti založeni na etnickém základě.

Primární aktéři

a) AFL (Armed Forces of Liberia) byla oficiální liberijskou armádou od roku 1908. V první liberijské válce bránili především hlavní město Monrovii.

b) INPFL (Independent National Patriotic Front of Liberia) vzniká v roce 1990 rozštěpením NPFL kvůli osobním sporům Charlese Taylore a Prince Yormie Johnsona[3], který dříve působil v liberijské armádě. Tyto spory jsou INPFL poté působí především v oblasti Monrovie, držené jednotkami ECOWAS, a bojuje s NPFL. INPFL, jenž působí na etnickém základě kmenů Giů a Manoů, se rozpadá v roce 1993. Na počátku svého působení měla zhruba 600 členů, z čehož zhruba 200 bylo odpadlíky z původní NPFL.

c) LPC (Liberian Peace Council) byla založena Georgem Boleyem v roce 1993 na etnickém základě, kdy členové pocházeli z etnika Krahnů. Konfliktu se ozbrojeně zúčastnila především v roce 1995, kdy bojovala s NPFL.

d) NPFL (National Patriotic Front of Liberia) vznikla v roce 1985 na bázi etnických klanů Mano a Gio, aby v roce provedla tzv. Vánoční puč, kterým ozbrojeně povstali proti režimu Samuela Doea. Hlavním důvodem byla persekuce etnických skupin Giů a Manoů ze strany Doeova režimu. Členy těchto kmenů vedl američano-liberijec Charles Taylor, který byl dříve součástí Doeovy vlády. Původním jádrem NPFL ovšem byli Taylorovi odpůrci, kteří se před převratem skrývali v zahraničí (Burlij 2003). Pravou rukou Charlese Taylora byl Guus Knouwenhoven, prezident a spolumajitel Oriental Timber Company. OTC byla na liberijském dřevařském trhu tím nejsilnějším aktérem.

e) ULIMO (United Liberation Movement of Liberia for Democracy) je válčící aktér, založený v Guiney, ovšem základnu měl na Sieře Leone. Byla založena na duálním etnickém základě Krahnů a Mandingů. ULIMO byla založena v roce 1989 jako reakce na Taylorův puč, aby se posléze rozštěpila na ULIMO-K (vedené Alhajim Kromahem), jejíž členové byli především Mandingové, a na ULIMO-J, což byli Krahnové (Portál Uppsala Universitet 2008). ULIMO-J byli vedeni Rooseveltem Johnsonem[4].

Sekundární aktéři

ECOWAS (Economic Community of Western Africa States) je hospodářské sdružení západoafrických států, které bylo zainteresováno v liberijském konfliktu vysláním mírových jednotek. Tato akce bývá nazývána ECOMOG. Do Libérie je v prvním roce intervence vysláno 12 000 vojáků (Portál BBC.Co.Uk 2004). V případě ECOWAS docházelo o obohacování se zdroji Libérie taktéž, nejednalo se ovšem o oficiální strategii jejich financování – mise ECOMOG je financována z peněz členských států (Abuja 2011).

Liberijská občanská válka

Předkonfliktní historie

Libérie byla založena přistěhovalci ze Severní Ameriky a původ jejího názvu pochází ze slova liberty (svoboda). Přistěhovalci soupeřili se šestnácti různými kmeny, které postupně zatlačovali do vnitrozemí. Moc byla po většinu této doby v rukou politické strany True Whig Party, složené z američano-liberijců. Od roku 1970 bylo koncesní právo na těžbu dřeva dáno minimálně třem společnostem, aniž by bylo zrušeno právo na těžbu společnostem předchozím. Není to ovšem praxe ojedinělá, v Kambodži se tak stalo zhruba třicetkrát. V roce 1980 skupina seržanta Samuela Doea získala násilím moc nad vládou, která de iure byla u moci na 160 let. (Williams 2002) Základem jejího konfliktu s vládou bylo utlačování na základě etnicity, jednalo se tedy o spor s jádrem v tzv. grievance. Vláda Samuela Doea, založená na etnické bázi Krahnů, byla ovšem slabá a po ztrátě podpory USA, související s koncem Studené války, se projevilo několik pokusů o převrat.

První liberijská občanská válka

První liberijská občanská válka trvala v letech 1989 až 1996. Počátečním aktem tohoto konfliktu bylo překročení hranice mezi Pobřežím Slonoviny a Libérií skupinou NPFL Charlese Taylora. Reakcí na tuto ofenzivu zhruba dvou set mužů byly vraždy a znásilňování ze strany Doeova režimu a jeho armády AFL (Armed Forces of Liberia) libovolných členů klanů Giů a Manoů. Tato eskalační spirála vedla k rekrutaci dalších kombatantů a zvyšování intenzity celého konfliktu, kdy na etnickém základě podporovaly Doea především zástupci Mandingů a Krahnů a Charlese Taylora Giové a Manoové. Obě armády se zhruba v polovině roku štěpí, AFL na základě etnicity a z NPFL se oddělila INPFL. V té době už je Taylorem obklíčeno hlavní město Monrovie, Doe se ovšem odmítá vzdát. Posléze Johna Doea osobně umučí vůdce INPFL Prince Yormie Johnson. V srpnu 1990 intervenuje mezinárodní společenství západoafrických států misí ECOMOG, které se stává samostatným primárním aktérem. Státy zúčastněné v misi ECOMOG jsou ovšem posléze obviňovány z krádeží (Portál The Perspective.com 2001). Charles Taylor vytváří celek, který nazývá „Velkou Libérií“. Toto společenství ekonomicky profituje z Taylorova obchodu se vzácným dřevem, železnými rudami a diamanty. Taylorovo impérium je napadáno jak jednotkami ECOMOG, tak opozičními ULIMO a INPFL, které působí v Monrovii – městu, které se Taylorovi nepodařilo dobýt. Vyhlašuje proto paralelní hlavní město Gbarnga pro Velkou Libérii v oblasti Bong (Williams 2002). Všechny frakce mají pod svou vládou jisté území, které ekonomicky a hospodářsky drancují, Taylorova NPFL ovšem ovládá téměř 90 procent Libérie. V této době se válka vedla už veskrze kvůli ekonomickému profitu. (Portál Uppsala Universitet 2008). V dubnu roku 1995 propukají násilné nepokoje mezi LPC a NPFL, které jsou ovšem především na etnické bázi. Tento rok je také charakterizován souboji mezi NPFL a ULIMO-K na straně jedné a ULIMO-J, AFL a LPC.

Ohledně deeskalace první občanské války, v červenci 1993 dochází k podepsání tzv. Cotounské a v září 1994 tzv. Akosombské dohody se snahou o jakési příměří, obě smlouvy ovšem selhávají. O rok později polní velitelé uzavírají v Abuji dohodu, kterou vytváří Národní radu, to ovšem k zastavení války nevede. V roce 1996 ovšem většina warlordů[5] signuje druhou Dohody z Abuji, kterou se vytvoří nová Rada státu. V roce 1996, po silných útocích Taylora na skupinu ULIMO – J, země dospívá k volbám, které vyhrává Charles Taylor a stává se v roce 1997 prezidentem (Williams 2002).

Druhá liberijská občanská válka

Jeho země, na kterou bylo uvaleno zbrojní embargo, se posléze dostává do problémů i kvůli zahraniční politice a tzv. spill-over efektu[6], tedy nejen své vlastní militantní kultuře a zbídačené společnosti. Libérie je destabilizačním prvkem v celé Západní Africe a občanská válka má vliv jak na Sierru Leone, tak na Pobřeží slonoviny. V Guiney dochází k založení LURD (Liberians United for Reconciliation and Democracy), která podporuje obnovené ULIMO – K. Především od roku 2000 opět hovoříme o ozbrojeném konfliktu, které trvá do roku 2002. Na jedné straně je v této době vláda a na druhé LURD. V roce 2001 dochází k zákazu vývozu dřeva OSN, jelikož toto dřevo prokazatelně financovala konflikt. Míru je ovšem dosaženo až roku 2003. Ty spolu s další nově vytvořenou skupinou MODEL (Movement for Democracy in Liberia), která též bojuje proti vládě, nakonec obsazují Monrovii a na jihu město Grand Geddeh. Pod nátlakem těchto dvou skupin, stejně tak jako západoafrické mise ECOMOG, Taylor rezignuje, aby byl po volbách roku 2003 inaugurován Gyude Bryant. Mírovou smlouvou mezi Taylorem LURD a MODEl byla Comprehensive Peace Agreement. Do země přicházejí jednotky OSN v misi zvané UNMIL. V tomto období konflikt deeskaloval a bylo odzbrojeno na 101 000 kombatantů.

Role dřeva

Jak uvádí De Jong, funguje výrazná souvislost mezi množstvím pralesů a ozbrojenými konflikty, kdy např. více jak dvě třetiny oblastí afrických deštných pralesů byly zasaženy občanskou válkou (De Jong 2007). Tento koncept rozvádí Rustad, kdy zkoumá tento vztah, aby zjistil, že riziko občanské války se dokonce zvyšuje, leží-li tato země u moře (Rustad et al 2008).

V Libérii existoval oficiální trh se dřevem i během občanské války, kdy jedněmi z nákupčích byly např. Francie a Čína. Drtivá většina produkce byla transportována skrze tři hlavní přístavy – Libérie je relativně malou zemí, proto i katastrofální stav infrastruktury dokázal být sousedstvím moře překonán (Blundell 2010). Dle Mezinárodního měnového fondu dřevařský sektor reprezentoval zhruba čtvrtinu celého hrubého domácího produktu Libérie (IMF 2004). Jak jsme popsali výše, mezinárodní obchody měl především na starosti nejprve faktický vládce, posléze prezident Charles Taylor. Taylorův mluvčí Vaani Paasewe přímo řekl: „Máme právo použít finance z našich přírodních zdrojů na ochranu naší suverenity v případě občanské války.“ (Reuters 2003) Je ovšem vysoce pravděpodobné, že i ostatní aktéři se podíleli na nelegální činnosti alespoň jedním z pěti způsobů, jaké popisuje Blundell – viz strana 3 této práce (Blundell 2010). V roce 2001 došlo k zákazu vývozu dřeva z Libérie, to ovšem bylo porušováno např. výše zmíněnou DLH (Global Witness 2010).

Společnosti

V době, kdy byl Charles Taylor v prezidentském úřadu, byla největší těžařskou společností v Libérii Oriental Timber Corporation. Jejím prezidentem byl Guus Kouwenhoven, který vlastnil polovinu Royal Timber Corporation, další zainteresované společnosti. Spolu s Taylorem byl majitelem United Holding Corporation, jež byla částečným vlastníkem firmy vlastnící licence k těžbě (Liberia Forest Development Corp) – těžařské operace prováděla zmíněná Oriental Timber Corporation – z poloviny vlastněná Taylorem. (Blundell 2010). Je tedy zřejmé že v Libérii fungoval „skrytý“ monopol na těžbu[7]. Zisky těchto firem šly z části do Taylorovy pokladny – jednou se jednalo o osm milionů dolarů, jindy o dva. Získat ovšem přesné údaje o výši zisků je prakticky nemožné. Podobný systém ovšem fungoval i v dalších zemích, jako je Kambodža, Thajsko či při Indonézské angažovanosti ve Východním Timoru (Global Witness 2003).

Finance

Výnosy z dřeva v době, kdy byl Taylor prezidentem, se až zdesetinásobily proti předchozímu období klidu. V roce 1999 se obnos za exportované dřevo do zahraničí z Libérie pohyboval okolo 24 milionů amerických dolarů, aby o rok později tato částka dosáhla 213 milionů amerických dolarů. Nárůst na začátku války, mezi lety 1989 a 1990, byl dvojnásobný. Údaje o množství se ovšem různí (World Trade Atlas 2003). Co je důležitější, Charles Taylor sám přiznal, že tyto peníze financovaly zpočátku jak občanskou válku samotnou, tak konflikt v Pobřeží Slonoviny (Blundell 2010). Můžeme tedy pozorovat jasný vztah mezi válkou a exportem dřeva.

Import zbraní

Jak dokládá TRC, docházelo i k dalšímu pohánění konfliktu ze strany OTC, tedy Taylora. Získat přesná čísla o počtech a objemu dodávek je ovšem krajně obtížné, nevládní organizace ani různé vládní komise nemají přesné údaje. Zdokumentováno je minimálně osm dodávek zbraní pro OTC, z toho šest z nich bylo mořskou cestou, dvě leteckou (Liberia TRC 2009). Pro další import bylo postaveno dokonce malé letiště v oblasti řeky Cess a oblasti Grand Bassa (Tehjay 2001). Jen v roce 2002 je známo minimálně dalších pět případů, kdy zbraně byly přepravovány na lodích OTC (viz Tabulka 1).

Škody

Následky dlouhotrvající občanské války zasáhly každou oblast života v Libérii. Infrastruktura celé země je v troskách, železnice byly dány do sběru. Země je dle zprávy FATF (Kučera 2003) postižena škodlivým daňovým systémem, který umožňuje praní špinavých peněz. V zemi je kritický nedostatek vzdělaných obyvatel, bují organizovaný zločin a korupce. Finanční škody, způsobené jak válkou, tak rozvojem šedé a černé ekonomiky, jsou nevyčíslitelné.

Environmentální bezpečnost v Libérii je vážně narušena. Obrovské množství vykácených pralesů téměř vedlo k vyhynutí některých živočišných druhů, za všechny jmenuje hrocha liberijského, který je znám jako „hrošík trpasličí“. V současnosti, jak upozorňuje Global Witness, je reformní a restrukturalizační program v troskách (Global Witness 2009).

V průběhu občanských válek došlo k usmrcení zhruba 250 000 lidí, milion dalších se stal uprchlíky. Zvláště deprimující jsou případy tzv. dětských vojáků – dětí, starých mezi osmi až patnácti lety, které pod vlivem drog a násilné manipulace páchaly ty nejhorší činy.

Závěr

Vzácné dřevo mělo za občanské války v Libérii velmi zásadní dopad. V celém státě fungoval prakticky monopol na těžbu dřeva, a to jak před zákazem vývozu v roce 2001, tak po něm. Většinu obchodu kontrolovali Charles Taylor a Guus Knouwenhoven skrze společnosti jako Oriental Timber Company. Ty obchodovaly s francouzskými, tureckými, ruskými či čínskými společnostmi (Global Witness 2010). Část výdělků putovala na soukromá konta Charlese Taylora, který z nich financoval svoji armádu. Za první občanské války tento monopol nebyl oficiální, Taylor ovšem ovládal velkou část území Libérie, díky čemuž získával finance. Tuto nelegální a neekologickou těžbu prováděla jak NPFL, tak ostatní primární aktéři, kteří proti Taylorovi bojovali. U ostatních primárních aktérů ovšem lze pouze těžko alespoň rámcově určit finanční objem těchto operací, či konkrétněji popsat financování těchto skupin. Povaha jejich činností se ovšem lišila a všech pět faktorů, vytyčené Blundellem, naplňuje pouze Taylor (Blundell 2010). Dle typologie OSN se první občanská válka spíše vyznačovala přímým bojem o oblasti se vzácným dřevem, kdežto druhá občanská válka za Taylorova prezidentství je spíše charakterizována rolí koncesí (United Nations 2006).

Tabulka 1

Lodě přivážející zbraně do Libérie v roce 2002

Datum Jméno lodi Vlajka Cíl
9. 1. 2002 Panormos Pride Bahamy OTC, Přístav Buchanan
15. 1. 2002 MV Rubin Kypr OTC, Přístav Buchanan
16. 1. 2002 Sea Liberty Malta OTC, Přístav Buchanan
28. 1. 2002 MV Dimitros Nanios Kypr OTC, Přístav Buchanan
8. 5. 2002 Arktis Fighter Bahamy OTC, Přístav Buchanan

Zdroj: Global Witness 2008

Zdroje a literatura

ABUJA, Karu. (2011). Cote d´Ivore, Nigeria and the ECOMOG Experience. Dostupné z WWW: http://naijan.com/cote-d’ivoire-nigeria-and-the-ecomog-experience/ Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

Portál BBC.CO.UK. (2004). Profile: ECOMOG. Dostupné z WWW: http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/country_profiles/2364029.stm Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

BLONDEL, Alice. (2004). The Logs of War. In Le Monde Diplomatique. January 2004. Dostupné z WWW: http://mondediplo.com/2004/01/15timber Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

BLUNDELL, Arthur (2010). Forests and Conflict: The Financial Flows That Fuel War. Washington DC: Program on Forests (PROFOR)

BURLIJ, Terence. (2003). Liberia’s Uneasy Peace: A Profile of Charles Taylor In Online NewsHour. Dostupné z WWW: http://www.pbs.org/newshour/bb/africa/liberia/taylor-bio.html Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

COLLIER, Paul. (2009). The Bottom Billion. Oxford University Press.

DE JONG et al (2007). Extreme Conflict and Tropical Forests. Dordrecht: Springer.

DYČKA, Lukáš (2008). Konflikt Etiopie s Eritreou. Bakalářská práce. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

ELBADAWI, Ibrahim; SAMBANIS, Nicholas. (2000). Why Are There So Many Civil Wars in Africa? Understanding and Preventing Violent Conflict. In Journal of African Economies: December 2000.

GLOBAL WITNESS (2003). A conflict of interests. London: Global Witness Limited.

GLOBAL WITNESS (2010). Bankrolling Brutality. London: Global Witness Limited. Dostupné z WWW: http://www.globalwitness.org/sites/default/files/import/bankrolling_brutality_hi.pdf Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

GLOBAL WITNESS (2008) Logging Off. Dostupné z WWW: http://www.globalwitness.org/sites/default/files/import/logging_off_september_2008.pdf Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

HUMPREHYS, Macartan. (2003). Economics and Violent Conflict. Dostupné z WWW: http://www.preventconflict.org/portal/economics Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

INTERNATIONAL MONETARY FUND (2004). Liberia: Selected Issues and Statistical Appendix. Dostupné z WWW: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2005/cr05167.pdf Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

KANAAN, Ramzy; THOMSON, Jamie. (2009). Conflict Timber: Dimensions of the Problem In Asia and Africa. United States Agency of International Development, Vol. 2. Burlington: ARD. Dostupné z WWW: http://www.usaid.gov/our_work/cross-cutting_programs/transition_initiatives/pubs/vol2asia.pdf Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

KUČERA, Zdeněk (2003). Daňové ráje XIII. Dostupné z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/danove-raje-xiii-liberie-21612.html Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

LE BILLON, Phillip. (2001) The political ecology of war: natural resources and armed conflicts. Mansfield Road: School of Geography. Oxford.

PRICE, David. (2006). Conflict Timber and Forest Mining In PaperAge: March.

REUTERS (2003). April. In Global Witness 2008.

RUSTAD et al. (2008). Foliage and fighting: Forest resources and the onset, duration, and location of civil war. In Political Geography Vol. 27: pp. 761-782.

SDRUŽENÍ PRO OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ. (1999) Ottův slovník naučný. Praha: Paseka.

SESAY, Max. (1996). Civil War and Collective Intervention in Liberia. In Review of African Economy vol. 23, No. 67, 1996.

ŠMÍD, Tomáš ed. (2010). Vybrané konflikty o zdroje a suroviny. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity.

TEAHJAY, Milton. (2001). Logging companies as conduits for domestic political repression. Dostupné z WWW: http://www.copla.org/teahjaypart1.html Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

TRUTH AND RECONCILIATION COMMISSION OF LIBERIA. (2009). Final Report. Dostupné z WWW: http://trcofliberia.org/reports/final-report Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

Portál UNITED NATIONS REFUGEES AGENCY (1995). Liberia. Dostupné z WWW: http://www.unhcr.org/refworld/publisher,IRBC,,LBR,3ae6ab11c,0.html Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

UPPSALA UNIVERSITET: Department of Peace and Conflict Research. (2008). Dostupné z WWW: http://www.ucdp.uu.se/gpdatabase/gpcountry.php?id=94&regionSelect=2-Southern_Africa# Ověřeno ke dni 1. 5. 2011

WILLIAMS, Gabriel. (2002). Liberia: The Heart of Darkness. Victoria: Trafford Publishing.

WORLD TRADE ATLAS (2003). April.

Poznámky

[1] Paul Collier je bývalým ředitelem Development Research Group Světové banky a profesorem ekonomie. Jeho kniha Miliarda nejchudších (The Bottom Billion) se zabývá především problémy afrických, asijských či jihoamerických států a vytyčuje čtyři různé pasti, které těmto zemím brání v ekonomickém rozvoji. V případě Libérie je onou pastí právě přítomnost nerostných surovin a jiných zdrojů.

[2] Překlad autor

[3] Prince Yormie Johnson je člen Gio kmene a pochází z Nimba County. V roce 1989 se stává zástupcem Charlese Taylora, aby o tři roky později, už v NPFL, kvůli neshodám NPFL opustí a založí INPFL (Portál The United Nations Refugees Agency 1995).

[4] Roosevelt Johnson a Prince Yormie Johnson je pouze shodou jmen.

[5] Warlord aneb polní velitel je postavou, která se nejčastější objevuje v tzv. weak nebo failed states. V těchto velitelích se často spojuje styl válčení guerilly, ekonomický profit organizovaného zločnu a ideologie terorismu. Jedná se o samozvané „vládce“ především periferních oblastí. Mezi nejznámější polní velitele patří afghánští Ahmad Shah Massoud či Gulbuddin Hekmatyar, právě Charles Taylor či somálský Mohamed Farrah Aidid.

[6] Spill-over efekt (přelévání) je obecnou teorií o přelévání, v tomto případě o přesahu vnitrostátních konfliktů do zahraničí.

[7] Těžařské společnosti, které v roce 2001 v Libérii působily, byly Oriental Timber Company (OTC), Maryland Wood Processing Industries (MWPI), Inland Logging Company (ILC), Royal Timber Company (RTC) a Mohammed Group of Companies (MHC). Všechny tyto společnosti obchodovaly s DLH.

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/role-dreva-v-liberijske-obcanske-valce/ 

Autor: Zbyněk Moltaš, Student Bezpečnostních a strategických studií, FSS MU.

Autor : Zbyněk Moltaš 🕔14.02.2012 📕4.400

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře